Příjmení psáno též Postel. Narození 9. 11. 1774 uváděné v některých příručkách se opírá o nejednoznačný matriční zápis. – Pocházel z rodiny vrchnostenského úředníka na bechyňském panství hrabat Paarů. Po studiích na vídeňské akademii (pravděpodobně u F. A. Branda) a na grafické speciálce J. M. Schmutzera pobýval ve Vídni, kde nejprve graficky zpracovával veduty jiných autorů. Postupně se osamostatňoval a vypracoval se v uznávaného vedutistu a autora panoramatických pohledů. Významný je jeho přínos ke zmapování empírové Prahy. Pozornost upoutal sérií šestadvaceti pitoreskních pohledů z Čech (vyd. v albu Collection de vues les plus intéréssantes, et pittoresques de la Bohème, 1803–07). Do Čech se vrátil pravděpodobně již 1803 (t. r. datován akvarel Pohled na Teplice), 1804–05 pracoval na rozměrném panoramatu Prahy (12 x 6 m, 1805 vystaveno na Koňském trhu, snad v objektu vojenské strážnice). 1806 žádal u pražské Privat-Gesellschaft patriotischer Kunstfreunde o místo profesora krajinomalby na její škole (pozdější Akademie výtvarných umění). Obdržel stipendium a bylo mu uloženo vyučovat dvanáct žáků. Na škole působil do 1817 (jeho žákem byl A. Mánes) a jeho zásluhou vzrostl význam grafické dílny. V témže roce, kdy začal vyučovat, se stal z podnětu ředitele StD J. K. Liebicha prvním stálým dekoračním malířem této scény. Pravděpodobně zde byl činný do 1817. Zemřel na tuberkulózu.
P. volná malířská tvorba, formující počátky českého krajinářství, čerpala námětově i stylově z francouzské a německé klasicistní malby heroických krajin s antikizujícími výjevy (C. Lorrain, N. Poussin, J. P. Hackert) a sdílela, zvláště v práci se světlem, její skrytou divadelnost (viz Noc z cyklu Čtyři denní doby).
Ve StD bylo P. úkolem obnovit poškozené dekorace z éry D. Guardasoniho, a především doplnit zastaralý fundus o velký počet dekorací nových, které by nahradily dosud používané barokizující dekorace J. Platzera. Podle představ a požadavků ředitele Liebicha měly zobrazovat reálná prostředí odpovídající dějišti hry. P. byl spíše tvůrcem návrhů než divadelním malířem; k této řemeslné práci povolal Liebich z Vídně L. Czermaka. Dekorace, povětšině nedochované a známé jen zprostředkovaně, zaujímají v úhrnu P. díla okrajové místo, avšak podstatně ovlivnily vývoj jevištní výpravy na počátku 19. stol. Již 1808 pražský divadelní almanach uznale kvitoval, že za jediný rok bylo vytvořeno více nových dekorací než za celé předchozí desetiletí. Fundus byl P. zásluhou rozšířen a hlavně inovován dekoracemi, v nichž se uplatnil pohled vedutisty a malíře městských panoramat. P. vnesl na pražskou scénu obrazy konkrétních měst, a stal se tak průkopníkem tzv. lokální dekorace. Jeho přínos dokumentuje prospekt pro zpěvohru E. Fischera a F. Treitschkeho Das Singspiel auf dem Dache (1807), jehož dominantu tvoří věž Staroměstské radnice, za níž se otvírá pohled na Malou Stranu a na petřínsko-hradčanské panorama (jediná dekorace, jejíž podoba je známa díky rytině J. Berky). Pro týž singspiel vytvořil dnes nezvěstný prospekt Vídně. Rovněž nedochovaný prospekt Staroměstského náměstí, určený původně pro neznámé německé představení, byl velmi pravděpodobně použit při premiéře hry J. N. Štěpánka Obležení Prahy od Švejdů (1812). Divadelněhistoricky cenná je P. kresba hlavního průčelí StD (1808, podklad pro rytinu J. Berky), zachycující vzhled budovy před přestavbou 1834, a vyobrazení posléze zaniklého divadla v Karlových Varech.
Prameny a literatura
SOA Třeboň: Sbírka matrik, Bechyně 4, matrika narozených a zemřelých 1752–1784, s. 232, obr. 126 [9. 11. 1774, Partl /?/]. ■ Schematismus 1807, s. 117, 119; 1808, s. 204, 344; Theateralmanach [Prag] 1808, s. 13, 99n., 219; 1809, s. 8; Teuber II, s. 410; F. X. Jiřík: Vývoj malířství českého ve stol. XIX., Dílo 6, 1908/09, s. 157n. + Výstavy pohledů na český kraj, 1917; J. Port: Paběrky z odkazu divadelních Čech, Divadlo 12, 1932/33, s. 90; Z, Wirth: Praha v obraze pěti století, 1934, s. 19n., 56, 58; V. Volavka: Česká malba 19. století, 1942, s. 20–25, 27; N. Melniková-Papoušková: K. P., Dílo 33, 1943/44, s. 159–169; E. Ročáková: Česká krajina 19. století, kat. výstavy, 1951, s. 18; B. Mráz: K. P. a základy české krajinomalby, 1957; DČD II; Čtvero knih o Praze III. Praha národního probuzení, sest. E. Poche, 1980, s. 282, 290–295, 297, 319, 413; V. Hlavsa: Praha očima staletí, 1984, s. 26n., 226; N. Blažíčková-Horová: České malířství 19. století, kat. výstavy, 1998, s. 15n., 30n.; J. Pasáková: Praha v díle K. P. a jeho žáků (P. krajinářská škola a její žáci), kat. výstavy, 2001; DČVU III/1. ■ Dlabač, HD, Nagler, NDp, NEČVU II, ÖBL, Otto, Rieger, Thieme-Becker, Toman, Wurzbach
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 770–772
