Křtěn Jan František, vlastenecké jméno Hostivít mu vybral přítel J. L. Ziegler. – Otec se živil jako zedník a podruh, posléze byl posledním šafářem arciděkanského dvora v Přítokách (u Kutné Hory). Chudá rodina nemohla P. zajistit vzdělání; vychodil pouze tři třídy německé normální školy, pak se vyučil u kutnohorského knihtiskaře F. V. Korce, ale místo v jeho malém podniku nezískal. Pracoval na městském magistrátu jako denní písař a úřední posel. Vstoupil do sboru dobrovolníků, za napoleonských válek bojoval mj. u Slavkova, po návratu pracoval opět jako písař. 19. 7. 1808 se oženil s Kateřinou Ptačovskou, dcerou provazníka a kutnohorského měšťana, s níž měl čtrnáct dětí (čtyři zemřely v raném věku). S rodinou se přestěhoval do Hradce Králové, kde mu tchán zakoupil od F. Boučka tybelliovskou tiskárnu. Již 1809 získal P. pro upadající podnik s jediným zaměstnancem zakázky a začal ho rozšiřovat. 1811 se stal biskupským a 1813 krajským tiskařem, 1816 otevřel na Velkém náměstí knihkupectví. J. L. Ziegler, který uvedl P. do vlastenecké společnosti, jej spolu s V. K. Klicperou a J. Chmelou přivedl k samostatné nakladatelské činnosti, jež se plně rozvinula po 1818, a zprostředkoval mu kontakty s tvořícím se okruhem Českého muzea, jehož členem se P. stal. Po neúspěšné snaze rozšířit tiskárenskou činnost do Kutné Hory (1821) zakoupil 1826 tiskárnu V. Schollové v Praze (na nároží Řetězové a Liliové ul.), teprve po dvou letech mu ji úřady povolily provozovat pod vlastním jménem. Fyzicky i finančně vyčerpán úsilím uspět v Praze prodělal 1827 hlubokou duševní krizi. Podobně jako jeho hradecký dům stalo se pražské nakladatelství střediskem vlasteneckého společenského života. 1842 převzal vedení podniku syn Jaroslav. Další tiskárny založil P. v Pardubicích (1849) a v Chrudimi (1851), kam 1856 přenesl i tiskárenský provoz z Pardubic, kde ponechal knihkupectví. V Hradci Králové zastával funkci hospodářského návladního (1830–37), byl členem deputace vyslané do Vídně jednat o založení vyššího gymnázia, až do smrti působil jako dohlížitel hlavní městské školy; již 1833 mu bylo uděleno čestné občanství. Vedení mimopražských podniků předal 1. 8. 1856 synům: královéhradeckou tiskárnu Ladislavovi (1820–1891), chrudimskou Stanislavovi (1825–1896) a pardubické knihkupectví Václavovi (*1833). Pro nemoc se 1. 7. 1864 vzdal pražského knihkupectví, vzápětí na něho těžce dolehla manželčina smrt (v říjnu 1864). Zdravotní potíže prohloubil otřes z vážného pádu, který utrpěl 1867. Následujícího roku zemřel, pohřben byl za hojné účasti na hřbitově v Kuklenách.
P. navenek vystupoval jako literární mecenáš, ale držel se dobové praxe – autoři hradili vydavatelské náklady sami (honoráře začal pravidelně vyplácet až syn Jaroslav). Do 1818 tiskl především povídky, modlitební knížky, praktické příručky a gymnaziální almanachy, jarmareční písně (za jednu byl 1815 odsouzen k osmidennímu vězení, není však známo, zda trest nastoupil). Od dvacátých let vydával literární almanachy (Almanach aneb Novoročenka, 1823, 1824, třetí ročník s názvem Dennice aneb Novoročenka, 1825; Vesna, 1837–39; České besedy, 1842), sborníky (Milozor aneb Rozličné spisy poučujícího a obveselujícího obsahu, 1824) a periodika (Časopis společnosti vlastenského Museum v Čechách, 1827–36; Čechoslav, 1830–31; Jindy a nyní, 1831, od 1834 pod názvem Květy české, od 1835 Květy). Proslul tiskem památek starší české literatury (zvláště typograficky vynikající prvotisk hradeckého sborníku duchovních písní z doby Karla IV. Roráte neboli Veselé a radostné zpěvy adventní, 1823; Komenský: Orbis pictus se 156 dřevoryty, 1833). P. byl také literárně činný: Přispíval do časopisů, které vydával, a z němčiny přeložil několik povídek.
V oblasti dramatické literatury vydával hlavně hry Klicperovy (samostatně i v souborech), dramata řadící se k Jungmannovu programu velké národní literatury (Turinský: Angelina, Virginie; Vocel: Harfa) a další práce (např. dramatické pokusy manželů Rettigových). Z překladové dramatiky byly nejpočetněji zastoupeny hry Kotzebuovy, dále Molièrovy, Raupachovy, Goethovy, Grillparzerovy a také operní libreta J. K. Chmelenského. Soustavným vydáváním divadelních her zaměřeným z velké části na původní domácí tvorbu se podílel na rozvoji českého divadla; svými tisky zpřístupňoval texty her, a vytvářel tak podmínky pro rozšíření divadelních aktivit. Nakladatelskou činností se řadí k předním osobnostem obrozenské éry. Ač tiskl a vydával i knihy německojazyčné (asi jedna pětina produkce), těžištěm byly publikace české. V jeho díle pokračovali synové, dramatické literatuře věnoval pozornost hlavně Jaroslav.
Vydání her a libret
A. v. Kotzebue: Incognito nebo Na zapřenau, 1818; týž: Kvakerové, F. B. Veverka: Netopeyr, F. Rayman: Sedlské námluvy (i 1840), 1819; H. Cuno: Loupežníci na Chlumu, V. K. Klicpera: Božena, týž: Lhář a jeho rod, Divadlo Klicperovo I [obs. I dobré jitro, Divotvorný klobouk, Blaník] – 1820; S. Gessner: Knížata mezi pastýři, týž: Zavržený syn, F. L. Turinský: Angelina (i 1840), Divadlo Klicperovo II [obs. Bělouši, Hadrián z Římsů, Uhlířka], F. Rayman: Vyhrané panství (i 1826), Divadlo Klicperovo III [obs. Božena, Lhář a jeho rod, Žižkův meč], Divadlo Klicperovo IV [obs. Rod Svojanovský] – 1821; A. v. Kotzebue: Hrabě Beňovský, V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů, J. S. Rettig: Kouzelná píšťala neb Na rozloučenou v Klevetníku, týž: Neškodí přátel zkoušeti – 1822; F. B. Tomsa [př., autor neuveden]: Hodina večerní, T. Körner: Tony – 1823; Molière: Bezděčný lékař, F. E. Rambach: Divochové, J. E. Vocel: Harfa, V. K. Klicpera: Dvojčata, Almanach dramatických her od V. K. Klicpery I [obs. Valdek, Loketský zvon, Rohovín Čtverrohý] – 1825; Almanach… II [obs. Soběslav, selský kníže, Žižkův dub, Rok po smrti] – 1826; Almanach… III [obs. Ženský boj, Psaní Hasensteinova, Prsteny], M. D. Rettigová: Bílá růže, J. W. Goethe: Marinka [Die Geschwister, př. a ú. F. L. Čelakovský] – 1827; Almanach… IV [obs. Tři hrabata najednou, Veselohra na mostě] – 1828; Almanach… V [obs. Jan za chrta dán, Loupež, Každý něco pro vlast!] – 1829; Almanach…VI [obs. Opatovický poklad] – 1830; A. v. Kotzebue: Epigramm aneb Což si mne žádná nevezme? – 1836; týž: Belův outěk, J. K. Tyl [spr. J.-F.-A. Bayard, E. Vanderburch, př. a ú. J. K. Tyl]: Nalezenec – 1837; Š. Hněvkovský: Námluvy v Koloději, A. v. Kotzebue: Eduard v Skotsku aneb Noc utečence – 1839; F. L. Turinský: Virginie – 1841; E. Raupach: Kníže ďábel – 1842; týž: Pošta na sebranici – 1845; M. D. Rettigová: Koš – 1846; J. J. M. [Melichar, př. a ú. Molièra]: Léčení lásky aneb Úmyslný a Bezúmyslný lékař – 1848; J. J. Melichar: Nevěsta messinská čili Probuzení z bludu snění – 1849. ■ E. Schikaneder, h. W. A. Mozart: Kouzelná flétna – 1825; J. K. Chmelenský, h. F. Škroup: Dráteník – 1826; tíž: Oldřich a Božena – 1828; tíž: Libušin sňatek – 1832; E. Scribe, h. D.-F.-E. Auber: Sníh – 1827.
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond, inventář → E. Bílková, 1993. ■ nesign: Buchdruckereibesitzer Pospischil, Bohemia 4. 10. 1856; J. G.: V Hradci Králové byl by […] J. H. P. […], Lumír 6, 1856, s. 985; nesign.: J. H. P., Veleslavín 2, 1864/65, č. 10●; nekrology: Národní noviny 9. a 10. 10. 1868; P. M. V. [Veselský], Vesna kutnohorská 1, 1868, s. 205n.; [J. Barák], Svoboda 2, 1868, s. 609n.; Květy 3, 1868, s. 350; tamtéž 2, 1868, s. 421n., 429, 433; nesign.: J. P., Světozor 15, 1881, s. 166; -dr-: J. P., český nakladatel, Divadelní listy 3, 1882, s. 240n.; J. Pospíšil: Z dob vlasteneckých, 1885; J. K. Solnický [J. Košťál]: Hradec Králové a česká literatura. J. H. P., Hradec Králové 1885; F. Bačkovský: K dějinám českých almanachů, Vlasť 5, 1888/89, s. 29–37, 120–128, 197–208, 241–246; I. Herrmann: Když si náš dědeček babičku bral…, Světozor 26, 1891/92, s. 6n., 14n., 26, 42n., 50, 63, 66, 78, 87, 90 → Blednoucí obrázky (Sebrané spisy I), 1905; J. E. Kosina: Život starého kantora, Olomouc 1899, s. 95n.; J. Pešek: J. H. P. a syn jeho Jaroslav a Morava, Časopis Moravského musea zemského 8, Brno 1908, s. 253–366 + František Cyrill Kampelík o J. H. P., tamtéž, s. 503n. + Královéhradecká vlastenecká družina, Naše doba 17, 1909/10, s. 14–22, 121–126, 195–200, 274–280, 337–344, kn. → 1910 + J. H. P., Typografia 23, 1912, s. 1–6, 19–22, 29–32; F. C. Kampelík: J. H. P., Osvěta 43, 1913, s. 504–512; J. Pešek: K přátelským stykům literární družiny českého severovýchodu v době obrození, Zvon 19, 1918/19, s. 356n. + Poslední akt tragedie českého nakladatele doby obrození, Osvěta 50, 1920, s. 543–554, 606–614; J. Volf: Příspěvky k dějinám českého knihtisku, písmolijectví, knihkupectví a antikvariátu na počátku 19. století, ČNM 96, 1925, sv. 1, s. 31–39; J. Pešek: Královéhradecký Veleslavín (mladý J. H. P.), Lidové noviny 13. 12. 1925 + Z galerie českých nakladatelů II, Literární rozhledy 10, 1925/26, s. 313–325, 335–339; III, tamtéž 11, 1926/27, s. 5–7, 32–36; J. Červený: Kutnohorští knihtiskaři a tisky, Typografia 33, 1926, s. 300; M. Novotný: Čtyřlístek k jubilejním dnům, Literární rozhledy 14, 1929/30, s. 154–156; F. Kolda: Pardubice v historii a jejich knihtiskárny, Typografia 39, 1932, s. 25–28; A. Novák: Duch a národ, 1936, s. 110, 113–114; J. B. Pichl: Vlastenecké vzpomínky, vyd. M. Hýsek, 1936, s. 11, 74, 95n., 133–137; J. Vladyka: Jeden ze starých nakladatelů-podnikatelů, Kytice 1, 1946, s. 135–138; V. Horyna: Nakladatelé Václava Klimenta Klicpery, in sb. Hradecký kraj 3, 1959, s. 197–204; J. Thon: Knihkupecké a nakladatelské katalogy J. H. P., Sborník NM v Praze, ř. C – Lit. historie, 1966, sv. 11, č. 3, s. 73–86; DČD II; J. Jedlička: Soupis tisků J. H. P., Hradec Králové 1970; sb. Národní obrození severovýchodních a východních Čech, Hradec Králové 1971 [obs. A. Doubrava: J. H. P. a jeho královéhradecké nakladatelství v 1. polovině 19. století; J. Skutil: Vztahy Jana Františka Hostivíta Pospíšila k Moravě v procesu obrození českých zemí; J. Brambora: Pospíšilové v Praze]; J. Švehla: Starý komediant, 1983, s. 158; L. Vacina: Impressor nezapomenutelného jména, Kmen 4, 1985, č. 22, s. 2; F. Černý: Snahy o vydávání divadelní literatury v české řeči v 19. století, Documenta Pragensia sv. 10/2, 1990, s. 449–466 → Kapitoly z dějin českého divadla, 2000; J. Benýšková, F. Vích: Literární Hradec Králové, Hradec Králové 1994, s. 122; P. Kneidl: J. H. P., tiskař a nakladatel východních Čech, in sb. Východočeské Athény a Josef Liboslav Ziegler, Rychnov n. Kn. 1997, s. 25–32. ■ Jungmann, LČL, Masaryk, Otto, Rieger, Wurzbach; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 759–761
