Psán také Pacelt, Patzelt. – Třetí syn obchodníka s plátnem. Vyučil se rukavičkářem. 1858 začal hrát s ochotníky v sále, který zřídil pražský měšťan Pštross v zahradě své restaurace V Jerusalémě v Konkviktské ul. První zjištěné angažmá měl u společnosti F. Zöllnera (1860), poté je doložen u I. Siegeho (1861– 62). Od konce dubna do srpna 1862 vystupoval v českých představeních StD; hrál sice dost (celkem osmnáct rolí), ale převážně malé úlohy. Vrátil se proto na venkov k Zöllnerovi, 1863 přestoupil k nově založené společnosti J. E. Kramuela, u níž setrval pět let. Pak načas od divadla odešel a živil se jako hostinský v Kutné Hoře (1869 hrál Bassania v ochotnickém představení Shakespearova Kupce benátského), kde se oženil s tamní rodačkou Marií Liškovou. 1870 se vrátil na divadelní dráhu u společnosti V. Svobody, 1871 přešel ke Kramuelovi, od 1872 do jara 1874 byl hercem a artistickým ředitelem společnosti T. Knížkové. Nejpozději od 1875 do 1882 kočoval opět s Kramuelovou družinou, od níž načas přešel k ředitelce Zöllnerové (1877). V první polovině osmdesátých let podruhé opustil divadlo, usadil se v Písku a provozoval rukavičkářskou živnost, podle jiných zdrojů se živil jako krupař. Spolupracoval s místními ochotníky (doloženo od 1883), zejména 1884, kdy uvedl osm her, 1886 pohostinsky hrál v Kolárově Mageloně (role nezjištěna), kterou tu uváděla společnost E. Zöllnerové. 1892 nastoupil do nově ustavené společnosti L. Chmelenského, 1893 hrál u P. Švandy ml. v Plzni, 1896–99 opět u Chmelenského. Hereckou dráhu ukončil u Pištěkova divadla v Praze, v jehož souboru působil jako nestor českých herců do 1. světové války. Nejmladší z jeho tří synů Josef (*1878) se stal hercem, vystupoval pod pseud. Písecký.
Světlovlasý mladík ztepilé postavy s mužně znělým hlasem byl předurčen k rolím prvních milovníků a hrdinů. Zmocňoval se jich přímočaře a se značným sebevědomím, zakládaje účin svého projevu na patetickém přednesu veršů. Na venkovských jevištích i na městských scénách (Plzeň) hrál velké role českého i světového repertoáru. Ztělesnil řadu Shakespearových postav od Romea přes Hamleta a Othella až po Leara, ale také Mercutia v Romeovi a Julii či Petruchia ve Zkrocení zlé ženy. Byl rovněž Závišem v Hálkově tragédii Záviš z Falkenštejna. Kočující společnosti, u nichž prožil téměř celou svou hereckou dráhu, však zařazovaly tragédie a dramata na program jen občas a v omezeném výběru, takže P. neměl příležitost svůj bytostný tragický fond dále rozvíjet. Snad u všech společností předvedl své stěžejní tragické role, ale byl nucen hrát i úlohy podružné a také komické figury (pro něž neměl předpoklady) v bezpočtu dobových frašek a veseloher. Jeho romanticky vypjatému herectví byla cizí konverzační lehkost a jemně nuancované umění dialogu. Obzvlášť nepřirozeně působil ve francouzských salonních hrách (např. v Dumasově Dámě s kaméliemi; kritika odsoudila chybné obsazení), přestože se snažil alespoň vnějškově – kostýmem, dodat postavám věrohodnosti. Disponoval efektní garderobou a kostýmům věnoval velkou pozornost. Byl jedním z výrazných představitelů romantického tragického herectví a jeho osobitý sloh napodobovala řada herců. Začátkem osmdesátých let byl jeho herecký projev, jednostranně založený na patetické deklamaci textu, pociťován jako zastaralý a stále méně odpovídající potřebám nové dramatiky. I to mohl být jeden z důvodů, proč se divadla na několik let vzdal. Po návratu na scénu hrál staré vznešené muže (vévody, knížata apod.) a hodnostáře, ale i menší charakterní role v hrách ze současnosti. Od následujícího desetiletí (u P. Švandy ml., u Pištěka) byl přijímán jako ukázka staré herecké školy. V posledních letech se uplatňoval jako epizodista a ve větších úlohách se objevoval jen zřídka (např. President z Walterů, Schiller:Úklady a láska).
Role
StD
Mortimer (W. Shakespeare: Král Jindřich IV., d. 1), Václav (F. Kaiser: Dráteník aneb Deset tisíc zlatých) j. h., Ludoviko (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský), Zelnický (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Princ arragonský (W. Shakespeare: Kupec benátský) – 1862.
Kramuelova spol.
Fabiano Fabiani (V. Hugo: Královna a její milostník), Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský, i spol. E. Zöllnerové 1877), Karel XII. (J. R. Planché, ú. L. W. Both: Karla XII. návrat do vlasti) – 1863; Záviš (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna, i spol. E. Zöllnerové 1877), Romeo (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Bedřich (A. Bäuerle: Chudý pernikář), Ještěrka (N. I. Kola, ú. J. K. Tyl: Poslední desítník), Chevalier (F. Hopp: Loupežnická krčma v lese) – 1864; Čestmír (J. K. Tyl: Čestmír) – 1865; Uriel Acosta (K. Gutzkow: Uriel Acosta, i spol. T. Knížkové 1874), Narcis Rameau (A. E. Brachvogel: Narcis), Rowland Rochester (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský, i spol. E. Zölllnerové 1881), Sancho (E. Raupach: Škola života aneb Princezna žebračkou), Karel (F. Schiller: Loupežníci), Dumont (E. de Girardin: Pokuta ženy), Ferdinand z Podmanic (J.-F.-A. Bayard, J. de Wailly: Musí na venek), Ethelwood, vévoda Durhamský (A. Dumas st.: Kateřina Howardova aneb Koruna a popraviště), Baron Tibulle Menelas z Hugeonu (J.-F.-A. Bayard, Dumanoir: Vicomte z Letoriéru), Don César (J. J. Kolár: Magelona), Baudrillard (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Pokuta muže), Vladimír (E. Raupach: Nevolníci aneb Isidor a Olga), Don Carlos (F. Schiller: Don Carlos), Egmont (J. W. Goethe: Egmont) – 1866; Valdštýn (F. Schiller: Valdštýnova smrt) – 1867.
Spol. T. Knížkové
Efraim Křeček (K. Haffner: Studenti na Děvohradě) – 1873; Othello (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský, i Kramuelova spol. 1875), Setník Buridan (F. Gaillardet, A. Dumas st.: Tajnosti pařížské) – 1874.
Kramuelova spol.
Petr Spurný (A. L ̓Arronge: Můj Vojtíšek), Kníže monacký (V. Sardou: Rabagas), Jaroslav Janáček (G. v. Moser: Ultimo), Hrabě Štěpán (V. Sardou: Andrea), Mercutio (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Hrabě Thurn (J. J. Kolár: Pražský žid) – 1875; Alfred (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Leicester (F. Schiller: Marie Stuartovna), Lear (W. Shakespeare: Král Lear), Petruchio (týž: Zkrocení zlé ženy), Kuneš z Pekelného Hrádku (Bořek z Modré Hory [V. Lipovský]: Odřený loupežný rytíř aneb Ohrožená nevinnost) – 1876; Předseda soudu (F. Vratislav: Vrah Francesconi), Švindlburg (F. F. Šamberk: Osudná kule aneb Amerikánský souboj), [?] (S. K. Macháček: Ženichové) – 1877.
Spol. E. Zöllnerové
Alexius Inocenc Škrob (J. Vilhelm dle něm.: Mistr Bedrník a jeho chasa), Fromont junior (A. Daudet, A. Belot: Fromont junior a Risler senior), Ludvík Bonaparte (E. Bozděch: Světa pán v županu) – 1877.
Kramuelova spol.
Vysocký (G. v. Moser: Zlatohlávek), Král Václav (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat), Václav Sokol (A. L ̓Arronge: Můj Vojtíšek), Michonnet (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreurová), Hrabě Toulonský (J. J. Stankovský: Žebráci) – 1880; Kardinál Mazarin (J. V. Nebeský [C. L. Frič]: Políček od ministra), Jaroslav Čermák (R. Benedix: Tajný kabinet aneb Překvapení v almaře), Jaroslav (F. F. Šamberk: Blázinec v prvním poschodí), Jaroslav Kamený (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy), Roger z Boismartelu [?] (V. Sardou: Ferréol), [?] (V. Hugo, dram. J. J. Stankovský: Bídníci) – 1882; Karel I. (A. F. dle A. Dumase st.: Athos, Porthos a d ͗Artagnan aneb Tři mušketýři), Pěnkava (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Diviš (F. Vicena: Toman a lesní víla aneb Svatojanská noc), Oliver Cromwell (E. Raupach: Smrt Olivera Cromwella, lordprotektora Anglicka) – b. d.
Spol. P. Švandy ml. Plzeň
David Garrick (J. de Prémaray: Doktor Robin) – 1893.
Chmelenského spol.
Bankéř Hugo Bleichen (O. Blumenthal: Proces hraběcích dědiců), Gregoras Drakos (V. Sardou: Gismonda, vévodkyně athénská) – 1895; Povolný (G. v. Moser: Ultimo), Starý pán + Manleon (T. Barrière, Lambert-Thiboust: Srdce kamenná), Vaníček (J. Kvapil: Bludička) – 1896; Princ Karel Viktor (F. Philippi: Dobrodinci lidstva), Ramus (G. F. Belly: Monsieur Herkules), Doktor Chesnel (O. Feuillet: Pařížský román), Clavières (V. Sardou: Staří mládenci), Braulio (J. Echegaray: Světec či blázen), Štěpán, vévoda bavorský (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Leonato (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), Policejní komisař (Molière: Lakomec) – 1897; Velkokníže Gregor Gregorovič (L. Chmelenský dle R. H. Savagea: Oficielní žena), Dvorní rada Tvrdý (R. Benedix: Vyloučení studenti), Leopold Šiml (K. Laufs, V. Jacoby: Nevěřící Tomáš)– 1898; Jaroš (A. L ̓Arronge: Doktor Kalous) – 1899; Purkmistr Bělina (K. Costa: Bratr Martin) – b. d.
Šléglova spol.
Sertorius (O. Feuillet: Dalila aneb Démonická láska umělce), Baptista (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) – b. d.
Pištěkovo div.
Jan Žižka (J. K. Tyl: Jan Hus) – 1903; Jan Rokycana (M. Krajník: Jan Roháč z Dubé), Klener (B. Buchbinder: Muzikant a jeho žena), Hrabě Hubert (O. Faster: Kněžna Pepička), Šejk (týž dle L. Wallacea: Ben Hur), Komandér (Molière: Don Juan) – 1904; President z Walterů (F. Schiller: Úklady a láska) – 1905; Policista (M. Gorkij: Na dně) – 1908; Jan Mydlář (J. J. Kolár: Pražský žid) – 1909; Kapr (F. S. Finžgar: Divý lovec) – 1914.
Režie
Spol. E. Zöllnerové
V. Hálek: Záviš z Falkenštejna – 1877.
Prameny a literatura
AMP: MIK N18, matrika narozených fary u sv. Mikuláše 1838–1843, fol. 92, obr. 96; Soupis pražských domovských příslušníků [otec Pazelt Franz, 1803; Pacelt František, 1840]. ■ ?!: Divadlo, Tábor 2, 1865/66, č. 50, 51, 52; J. Bittner: Hercova zpověď, Osvěta 29, 1899, s. 894; Divadlo 7, 1908/09, s. 45 [50 let u divadla]●; úmrtí a nekrology: Kolar, Divadlo 2 (11), 1921/22, č. 11, s. 2; Národní politika 28. 3. 1922●; J. Zelenka: Vzpomínám…, 1929, s. 16, 18, 21, 87; F. Lipš: Divadlo v Písku, b. d., s. 16, 28n.; R. Deyl: Milován a nenáviděn, 1941, s. 56n., 80, 138, 195; K. Engelmüller: Z letopisů českého divadelnictví I, 1946, s. 137; V. Vydra: Má pouť životem a uměním, 1948, s. 70n.; R. Deyl: Vojan zblízka, 1953, s. 42n.; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 102, 109, 119, 124, 134–136, 223 + Umělcové na pouti, 1961, s. 32, 36, 58n., 62, 64, 93, 121, 219; DČD III; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1980, s. 45n., 58, 189; A. Javorin: Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk, s. 231. ■ Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 705–707