Psán též Ota P. – Původem ze zámožné pražské měšťanské rodiny (otec majitel realit a známé plzeňské pivnice), vystudoval nižší třídy gymnázia na Novém Městě. Žil jako soukromník, věnoval se správě rodinného jmění a diletoval v literatuře (v sedmdesátých letech otiskl několik drobnějších povídek, humoresek a cestopisných črt hlavně v časopise Světozor). 1878 podnikl cestu po Itálii, Francii a Španělsku, jejímž výsledkem byla publikace Cesta po Španělsku (1880), první český cestopis o této zemi, soustředěný hlavně k popisu uměleckých památek, národních tradic a zvyků. Horlivě se účastnil národního společenského a kulturního života, byl členem a funkcionářem mnoha organizací a spolků (mj. Hlahol, Matice školská, Měšťanská beseda, Národní jednota pošumavská, Sokol pražský, Spolek českých spisovatelů beletristů Máj, Spolek českých žurnalistů, Svatobor, Umělecká beseda). 1886 se stal zakládajícím členem ÚJČH. 1880 vstoupil do nově ustavovaného Družstva ND a byl jeho funkcionářem až do své náhlé smrti. Zemřel po záchvatu mrtvice, krátce po jedenačtyřicátých narozeninách. Pohnutý pohřeb do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech se konal za velké účasti 14. 3. 1890.
P. měl ctižádost uplatnit se jako autor především v prestižní oblasti národního kulturního dění, jíž bylo divadlo. Napsal několik situačních veseloher tematicky vázaných na prostředí vyšších měšťanských vrstev současné doby s komikou založenou na záměnách osob, převlecích a intrice a s postavami omezenými na jediný charakterový rys. Fraškovité, hyperbolizující prvky převažovaly ve hře Sedlák milostpán o panských choutkách zbohatlíka, který se pro svou hloupost stane bezbranným předmětem podvodů. Dobově příznačným motivem byl v P. hrách (Fotografie, Telefon) moderní technický vynález – důvod nedorozumění mezi postavami a zdroj komediální zápletky. Hry přijaté k provozování v PD (dvě veselohry, dvě frašky, aktovka) se zařadily do nenáročného zábavného repertoáru, uváděného hlavně na pobočné letní scéně, v Aréně Na Hradbách. Pouze veselohra Fotografie se dočkala nového nastudování v ND (1888). Jistou pozornost kritiky (O. Hostinský aj.) vyvolal jediný P. pokus o vážnou činohru Nerovné manželství, usilující – v duchu francouzského tzv. sociálního dramatu – o kritický obraz mravní narušenosti vyšších společenských kruhů. Pětiaktová hra, situovaná do francouzského prostředí, s bohatě rozvinutým, složitě konstruovaným dějem (je založen na ďábelské mstě nepoznaného nemanželského syna na otci, bohatém soukromníkovi, jejíž nevinnou obětí se stává jeho dcera, a točí se kolem starých dluhů, sázek a falešných podpisů), nadužívala všechen konvenční aparát intrikového dramatu s jeho efektními a larmoyantními scénami. V rukopise údajně zůstala hra pojmenovaná Vizitka a libreto k operetě ze španělského lidového života.
Na divadelním životě se P. podílel desetiletou činností ve správním výboru Družstva ND. Při svém vstupu do družstva složil osm podílů (4 000 zl.), a stal se tak vůbec největším podílníkem. Ve výboru, do něhož byl opakovaně volen, zastával různé funkce (zapisovatel, archivář) a byl pověřován dalšími úkoly (člen finanční komise navrhující úsporná opatření, předseda komitétu k získávání předplatitelů). Po abdikaci ředitele ND J. N. Maýra 1883 byl jedním z kandidátů na tuto funkci, ale ustoupil ve prospěch F. A. Šuberta. Později jako jednatel výboru jej zastupoval v době jeho nepřítomnosti v Praze. Byl jedním z členů výboru, kteří přes Šubertův odpor prosadili 1888 zavedení operety do repertoáru ND.
Hry
Změnil datum, PD-AH 1871, t. 1875; Sedlák milostpán, PD-AH 1874, t. 1878; Fotografie, PD 1874, t. 1879; Strýčkové, PD-AH 1875, t. 1879; Telefon, PD 1878, i t.; Nerovné manželství, PD 1882, i t., s tit. Démon manželského ráje, Pištěkovo div. 1907.
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond, inventář → T. Hájek, 1998. ■ Nesign., ref. Změnil datum, Národní listy 10. 8. 1871●; ref. Fotografie: uh. [V. Guth], Politik 1. 4. 1874; nesign., Světozor 8, 1874, s. 164●; ref. Sedlák milostpán: nesign., Národní listy 23. 8. 1874; uh. [V. Guth], Politik 25. 8. 1874; nesign., Světozor 8, 1874, s. 416●; G. E. [Eim], ref. Strýčkové, Národní listy 19. 8. 1875●; ref. Telefon: J. N. [Neruda]: tamtéž 14. 2. 1878 → České divadlo V, 1966; uh. [V. Guth]: Politik 15. 2. 1878●; ref. Nerovné manželství: O. Hostinský, Národní listy 26. 1. 1882 → Studie a kritiky, 1974; -k, Divadelní listy 3, 1882, s. 43; F. Zákrejs, Osvěta 15, 1885, s. 79; š. [J. Kuffner], Národní listy 26. 3. 1886●; ref. Fotografie: J. V. [Vrchlický], Hlas národa 11. 11. 1888; š. [J. Kuffner], Národní listy 11. 11. 1888; B. F. [Frida], Lumír 16, 1888, s. 396; J. L. [Ladecký], Česká Thalia 2, 1888, s. 321●; J. Arbes: Billance původní dramatické literatury české, Literární listy 10, 1889, s. 222 → Theatralia 1, [1912]●; nekrology: Národní listy 12. 3. 1890; Národní politika 12. 3. 1890, odp.; Světozor 24, 1889/90, s. 215; Česká Thalia 4, 1890, s. 101; Dalibor 12, 1890, s. 118; Lumír 18, 1890, s. 107; nesign. [J. Neruda], Humoristické listy 32, 1890, č. 12, s. 1 → Podobizny IV, 1957●; K. Kadlec: Družstva Král. českého zemského a Národního divadla, 1896, s. 132n., 138, 144, 155, 164, 178; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla, 1908, s. 90; B. Hlaváč: Postavy ze staré Prahy, Dnešek 1, 1930/31, s. 553; O. Fischer: Činohra Národního divadla do roku 1900 (Dějiny Národního divadla IV), 1933, s. 58, 120; Z. Nejedlý: Opera Národního divadla do roku 1900 (Dějiny ND III), 1935, s. 21, 26n., 29 [foto], 41, 189 + Dějiny opery Národního divadla I, 1949, s. 31, 38n., 59n., 258; L. Hájek: Paměti Augustina Bergra, 1942, s. 127n. ■ LČL, Masaryk, Otto; NAlb, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 734–736
