Vl. jm. Pazdrák. – Otec byl úředním sluhou.

P. studoval od 1858 na gymnáziu v Hradci Králové, kde vstoupil do tajného student­ského spolku, který pěstoval všeslovanskou vzájemnost. 1863 odjel do Polska, připojil se k povstání a byl poté policejně sledován, později podezříván z konfidentství. Po návratu z Polska nastoupil 1864 jako herec ke společ­nosti F. J. Čížka, 1865 hrál u V. Prokopové a u ředitele A. Szeninga. 1866 byl odveden k vojsku, 1867 se oženil. Působil u společnos­tí E. Zöllnerové (1867), J. F. Kozlanského (1868), F. Pokorného (1869), opakovaně u J. E. Kramuela (1868–69, 1870, 1872, 1876) a V. Svobody (1870). Vlastní společnost založil 1870, koncesi však neoprávněně pronajímal (F. Vratislavovi, V. Vilímkovi, E. Šumovi). 1875 pracoval rok jako pokladník v PD. Poté opět kočoval na venkově, koncem 1876 společnost opustil a pobýval neznámo kde (podnik vedl F. Pokorný). Koncem 1878 žádal o koncesi pro Moravu a dostal povolení jen pro německoja­zyčná představení, pro česká až po odvolání 1880. Marně se snažil proniknout do Libně, kde hodlal hrát v hostinci U Deutschů (1882), neúspěšné byly i pokusy vydat se do sloven­ských oblastí Uher (zamítnuto 1876, 1891). Divadelní podnikání přerušil 1881, koncesi sice každoročně získával, ale nevyužíval ji. S rodinou se odebral do Württemberska, kde se věnoval teologickým studiím. 1893 vyces­toval do Ameriky a stal se metodistickým pas­torem. Není známo, že by se do vlasti vrátil.

P. byl vytáhlé postavy a hrával většinou milovníky a mladé hrdiny. Zprávy o jeho he­reckém projevu se značně liší; někteří referenti v lokálním tisku uznale hodnotili jeho výko­ny, podle jiných byla jeho deklamace i gesti­ka toporná a křečovitá. P. nevelká činoherní společnost (ze známějších herců byli jejími členy A. Brázda, manželé J. a M. Hurtovi, F. Šípek) kočovala zejména ve středních a vý­chodních Čechách (např. 1872 tříměsíční po­byt na Kladně). Po znovuustavení se přesunu­la na Moravu, kterou procestovala od Kyjova a Kojetína po Valašsko (štace ve Vsetíně, Va­lašském Meziříčí, Rožnově p. Radhoštěm) a Ostravsko (Paskov, Místek, Příbor, Morav­ská Ostrava), zajela i do Zlína a Hodonína. P. všude uváděl praktický týž repertoár, který se od běžné nabídky poskytované téměř vše­mi kočující podniky lišil množstvím jeho her. P. jich údajně sepsal několik desítek, většinou šlo zřejmě o úpravy textů jiných autorů, které vydával za vlastní práce. Byly to kusy s ná­měty historickými (Černohorci), romanticky dobrodružnými či senzačními (Babinský) i ve­selohry. Některé byly označeny jako operety, ale spíše to byly hry se zpěvy, k nimž skládal i hudbu. Scénickou hudbu složil též k inscena­ci Stroupežnického monodramatu Dobrý český dědeček (PD 1877). Jeho hry a úpravy patřily k triviální produkci a nezřídka silně útočily na vlastenecké city. Ve své době se objevo­valy poměrně často na repertoáru kočujících společností, některé uváděl F. Ludvík v Ameri­ce. Provedení ani texty některých údajně P. her nebyly zjištěny (Macecha; Meč a Kalich; Starý ženich aneb Sázka na nevěstu; Tři matky na­jednou).

Pseudonymy

V. J. (též V. P.) Stěžerský, V. Pázdral Stěžerský

Role

Spol. V. Prokopové

Odolan Pětiburský (J. J. Kolár: Monika) – 1865.

Szeningova spol.

Wagner (J. W. Goethe: Faust) – 1865.

Kramuelova spol.

Jan Hus (J. K. Tyl: Jan Hus), Josef II. (A. Varry, ú. J. K. Tyl: Josef II.), Daniel Hjort (J. J. Wecksell: Daniel Hjort), Jago (W. Shakespeare: Othello)– 1868; Divůček z Jemnišť (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – 1869.

Svobodova spol.

Grasl (A. Varry, ú. J. K. Tyl: Císař Josef II. a jeho věk) – 1870.

Pázdralova spol.

Šlechtic z Dornenkornů (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána) – 1883; Rysoor (V. Sardou: Vlast), Ža­lářník (V. Hugo: Královna a její milostník) – b. d.

Hry, úpravy

Jičín od roku 1620 aneb Záhuba rodiny Smiřických, spol. E. Zöllnerové 1867; Hrubý námořník, dle hry Die Gebieterin von St. Trapez, Kramuelova spol. 1867; Prokop Veliký – Písek roku 1426, Kramuelo­va spol. Písek 1868; Na Černé Hoře, Kramuelova spol. Tábor 1869, i s tit. Černá Hora, Černohorci, Bitva na Černé Hoře; Smrt na Staroměstské radni­ci, Kramuelova spol. Aréna v Kravíně 1869 (pseud. V. Sionský); Jezovita, Kramuelova spol. tamtéž 1870, i s tit. Jezovité; Proklatec, Pázdralova spol. 1870; Babinský, Kramuelova spol. Hradec Králové 1871; Rozkol aneb Dvé sporných stran, Kramue­lova spol. Aréna v Kravíně 1876; Mnislav a Běla, Frýdova spol. 1898; Lucifer čili Zázračný elixír, t. b. d.; Oldřich z Křenovic, rkp., 1874, DÚk; Pro­daná nevěsta, rkp., 1897, DÚk; Dražba na nevěstu (Žena na zkoušku), t. b. d.

Prameny a literatura

SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 155-2 Stěžery, matri­ka narozených 1838–1861, fol. 57. NA: fond PM 1871–1880, kart. 1244, sign. 8/6/15/6, 1881–1890, kart. 1697, sign. 8/6/15/4, 1891–1900, kart. 2545, sign. 8/6/15/6 [koncese]. ■ Česká Thalia 1, 1867, s. 72 [prov. hry Jičín od roku 1620]; nesign.: O nové společnosti, tamtéž 5, 1871, s. 47; Svobodný občan 5. 10. 1872 [P. spol. Kladno]; Listy z diva­dla, Ohlas od Nežárky 23. 11. 1872 [prov. hry Černá Hora]; Národní politika 3. 1. 1920 [úmrtí]; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních spo­lečností, 1930, s. 119; V. Vydra: Má pouť životem a uměním, 1948, s. 179n.; J. Šácha: Dějiny kočov­ných divadelních společností na Moravě ve druhé polovině XIX. století, dis., FF MU 1953, s. 205–216; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 124–126, 219–221 + Umělcové na pouti, 1961, zvl. s. 61n., 66, 116; A. Javorin: Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk, s. 53, 63, 65–67, 70, 79, 90, 126, 180, 203, 231n., 260; DČD III; P. Marek: České kočovné divadel­ní společnosti na Vyškovsku v 60. a 70. letech 19. století, Zpravodaj Muzea Vyškovska, 1989, s. 27. ■ Buchner

Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav  –  Academia 2015, s. 711–712