Pocházel z rodiny panského zahradníka. Po absolvování staroměstského Akademického gymnázia v Praze a filozofie vystudoval lékařství (promoce 1848). Za studií přepisoval staré české a latinské rukopisy pro F. Palackého, Kašpara hraběte Sternberga a KČSN (posléze se stal jejím mimořádným členem). Vlastnímu psaní se začal věnovat pod vlivem J. K. Tyla a přispíval do jím redigovaných Květů (1843). Po ukončení studií působil jako profesor přírodopisu na reálce a Akademickém gymnáziu v Praze. 1850 podnikl čtyřměsíční cestu do Švédska, kde při vyhledávání českých literárních památek nalezl mj. manuskript o životě sv. Kateřiny (1851 publikoval v ČČM obšírnou Zprávu o rukopisech českých v bibliotéce v Stockholmu se nacházejících). Po návratu pokračoval v pedagogické činnosti a souběžně redigoval Týdeník hospodářský. Od 1853 vyučoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci. 1856 byl z politických důvodů ze školství propuštěn, vrátil se do Prahy a 1858 si zde otevřel lékařskou praxi. Od 1860 pracoval jako městský lékař v Blatné, později opět v Praze jako lékař pojišťovny Kotva. 1844–52 redigoval u znojemského nakladatele E. J. Fourniera knižnice populárněnaučné četby. 1858–70 redigoval a od 1865 i vydával oblíbený Národní kalendář, pro který napsal desítky převážně humorných povídek a příběhů. 1870 byl stižen těžkou duševní chorobou a umístěn do ústavu choromyslných, kde t. r. zemřel.
P. byl rozeným povídkářem (pětidílná sbírka Přástky, 1855–57). Jeho jedinou původní prací pro divadlo bylo libreto s historickým námětem k opeře J. N. Škroupa Švédové v Praze (1. jedn. NdR 1845, celé dílo PD 1867), jímž se podílel na rozšíření dosud skrovné původní zpěvoherní tvorby.
Divadlu věnoval část své činnosti překladatelské. V době vysokoškolských studií přeložil pro Nové divadlo v Růžové ul. z němčiny několik her a frašek (J. Nestroy, E. Raupach, W. Vogel) a libret oper G. Donizettiho Marie, dcera pluku (prov. 1843) a Lucrecia Borgia (prov. jen 2. jedn. 1846) a Lortzingova Cara a tesaře (prov. 1846). Překlad Raupachova Ducha času, později podepsaný pseud. Novotný, by mohl nasvědčovat P. autorství dalších překladů, uvedených v téže době (Holbein dle Schrödera: Pantofel a kord, NdR 1842; anon.: Loupežnická krčma aneb Pomsta vraha ne-mine, NdR 1844; Hopp: Čarodějnice v Šárce aneb Kotlář, kuchař a kožešník, StD 1846).
Pseudonymy, šifry
Jos. P. Veselský, Jos. P. Veselý, Josef Veselý, J. P. č.. ka, P-ka
Překlady
E. Raupach: Duch času, NdR 1842, t. 1853; W. Vogel: Hodina s půlnoci aneb Pomsta lesního ducha, NdR 1843; Antony, Léopold dle E. T. A. Hoffmanna, ú. W. Stich: Cardillac, zlatník pařížský aneb Lupič klenotů, NdR 1843; J. Nestroy: Rozervanec aneb Živí utopení, NdR 1845.
Prameny a literatura
J. K. [Tyl], Květy 12, 1845, s. 56 [Švédové v Praze], 171 [Rozervanec], oboje → Divadelní referáty a stati, 1960●; úmrtí a nekrology: Národní listy 28. 6. 1870; Světozor 4, 1870, příl., s. 93; Posel z Budče 1, 1870, s. 227; Květy 5, 1870, s. 286n.●; F. Cajthaml-Liberté: Novinky ze starého kalendáře, Lidové noviny 18. 1. 1933; m. n. [Novotný]: Dvě úmrtní jubilea, tamtéž 27. 6. 1940. ■ Doucha, Jungmann, LČL, Otto, Rieger, Wurzbach; NAlb, Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 713–714
