Roz. Sekerová. Dcera řeznického mistra, otec zemřel v jejích necelých dvou letech. Matka se záhy znovu provdala, ale otčím si k nevlastní dceři nenašel vztah, a když se narodila jeho dcera, byla tříletá P. dána do rodiny matčina bratra a posléze k prarodičům do Opatovic. Domů se vrátila po otčímově smrti 1867, žila s matkou a jejím třetím mužem v Plaňanech, kde navštěvovala trojtřídní školu. Od 1871 pobývala v Praze u matčiny sestry Luisy, manželky zemského archiváře a historika F. Dvorského, kde se setkávala s řadou českých spisovatelů (J. Arbesem, K. Světlou, S. Podlip­skou, E. Krásnohorskou aj.), byla vedena k vlas­tenectví a slovanské sounáležitosti. 1872/73 navštěvovala dívčí školu na Smíchově. Další rok strávila u strýce, cukrovarnického chemika v Hodoníně, kam se opakovaně vracela. 1880 se provdala za pokladníka tamního cukrova­ru, dvaačtyřicetiletého Jana Nepomuka Preis­se, z manželství vzešly tři děti. Sociálně za­jištěna sňatkem se mohla věnovat literatuře. V Hodoníně podněcovala kulturní a spole­čenský život české menšiny, navázala kontak­ty s moravskými literáty, např. J. Herbenem, F. Bartošem, a s okruhem brněnské Vesny, kte­rou podporovala a kde často přednášela. Byla aktivní členkou spolku pro ženské studium Minerva, literárního odboru Umělecké besedy a Spolku českých spisovatelů beletristů Máj. Od 1888 udržovala styky s L. Janáčkem. 1890 se rodina přestěhovala do manželova nové­ho působiště, Oslavan (u Brna). 1891–93 žili v Korutanech na zakoupeném statku Jelenik [Hirschenau] u Klagenfurtu, kam za P. přijíž­děli literární přátelé (mj. J. Kuffner). Ráda se sem vracela i poté, co byli nuceni statek pro­dat. 1894 se zúčastnila spolu s J. Vrchlickým, F. A. Šubertem a E. Jelínkem sjezdu spisova­telů (Kolo literacke) ve Lvově, 1896 navštívila Moskvu a Nižný Novgorod. Po mužově pen­zionování se 1898 usadila v Praze, soustředi­la kolem sebe široký kruh uměleckých přátel (mj. F. A. Šubert, J. a Z. Hlávka, R. Jesen­ská, J. Karásek, E. Krásnohorská, R. Tyršová, J. Zeyer, R. Nasková, A. Pražák, O. Theer aj.) a vedla vyhlášený literární salon. Redigova­la Kalendář paní a dívek českých (1903–10). S nevlastním bratrem S. Váňou založila a pro­vozovala poměrně výnosný obchod se staro­žitnostmi. 1908 ovdověla a t. r. se provdala za letitého přítele, rakouského plukovníka Adolfa Halbaertha. 1909–14 s ním žila v is­trijské Pule, odkud podnikla několik delších cest do Itálie a na francouzskou Riviéru. Za 1. světové války byl manžel velitelem zaja­teckého tábora v Milovicích a P. zde pomá­hala ruským zajatcům. Obvinění z vlastizrady a hrozícímu vězení unikla, ale Halbaerth bylz trestu přeložen do jihoslovenského Šamo­rína (1916–19), poté žili v Praze. 1925 byla P. zvolena členkou ČAVU. Po anšlusu Ra­kouska 1938 se jako manželka rakouského státního občana německé národnosti stala říš­skou občankou, politicky ani literárně se již neprojevovala. Nedlouho po válce, ve svých čtyřiaosmdesáti letech, podlehla následkům neúspěšné operace zlomené nohy. Pohřbena byla na Vyšehradském hřbitově.

Vnuk Pavel P. (*1926) je historikem umění, autorem řady monografií o umění renesance, manýrismu a baroka.

Literárně vystoupila P. jako čtrnáctiletá po­vídkou Čeledín a dcera ze statku (pseud. Ma­thilda Dimová). Její námětově i časově roz­sáhlá prozaická tvorba, jež objevila rázovitost moravského Slovácka (Obrázky ze Slovác­ka I–III, 1886 a 1889; Črty ze Slovácka, 1890) i korutanských Slovinců (Korutanské po­vídky, 1896), dosáhla vrcholu v raných pra­cích z osmdesátých a devadesátých let. Sebra­né spisy vydal J. Otto již 1910–15 (18 sv.). Prózy zaujaly bezprostředním, temperament­ním a nepřikrášleným podáním i silnou so­ciální citlivostí, jejich látku často zpracovala i dramatickou formou. K dramatické tvorbě ji pobízel ředitel ND F. A. Šubert. Zamítl kon­cept hry Ideál ze soudobých bulharských osvo­bozeneckých bojů (1888) a doporučil adap­tovat povídku Gazdina roba (Osvěta 1889). Stejnojmenné drama mělo ještě t. r. premié­ru v ND. Zobrazením sociálně rozvrstvené, předsudky a náboženskou netolerancí ovlá­dané slovácké vesnice s tragicky vyústivším milostným vztahem mezi chudou luteránkou Evou a zámožným katolíkem Mánkem P. za­hájila novou etapu venkovské dramatiky. Na rozdíl od příznivého diváckého ohlasu část kritiky hru i nastudování zpochybňovala (vý­hrady k užití dialektu, k folklorní výpravě inscenace, k rychlé cestě povídky k dramatu a k provedení). Následující Její pastorkyňa, situovaná opět na slováckou vesnici, líčí niči­vé důsledky předsudků a morálních konvencí. Vypjaté pojetí cti a snaha utajit schovančin poklesek dovede všemi váženou Kostelničku k vraždě nemanželského novorozeněte sve­dené Jenůfy. Zatímco bezvýchodnou situaci „gazdiny roby“ stvrzovala hrdinčina sebe­vražda, životní perspektiva Jenůfy se neuza­vírá. Klíčovou postavou hry je Kostelnička, dramaticky nejobsažnější z autorčiných žen­ských hrdinek. Premiéra vyvolala bouřlivý názorový střet mezi zastánci díla a jeho od­půrci, kteří P. vinili z nemravnosti, z hanobe­ní slováckého lidu i z plagiátorství (Tolstého Vlády tmy). Rozchodem s idealizovaným zob­razením venkovského života a líčením údělu soudobé ženy determinovaného ustrnulými morálními konvencemi P. posouvala českou dramatiku k realismu, k němuž se připínalo i využití folklorních prvků a místních dialek­tů. Spory o její hry značnou měrou přispěly k dobovým diskusím o realismu a naturalis­mu. Další dramatické práce (po kritických útocích zprvu hodlala s dramatickou tvorbou skončit) významu prvních dvou děl nedosáh­ly. V aktovce Ve stínu závodiště se pokusila o kritiku materialistické měšťácké společnos­ti a ziskuchtivosti, jež křiví charaktery. Pře­klad hry F. Lažanského Pflicht [Povinnost] se po neshodách s autorem stal východiskem dramatu Mezi rodiči, jež ND 1897 odmítlo. Hříčka Jarní píseň a korutanská selanka Při­jďte k nám, až bude jaro… (původně stejno­jmenná novela, publikovaná v Osvětě 1900) zobrazovaly dívku v rozpuku mládí. P. tíhnutí k baladám se projevilo ve veršované adaptaci slovinské lidové pověsti zpod Triglavu Zlato­rog, jíž oproti slovinským a německým verzím dala pohádkově šťastný konec. Představa P., že by se text mohl stát libretem k opeře, se ne­naplnila. Tříaktová dramatizace stejnojmenné povídky Dvě ukolébavky zobrazuje hrdinku ponechanou lehkomyslným milencem s ne­manželským dítětem. Tento motiv se opakuje i v osudu dcery, která nenacházejíc matčino odpuštění páchá sebevraždu. Z rané povídky Počátek románu (1885, inspirováno obrazem J. Věšína) vznikla komedie Jaro v podzámčí, vracející se do vesnického prostředí. Poslední dramatickou prací je Svatý Václav, napsaný ke svatováclavskému miléniu. – Z nedokonče­ného dramatu Předsudek (psáno 1891) vznik­la povídka Úskalím předpojetí. V povídkách P. zužitkovala jednoaktovky, které se nepro­sadily na scénu (Víla dobrodějka, Králov­ská píseň). Z nedokončené komedie Chlapík na stráži o komuně studentů a bohémů společ­ně hospodařících na statku byly publikovány dvě ukázky v časopise Nová síla. Hra o Pav­lovi a Hra o Ruth Lerchové či jejich torza se nedochovala. 

Dramaty Gazdina roba a Její pastorkyňa se P. ocitla na přelomu osmdesátých a deva­desátých let v čele bojů za literární i jevištní realismus a ovlivnila celou kritickou diskusi o nastupujícím směru (kromě konkrétních po­lemik vyprovokovala i zásadnější stati, např. O. Hostinský: O realismu uměleckém, 1890). Poté její dramatická (i prozaická) tvorba je­vila patrný umělecký sestup, rezignovala na sociální kritičnost a stala se nevýbojnou, konformní až selankovitou. Obě vrcholná dra­mata se vřadila do české dramatické klasiky. Brzy po domácích premiérách byla uvedena na scénách slovinských, chorvatských, bulhar­ských, polských. Obě se záhy dočkala oper­ního zpracování. Gazdinu robu zhudebnil na vlastní libreto a pod názvem Eva B. Foerster (prov. ND 1899), Její pastorkyňu L. Janáček (prov. ND Brno 1904), jehož opera, v zahra­ničí uváděná s titulem Jenůfa, zajistila syžetu P. světový věhlas. Autorku a Janáčka pojí ještě Počátek románu: Povídka se stala východis­kem romantické operní jednoaktovky (libr. J. Tichý, prov. ND Brno 1894). Její pastorkyňu P. zpracovala také jako román (1930), hra byla dvakrát zfilmována (zdařileji 1938, scénář O. Vávra, r. M. Cikán).

Pseudonymy, šifry

A. Berchtold, Berchtold, Elka P., G. P., M., Ma­rie Turková, Mathilda Dimová, Matylda Dumont, M. T., Richard Klas

Hry a dramatizace

Gazdina roba, ND 1889, t. 1890; Její pastorkyňa, ND 1890, t. 1891; Ve stínu závodiště, ND 1893, t. s tit. Závodiště 1899 [s Jarní písní]; Jarní píseň, ochotn. Ústřední matice školská Žofín 1898, t. 1899 [se Závodištěm]; Přijďte k nám, až bude jaro…, Intimní div. 1913, t. in Zlatorog a jiné dramatic­ké hříčky (Spisy sebrané XVI), [1914]; Zlatorog, t. tamtéž, SDZN Ostrava 1956; Dvě ukolébavky, ND 1918, i t.; Jaro v podzámčí, Švandovo div. 1925, i t.; Svatý Václav, ochotn. Praha-Král. Vino­hrady 1929, i t.

Prameny a literatura

LA PNP: osobní fond, část. zpracováno. SOkA Kutná Hora: osobní fond, inventář → H. Pospícha­lová, 2007. MZM Památník L. Janáčka: korespon­dence. NMd: dopisy O. Sklenářové-Malé. ■ Nesign. [J. Neruda]: G. P., Humoristické listy 28, 1886, s. 312 → Podobizny III, 1954; J. H. [Herben]: G. P., Světozor 21, 1887, s. 153, 158●; ref. Gazdina roba: J. V. [Vrchlický], Hlas národa 9. 11. 1889; š. [J. Kuffner], Národní listy 9. a 19. 11. 1889; uh [V. Guth], Politik 10. 11. 1889; B. [M. Kukučín], Národnie noviny 23. 11. 1889; M. A. Šimáček, Svě­tozor 23, 1888/89, s. 624; A. Schulzová, Květy 11, 1889, d. 2, s. 749–753; Aliquis [J. Vrchlický], Lumír 17, 1889, s. 395n.; á, Zlatá Praha 6, 1888/ /89, s. 623n.; nesign. [J. Herben], Čas 3, 1889, s. 768–770, 786, 842; E. K. [Krásnohorská], Žen­ské listy 17, 1889, s. 236; J. Lý [Ladecký], Česká Thalia 3, 1889, s. 370n.; nesign., Pražský den­ník 12. 11. 1889; J. Flekáček, Vlasť 6, 1889/90, s. 226–229; J. Merhaut, Moravská orlice 28. 1. 1890; V. Vítězný, Literární listy 11, 1890, s. 275 až 277; J. Korec, Obzor 13, 1890, s. 350; P. K. [Kripp­ner?], Hlídka literární 7, 1890, s. 345–347 a 454 až 458; -r., Zábavné listy 12, 1890, s. 94n.; B.Čermák, ČČM 65, 1891, sv. 2, 302n.●; ref. Její pastorkyňa: uh. [V. Guth], Politik 10. 11. 1890; J. V. [Vrchlic­ký], Hlas národa 11. 11. 1890; š. [J.Kuffner], Národní listy 11. a 18. 11. 1890; Pražský denník  12. 11. 1890; -ek. [Daněk], Pražské večerní noviny  19. 11. 1890; nesign., Čech 25. 11. 1890; F. A. Šu­bert: Realismus na divadle, Národní listy 7. 12. 1890 [reakce na kritiky]; nesign. [J. Merhaut], Moravská orlice 16. 12. 1890, 13. 1. 1891; M. A. Š. [Šimáček], Světozor 24, 1889/90, s. 626; J. Vlček, Slovenské pohľady 10, 1890, s. 586; A. Schulzová, Květy 12, 1890, d. 2, s. 752–754; nesign. [T. G. Masaryk], Čas 4, 1890, s. 746n., 760–763; nesign., tamtéž, s. 765n.; á, Zlatá Praha 7, 1889/90, s. 624; J. Lý. [Ladecký], Česká Thalia 4, 1890, s. 386n.; P. [P. Vychodil], Hlídka literární 8, 1891, s. 189–192; -r. [J. L. Turnovský], Zábavné listy 13, 1891, s. 95n.; C. K. [Kosová], Beseda uči­telská 23, 1891, s. 103n.●; E. Krásnohorská: Mar­kéta a Jenůfa, Ženské listy 19, 1891, s. 29–34,59–62, 70–79; K. Šípek: Pálená kostelnica. Natu­ralistické dráma ve slovanském vyšívání s přede­hrou a v třetím jednání, Švanda dudák 10, 1891, s. 4–18; nesign.: Naturalismus a ND, Čas 5, 1891, s. 101n.; R. [F. Roháček]: Dramata pí G. P. – a je­jich originály, Niva 2, 1891/92, s. 14n.●; T. N. [No­váková]: O ženách a od žen. Spisovatelky ve služ­bě realismu – naturalismu, Domácí hospodyně 8, 1891, s. 29–31, 44n., 62n., 76n., 95n., 111n.●; ref. Ve stínu závodiště: š. [J. Kuffner], Národní listy  9. 2. 1893; nesign., Niva 3, 1892/93, s. 192●; nesign.: G. P., Zlatá Praha 13, 1895/96, s. 189n.; L. [L. Quis], ref. Jarní píseň, Světozor 33, 1898/ /99, s. 23; jv. [Vodák], ref. Jarní píseň + Závo­diště, Obzor literární a umělecký 1, 1899, s. 101n.; nesign.: G. P., Besedy lidu 9, 1900/01, s. 169, 178n.; F. V. Krejčí: České spisovatelky, Český svět 1, 1904/05, s. 291n., 316; A. Novák: Vom čechischen Drama, Čechische Revue 2, 1908, s. 558; A. Pražák: G. P., Zlatá Praha 27, 1909/10, s. 381–383; M-ý, ref. Přijďte k nám, až bude jaro, Samostatnost  25. 1. 1914; A. Matula: Vesnické drama. Studie z českého písemnictví, Jičín 1916, s. 25–31; J. Máchal: Dějiny českého dramata, 1917, s. 195, 206n.●; ref. Dvě ukolébavky: Ot. F. [Fischer], Národní listy 23. 11. 1918; m. [A. Macek], Večerník Práva lidu 23. 11. 1918; K. Čvančara, Venkov  23. 11. 1918; K. [F. V. Krejčí], Právo lidu 24. 11. 1918; jv. [Vodák], Lidové noviny 1. 12. 1918; E. S. [K. Elgart Sokol], tamtéž 11. 12. 1918; K. Mašek + A. Pavlíček, České divadlo 2, 1918, s. 125n.; M. Majerová, Ženský svět 22, 1918, s. 321n.; K. Engelmüller, Zlatá Praha 36, 1918/19, s. 111; H. Jelínek, Lumír 47, 1918–20, s. 92n.; K. Svoboda, Česká revue 12, 1918/19, s. 373; nesign., Lípa 2, 1918/19, s. 366n.; J. Borecký, Osvě­ta 49, 1919, s. 60–62●; k šedesátinám: nesign., Ces­ta 4, 1921/22, s. 633; F. Sekanina, Zvon 22, 1921/22, s. 369; J. V. S. [Sedlák], Tribuna 24. 3. 1922; A. Pražák: G. P., Ženský svět 26, 1922, s. 85; B. Augustinová, tamtéž, s. 86●; ref. Jaro v podzám­čí: -ius [J. Kolman-Cassius], Lidové noviny 25. 10. 1925; Klo. [J. K. Fragner], Národní osvobození  25. 10. 1925; J. Vodák, České slovo 27. 10. 1925; V. Tille, Prager Presse 30. 10. 1925; M. M. [Maje­rová], Rudé právo 15. 11. 1925; E. Konrád, Cesta 8, 1925/26, s. 84; O. Š. M. [Štorch-Marien], Roz­pravy Aventina 1, 1925/26, s. 33n.●; Q. M. Vysko­čil: Jak byla zatčena paní G. P., Nový večerník 19. 4. 1927; K. [J. Knap]: Stroupežnický, P., Ku­nětická, Venkov 21. 6. 1929●; ref. Svatý Václav: -K., Literární rozhledy 13, 1928/29, s. 230–232; nesign., Světozor 29, 1928/29, příl., s. 498, 720; V. Brtník, Venkov 6. 6. 1929; jv. [Vodák], České slovo 8. 8. 1929; nesign., Česká osvěta 26, 1929/30, s. 92; W. Maras: Tschechische Literatur im Jahre 1929. II, Witiko 3, 1931, s. 195●; k sedmdesátinám: nesign., Světozor 32, 1931/32, příl., s. 190, 319; A. Novák: První vítězství G. P., tamtéž, s. 381n.; -btk- [V. Brtník], Zvon 32, 1931/32, s. 368–370; A. N. [Novák], Lidové noviny 23. 3. 1932; P. E. [Eisner], Prager Presse 23. 3. 1932; p. [A. M. Píša], Právo lidu 23. 3. 1932; jv. [Vodák], České slovo  23. 3. 1932; M. N. [Novotný], Rozhledy po litera­tuře a umění 1, 1932, s. 30n.; J. Staněk, Kolo 3, 1932, s. 52–54; nesign., Úhor 20, 1932, s. 125●; O. Fischer: Činohra Národního divadla do roku 1900 (Dějiny ND IV), 1933, s. 132, 153–155●; k pětasedmdesátinám: H. J. [Jelínek], Lumír 63, 1936/37, s. 341n.; B. Slavík: Z mládí G. P., Zvon 37, 1936/37, s. 566n.; mr., Národní divadlo 14, 1936/37, č. 12, s. 5–7; R. H. [Habřina], Kolo 8, 1937, s. 96; G. [F. Götz], Národní osvobození  21. 3. 1937; p. [A. M. Píša], Právo lidu 23. 3. 1937; nesign., Venkov 23. 3. 1937●; B. Slavík: Literární realismus u moravských spisovatelek, in sb. Ženy na Moravě, Brno 1940, s. 81–89, rozš. → Kořeny, Mor. Ostrava 1944; V. Müller: G. P., in sb. České umění dramatické I, Činohra, red. F. Götz, F. Tetauer, 1941, s. 182–185; G. P.: Má setkání s Thalií, Divadlo a hudba 1, 1942, s. 49 až 51●; k osmdesátinám: bs [B. Slavík], Lidové noviny  22. 3. 1942; -b- [V. Běhounek], Národní práce 22. 3. 1942; V. Janáčková: G. P. na Moravě, Lidové noviny 22. 3. 1942; V. Hánek, Venkov 22. a 27. 3. 1942; J. Nečas: G. P., Čteme 4, 1942, s. 71n.●; Kov. [K. Koval]: Přínos G. P. do naší opery, Venkov  24. 3. 1942●; nekrology: G. [F. Götz], Národní ob­zor 28. 3. 1946; N. L., Lidová demokracie 28. 3. 1946; A. Auředníčková, Svobodné slovo 28. 3. 1946; jj [J. Janů], Svobodné noviny 29. 3. 1946; J. Brambora, Práce 29. 3. 1946; J. Pilař, Zemědělské noviny 29. 3. 1946; K. P. [Polák], Právo lidu 29. 3. 1946; V. Janáčková, Svobodné noviny 2. 4. 1946; vs [V. Stejskal], Literární noviny 15, 1946, s. 75; f. v. [Vrba], Národní divadlo 21, 1946, č. 13, s. 1n.; V. Müller, České lidové divadlo 26, 1946, s. 25–27; R. K. [Konečný], List Sdružení moravských spiso­vatelů 1, 1946, s. 126●; F. Pala: G. P. v české opeře, Svobodné slovo 31. 3. 1946; J. Roleček: Život a dílo G. P., Kutná Hora 1946; J. Knap, in G. P.: Její pas­torkyňa, 1949, s. 7–13; F. Pala: Libreto Její pastor­kyně, Národní divadlo 28, 1952/53, č. 8; B. Štěd­roň: Janáčkova Její pastorkyňa, 1954; A. Závodský: Na okraj Gazdiny roby, Program SD Brno 9, 1954, č. 8–9, s. 20–24; R. Grebeníčková, in G. P.: Její pastorkyňa [román], 1956, s. 139–143; V. Müller: Dramatická prvotina G. P., in Gazdina roba, 1956, s. 77–86; O. Popp: Režijní poznámky, in G. P.: Její pastorkyňa, 1957, s. 54–69; A. Závodský: Začátky dramatiky G. P., SPFF BU 1958, ř. D 5, s. 102–111 + Ke zrodu dramatu Její pastorkyňa, in sb. Franku Wollmanovi k sedmdesátinám, 1958, s. 634–647; T. Straková: Setkání Leoše Janáčka s G. P. Na okraj opery Počátek románu, Časopis Moravské­ho muzea. Vědy společenské 43, 1958, s. 145–164; R. Parolek: K vlivu Tolstého Vlády tmy na Její pas­torkyňu G. P., Československá rusistika 5, 1960, č. 3, s. 1n.; B. Štúrová: Slovensko ve tvorbě G. P. , Slovenská literatúra 7, 1960, s. 219–233; J. Pleskot: Tři generační představitelky slovácké­ho realismu, Sborník prací Pedagogického institu­tu v Ostravě, ř. Dějiny, jazyk, literatura 2, 1961, s. 71–95; A. Závodský: G. P., 1962 [obs. bibliogra­fii]; O. B. [Berkopec]: Sto let od narození G. P., Slovanský přehled 48, 1962, s. 127; E. Janský: G. P., Kulturněpolitický kalendář 1962, s. 262n.; J. Vogel: Leoš Janáček, 1963, s. 13, 95, 91, 95 až 99, 104n., 107, 124, 128–161, 184, 196, 214, 250, 294, 369; O. Fiala: Libreto k Janáčkově opeře Po­čátek románu, Časopis Moravského muzea. Vědy společenské 49, 1964, s. 199–222; A. Závodský: Mezi prózou a dramatem, in G. P.: Její pastorkyňa. Gazdina roba, 1966, s. 196–198 + Tři dopisy k dra­matu G. P. Gazdina roba, SPFF BU 1969, ř. D lite­rárněvědné 16, s. 187–192; J. Hrabáková: Ženské postavy v realistickém dramatu let devadesátých, Filologické studie 4, 1973, s. 131–138; DČD III; (v) [M. Vacík]: Autorka Její pastorkyně, Lidová demokracie 23. 3. 1982; S. Bartůšková: G. P., Lite­rární měsíčník 17, 1988, č. 8, s. 99–101●; J. Černí­ková-Drobná: Padesát příběhů a dva navíc pro zábavu i poučení I, 1994, s. 90n.; A. Thomas: Form, Gender and Ethnicity in the Work of Three Ninete­enth-Century Czech Women Writers, Bohemia 38, 1997, seš. 2, s. 280–297; J. Janáčková: Její pastor­kyňa: kniha, opera, film a román ve vztahu k textu dramatu, in sb. Česká literatura v intermediální perspektivě, ed. S. Fedrová, 2010, s. 359–368; M. Uhde: G. P. aneb Vzdor a respekt vůči předsud­kům, Objevy pozdního čtenáře, Brno 2012, s. 63 až 73. ■ ČBS, ČHS, LČL, Masaryk, Otto, Otto-dod; NAlb 

Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav  –  Academia 2015, s. 776–780