Otec byl hospodským v Mirovicích. Po jeho smrti se P. s matkou, která si přála, aby se stal knězem, přestěhoval do Prahy. Začal studovat na novoměstském gymnáziu, ale již 1851 je opustil. Hrál s ochotníky na Malé Straně (v zahradě hostince U Sekyrek na Kampě, U Hvězdy v Poštovské ul.) a v Karlíně (U Města Lipska; Cinthio v populární Zschokkeho hře Kouzedlnice Sidonia, 1850). Zřejmě odtud vedla jeho cesta k herecké společnosti J. V. Svobody, která právě v Karlíně zahajovala svou činnost. Nastoupil k ní v listopadu 1851, po jejím brzkém zániku (řediteli byla pro dlouhodobou nepřítomnost odňata koncese) se na jaře 1852 stal členem společnosti J. A. Prokopa, s níž byl t. r. ve Vídni a v Brně. V červnu 1853 přešel k počeštěné společnosti F. Zöllnera umělecky řízené J. K. Tylem. Začátkem 1854 se objevil u Prokopa v Plzni, pak znovu u Zöllnera, koncem léta se vrátil do Prahy a 29. 10. vystoupil pohostinsky ve StD (Libín, Tyl: Slepý mládenec). Dosavadní tvrzení, že byl poté angažován ředitelem Stögerem, almanachy StD nepotvrzují. V českých představeních však účinkoval, od 1856 s právem jedné benefice ročně. Zápis o sňatku s Terezií Šubertovou v srpnu 1857 ho uvádí jako „herce při král. Stavovském divadle“. Byl však nedostatečně využíván, a patrně proto v květnu 1858 odešel na venkov, nejprve k Zöllnerovi, koncem roku k německému řediteli K. Lößlovi, s jehož společností hrál v Liberci a Mladé Boleslavi. Od června 1859 vystupoval opět ve StD a t. r. byl angažován. Almanachy ho uvádějí jako člena německého i českého souboru v období 1859–61, poté už jen v souboru českém. V listopadu 1862 přešel do PD, 1863 byl uvolněn do Plzně, kde od září řídil česká představení u společnosti H. Walburga, jemuž bylo na sez. 1863/64 zadáno plzeňské divadlo s podmínkou, že bude hrát německy i česky. Již koncem října se vrátil do PD, ale zanedlouho je opustil a odešel na venkov. Působil jako herec a režisér u F. J. Čížka (1864–65), pak jako herec a artistický správce u J. J. Stránského (1865–66). Po jeho smrti 1866 získal vlastní koncesi a společnost oficiálně převzal, ale 1869 byl nucen ji z finančních důvodů rozpustit. Dalších téměř deset let hrál a režíroval ve službách jiných ředitelů, u J. E. Kramuela (1871), P. Švandy ze Semčic (1872–75), T. Knížkové (1875, artistický správce) a od listopadu 1875 u V. Pázdrala, též jako artistický správce. Když Pázdral na přelomu 1876/77 odešel neznámo kam, P. požádal o koncesi, aby družina mohla dále hrát. Na rozdíl od předchozích zamítnutých žádostí (1874, 1875) mu bylo téměř obratem vyhověno. Na jaře 1880 se léčil v Karlových Varech (společnost vedl čtyři měsíce herec K. Krš). 1881–84 obsazoval zimní sezony v Plzni, 1885/86 v ND v Brně. 1888 byl stižen mrtvicí, vedení svěřil tenoristovi F. Trnkovi, jemuž t. r. přenechal zpěvoherní personál i fundus. Sám pak udržoval menší soubor, jehož vedení v posledních letech kvůli zhoršujícímu se zdraví svěřoval artistickým správcům, hercům A. Šléglovi (1891) a A. Houdkovi (1892). V létě 1893 měl další záchvat mrtvice a zanedlouho zemřel, pohřben byl na Malvazinkách. Po jeho smrti získala koncesi vdova Terezie P., která provozovala společnost za pomoci artistických správců.
První hereckou školu daly P. kočující společnosti. Mladý, statný muž příjemného zevnějšku hrával zpočátku vedlejší role chasníků, sluhů, mladých šlechticů a vojáků. U Zöllnerovy společnosti už zastával obor prvních milovníků, a byť jeho výkony ještě poznamenávala začátečnická nezkušenost, byl hodnocen jako schopný a naděje vzbuzující herec. Na rozvoj jeho herectví měl velký vliv pobyt na pražských scénách; vnímavě se učil od zdejších herců, především od J. J. Kolára, který se stal jeho vzorem. Za prvního pobytu ve StD, kdy zastával obor druhých milovníků a hrdinů, byl kritikou často zmiňován jako jeden z nejpilnějších a nejspolehlivějších herců, jeho výkony ceněny za vnitřní vřelost a ušlechtilost při líčení duševních bojů postav. I ve fraškách a veselohrách býval obsazován spíše do vážných úloh. Z rolí prvních milovníků a hrdinů vyřazoval vzdělaného a idealisticky založeného P. měkký a málo zvučný hlas, který jej předurčoval spíše k úlohám pasivních sentimentálních milovníků. Kritika také upozorňovala na jeho zpěvavou deklamaci a nepřirozenou manýrovitou gestikulaci. Při druhém působení ve StD převzal role druhých milovníků po K. Polákovi a uspěl zejména v postavách Tylových (Adolf v Pražském flamendru, Antonín v Pražské děvečce a venkovském tovaryši – obě 1859, Švanda ve Strakonickém dudákovi, 1860). Tehdy se už oprostil od manýr obvyklých u kočovných herců, Neruda jej dokonce řadil mezi „nejsvižnější milovníky naše“. Příchod mladého, talentovaného F. F. Šamberka v polovině 1860 však jeho další uplatnění v tomto oboru silně omezil. Vedle milovnických rolí (Isidor, Raupach: Isidor a Olga; Paolo, Neruda: Francesca di Rimini) P. osvědčoval předpoklady i pro obor komický (truhlář Klíh, Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus) a charakterní (Bedřich, Klicpera: Soběslav, selský kníže; hrabě Trčka, Schiller: Smrt Valdštýnova). U společností na venkově se prosadil do stěžejních rolí klasického repertoáru (Goethův Mefisto, Shakespearův Hamlet, Jago a Shylock), pro něž se inspiroval romantickýmtragickým herectvím J. J. Kolára. Široký rejstřík rolí prozrazuje P. hereckou všestrannost; zvládal postavy v soudobých hrách, velmi často hrál ve veselohrách, fraškách a komediích, které rovněž režíroval. U své společnosti hrál např. císaře Rudolfa II. v Kolárově Mageloně, Dvořáka v Šubertově Janu Výravovi či Doktora Tholosana v Sardouově komedii mravů Mnoho přátel naše škoda. Od osmdesátých let, zejména když se stal nájemcem plzeňského divadla, vystupoval na jevišti méně. Jeho patrně poslední parádní rolí byla tit. postava Brachvogelova tragédie Narcis (1888). Na sklonku života, kdy mu choroba ubírala sil, hrál převážně jen epizody.
Předehrou k ředitelské činnosti bylo P. krátké působení u Walburgovy společnosti v Plzni, kde připravil českou část provozu personálně (do souboru přivedl E. Bekovskou, J. Bittermannovou, A. Jelínkovou, J. Slavinskou, K. Kastnera, J. Mošnu, J. Seiferta) a dramaturgicky, zajišťoval ji režijně a podílel se na ní i herecky. Již zde byla patrná jeho snaha propojit Tylův národně výchovný program, s nímž se seznámil za pobytu u Zöllnera, a evropanskou koncepci J. J. Kolára, kterou sledoval na pražské scéně. Vedle titulů tylovské dramaturgie uvedl na plzeňskou scénu vůbec poprvé Shakespeara (Othello, 1863). Pro samostatnou ředitelskou činnost měl zkušenosti z cestujících společností. Praxí ve StD a PD představoval v okruhu kočujícího divadelnictví jednu z řídkých výjimek. Měl ctižádost povýšit úroveň kočovného divadla především po stránce dramaturgické.
Od počátku programově uváděl světovou klasiku (Shakespeare: Hamlet, Othello, Kupec benátský, Veselé ženy windsorské; Goethe: Faust; Schiller: Fiesco; Kleist: Katynka Heilbronská) a snažil se držet krok s dramaturgií PD. Mezi cestujícími družinami měl jediného vážného konkurenta, P. Švandu st., kterého leckdy předčil kvalitou repertoáru, nikoli však úrovní interpretace, neboť neměl dostatek hereckých osobností, schopných zdárně zvládnout náročné úkoly. Se svou činoherní družinou (J. Bittermannová, F. Bollardová, F. Hessová, M. Křepelová, P. Vicenová, J. Jelínek, K. Lier, V. Pázdral, J. Poklop, J. V. Slukov, J. Šanda, E. Šuma, J. Vilhelm ad.) se v první ředitelské etapě pohyboval po území Čech, na Moravu se vydal až po obnovení společnosti. Mezitím využívali jeho režisérských a organizačních schopností J. E. Kramuele, a zvláště P. Švanda st., u něhož P. vedl představení ve smíchovské Aréně v Eggenberku (1872) a v plzeňské Aréně Na Staré poště (1873). V Eggenberku byl v té době uváděn pro arénu značně netypický repertoár (např. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Mnoho povyku pro nic; Schiller: Loupežníci, Panna Orleánská; Kleist: Katynka Heilbronská; z českých autorů Frič, Kolár ad.), zda a do jaké míry zásluhou P., však nelze s určitostí říci. Od 1877 působil s převzatým a postupně obměňovaným souborem Pázdralovým (J. Bittermannová, F. Kaňkovský, manželé A. a A. Merhautovi, A. a F. Šípkovi, P. Řada, J. Zelenka a jeho pozdější žena A. Nechvílová). Pokračoval ve svých dramaturgických intencích, ke klasice opět přiřazoval soudobou dramatiku (např. Jeřábek: Cesty veřejného mínění; Wilbrandt: Malíři; Augier: Paní Caverletová). Již tehdy měl na programu zpěvohry; jejich přemíru a nevalný výběr konstatoval 1877 slánský tisk. Po uzavření tříletého kontraktu v Plzni doplnil 1881 před zahájením první sezony ansámbl, jehož oporami byli E. Vojan, J. Šmaha a T. Šmahová, dalšími členy manželé Biedermanovi s dcerou Zdeňkou, J. Bollard, A. Houdek (též jako režisér) s manželkou, J. Javorčák, A. Světelský, F. Šípek (též jako režisér), V. Vávra, začínající A. Jiřikovský a A. J. Frýda. Požadavek města na zpěvohru zpočátku naplňoval operetou, postupně přiřazoval operu. Angažoval zpěváky K. Brože, I. Gerlickou, A. Hlaváčka, F. Trnku (vystupoval pod pseud. Aleš, též režíroval), T. Žaluda, později K. Veselého. Řízení zpěvohry přenechával F. Trnkovi a kapelníkům J. Čermákovi, A. Petzoldovi, J. Praxovi. Několikaměsíční působení na jednom místě jej nutilo k neustálé obměně repertoáru, v němž mezi efemérními novinkami a osvědčenými fraškami zanikala náročnější díla (např. 1884 Adámkova Salomena, Šubertovi Probuzenci či Jeřábkův Syn člověka). P. nedisponoval vlastní arénou jako Švanda nebo Pištěk, která by mu poskytla základnu pro letní provoz. Udržování početného souboru (1884 čítal třiatřicet osob) znamenalo značnou zátěž. Postupná trivializace repertoáru a odchod předních sil přispěly k sestupné tendenci tří P. plzeňských sezon. Významnější bylo patrně kočování mezi plzeňskými sezonami, které mělo také příznivější ohlas. Od 1882 podnikal každoročně (vyjma 1883) dlouhodobé zájezdy na Moravu, kde ve slabší koncentraci divadelních společností nacházel lepší uplatnění než v Čechách. Zaujal činohrou, v níž vynikal E. Vojan (1882), zejména však operetou (tehdy ji na Moravě uváděla jen společnost E. Zöllnerové), jejíž leckteré tituly byly pro publikum novinkou. V Moravské Ostravě uvedl 1882 vůbec první česká operní představení (Blodek: V studni; Verdi: Troubadour). Na jednu sezonu bylo P. zadáno ND v Brně; novými členy souboru se stali herci K. Želenský s manželkou Augustou, začínající L. Pech a jeho budoucí žena Ema Pešková. S ohledem na národnostní skladbu převážně německého města postavil P. činoherní repertoár na české dramatice od Klicpery, Tyla a J. J. Kolára po Jeřábka, Stroupežnického a Šuberta. Opera, kterou vedl mladý K. Kovařovic a k jejímž sólistům přibyly B. Rubešová a B. Viewegová (vystupovala pod jménem Lesčinská), nedosahovala v personálním vybavení (zvláště orchestru a sboru) úrovně Pištěkovy společnosti, která tu působila v předchozím období. Po skončení vcelku nepříznivě hodnocené brněnské sezony P. už stálé scény nevyhledával a cestoval střídavě po Čechách a na Moravě. Obzvláště úspěšné bylo turné s pětitýdenním pobytem v Moravské Ostravě 1886, který vyvolal nadšenou odezvu v širokém okolí (organizovány divadelní vlaky z Opavska a Těšínska, představení nabývala rázu národních manifestací, pochvalně referoval i místní německý tisk) a po němž následovaly štace v Přerově, Uherském Hradišti, Uherském Brodě, Uherském Ostrohu, Kyjově a Luhačovicích. Bohatý repertoár, v mnoha místech poprvé prezentovaný, měla zpěvohra (Smetana: Prodaná nevěsta, Hubička; Šebor: Zmařená svatba; Hřímalý: Zakletý princ; Verdi: Troubadour, Traviata; Weber: Čarostřelec; Gounod: Faust a Markétka; Bellini: Norma, Offenbach: Orfeus v podsvětí). Režii činohry, o niž se od 1887 dělil s P. Nebeským, postupně přebírali i další herci, zejména A. Houdek. P. byl vyškolen na českém divadelním romantismu, přesto na konci své dráhy dospěl k naturalistickému a realistickému repertoáru (Preissová: Gazdina roba, Její pastorkyňa; Stroupežnický: Naši furianti; Svoboda: Směry života; Štolba: Závěť, Vodní družstvo; Šubert: Jan Výrava). V závěru ředitelování disponoval pouze průměrným souborem (z herců mu zůstali věrni jen manželé Houdkovi), s nímž neměl šanci zaujmout mezi cestujícími družinami význačnější pozici.
V druhé polovině šedesátých let a znovu o deset let později P. patřil k nejprůbojnějším ředitelům českých společností a k průkopníkům nové vývojové fáze kočovného divadelnictví, v níž se po etapě osvětové a vlastenecké dostaly do popředí snahy umělecké. Od doby, kdy vedl u Walburga česká představení v Plzni, ovlivňoval jako režisér a ředitel růst mnoha herců včetně řady budoucích členů ND. Byl výborným pedagogem nevšedních nároků: Apeloval nejen na hluboké studium rolí, ale také na další vzdělávání herců. Zejména znalosti historie a jazyků považoval za důležité pro všestranný rozvoj hercovy osobnosti a za východisko k dokonalejšímu pochopení a ztvárnění role. Do divadelních časopisů psal úvahy o soudobém českém divadle, o jeho organizaci, o herectví apod. Příležitostně překládal a psal divadelní hry.
Teatralia
O umění dramatickém, Divadelní listy 2, 1881, s. 195, 202, 212, 219; Vzpomínky a upomínky, 1895.
Role
Prokopova spol.
Poutecký (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Čepička (J. Nestroy: Rozervanec aneb Strašidlo ve sklepě), Heřman (F. Schiller: Loupežníci), Ferdinand Přichovský (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švejdů), August (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka aneb Měšťanská čest), Matěj (V. K. Klicpera: I dobré jitro), Jan (týž: Jan za chrta dán), Odolan Pětiburský (J. J. Kolár: Monika aneb Záhuba rodu Felseckých, i PD 1863), Eduard, baron Mylovský (Ch. Birch-Pfeifferová: Sládkova dcera a panská rodina) – 1852; Rytíř Paběnický (J. K. Tyl: Slepý mládenec) – 1853; Spiridion (J. J. Kolár: Monika), Jan, sklepník (A. Bäuerle: Paleček na cestách z Prahy do Brna a do Vídně), Bikoř (S. K. Macháček: Ženichové, i Zöllnerova spol. 1854) – 1854.
Zöllnerova spol.
Friederick (R.-Ch. G. de Pixérécourt, V. Ducange, ú. J. W. Lembert: Kat amsterodamský), Alamir (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Radní Horina (týž: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera, i StD 1855, PD 1863), Petr Vítkovic, pán z Růže (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského) – 1853.
StD
Libín (J. K. Tyl: Slepý mládenec) j. h., Raoul (F. Schiller: Panna Orleanská) – 1854; Kníže Petr Basmanov (F. B. Mikovec: Dimitri Ivanovič, i PD 1864), Juliano (J. Bouchardy: Pastýř Lazar), John (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Svobodný pán z Cetkovic (J. Nestroy: Marnotratník), Hrabě Trinclair (F. Pyat: Hadrník pařížský), Mečislav Piastovec (V. K. Klicpera: Boleslavovci), Rytmistr Neumann (týž: Lazebník frydlantský), Jakub (S. H. Mosenthal: Debora), Stehlík (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý, i PD 1863), Mlad (F. Stamm: Libuše, kněžna česká), Oberon (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské) – 1855; Vítek (S. K. Macháček: Ženichové, i PD 1863), Kosinský (F. Schiller: Loupežníci), Lazarillo (Dumanoir, A. Dennery: Král, hrabě a zpěvkyně), Vilibald (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Jošt Rotlev (V. K. Klicpera: Eliška Přemyslovna), Okelly (F. Schiller: Marie Stuartka), Franc (J. W. Goethe: Götz z Berlichingů, rytíř se železnou pěstí) – 1856; Podivín (V. K. Klicpera: Hrabě Jaropolk aneb Loupežnická jeskyně), Holokopytenko (J. V. Frič dle N. V. Gogola: Taras Bulba), Lert (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Roderigo (týž: Othello, mouřenín benátský), Dauphin Ludvík (týž: Jan, král Anglický), Alexej (V. K. Klicpera: Bratři v Archangelsku aneb Psaní z Tobolska) – 1857; Malkolm (W. Shakespeare: Makbeth), Richard (E. Raupach: Smrt Olivera Kromwela, lordprotektora Anglicka), Artur (Ch. Birch-Pfeifferová dle E. Bulwera-Lyttona: Noc a jitro), Bedřich (V. K. Klicpera: Soběslav, selský kníže), Josef (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka), Lipovský (F. Kaiser: Fraška je dobrá medicina) – 1858.
Zöllnerova spol.
Adolf (J. K. Tyl: Pražský flamendr, i StD 1859) – 1858.
StD
Zlatohorský (F. Kaiser: Kněz a voják aneb Bitva u kláštera skalického), Don Antonio (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa, spanilé děvče cikánské), Poručík (A. Fredro: Dámy a husaři), Isidor (E. Raupach: Nevolníci aneb Isidor a Olga)– 1859; Paolo (J. Neruda: Franceska di Rimini aneb Škaredý ženich a jeho nevěsta), Don Fernando (J. Korzeniowski: Rodrigo a Isabella aneb Prostopášnost překonána láskou), Klíh (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist), Neklan (J. K. Tyl: Čestmír), Jan (J. N. Štěpánek: Korutané v Čechách aneb Osvobození vlasti), Švanda (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen) – 1860; Hrabě Trčka (F. Schiller: Smrt Valdštýnova), Brackenburg (J. W. Goethe: Egmont), Benvolio (W. Shakespeare: Romeo a Julie, i PD 1864), Tristan (F. Halm: Griselda aneb Troje zkoušení věrného srdce), Horatio (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský, i PD 1863), Pavel (J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska), Netter z Glouchova (J. J. Kolár: Magelona) – 1861; Eduard (J.-F.-A. Bayard, J. de Wailly: Musí na venek), Ludvík – Franz (A. E. Brachvogel: Narcis), Franc ze Sikingů (J. W. Goethe: Götz z Berlichingů, rytíř s železnou pěstí) – 1862.
Walburgova spol. Plzeň
Jago (W. Shakespeare: Othello, i P. spol. 1881) – 1863.
PD
Gojko (V. Hálek: Král Vukašín), Borachio (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic), Julius (G. v. Moser: Pozvu si majora) – 1862; Kurka Martin (J. Neruda: Prodaná láska), Profesor Bohdan Lipnický (G. Freytag: Den před volbou aneb Journalisté), Javorník (J. N. Štěpánek: Čech a Němec aneb Mlýn na hranicích), Henri z Flavigneulů (E. Scribe, E. Legouvé: Ženský boj), Tristan (E. Scribe: Čarovné ruce), Edmund (W. Shakespeare: Král Lear), Bruno (Ch. Birch-Pfeifferová dle F. Bremerové: Matka a syn) – 1863; Milovín (F. Raimund: Diamant krále duchů), Pravdomil (Molière: Pacient a lékař aneb Myslí, že jest nemocen) – 1864.
Stránského spol.
Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet, i P. spol. 1866) – 1865; David Garrick (J. de Prémaray: Doktor Robin) – 1866.
Pokorného spol.
Doktor Tholosan (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Othello (W. Shakespeare: Othello, i Švandova spol. 1869), Nathan (F. W. Ziegler: Penězokazi), D’Albert (K. E. Chojecki: Vláda a láska), Soběslav (V. K. Klicpera: Soběslav, selský kníže), Petruchio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, i Švandova spol. 1869), Václav (Ch. Birch-Pfeifferová: Zlatodvorský sedlák), Hrabě Wetter (H. v. Kleist: Katynka Heilbronská), Tobiáš Říhal (W. Shakespeare: Viola), Květenský (G. Freytag: Novináři) – 1866; Dr. Kajus (W. Shakespeare: Veselé ženy windsorské), Bassanio (týž: Kupec benátský), Břetislav (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka), Faust (J. W. Goethe: Faust), Jindřich II. (T. Körner: Rosamunda) – 1867; Jan Žižka (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – 1869.
Švandova spol.
Král Jakub (H. Schauffert: Šach králi), Hrabě Rysoor (V. Sardou: Vlasť), Rainer (J. J. Kolár: Mravenci), Hrabě Angerolles (O. Leroy, Regnier: Oko za oko, zub za zub!), Leicester (F. Schiller: Marie Stuartovna), Rudohlav (G. Raeder: Artéská studně aneb Cesta kolem světa), Vít (K. Sabina: Inserát), Vévoda Choiseul (A. E. Brachvogel: Narcis)– 1870.
Kramuelova spol.
Pierre Garousse (F. Pyat: Hadrník pařížský), Mefisto (J. W. Goethe: Faust, i P. spol. 1881) – 1871; Shylock (W. Shakespeare: Kupec benátský) – 1872.
Švandova spol.
Rudolf II. (E. Pešková dle J. Svátka: Majestát krále Rudolfa II.) – 1873.
Pázdralova spol.
Pontérisson (E. Gondinet: Pan prefekt), Potěh (J. Nestroy: Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek), Odřihost (K. Costa: Farářova dceruška), Pompisson (H. a T. Cogniardové, Bourdois: Cri-cri!) – 1876.
Pokorného spol.
Montaiglin (A. Dumas ml.: Pan Alfons), Abbé z Beaufleuru (Ch. Birch-Pfeifferová: Miláček Štěstěny), Jirka (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Hokynář Flach (E. Züngel: Chyba a trefa), Jaroslav Janáček (G. v. Moser: Profesor a bursian), Porycký (J. A. Fredro: Mentor), Neznámý (J. Mikuláš Boleslavský: Katovo poslední dílo), Vobrouček (F. Kaiser: Darebák aneb Dobré jádro v špatné skořápce), Pastor Dobrovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Štípálek (A. Anno: Kos! Ale jaký Kos?), Lambert (J. J. Kolár: Monika aneb Po bitvě na Bílé Hoře), Václav Sokol (A. L’Arronge: Můj Vojtíšek), President z Valteru (F. Schiller: Ouklady a láska), Ondřej Neděla (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Hrabě ze Somerive (T. Barrière, A. Regnauld de Prebois: Hraběnka Somerive), Lékař Kalina (V. P. Stěžerský [Pázdral]: Proklatec) – 1878; Krupař Šebestián Moučka (A. Langer: Krupařovic Pepička), Vilém, princ z Oranien (J. W. Goethe: Egmont), Ludvík XVI. (T. de Banville: Gringoire aneb Píseň o oběšených), Podomek Matěj (J. Nestroy: Chtějí mít švandu aneb Kupečtí mládenci v hlavním městě), Prokop ze Švamberka (V. K. Klicpera: Blaník aneb Zdeněk Zásmucký), Švýcar (F. Schiller: Loupežníci), Rychtář Vavřinec (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka), Beneš z Vaitmile (J. K. Tyl: Krvavý soud na Poděbradech aneb Kutnohorští havíři), Jerome (F. Halm: Fučík aneb Tajemství hraběcí rodiny), Itzik Šmelkeles (K. A. Görlitz: Ševcovská noblesa aneb Každému své), Jiří z Poděbrad (J. J. Šantl: Kouzelnice Černoborka aneb Rozsudek krále Jiřího Poděbradského) – 1878/79; Lord Rowland Rochester (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lovoodský) – 1879; Adolf (E. Augier: Fourchambault), Jerome Lesurques (P. Moreau, P. Siraudin, A. Delacour: Kurýr lyonský), Rabbi ben Akiba (K. Gutzkow: Uriel Acosta), Yorick (J. Estébanez: Nové drama), Rudolf II. (J. J. Kolár: Magelona), Risler sen. (A. Daudet, A. Belot: Fromont junior a Risler senior), Faust (J. W. Goethe: Faust)– 1880; Jan Roháč z Dubé (M. Krajník: Jan Roháč z Dubé) – 1881; Perin (A. Moreto, ú. K. A. West: Donna Diana) – 1883; Major (A. Fredro: Dámy a husaři), Stařeček Šimon (R. Benedix: Kazimír) – 1886; Dvořák (F. A. Šubert: Jan Výrava) – 1887; Narcis Rameau (A. E. Brachvogel: Narcis) – 1888; Hajný Trnka (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Kosmas Vejvoda (J. K. Tyl: Chudý kejklíř), Dvorní rada Tvrdý (R. Benedix: Žebravý student aneb Svatojanská slavnost), Hoblík (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Lékař (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Pan z Hollwegů (M. v. Ernestová: Po proudu) – 1892.
Režie
Čížkova spol.
A. E. Brachvogel: Narcis, V. Hálek: Záviš z Falkenštejna, J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska, E. Scribe, ú. T. Hell: Jelva – 1864/65.
Walburgova spol. Plzeň
W. Shakespeare: Othello – 1863 (i P. spol. 1867).
Pokorného spol.
W. Shakespeare: Hamlet, týž: Kupec benátský, týž: Veselé ženy windsorské, J. W. Goethe: Faust, F. Schiller: Fiesco, H. v. Kleist: Katynka Heilbronská – 1867.
Švandova spol. Plzeň
V. Sardou: Bodří venkované – 1873.
Pokorného spol.
E. Augier: Paní Caverletová – 1878/79; F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, M. v. Ernestová: Jen po proudu, J. Estébanez: Nové drama, A. Anno: Nevěsta z Amsterdamu, A. H. Sokol: Starý vlastenec, F. Mallefille: Skeptikové, M. Klapp: Rosenkranz a Güldenstern, M. Krajník: Roháč z Dubé, E. Labiche, A. Delacour: V doupěti lva, G. v. Moser: Nihilistka, A. Dumas ml.: Princezna z Bagdadu, A. Koukl: Moderní Ariadna, G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy, F. A. Šubert: Petr Vok z Rožmberka – Plzeň 1881; A. Pulda, J. Bittner: Chyba a trefa aneb 100 000 zlatých, E. Labiche, E. Gondinet: Ze tří nejšťastnější, V. Sardou: Cyprienna, F. A. Šubert: Probuzenci aneb Selské povstání roku 1742, M. Bałucki: Příbuzní, G. v. Moser: Slavnost založení, F. V. Jeřábek: Veselohra, G. Ohnet: Sergius Panin, E. Bozděch: Zkouška státníkova, J. Rosen: Jací jsme my, F. V. Jeřábek: Syn člověka, F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl, G. v. Moser: Magnetické medium aneb Člověče, nezlob se!, A. v. Kotzebue: Roztržití, V. Sardou: Odetta, S. Leverdier: Nana a její dcery, F. v. Schönthan: Hloupý kousek, E. Pohl: Milion aneb Dukátový strýček z Ameriky – Plzeň 1882; G. v. Moser, F. v. Schönthan: Reif z Reiflingu, F. Halm: Gambetta, J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, M. Bałucki: Těžké ryby, A. v. Kotzebue: Krejčí Divíšek, G. v. Moser: Potopa světa, E. Erckmann, A. Chatrian: Tvrdohlavci, A. Bisson: Zabil svou ženu, F. Nissel: Čarodějka, O. Feuillet: Pařížský román, J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa za 80 dní, V. Sardou: Fedora – Plzeň 1883; L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek, M. Bałucki: Husy a husičky, V. K. Klicpera: Loupež, B. Adámek: Salomena, G. Pfleger Moravský: Della Rosa – Plzeň 1884; F. V. Jeřábek: Veselohra, F. Ruth: Hrabě Razumovskij, A. de Beaulieu, ú. I. Görnerová: Babička aneb Jedovatý dech, J. K. Tyl: Lesní panna aneb Čechové v Americe, N. I. Kola, ú. J. K. Tyl: Poslední desítník, J. K. Tyl: Strakonický dudák, týž: Pražský flamendr, F. Hora [J. K. Tyl]:Obležení Prahy od Švédů aneb Měšťané a studenti, K. Šebor: Zmařená svatba, G. Verdi: Troubadour, V. Bellini: Norma, D.-F.-E. Auber: Němá z Portici, A. Dvořák: Šelma sedlák – ND Brno 1885; J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, týž: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, týž: Jiříkovo vidění, F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl – ND Brno 1886.
Hra
Pražský handrle, Kramuelova spol. 1872.
Překlady
G. v. Moser: Potopa světa, P. spol. Plzeň 1883; T. Ciconi: Marie a Noemi aneb Oživená socha, tamtéž 1883; F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek, P. spol. ND Brno 1885.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, TŘR N2, matrika narozených Třeboradice 1821–1877, s. 121, obr. 94; KAR O1, matrika oddaných Karlín 1850–1860, s. 251, obr. 261 [19. 8. 1857]. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 472, obr. 241, 242, 243 [Pokorny Franz, 1834]; fond PM 1871–1880, kart. 1244, sign. 8/6/15/10 [koncese]. NMd sign. T 128: almanachy spol. Prokopovy, Pokorného, Walburgovy; cedule spol. Prokopovy, Čížkovy. ■ Divadelní anonce a referáty, in Tábor 1866/67; Svobodný občan 1877–1878; Ohlas od Nežárky, 1880; Theateralmanach [Prag] 1855, s. 53; 1856, s. 55; 1857, s. 56; 1858, s. 58; -g., Lumír 4, 1854, s. 1055 [Libín, Slepý mládenec]; nesign. [F. B. Mikovec], tamtéž, s. 1152 [Raoul, Panna Orleanská] + tamtéž 5, 1855, s. 94 [Juliano, Pastýř Lazar] + tamtéž 6, 1856, s. 21n. [Oberon, Sen v noci svatojanské], 1173 [Okelly, Marie Stuartka], vše → Pražská Thálie kolem 1850, 2010; Lumír 8, 1858, s. 379 [Josef, Debora]; Bohemia 22. 4. 1859 [u Lößla]; Lumír 9, 1859, s. 477 [2. ang. ve StD]; tamtéž 13, 1863, s. 549 [Henry, Ženský boj], 645 [Bruno, Matka a syn]; F. D.: Z Plzně, tamtéž, s. 1007, 1103; J.: Z Počátek, Tábor 2, 1865/66, č. 39; -ář: Z Počátek, tamtéž, č. 43; -S-l: Z Pelhřimova, tamtéž, č. 46; -a.: Z Tábora, Česká Thalia 1, 1867, s. 69n.; B: Z Kolína, tamtéž, s. 111; V. V.: Z Jičína, tamtéž, s. 183n.; B.: Z Jičína, tamtéž 2, 1868, s. 14; Národní listy 7. 6. 1875 [u Knížkové]; Nesign.: Divadlo, Tábor 18, 1881, č. 4 až 10; Δ [J. Neruda]: Ředitel pan F. P. vypravuje, Národní listy 3. 2. 1881 → České divadlo VI, 1973; nesign.: F. P., Divadelní listy 2, 1881, s. 209n.; 308, 333n., 356, 374 [vše Plzeň]; tamtéž 3, 1882, s. 9, 28, 36, 61, 93 [vše Plzeň], 292 [Prostějov]; Národní listy 21. 12. 1883 [Plzeň]; Divadelní listy 5, 1884, s. 7, 19 [Plzeň]; nesign. [J. Merhaut]: Ku příští saisoně v Národ. divadle v Brně, Moravská orlice 1. 9. 1885 + šifra J. M.: Z českého divadla, tamtéž 4. 12. 1885; P.: Z Josefova, Česká Thalia 1, 1887, s. 55–56; Orel: Cestující společnosti, tamtéž 2, 1888, s. 329; Besední listy 2, 1893/94, s. 13n. [nekrolog]; J. L. Turnovský: Nové rovy české, Osvěta 24, 1894, s. 176; M. Pospíšilová: P. jako přítel, in F. Pokorný: Vzpomínky a upomínky, 1895, s. 111–121; J. Schiebl: České divadlo v Plzni, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 52, 78; O. M.: Umělecká pouť na herecké káře, Divadlo 6, 1907/08, s. 470; J. Kubík: Memoiry divadelního ředitele, Velká Praha 1, 1910, příl., s. 49n.; F. Vondruška: Shakespeare na české scéně Plzeňské, České divadlo 2, 1918, s. 85; J. Zelenka: Vzpomínám…, 1929, s. 81–92, 103–126; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 109–113; K. Tauš: K padesátiletému jubileu českého divadla v Brně, Brno 1934, s. 65n.; R. Deyl: Vojan zblízka, 1953, zvl. s. 46–50, 57–62; J. Šácha: Dějiny kočovných divadelních společností na Moravě ve druhé polovině XIX. století, dis., FF MU 1953, s. 276–289, 504; J. Knap: Zöllnerové, 1958, zvl. s. 65, 67n. + Umělcové na pouti, 1961, zvl. s. 65–68, 92–96, 142–145; DČD III; V. Hudec: České operní divadlo na Moravě v letech 1884–1918, in AUP. Musica I, 1984, s. 15; P. Marek: Prostějovská divadelní kultura v 19. století, rozmn., Prostějov 1990, s. 19–24; J. Štefanides: České divadlo v Moravské Ostravě 1908–1919, Olomouc 2000, s. 16– 21; L. Komeštíková: České divadelní společnosti v Přerově v letech 1863–1897, dipl., FF UP 2004; A. Javorin: Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk. ■ EDS [Pkorného spol.], NDp, PBJ; Brno, Laiske, PD-rep, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 746–753
