Pocházel z rodiny pivovarského bednáře. V Libáni vychodil dvojtřídní farní školu, v Jičíně školu hlavní, poté nastoupil na Akademické gymnázium v Praze (pedagogem V. K. Klicpera). Koncem 1850 a znovu 1851 se objevil v epizodní roli v českém představení StD. Kvůli zaujetí divadlem studia nedokončil (1851 byl ze seznamu žáků vyškrtnut). V červnu 1851 je zaznamenán u první české divadelní společnosti J. A. Prokopa, od níž počátkem 1856 přešel k řediteli F. Zöllnerovi. Od léta 1858 do dubna 1859 byl angažován ve StD, kde hrál v českých i německých představeních. 1859 se vrátil k Zöllnerovi, odkud jej t. r. odvedl J. Štandera ke Kullasově společnosti, u níž začal P. režírovat. Působení u Kullase dvakrát přerušil: 1860 (hrál u německého ředitele K. F. Knispela v Hradci Králové a poté u jeho zetě K. Ježka) a na podzim 1861, kdy s několika dalšími Kullasovými herci přestoupil k německému řediteli I. Siegemu, který pro český provoz v jižních Čechách sestavil nový soubor. 1862 vystoupil na zkoušku v PD (Zpěvomil, Raimund: Dívka z čarovných krajů, 7. 12.), ale angažován nebyl. 1863 definitivně Kullase opustil a odešel na Moravu s nově založenou společností J. Štandery, která v dubnu zahájila činnost v Kroměříži. 1864–78 byl členem PD, občas hostoval u různých společností a ochotníků mimo Prahu (1866 u P. Švandy st. v Plzni, 1868 u V. Svobody v Brně, 1873 u ochotníků v Polné). Po odchodu z PD přijal sezonní práci vážného v cukrovaru v Peruci. Pobíral skromnou penzi a příležitostně hrál u různých společností, déle u ředitele V. Svobody na Moravě (doložen od listopadu 1878 do února 1879) a u J. Pištěka. 1880 žádal o udělení koncese, ale nebylo mu vyhověno. Od 1893 byl jako herec a režisér u V. Žákovského. Kočování ukončil na podzim 1905 jeho společnosti ve Vlachově Březí, kde žil od 1903. Začátkem 1906 tu ještě několikrát vystoupil v představeních Siebertovy společnosti, nedlouho poté zemřel.
V prvním angažmá u J. A. Prokopa se mladý začátečník lépe než v milovnickém oboru osvědčoval v hrdinských rolích, které zastával i u Zöllnera, kde se po odchodu F. Pokorného stal hlavním představitelem mužných typů. Měl krásný a tvárný hlas, deklamační projev byl silnou stránkou jeho herectví. Lokální kritika sice občas konstatovala, že se mu nedařilo hlouběji proniknout k charakteristice postavy, přesto v té době patřil k čelným venkovským hercům. Za působení v českém souboru StD byl obsazován do rolí druhých milovníků a intrikánů, uplatňoval se i v komickém oboru. Zřejmě kvůli větším hereckým příležitostem u kočujících společností se vrátil k Zöllnerovi, zkoušel štěstí i u německých ředitelů. U Knispela svými beneficemi přispěl k občasným českým představením a zahrál si tu v německém provedení Nerudovy veselohry Ženich z hladu (překlad pořídil J. Barák v královéhradecké internaci). Po přechodu ke Kullasovi, kde nový správce společnosti J. Štandera vytvořil kvalitní soubor, patřil P. k hereckým protagonistům a poté co začal režírovat, se stal jeho vůdčí osobností. Tuto pozici si udržel i u společnosti I. Siegeho, kde jádro ansámblu tvořila skupina herců od Kullase (Frankovský, Mošna, Krš, Paclt, V. Svoboda, Bekovská, Libická, Rennerová). Také v nové družině Štanderově byl hereckou oporou a přispěl i jako režisér k zdárnému počátku jejího průkopnického působení na Moravě. V PD, hrál nejrůznější intrikány, zlotřilce a padouchy (např. Shakespearova Dona Juana v Mnoho povyku pro nic, Tybalta v Romeovi a Julii, Jaga v Othellovi, Wurma v Schillerových Úkladech a lásce, vévodu Albu z Dona Carlose, France v Loupežnících, Jusova v Ostrovského Výnosném místě, hraběte z Thurnů v Kolárově Pražském židovi). Druhou oblastí jeho uplatnění byly postavy důstojných a vážných mužů (např. Polixenes v Shakespearově Pohádce zimního večera), v nichž nebyl překážkou jeho poněkud chladný a jednotvárný projev. Obzvláště si zakládal na rolích, které dávaly příležitost k vyniknutí jeho světáctví a mužné eleganci. Svou až hudební deklamací patřil k reprezentantům rétorického herectví PD šedesátých let. V silné herecké konkurenci na pražské scéně se však prosazoval stále obtížněji. Po rezignaci J. J. Kolára na funkci vrchního režiséra (1872), který mu přál a obsazoval jej do velkých charakterních rolí (např. Basilio v Calderónově dramatu Život pouhý sen, baron Goertz v Bozděchově stejnojmenném dramatu), se musel spokojovat se stále menšími úlohami a posléze s epizodami; i k těm však přistupoval s nevšední svědomitostí. Jednou z jeho posledních význačnějších kreací v PD byl princ Karel Lotarinský v Jeřábkově dramatu Syn člověka.
Role
Prokopova spol.
Robert (F. Kaiser: Bratr honák) – 1851; Antonín (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Jules z Grandierů (J.-B. Rosier: Brute, pusť Cesara, i Knispelova spol. 1860), Mareš (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Mladý Hrdlička (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka aneb Měšťanská čest) – 1852; Vít (J. K. Tyl: Slepý mládenec) – 1853; Hipolit (J. J. Kolár: Monika), Lord Harrison (A. Bäuerle: Paleček na cestách z Prahy do Brna a do Vídně), Kvítek (A. v. Kotzebue: Zmatek nad zmatek), Štefek z Hlohova (Ch. Birch-Pfeifferová: Štefek Langer z Hlohova), Baron Doubravský z Doubravic (J. Nestroy: Enšpigl aneb Každou chvíli jiné čtveráctví), Václav IV. (J. Mikuláš Boleslavský: Katovo poslední dílo), Otto z Losů (J. J. Kolár: Doňa Magelona Trebizonda), Antonín Čížek (H. Börnstein: Zámecké schody a Ostruhová ulice), Pavel (J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska), Strachota (S. K. Macháček: Ženichové) – 1854.
Zöllnerova spol.
Hrabě Beňovský (A. v. Kotzebue: Hrabě Beňovský) – 1855; Don César (J. J. Kolár: Magelona, i PD 1864) – 1856; Zikmund Herzog (J. K. Tyl: Chudý kejklíř) – 1857.
StD
Karel (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Křivecký (A. v. Kotzebue: Srnec aneb Nevinní vinníci), Kosinský (F. Schiller: Loupežníci), Vít (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Paris (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Jakub (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Ludvík Franc z Bourbon (A. E. Brachvogel: Narcis), Klih (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist) – 1858; Velenský (J. v. Plötz: Zaklený princ), Vítek (S. K. Macháček: Ženichové), Čížek (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý), Lipenský (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská), Alfred (E. Scribe, ú. T. Hell: Jelva aneb Sirotek z Ruska), Jan (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán) – 1859.
Kullasova spol.
Valbek (R. Benedix: Vězení), Karel (F. Schiller: Loupežníci), Ingomar (F. Halm: Syn pouště), Hrabě St. Germain (A. Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta, i Svobodova spol. 1878), Božepor Žďárský (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Petr Szapár (Ch. Birch-Pfeifferová: Petr Szapár), Hrabě Herman (A. Dumas st.: Hrabě Herman), Břetislav (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka), Don César (Dumanoir, A. Dennery: Don César de Bazanno), Percival (F. Halm: Griselda) – 1859; Alfred (R. Benedix: Svéhlavost), Lord Rowland Rochester (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Sosnomil (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Narcis Rameau (A. E. Brachvogel: Narcis, i Svobodova spol. 1878), Ruben (S. H. Mosenthal: Debora) – 1860.
Knispelova spol.
Svoboda (J. Neruda: Der Hunger als Brautbewerber) – 1860; Vilém Krása (A. Wilhelmi: Jeden z nás se musí oženit) – 1861.
Kullasova spol.
Ferdinand (F. Schiller: Ouklady a láska), Lubín Stihoň (J. J. Šantl: Kouzelnice Černoborka), Záleský (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka), Leicester (F. Schiller: Marie Stuartovna) – 1861; Břetislav (J. V. Frič dle H. T. Schmida: Břetislav Bezejmenný) – 1862.
PD
Zpěvomil (F. Raimund: Dívka z čarovných krajů) j. h. – 1862; Kaska (W. Shakespeare: Julius Cäsar), Matěj (S. H. Mosenthal: Svatojanský dvůr aneb Selka a palič, i Švandova spol. 1866), Don Juan (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic), Tybalt (týž: Romeo a Julie), Hrabě Renard (V. Hugo: Královna a její milostník), Wurm (F. Schiller: Ouklady a láska), Vigneux (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Milínský (S. K. Macháček: Ženichové), Vévoda Alba (F. Schiller: Don Carlos, infant španělský), Marinelli (G. E. Lessing: Emilie Galotti), Rekordat (J. K. Tyl: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři) – 1864; První herec (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Antonio (týž: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete), Vilém (J. W. Goethe: Egmont, i Švandova spol. 1866), Zemljanika (N. V. Gogol: Revisor), Šimon Moreles (J. K. Tyl: Lesní panna aneb Cesta do Ameriky), Jiří Talbot (F. Schiller: Marie Stuartka), Jago (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský), Zeman Zápolský (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Hrabě Trčka (F. Schiller: Smrt Valdštýnova), Car Petr Veliký (V. Hálek: Carevič Alexej), Wagner (J. W. Goethe: Faust), Valenta (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Cleant (Molière: Tartuffe) – 1865; Vévoda Orsino (W. Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete), Tomáš (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Správce (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Přísný (F. F. Šamberk: Boucharon), Sigmund (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Štěpán Páleč (J. K. Tyl: Jan Hus), Pán z Ilova (F. Schiller: Smrt Valdštýnova) – 1866; Polixenes (W. Shakespeare: Pohádka zimního večera) – 1867; Goertz (E. Bozděch: Baron Goertz), Rebolledo (P. Calderón: Sudí zalamejský), Milota z Dědic (U. D. Horn: Přemysl Otakar II.) – 1868; Král Jindřich IV. (W. Shakespeare: Král Jindřich IV.), Zibo (F. Schiller: Fiesco), Akim Akimič Jusov (A. N. Ostrovskij: Výnosné místo), Basilius (P. Calderón, ú. K. A. West: Život pouhý sen), Franc (F. Schiller: Loupežníci, i Svobodova spol. 1878) – 1869; Vargas (V. Sardou: Vlasť), Don Diego (P. Calderón, ú. K. A. West: Don Gutierre lékař své cti), Kuligin (A. N. Ostrovskij: Bouře), Daniel (V. K. Klicpera: Židovka aneb Staročeský soud), Novák (J. Štolba: Spiknutí v Podmazově) – 1870; La Hire (F. Schiller: Panna Orleanská), Nožička (J. K. Tyl: Zlatohlav a tvrdohlavá žena), Joza (L. Anzengruber: Farář z Podlesí), Henrik Mates hrabě z Thurnů (J. J. Kolár: Pražský žid) – 1871; Lazebník z Mrakotína (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Arnošt (J. K. Tyl: Měšťané a študenti) – 1872; Vilém Cecil Burleigh (F. Schiller: Marie Stuart), Duval (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi) – 1873; Kafka (A. L’Arronge: Můj Vojtíšek) – 1875; Bratr Jan (W. Shakespeare: Romeo a Julie) – 1877; Podleský (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Princ Karel Lotarinský (F. V. Jeřábek: Syn člověka aneb Prusové v Čechách) – 1878.
Svobodova spol.
Šípek (G. v. Moser: Slavnost založení) – 1878; Veleba (J. Rosen: Anděl aneb Parádní kytka „na vandru“) – b. d.
Pištěkova spol.
Vincentio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy)– 1885; Marchand (F. v. Suppé: Gaskoněc) – 1886; Enneáš Silvio Piccolomini (J. J. Kolár: Královna Barbora) – 1887; Advokát Hrdina (A. Lokay: Vosí hnízdo), Kat Ko-ka (A. S. Sullivan: Mikado)– 1890.
Prameny a literatura
SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 87-12, matrika narozených Milkovice, Staré Hrady […] 1822–1851, fol. 22. ■ –a., Lumír 9, 1859, s. 330 [Jan, Jan za chrta dán, odchod ze StD]; Persius: Z Jindřichova Hradce, tamtéž 10, 1860, s. 23; Ed.: Z Tábora, tamtéž, s. 47; Edmund: Z Tábora, tamtéž, s. 215; a-a: Z Klatov, tamtéž, s. 262; nesign.: Z Jindřichova Hradce, Poutník od Otavy 20. 4. 1861; H. [V. Hálek], Národní listy 12. 4. 1864 [Matěj, Svatojanský dvůr]; 28. 4. 1864 [Renard, Královna a její milostník]; 19. 5. 1864 [Wurm, Úklady a láska]; ř., tamtéž 5. 11. 1864 [Marinelli, Emilie Galotti]; Česká Thalia 2, 1868, s. 252 [host. v Brně]; Národní noviny 3. 9. 1868 [host. u Svobodovy spol.]; G. E. [Eim], tamtéž 28. 7. 1875 [Jusov, Výnosné místo]; O. Jedlička: Jindřich Mošna ve vážné úloze, Divadelní listy 2, 1881, s. 42●; nekrology: Dr. K., Divadelní list Máje 2, 1905/06, s. 177n.; Národní listy 25. 4. 1906; Osvěta 36, 1906, s. 566●; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, zvl. s. 12, 126; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 229n., 253, 279; V. Vydra: Prosím o slovo, 1940, s. 23–25 + Má pouť životem a uměním, 1948, s. 72n.; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 69–71, 75, 81–83, 85, 93 + Umělcové na pouti, 1961, s. 20, 28n., 32, 37 + Čtyři herečky, 1967, s. 19, 227; A. Knížek: Zapomenutý herec K. P., Zpravodaj Šrámkovy Sobotky 3, 1966, č. 4, s. 11n., č. 5, s. [12–14]; S. Volf: Listy Starohradské kroniky 2, 1979, s. 23–26, 39–42, 55–58; DČD III; A. Branald: My od divadla, 1983, s. 156–189, 330. ■ NDp, Otto-dod; Laiske, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 756–759