Roz. Sekerová. Dcera řeznického mistra, otec zemřel v jejích necelých dvou letech. Matka se záhy znovu provdala, ale otčím si k nevlastní dceři nenašel vztah, a když se narodila jeho dcera, byla tříletá P. dána do rodiny matčina bratra a posléze k prarodičům do Opatovic. Domů se vrátila po otčímově smrti 1867, žila s matkou a jejím třetím mužem v Plaňanech, kde navštěvovala trojtřídní školu. Od 1871 pobývala v Praze u matčiny sestry Luisy, manželky zemského archiváře a historika F. Dvorského, kde se setkávala s řadou českých spisovatelů (J. Arbesem, K. Světlou, S. Podlipskou, E. Krásnohorskou aj.), byla vedena k vlastenectví a slovanské sounáležitosti. 1872/73 navštěvovala dívčí školu na Smíchově. Další rok strávila u strýce, cukrovarnického chemika v Hodoníně, kam se opakovaně vracela. 1880 se provdala za pokladníka tamního cukrovaru, dvaačtyřicetiletého Jana Nepomuka Preisse, z manželství vzešly tři děti. Sociálně zajištěna sňatkem se mohla věnovat literatuře. V Hodoníně podněcovala kulturní a společenský život české menšiny, navázala kontakty s moravskými literáty, např. J. Herbenem, F. Bartošem, a s okruhem brněnské Vesny, kterou podporovala a kde často přednášela. Byla aktivní členkou spolku pro ženské studium Minerva, literárního odboru Umělecké besedy a Spolku českých spisovatelů beletristů Máj. Od 1888 udržovala styky s L. Janáčkem. 1890 se rodina přestěhovala do manželova nového působiště, Oslavan (u Brna). 1891–93 žili v Korutanech na zakoupeném statku Jelenik [Hirschenau] u Klagenfurtu, kam za P. přijížděli literární přátelé (mj. J. Kuffner). Ráda se sem vracela i poté, co byli nuceni statek prodat. 1894 se zúčastnila spolu s J. Vrchlickým, F. A. Šubertem a E. Jelínkem sjezdu spisovatelů (Kolo literacke) ve Lvově, 1896 navštívila Moskvu a Nižný Novgorod. Po mužově penzionování se 1898 usadila v Praze, soustředila kolem sebe široký kruh uměleckých přátel (mj. F. A. Šubert, J. a Z. Hlávka, R. Jesenská, J. Karásek, E. Krásnohorská, R. Tyršová, J. Zeyer, R. Nasková, A. Pražák, O. Theer aj.) a vedla vyhlášený literární salon. Redigovala Kalendář paní a dívek českých (1903–10). S nevlastním bratrem S. Váňou založila a provozovala poměrně výnosný obchod se starožitnostmi. 1908 ovdověla a t. r. se provdala za letitého přítele, rakouského plukovníka Adolfa Halbaertha. 1909–14 s ním žila v istrijské Pule, odkud podnikla několik delších cest do Itálie a na francouzskou Riviéru. Za 1. světové války byl manžel velitelem zajateckého tábora v Milovicích a P. zde pomáhala ruským zajatcům. Obvinění z vlastizrady a hrozícímu vězení unikla, ale Halbaerth bylz trestu přeložen do jihoslovenského Šamorína (1916–19), poté žili v Praze. 1925 byla P. zvolena členkou ČAVU. Po anšlusu Rakouska 1938 se jako manželka rakouského státního občana německé národnosti stala říšskou občankou, politicky ani literárně se již neprojevovala. Nedlouho po válce, ve svých čtyřiaosmdesáti letech, podlehla následkům neúspěšné operace zlomené nohy. Pohřbena byla na Vyšehradském hřbitově.
Vnuk Pavel P. (*1926) je historikem umění, autorem řady monografií o umění renesance, manýrismu a baroka.
Literárně vystoupila P. jako čtrnáctiletá povídkou Čeledín a dcera ze statku (pseud. Mathilda Dimová). Její námětově i časově rozsáhlá prozaická tvorba, jež objevila rázovitost moravského Slovácka (Obrázky ze Slovácka I–III, 1886 a 1889; Črty ze Slovácka, 1890) i korutanských Slovinců (Korutanské povídky, 1896), dosáhla vrcholu v raných pracích z osmdesátých a devadesátých let. Sebrané spisy vydal J. Otto již 1910–15 (18 sv.). Prózy zaujaly bezprostředním, temperamentním a nepřikrášleným podáním i silnou sociální citlivostí, jejich látku často zpracovala i dramatickou formou. K dramatické tvorbě ji pobízel ředitel ND F. A. Šubert. Zamítl koncept hry Ideál ze soudobých bulharských osvobozeneckých bojů (1888) a doporučil adaptovat povídku Gazdina roba (Osvěta 1889). Stejnojmenné drama mělo ještě t. r. premiéru v ND. Zobrazením sociálně rozvrstvené, předsudky a náboženskou netolerancí ovládané slovácké vesnice s tragicky vyústivším milostným vztahem mezi chudou luteránkou Evou a zámožným katolíkem Mánkem P. zahájila novou etapu venkovské dramatiky. Na rozdíl od příznivého diváckého ohlasu část kritiky hru i nastudování zpochybňovala (výhrady k užití dialektu, k folklorní výpravě inscenace, k rychlé cestě povídky k dramatu a k provedení). Následující Její pastorkyňa, situovaná opět na slováckou vesnici, líčí ničivé důsledky předsudků a morálních konvencí. Vypjaté pojetí cti a snaha utajit schovančin poklesek dovede všemi váženou Kostelničku k vraždě nemanželského novorozeněte svedené Jenůfy. Zatímco bezvýchodnou situaci „gazdiny roby“ stvrzovala hrdinčina sebevražda, životní perspektiva Jenůfy se neuzavírá. Klíčovou postavou hry je Kostelnička, dramaticky nejobsažnější z autorčiných ženských hrdinek. Premiéra vyvolala bouřlivý názorový střet mezi zastánci díla a jeho odpůrci, kteří P. vinili z nemravnosti, z hanobení slováckého lidu i z plagiátorství (Tolstého Vlády tmy). Rozchodem s idealizovaným zobrazením venkovského života a líčením údělu soudobé ženy determinovaného ustrnulými morálními konvencemi P. posouvala českou dramatiku k realismu, k němuž se připínalo i využití folklorních prvků a místních dialektů. Spory o její hry značnou měrou přispěly k dobovým diskusím o realismu a naturalismu. Další dramatické práce (po kritických útocích zprvu hodlala s dramatickou tvorbou skončit) významu prvních dvou děl nedosáhly. V aktovce Ve stínu závodiště se pokusila o kritiku materialistické měšťácké společnosti a ziskuchtivosti, jež křiví charaktery. Překlad hry F. Lažanského Pflicht [Povinnost] se po neshodách s autorem stal východiskem dramatu Mezi rodiči, jež ND 1897 odmítlo. Hříčka Jarní píseň a korutanská selanka Přijďte k nám, až bude jaro… (původně stejnojmenná novela, publikovaná v Osvětě 1900) zobrazovaly dívku v rozpuku mládí. P. tíhnutí k baladám se projevilo ve veršované adaptaci slovinské lidové pověsti zpod Triglavu Zlatorog, jíž oproti slovinským a německým verzím dala pohádkově šťastný konec. Představa P., že by se text mohl stát libretem k opeře, se nenaplnila. Tříaktová dramatizace stejnojmenné povídky Dvě ukolébavky zobrazuje hrdinku ponechanou lehkomyslným milencem s nemanželským dítětem. Tento motiv se opakuje i v osudu dcery, která nenacházejíc matčino odpuštění páchá sebevraždu. Z rané povídky Počátek románu (1885, inspirováno obrazem J. Věšína) vznikla komedie Jaro v podzámčí, vracející se do vesnického prostředí. Poslední dramatickou prací je Svatý Václav, napsaný ke svatováclavskému miléniu. – Z nedokončeného dramatu Předsudek (psáno 1891) vznikla povídka Úskalím předpojetí. V povídkách P. zužitkovala jednoaktovky, které se neprosadily na scénu (Víla dobrodějka, Královská píseň). Z nedokončené komedie Chlapík na stráži o komuně studentů a bohémů společně hospodařících na statku byly publikovány dvě ukázky v časopise Nová síla. Hra o Pavlovi a Hra o Ruth Lerchové či jejich torza se nedochovala.
Dramaty Gazdina roba a Její pastorkyňa se P. ocitla na přelomu osmdesátých a devadesátých let v čele bojů za literární i jevištní realismus a ovlivnila celou kritickou diskusi o nastupujícím směru (kromě konkrétních polemik vyprovokovala i zásadnější stati, např. O. Hostinský: O realismu uměleckém, 1890). Poté její dramatická (i prozaická) tvorba jevila patrný umělecký sestup, rezignovala na sociální kritičnost a stala se nevýbojnou, konformní až selankovitou. Obě vrcholná dramata se vřadila do české dramatické klasiky. Brzy po domácích premiérách byla uvedena na scénách slovinských, chorvatských, bulharských, polských. Obě se záhy dočkala operního zpracování. Gazdinu robu zhudebnil na vlastní libreto a pod názvem Eva B. Foerster (prov. ND 1899), Její pastorkyňu L. Janáček (prov. ND Brno 1904), jehož opera, v zahraničí uváděná s titulem Jenůfa, zajistila syžetu P. světový věhlas. Autorku a Janáčka pojí ještě Počátek románu: Povídka se stala východiskem romantické operní jednoaktovky (libr. J. Tichý, prov. ND Brno 1894). Její pastorkyňu P. zpracovala také jako román (1930), hra byla dvakrát zfilmována (zdařileji 1938, scénář O. Vávra, r. M. Cikán).
Pseudonymy, šifry
A. Berchtold, Berchtold, Elka P., G. P., M., Marie Turková, Mathilda Dimová, Matylda Dumont, M. T., Richard Klas
Hry a dramatizace
Gazdina roba, ND 1889, t. 1890; Její pastorkyňa, ND 1890, t. 1891; Ve stínu závodiště, ND 1893, t. s tit. Závodiště 1899 [s Jarní písní]; Jarní píseň, ochotn. Ústřední matice školská Žofín 1898, t. 1899 [se Závodištěm]; Přijďte k nám, až bude jaro…, Intimní div. 1913, t. in Zlatorog a jiné dramatické hříčky (Spisy sebrané XVI), [1914]; Zlatorog, t. tamtéž, SDZN Ostrava 1956; Dvě ukolébavky, ND 1918, i t.; Jaro v podzámčí, Švandovo div. 1925, i t.; Svatý Václav, ochotn. Praha-Král. Vinohrady 1929, i t.
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond, část. zpracováno. SOkA Kutná Hora: osobní fond, inventář → H. Pospíchalová, 2007. MZM Památník L. Janáčka: korespondence. NMd: dopisy O. Sklenářové-Malé. ■ Nesign. [J. Neruda]: G. P., Humoristické listy 28, 1886, s. 312 → Podobizny III, 1954; J. H. [Herben]: G. P., Světozor 21, 1887, s. 153, 158●; ref. Gazdina roba: J. V. [Vrchlický], Hlas národa 9. 11. 1889; š. [J. Kuffner], Národní listy 9. a 19. 11. 1889; uh [V. Guth], Politik 10. 11. 1889; B. [M. Kukučín], Národnie noviny 23. 11. 1889; M. A. Šimáček, Světozor 23, 1888/89, s. 624; A. Schulzová, Květy 11, 1889, d. 2, s. 749–753; Aliquis [J. Vrchlický], Lumír 17, 1889, s. 395n.; á, Zlatá Praha 6, 1888/ /89, s. 623n.; nesign. [J. Herben], Čas 3, 1889, s. 768–770, 786, 842; E. K. [Krásnohorská], Ženské listy 17, 1889, s. 236; J. Lý [Ladecký], Česká Thalia 3, 1889, s. 370n.; nesign., Pražský denník 12. 11. 1889; J. Flekáček, Vlasť 6, 1889/90, s. 226–229; J. Merhaut, Moravská orlice 28. 1. 1890; V. Vítězný, Literární listy 11, 1890, s. 275 až 277; J. Korec, Obzor 13, 1890, s. 350; P. K. [Krippner?], Hlídka literární 7, 1890, s. 345–347 a 454 až 458; -r., Zábavné listy 12, 1890, s. 94n.; B.Čermák, ČČM 65, 1891, sv. 2, 302n.●; ref. Její pastorkyňa: uh. [V. Guth], Politik 10. 11. 1890; J. V. [Vrchlický], Hlas národa 11. 11. 1890; š. [J.Kuffner], Národní listy 11. a 18. 11. 1890; Pražský denník 12. 11. 1890; -ek. [Daněk], Pražské večerní noviny 19. 11. 1890; nesign., Čech 25. 11. 1890; F. A. Šubert: Realismus na divadle, Národní listy 7. 12. 1890 [reakce na kritiky]; nesign. [J. Merhaut], Moravská orlice 16. 12. 1890, 13. 1. 1891; M. A. Š. [Šimáček], Světozor 24, 1889/90, s. 626; J. Vlček, Slovenské pohľady 10, 1890, s. 586; A. Schulzová, Květy 12, 1890, d. 2, s. 752–754; nesign. [T. G. Masaryk], Čas 4, 1890, s. 746n., 760–763; nesign., tamtéž, s. 765n.; á, Zlatá Praha 7, 1889/90, s. 624; J. Lý. [Ladecký], Česká Thalia 4, 1890, s. 386n.; P. [P. Vychodil], Hlídka literární 8, 1891, s. 189–192; -r. [J. L. Turnovský], Zábavné listy 13, 1891, s. 95n.; C. K. [Kosová], Beseda učitelská 23, 1891, s. 103n.●; E. Krásnohorská: Markéta a Jenůfa, Ženské listy 19, 1891, s. 29–34,59–62, 70–79; K. Šípek: Pálená kostelnica. Naturalistické dráma ve slovanském vyšívání s předehrou a v třetím jednání, Švanda dudák 10, 1891, s. 4–18; nesign.: Naturalismus a ND, Čas 5, 1891, s. 101n.; R. [F. Roháček]: Dramata pí G. P. – a jejich originály, Niva 2, 1891/92, s. 14n.●; T. N. [Nováková]: O ženách a od žen. Spisovatelky ve službě realismu – naturalismu, Domácí hospodyně 8, 1891, s. 29–31, 44n., 62n., 76n., 95n., 111n.●; ref. Ve stínu závodiště: š. [J. Kuffner], Národní listy 9. 2. 1893; nesign., Niva 3, 1892/93, s. 192●; nesign.: G. P., Zlatá Praha 13, 1895/96, s. 189n.; L. [L. Quis], ref. Jarní píseň, Světozor 33, 1898/ /99, s. 23; jv. [Vodák], ref. Jarní píseň + Závodiště, Obzor literární a umělecký 1, 1899, s. 101n.; nesign.: G. P., Besedy lidu 9, 1900/01, s. 169, 178n.; F. V. Krejčí: České spisovatelky, Český svět 1, 1904/05, s. 291n., 316; A. Novák: Vom čechischen Drama, Čechische Revue 2, 1908, s. 558; A. Pražák: G. P., Zlatá Praha 27, 1909/10, s. 381–383; M-ý, ref. Přijďte k nám, až bude jaro, Samostatnost 25. 1. 1914; A. Matula: Vesnické drama. Studie z českého písemnictví, Jičín 1916, s. 25–31; J. Máchal: Dějiny českého dramata, 1917, s. 195, 206n.●; ref. Dvě ukolébavky: Ot. F. [Fischer], Národní listy 23. 11. 1918; m. [A. Macek], Večerník Práva lidu 23. 11. 1918; K. Čvančara, Venkov 23. 11. 1918; K. [F. V. Krejčí], Právo lidu 24. 11. 1918; jv. [Vodák], Lidové noviny 1. 12. 1918; E. S. [K. Elgart Sokol], tamtéž 11. 12. 1918; K. Mašek + A. Pavlíček, České divadlo 2, 1918, s. 125n.; M. Majerová, Ženský svět 22, 1918, s. 321n.; K. Engelmüller, Zlatá Praha 36, 1918/19, s. 111; H. Jelínek, Lumír 47, 1918–20, s. 92n.; K. Svoboda, Česká revue 12, 1918/19, s. 373; nesign., Lípa 2, 1918/19, s. 366n.; J. Borecký, Osvěta 49, 1919, s. 60–62●; k šedesátinám: nesign., Cesta 4, 1921/22, s. 633; F. Sekanina, Zvon 22, 1921/22, s. 369; J. V. S. [Sedlák], Tribuna 24. 3. 1922; A. Pražák: G. P., Ženský svět 26, 1922, s. 85; B. Augustinová, tamtéž, s. 86●; ref. Jaro v podzámčí: -ius [J. Kolman-Cassius], Lidové noviny 25. 10. 1925; Klo. [J. K. Fragner], Národní osvobození 25. 10. 1925; J. Vodák, České slovo 27. 10. 1925; V. Tille, Prager Presse 30. 10. 1925; M. M. [Majerová], Rudé právo 15. 11. 1925; E. Konrád, Cesta 8, 1925/26, s. 84; O. Š. M. [Štorch-Marien], Rozpravy Aventina 1, 1925/26, s. 33n.●; Q. M. Vyskočil: Jak byla zatčena paní G. P., Nový večerník 19. 4. 1927; K. [J. Knap]: Stroupežnický, P., Kunětická, Venkov 21. 6. 1929●; ref. Svatý Václav: -K., Literární rozhledy 13, 1928/29, s. 230–232; nesign., Světozor 29, 1928/29, příl., s. 498, 720; V. Brtník, Venkov 6. 6. 1929; jv. [Vodák], České slovo 8. 8. 1929; nesign., Česká osvěta 26, 1929/30, s. 92; W. Maras: Tschechische Literatur im Jahre 1929. II, Witiko 3, 1931, s. 195●; k sedmdesátinám: nesign., Světozor 32, 1931/32, příl., s. 190, 319; A. Novák: První vítězství G. P., tamtéž, s. 381n.; -btk- [V. Brtník], Zvon 32, 1931/32, s. 368–370; A. N. [Novák], Lidové noviny 23. 3. 1932; P. E. [Eisner], Prager Presse 23. 3. 1932; p. [A. M. Píša], Právo lidu 23. 3. 1932; jv. [Vodák], České slovo 23. 3. 1932; M. N. [Novotný], Rozhledy po literatuře a umění 1, 1932, s. 30n.; J. Staněk, Kolo 3, 1932, s. 52–54; nesign., Úhor 20, 1932, s. 125●; O. Fischer: Činohra Národního divadla do roku 1900 (Dějiny ND IV), 1933, s. 132, 153–155●; k pětasedmdesátinám: H. J. [Jelínek], Lumír 63, 1936/37, s. 341n.; B. Slavík: Z mládí G. P., Zvon 37, 1936/37, s. 566n.; mr., Národní divadlo 14, 1936/37, č. 12, s. 5–7; R. H. [Habřina], Kolo 8, 1937, s. 96; G. [F. Götz], Národní osvobození 21. 3. 1937; p. [A. M. Píša], Právo lidu 23. 3. 1937; nesign., Venkov 23. 3. 1937●; B. Slavík: Literární realismus u moravských spisovatelek, in sb. Ženy na Moravě, Brno 1940, s. 81–89, rozš. → Kořeny, Mor. Ostrava 1944; V. Müller: G. P., in sb. České umění dramatické I, Činohra, red. F. Götz, F. Tetauer, 1941, s. 182–185; G. P.: Má setkání s Thalií, Divadlo a hudba 1, 1942, s. 49 až 51●; k osmdesátinám: bs [B. Slavík], Lidové noviny 22. 3. 1942; -b- [V. Běhounek], Národní práce 22. 3. 1942; V. Janáčková: G. P. na Moravě, Lidové noviny 22. 3. 1942; V. Hánek, Venkov 22. a 27. 3. 1942; J. Nečas: G. P., Čteme 4, 1942, s. 71n.●; Kov. [K. Koval]: Přínos G. P. do naší opery, Venkov 24. 3. 1942●; nekrology: G. [F. Götz], Národní obzor 28. 3. 1946; N. L., Lidová demokracie 28. 3. 1946; A. Auředníčková, Svobodné slovo 28. 3. 1946; jj [J. Janů], Svobodné noviny 29. 3. 1946; J. Brambora, Práce 29. 3. 1946; J. Pilař, Zemědělské noviny 29. 3. 1946; K. P. [Polák], Právo lidu 29. 3. 1946; V. Janáčková, Svobodné noviny 2. 4. 1946; vs [V. Stejskal], Literární noviny 15, 1946, s. 75; f. v. [Vrba], Národní divadlo 21, 1946, č. 13, s. 1n.; V. Müller, České lidové divadlo 26, 1946, s. 25–27; R. K. [Konečný], List Sdružení moravských spisovatelů 1, 1946, s. 126●; F. Pala: G. P. v české opeře, Svobodné slovo 31. 3. 1946; J. Roleček: Život a dílo G. P., Kutná Hora 1946; J. Knap, in G. P.: Její pastorkyňa, 1949, s. 7–13; F. Pala: Libreto Její pastorkyně, Národní divadlo 28, 1952/53, č. 8; B. Štědroň: Janáčkova Její pastorkyňa, 1954; A. Závodský: Na okraj Gazdiny roby, Program SD Brno 9, 1954, č. 8–9, s. 20–24; R. Grebeníčková, in G. P.: Její pastorkyňa [román], 1956, s. 139–143; V. Müller: Dramatická prvotina G. P., in Gazdina roba, 1956, s. 77–86; O. Popp: Režijní poznámky, in G. P.: Její pastorkyňa, 1957, s. 54–69; A. Závodský: Začátky dramatiky G. P., SPFF BU 1958, ř. D 5, s. 102–111 + Ke zrodu dramatu Její pastorkyňa, in sb. Franku Wollmanovi k sedmdesátinám, 1958, s. 634–647; T. Straková: Setkání Leoše Janáčka s G. P. Na okraj opery Počátek románu, Časopis Moravského muzea. Vědy společenské 43, 1958, s. 145–164; R. Parolek: K vlivu Tolstého Vlády tmy na Její pastorkyňu G. P., Československá rusistika 5, 1960, č. 3, s. 1n.; B. Štúrová: Slovensko ve tvorbě G. P. , Slovenská literatúra 7, 1960, s. 219–233; J. Pleskot: Tři generační představitelky slováckého realismu, Sborník prací Pedagogického institutu v Ostravě, ř. Dějiny, jazyk, literatura 2, 1961, s. 71–95; A. Závodský: G. P., 1962 [obs. bibliografii]; O. B. [Berkopec]: Sto let od narození G. P., Slovanský přehled 48, 1962, s. 127; E. Janský: G. P., Kulturněpolitický kalendář 1962, s. 262n.; J. Vogel: Leoš Janáček, 1963, s. 13, 95, 91, 95 až 99, 104n., 107, 124, 128–161, 184, 196, 214, 250, 294, 369; O. Fiala: Libreto k Janáčkově opeře Počátek románu, Časopis Moravského muzea. Vědy společenské 49, 1964, s. 199–222; A. Závodský: Mezi prózou a dramatem, in G. P.: Její pastorkyňa. Gazdina roba, 1966, s. 196–198 + Tři dopisy k dramatu G. P. Gazdina roba, SPFF BU 1969, ř. D literárněvědné 16, s. 187–192; J. Hrabáková: Ženské postavy v realistickém dramatu let devadesátých, Filologické studie 4, 1973, s. 131–138; DČD III; (v) [M. Vacík]: Autorka Její pastorkyně, Lidová demokracie 23. 3. 1982; S. Bartůšková: G. P., Literární měsíčník 17, 1988, č. 8, s. 99–101●; J. Černíková-Drobná: Padesát příběhů a dva navíc pro zábavu i poučení I, 1994, s. 90n.; A. Thomas: Form, Gender and Ethnicity in the Work of Three Nineteenth-Century Czech Women Writers, Bohemia 38, 1997, seš. 2, s. 280–297; J. Janáčková: Její pastorkyňa: kniha, opera, film a román ve vztahu k textu dramatu, in sb. Česká literatura v intermediální perspektivě, ed. S. Fedrová, 2010, s. 359–368; M. Uhde: G. P. aneb Vzdor a respekt vůči předsudkům, Objevy pozdního čtenáře, Brno 2012, s. 63 až 73. ■ ČBS, ČHS, LČL, Masaryk, Otto, Otto-dod; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 776–780