Roz. Emilie Pešková. – Nejstarší dcera kočujících herců Josefa Peška (1840–1906) a Marie, roz. Thámové (1846–1927). Herečkami se staly i mladší sestry Milada (1870–1903, provd. Sequensová) a Terezie (1875–1934, provd. Javůrková). P. vychovávali prarodiče v Jičíně, kde vychodila měšťanskou školu, učila se francouzsky a zdokonalovala se v němčině. Jako herecké dítě se již ve čtyřech letech objevila na jevišti (synek v Kolárově Mageloně, Muškova spol.), od divadelní dráhy ji rodina důrazně, leč marně zrazovala. 1885 se ucházela u ředitele F. Pokorného o angažmá, které získala navzdory nezdařilému debutu (Jindřiška, Ruth: Olymp, 16. 5. 1885 Nový Bydžov). S Pokorného společností hrála v zimě 1885/86 v ND v Brně, pak s ní kočovala po Čechách a Moravě. 1888 s velkou částí souboru přešla do nově zřízené společnosti F. Trnky. 1893 nastoupila ke společnosti V. Budila, která měla základnu v Plzni. Zde se 19. 11. 1896 provdala za Ladislava P., hereckého kolegu a častého jevištního partnera. Když 1900 Budil nezískal na další období pronájem starého plzeňského divadla a musel soubor rozpustit, P. s manželem přijala nabídku ředitele F. Laciny. S jeho společností přišla na podzim 1900 do ND v Brně, kde natrvalo zakotvila. Působila tu až do odchodu na odpočinek 1935, s krátkým přerušením 1933 (léčba oční choroby, dočasné propuštění, znovupřijetí na nátlak kulturní veřejnosti).
T. r. hostovala v pražském ND (v premiéře Hilarova nastudování Maryši hrála Franckovu matku Horačku), nabídku šéfa činohry Hilara ke stálejší spolupráci však nepřijala. Za německé okupace vystupovala v poloprofesionálních Komorních hrách, řízených jejím zetěm R. Waltrem, které se po zastavení činnosti hlavní brněnské scény staly centrem zdejšího českého divadla (1942–44). Po osvobození z nich vzniklo Svobodné divadlo, kde rovněž hostovala. Naposledy vystoupila 1954 ve Státním divadle v Brně. Vedle jevištní tvorby se věnovala recitaci a uměleckému přednesu, od dvacátých let často spolupracovala s rozhlasem. Ve filmu až na jedinou výjimku nehrála (Maminka, Mazlíček, 1934). Dlouhá léta byla profesorkou herectví na brněnské dramatické konzervatoři (1920–36), k jejím žákům patřili E. Hálková, H. Krtičková, J. Lázničková, V. Matulová, K. Höger. Adepty herectví vedla zejména k zvládnutí hlasové techniky a mluvního projevu, do výuky zařazovala mimické a pohybové etudy. 1925 získala státní cenu v oboru dramatického umění (jako první mimopražská herečka), k osmdesátým narozeninám 1949 byla jmenována čestnou členkou Zemského divadla v Brně, 1954 jí byl udělen Řád práce a 1959 titul zasloužilá umělkyně. Zemřela ve vysokém věku, krátce před šestadevadesátými narozeninami, pohřbena byla v Brně.
V rodové divadelní tradici pokračovaly a herecky se prosadily obě děti. Dcera Marie (1897–1978, provd. Waltrová) spojila svou uměleckou dráhu s Brnem, syn Ladislav Pešek (1906–1986, přijal matčino rodné jméno) byl členem činohry ND v Praze. Vnučka Olga Waltrová (1922–2001, provd. Zezulová) se stala režisérkou.
Svou půlstoletou hereckou dráhu P. zahajovala jako většina mladých začátečnic: v oboru druhých naivek a v tzv. kalhotkových (chlapeckých) rolí. Svěží, mladistvý půvab, šelmovský temperament, líbezný zjev a milá, upřímná tvář z ní činily vhodnou představitelku dívčích rolí v širokém repertoárovém rozpětí cestujících společností. Větší příležitosti k uplatnění dostávala u Pokorného po odchodu první milovnice T. Novotné (1887), jejíž role přebírala. Za pobytu u F. Trnky byla využívána i v hojně pěstované operetě, především však vytvořila své první závažné úlohy v realistické dramatice (Baruška, Stroupežnický: Zkažená krev; Jenůfa, Preissová: Její pastorkyňa), na nichž si obohacovala výrazový rejstřík. Její umělecký rozvoj pokračoval pod vedením nekompromisního V. Budila, který dokázal pěstovat talenty a objevovat jejich možnosti. Jeho náročnější dramaturgie přinesla P. další role z realistických her (Anda, Svoboda: Útok zisku; Kristýna, Stroupežnický: Naši furianti; Anna Celberová, Langmann: Bartoš Turas), hrála hrdinky salonních dramat a komedií, na nichž si tříbila mluvní projev v konverzačním stylu (např. Abigail ve Scribeově Sklenici vody, tit. role Francillony Dumase ml., Georgetta v Sardouově Fernandě), něžné dívčiny Shakespearovy (Perdita v Zimní pohádce, Nerissa v Kupci benátském), jejichž protipólem byli rozverní diblíkové, které vytvářela se strhující bezprostředností (např. Lila v Krylovově Medvědu námluvčím). Záhy, ani ne třicetiletá, se začala objevovat v komicky laděných rolích zralých žen, ba matron (Kornelie Poissardová, Bozděch: Jenerál bez vojska; Chůva, Shakespeare: Romeo a Julie), jež jí Budil přiděloval pro její schopnost přesvědčivě konkretizovat postavy odlišného typu, věku, naturelu a charakteru. V brněnské činohře, kde se zpočátku vrátila k úlohám naivek a chlapců, se brzy včlenila mezi pevné opory ansámblu. Suverénně se zmocňovala postav z dramatiky klasické (Blažena, Shakespeare: Mnoho povyku pro nic; Zuzana, Beaumarchais: Figarova svatba), naturalistické (Aňutka z Tolstého Vlády tmy), psychologické (Soňa v Čechovově Strýčku Váňovi) i symbolistní (Pampeliška v Kvapilově Princezně Pampelišce). Mluvním projevem zvládala bezchybně nároky dramat veršovaných a konverzačních. Blízké jí byly role citově bohatých i niterně zraňovaných hrdinek (Zeyerova Mahulena, Anička v Halbeho Mládí, Hedvika v Ibsenově Divoké kachně), které ztvárňovala se smyslem pro tichou tragiku. Dařily se jí role energických, vtipných i mazaných žen a dívek, které si vždy umí poradit (Marie ve Večeru tříkrálovém, Dorina v Tartuffovi, Frosina v Lakomci); řadu takových ji poskytovaly dobové frašky (např. Cilli, Komtesa Kukuč, Julinka a Pepička, U bílého koníčka). Významné místo měly v její tvorbě ikonické postavy českých dívek, které obdařila jímavou prostotou, srdečnou líbezností i svěžím humorem (Dorotka z Tylova Strakonického dudáka, Alena z Vrchlického Noci na Karlštejně, Hanička z Jiráskovy Lucerny). Široké rejstříky svého umění předvedla v roli vášnivé a nezkrotné Conchy (Louÿs–Frondaie: Žena a tatrman), v níž dostala jednu z nemnoha příležitostí vykročit nad rámec svých povětšině pozitivních hrdinek.
Tvůrčího vrcholu dosáhla jako interpretka starých, zkušených, moudrých a pokorných žen, které se staly její nejvlastnější doménou. Předzvěstí tohoto vývoje byla Paní z Trévillacu (Flers–Caillavet–Rey: Rozkošná příhoda, 1914), jež P. vynesla srovnání s M. Hübnerovou. Následovaly postavy Tylovy (Vdova Kalousová v Jiříkově vidění, Šestáková v Paličově dceři, Veronika v Pražském flamendru), Jiráskovy (Kopecká v Otci, Havlová ve Vojnarce, M. D. Rettigová, Bába v Lucerně), Šrámkovy (Slečna Růženka v Létě, Paní Hlubinová v Měsíci nad řekou), Čapkovy (chůva Nána v R. U. R., Paní profesorová v Loupežníkovi). Postavy maminek a stařenek prodchnula něhou, dobrosrdečností a vroucností i úzkostnou starostlivostí a ztišeným utrpením. V zobrazení pasivních, zdánlivě vyrovnaných a smířených žen dokázala naznačit skrytý dramatismus jejich trpného údělu; zde dosahovalo její herectví osobité jedinečnosti. S velkou invencí konkretizovala toto herecké téma a rozšiřovala galerii matek a matron (Paní Pernellová v Tartuffovi, Matka v Pirandellově dramatu Šest postav hledá autora, Aase v Ibsenově Peer Gyntovi ad.). Její dlouholetý obdivovatel J. Mahen pro ni napsal roli přehlížené maminky Pirklové ve hře O maminku. Zřídka hrála nesympatické postavy, lidskou zlobu a tvrdost se snažila podat jako odraz či důsledek neblahého osudu (Paní Bohnová, Nexö: Páni na Dangaardenu). Její herectví, pro něž byl charakteristický intimní výraz, vytvářelo především svět laskavosti a dobroty srdce. Završila je téměř symbolicky v předvečer německé okupace titulní rolí v Babičce B. Němcové. – Převažující částí své umělecké dráhy byla spjata s brněnským divadelnictvím; jeho hereckou škálu obohatila osobitým ztvárněním ženského údělu, které zůstává i jejím přínosem českému divadlu.
Role
Pokorného spol.
Jindřiška (F. Ruth: Olymp) – 1885; Jechiel (J. Vrchlický: Rabínská moudrost, i ND Brno 1904) – b. d.
Trnkova spol.
Pepa (H. Chivot, A. Duru: Svatba reservistova), Bětuška Kyralova (F. A. Šubert: Jan Výrava, i ND Brno 1901) – 1889; Jenůfa (G. Preissová: Její pastorkyňa), Petr Lubin (I. V. Špažinskij: Paní majorka, i ND Brno 1909) – 1890; Baruška (L. Stroupežnický: Zkažená krev, i Budilova spol. 1898, ND Brno 1908), Petr (týž: Zvíkovský rarášek, i ND Brno 1904), Marie (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě, i ND Brno 1905), Alena (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, i Budilova spol. 1893, ND Brno 1907) – 1891; Jelisaveta Dmitrovna [Lila] (V. Krylov: Medvěd námluvčím, i Budilova spol. 1893, ND Brno 1903), Lisarda (Lope de Vega: Sedlák svým pánem) – 1892.
Budilova spol.
Rita (L. Fulda: Talisman), Josefina (V. Sardou: Cyprienna, i ND Brno 1900), Hortensie (E. Bozděch: Světa pán v županu, i ND Brno 1908), Leonie (G. Csiky: Babička), Anda (F. X. Svoboda: Útok zisku), Marta de Bardannes (A. Dumas ml.: Denisa), Anička (L. Stroupežnický: Sirotčí peníze, i ND Brno 1900), Hortensie (C. Goldoni: Paní hostinská), Kristýna (L. Stroupežnický: Naši furianti, i ND Brno 1903), Zuzana (G. Ohnet: Majitel hutí) – 1894; Abigail (E. Scribe: Sklenice vody), Alma (H. Sudermann: Čest), Jaroslav (J. Rosen: Malí velikáni), Malaňa (V. Krylov: Ta třetí), Táňa (L. N. Tolstoj: Plody osvěty), Tereza (V. Sardou: Ferréol), Lupáč (J. K. Tyl: Jan Hus, i ND Brno 1906) – 1896; Marie (A. Dennery, G. Lemoine: Spanilá Savojanka), Veronika (J. J. Kolár: Mravenci), Perdita (W. Shakespeare: Pohádka zimního večera), Eva Goldbergová (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Zlatá Eva) – 1897; Nerissa (W. Shakespeare: Kupec benátský, i ND Brno 1903), Georgetta (V. Sardou: Fernanda), Anna Celberová (Ph. Langmann: Bartoloměj Turas), Kornelie Poissardová (E. Bozděch: Jenerál bez vojska), Paní Guichardová (A. Dumas ml.: Pan Alfons), Belisa (Lope de Vega: Král a sedlák) – 1898; Laura (H. Sudermann: Zápas motýlů), Tereza (J. Rosen: Malí velikáni), Paní de Sanslieu (O. Feuillet: Vznešené manželství), Paní ze Soviňských (K. Karlweis: Režná košile), Chůva (W. Shakespeare: Romeo a Julie, i ND Brno 1917), Francillon (A. Dumas ml.: Francillon) – 1899; Ježibaba (G. Hauptmann: Potopený zvon) – 1900.
ND Brno – F. Lacina
Hetty Griffinová (E. A. a H. Paultonové: Nioba), Marie Worthingtonová (S. Jones: Gejša čili Osudy žaponské čajovny), Cilli (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Komtesa Kukuč), Julie (F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Marie (F. A. Šubert: Probuzenci), Pepička (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka), Kuchtička (H. Drachmann: Byl jednou jeden král), Hela (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Nanynka (F. F. Šamberk: Palackého třída 27), Prokop (J. K. Tyl: Paličova dcera), Marie Pavlovna (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Rozára (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Anička (J. N. Štěpánek: Čech a Němec) – 1900; Zuzana (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Máry (B. Viková-Kunětická: Přítěž), Aňutka (L. N. Tolstoj: Vláda tmy), Cizí dáma (J. Štolba: Mořská panna), Sofja Alexandrovna [Soňa] (A. P. Čechov: Strýček Váňa), Gisa Holmová (O. Ernst: Flachsmann vychovatel), Maruška (V. Baldessari Plumlovská: Sůl nad zlato), Boženka (J. Štolba: Vodní družstvo), Libuše, Češka (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat) – 1901; Eva Websterova (G. v. Moser: Bibliotekář), Krista Lindová (H. Ibsen: Nora), Julinka (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka), Dorotka (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Anička (M. Halbe: Mládí), Baronka de Préfont (G. Ohnet: Majitel hutí), Růžena (V. Štech: Třetí zvonění), Inés (J. Echegaray: Světec či blázen?), Anežka de Champrosé (E. Bozděch: Z doby kotillonů)– 1902; Pavlína (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), Ebba Brahe (E. Bozděch: Baron Goertz), Corinna (F. Hervé: Mamzelle Nitouche), Sněhurka (V. Baldessari Plumlovská: Sněhurka), Vojtěch (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, i ND 1916), Nasťa (M. Gorkij: Na dně), Míny (J. Štolba: Na letním bytě) – 1903; Máša (R. Svobodová: V říši tulipánků), Zuzka (G. Preissová: Gazdina roba), Dorina (Molière: Tartuffe), Paní Rozierová (P. Bilhaud, M. Hennequin: Paní Rozierová), Hedy [?] (B. Dovsky: Zlaté časy) – 1904; Michael (I. Madách: Tragedie člověka), Čas (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Titanie (týž: Sen v noci svatojanské) – 1905.
ND Brno – A. J. Frýda
Phoebe (J. M. Barrie: V tiché uličce), Honzík (L. Bucek: Perníková chaloupka), Anny (B. Thomas: Charleyova teta), Madlena (K. Mašek: Betlém) – 1905; Marie (H. Sudermann: Domov), Boletta (H. Ibsen: Paní z námoří), Sestřenka (F. X. Svoboda: Démon), Hermina De Sagancey (E. Pailleron: Myška), Brianda z Luny (J. Vrchlický: Soud lásky), Elisa (E. Bozděch: Světa pán v županu), Mabel (O. Wilde: Ideální manžel), Zdeněk Lorecký z Elkuše (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová) – 1906; Ljuba (V. Krylov: Divoška), Adéla (G. Hauptmann: Bobří kožich), Mahulena (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Amy (Ch. Dickens, dram. F. v. Schönthan: Malá Dorritová), Emma (F. Cavallotti: Dcera Jeftova), Signe (B. Bjørnson: Bankrot) – 1907; Josefinka (P. Gavault, R. Charvay: Slečna Josefinka, má paní), Liduška Sahulová (A. H. Horáková: Páni), Blažena (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), Eleonora (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Pampeliška (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Tonička (A. Jirásek: Samota), Jacquelina (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Láska bdí) – 1908; Zina Afanasjevna (F. M. Dostojevskij, dram. J. Holý: Čarovný sen), Hanička (A. Jirásek: Lucerna), Liduška (B. Viková-Kunětická: Cop), Alaine de L’Estoile (S. Michaëlis: Revoluční svatba), Marie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Babbie (J. M. Barrie: Velebníček) – 1909; Fauchon Ducloir (A. Engel, J. Horst: Modrá myška), Miquetta Grandierová (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Miquetta a její máti), Lutti (P. Veber: Lutti), Růženka (P. Gavault: Čokoládová princezna), Kaja Fosliová (H. Ibsen: Stavitel Solness), Mela (G. Zapolska: Morálka paní Dulské), Alberta (B. Bjørnson: Když mladé víno kvete) – 1910; Rosie Abbotová (W. S. Maugham: Královská Výsost), Anežka (A. Dvořák: Král Václav IV.), Jarmila (B. Viková-Kunětická: Representantka domu), Honyšová (V. Štech: Habada a Jordán), Lenka (A. Jirásek: M. D. Rettigová)– 1911; Duňa (F. M. Dostojevskij, dram. J. A. Plučevskij-Pljuščik: Raskolnikov), Ragna (H. Ibsen: Spolek mladých), Concha (P. Louÿs, P. Frondaie: Žena a tatrman), Zuzanka (F. Fonson, F. Wicheler: Vdavky slečny Beulemansovy), Zuzanka (K. Costa: Zuzančin pan kaprál), Hedvika (H. Ibsen: Divoká kachna), Frosina (Molière: Lakomec), Antoinetta (W. J. Locke: Perská kočička) – 1912; Gabriela (A. Bisson, A. Mars: Překvapení z rozvodu), Paní Živkovička (B. Nušić: Pustina), Lilli (G. Drégely: Frak), Paní Santenay (P. Wolff: Velké tajemství), Fenella (D.-F.-E. Auber: Němá z Portici) – 1913; Maša (L. N. Tolstoj: Živoucí mrtvola), Markytánka (F. Schiller: Valdštejn), Cordelie (W. Shakespeare: Král Lear), Paní Mrmoljová (I. Cankar: Pro blaho národa), Paní z Trévillacu (G.-A. de Caillavet, R. de Flers, E. Rey: Rozkošná příhoda) – 1914; Ella Rentheimová (H. Ibsen: John Gabriel Borkmann), Slečna Růženka (F. Šrámek: Léto) – 1915; Emilie (W. Shakespeare: Othello), Vévodkyně z Yorku (týž: Richard III.), Dulská (G. Zapolska: Morálka paní Dulské), Filip (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Marjánka (týž: Paní Marjánka, matka pluku), Vdova Kalousová (týž: Jiříkovo vidění), Šestáková (týž: Paličova dcera), Orczyńská (S. Kiedrzyński: Hra srdcí) – 1916; Paní Kopecká (A. Jirásek: Otec), Havlová (týž: Vojnarka), M. D. Rettigová (týž: M. D. Rettigová) – 1917; Matka (M. Ogrizović: Hasanaginica), Betty Elisová (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Horačka (A. a V. Mrštíkové: Maryša, i ND 1933 j. h.), Holmová (G. Esmann: Otec a syn), Česalová (J. Štolba: Na letním bytě), Hraběnka Agnes z Croucy (H. Bernstein: Israel), Juliana (A. Larsen, E. Rostrup: Bunkovy předhistorie), Hermia (A. de Musset: Marianniny vrtochy), Paní Mařáková (J. Hilbert: Vina), Bába (A. Jirásek: Lucerna), Paní Knoxová (G. B. Shaw: Fannina první hra) – 1919; Paní Riisová (B. Bjørnson: Rukavička), Michal (E. Tréval: Válka bohů), Paní Holušová (F. Sokol Tůma: Staříček Holuša), Paní Bohnová (M. A. Nexö: Páni na Dangaardenu) – 1920; Marie (V. Štech: David a Goliáš), Nána (K. Čapek: R. U. R.), Chůva Faidřina (Euripides: Hippolytos), Suzetta (E. Arène, R. de Flers, A.-G. de Caillavet: Král), Sedmihradská (F. A. Šubert: Jan Výrava) – 1921; Cvrčková (K. a J. Čapkové: Ze života hmyzu), Paní Hlubinová (F. Šrámek: Měsíc nad řekou) – 1922; Paní Gaborová (F. Wedekind: Probuzení jara), Paní Peštová (F. Langer: Velbloud uchem jehly), Kohoutová (F. X. Svoboda: Poslední muž) – 1923; Vévodkyně z Berwicku (O. Wilde: Vějíř lady Windermerové), Stará paní (G. Kaiser: Osudy), Abatyše Emilie (W. Shakespeare: Komedie plná omylů) – 1924; Paní Pernellová (Molière: Tartuffe), Zerbine (K. a J. Čapkové: Lásky hra osudná), Lady Markbyová (O. Wilde: Ideální manžel), Panimáma Petráňová (A. H. Horáková: Páni) – 1925; Veronika (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Matka (L. Pirandello: Šest postav hledá autora), Mare (I. Vojnović: Maškaráda v podkroví), Paní Rummelová (H. Ibsen: Opory společnosti), Glafira Klimovna Glumová (A. N. Ostrovskij: I chytrák se spálí), Paní Harrisová (E. O’Neill: Všechny boží děti mají křídla) – 1926; Paní Čiperná (W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské), Paní Eynsford-Hillová (G. B. Shaw: Pygmalion) – 1927; Slečna Tesmanová (H. Ibsen: Heda Gablerová), Matka Brandova (H. Ibsen: Brand), Paní profesorová (K. Čapek: Loupežník), Aase (H. Ibsen: Peer Gynt), Babička (V. Baldessari Plumlovská dle B. Němcové: Babička v zámku) – 1928; Chůva (Aischylos: Oresteia), Emma Sadílková (V. Štech: Třetí zvonění), Paní Čiperná (W. Shakespeare: Falstaff) – 1929; Marie Jakovlevna (N. Jevrejnov: Co je nejhlavnější), Matka Vinická (J. Hilbert: Třidič štěrku) – 1930; Kněžna Anhaltská (A. Savoir: Kateřina Veliká), Pela (P. Petrović: Liják), Věřina matka (V. Werner: Právo na hřích), Anna Andrejevna (F. M. Dostojevskij: Uražení a ponížení) – 1931; Lysáková (F. Langer: Andělé mezi námi), Stařenka Řehořová (V. Dyk: Ondřej a drak), Randová (I. Herrmann, dram. R. Pohorská: U snědeného krámu) – 1932; Paní Pirklová (J. Mahen: O maminku), Babička Havlíčková (V. Skoch: Dcera národa), Bába (I. Vojnović: Smrt matky Jugovičů), Mlle Béjart (Molière: Versailleské impromptu) – 1933; Arina Pantělejmonovna (N. V. Gogol: Ženitba), Chrobačka (K. a J. Čapkové: Ze života hmyzu)– 1934; Vdova Scharenhöfrová (H. Fallada, dram. J. Locher: Občánku, a co teď?) – 1935.
Spolek Právník v sále Typos (ochotníci)
Babička (B. Němcová, dram. A. Kučerová-Fischerová, J. Port: Babička) j. h. – 1939.
Komorní hry
Chůva (A. Strindberg: Otec) – 1943.
Prameny a literatura
SOA Plzeň: Sbírka matrik, 083 Plzeň, matrika oddaných 1894–1897, s. 282, obr. 285. MZMd: pozůstalost. ■ Plzeňské listy 19. 8. 1893 [ang. u Budila], 13. 8. 1900 [odchod z Plzně]; R. V. B.: E. P., Divadlo 3, 1904/05, s. 179–182; -a., Moravská orlice 14. 1. 1906 [Marie, Domov]; Lidové noviny 8. 2. 1912 [Concha, Žena a tatrman], 17. 9. 1912 [Jechiel, Rabínská moudrost], 27. 9. 1912 [Frosina, Lakomec]; nesign.: Trochu činohry, Moravská orlice 5. 12. 1914 [Paní z Trévillacu, Rozkošná příhoda]; B.: Intimní hovory o našem divadle, tamtéž 16. 11. 1919; E. Sokol: E. P. – venkovská herečka, Jeviště 1, 1920, s. 95–97; ES: Jubileum manželů Pechových, Lidové noviny 6. 11. 1925; V. Baloun: Jubileum manželů Pechových, Divadelní list ND v Brně 1, 1925/26, s. 116n.; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 104; F. Hlavatý: Z jevišťátek a z velkých scén, [1931], s. 22–24 + Co se prozradilo na manžele Pechovy, Moravská orlice 6. 12. 1931; J. Götzová: Profily českých herců, 1931, s. 53n., obr. část s. 83n.; E. Adler: Nevděčné Brno, České slovo 30. 7. 1933; Č. Jeřábek: E. P. odchází, Lidové noviny 16. 5. 1935 + E. P., Brno 1946; E. Pechová: Vzpomínám…, in J. Grmela, ed.: Za oponou, 1944, s. 133–135; J. Šácha: Dějiny kočovných divadelních společností na Moravě, dis., FF MU 1953, s. 309; M. Balbinderová: E. P., dis., FF MU 1958 + Devadesát let E. P., Program SD Brno 29, 1958, č. 9–10, s. 1–11; E. Pechová: V brněnském divadle před sedmdesáti lety, in sb. Velká pochodeň, Brno 1959, s. 61n.; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, zvl. s. 172, 176; dj., nekrolog, Divadelní noviny 9, 1965/66, s. 8, č. 2; E. P. vzpomíná, Rudé právo 5. 7. 1969; A. Závodský: Štafeta divadelních pokolení, Plamen divadla, Brno 1969, s. 12n.; DČD III; L. Pešek: Tvář bez masky, 1977, s. 13n. ■ PBJ; Brno, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 718–723
