Roz. Pauli. Predikát „de“ používala od počátku profesionální herecké dráhy. – Byla třetí nemanželskou dcerou Josefy P., která je později evidována jako diplomovaná porodní bába.
O. absolvovala dívčí lyceum E. Jonákové. Od dětství přitahována divadlem vystupovala od dvanácti let v německých představeních na ochotnické scéně Švestkova divadla u sv. Mikuláše na Starém Městě. Divadlo pro ni zřejmě bylo i společensky přijatelným způsobem, jak se sama živit. Profesionální kariéru zahájila u německé společnosti K. Ježka, která působila 1864/65 v Teplicích, 1865/66 následovalo angažmá u H. Walburga v Liberci. 1866/67 snad hrála ve Wiener Neustadtu za ředitelství F. Sonnleithnera (obor prvních mladých milovnic tu zastávala Fräulein von Pauli). P. Švanda ze Semčic, který ji znal ze Švestkova divadla, ji pozval k hostování na angažmá ve své společnosti, ale O. dala přednost nabídce z dvorního divadla v Dessau, kde působila od 1866 pravděpodobně až do 1873. Při pohostinských vystoupeních v PD na podzim 1873, jimiž se ucházela o angažmá v PD, byla ohlašována jako herečka desavského divadla. Do PD byla angažována k 1. 2. 1874, se souborem zemské scény přešla do ND. Vyučovala deklamaci na operní škole J. L. Lukese. 1884 se provdala za Josefa Orta, pokladníka zastavárenského oddělení Svatováclavské záložny, v manželství se narodil jediný syn. Divadlo opustila v lednu 1888, poté co manžel nabyl výhrou v loterii velkého jmění. Věnovala se charitativní činnosti a působila v různých spolcích. Na scénu se už nevrátila. 1894 režijně připravila pro vánoční akademii Ústřední matice školské Pailleronův proverb Z plesu. Po manželově náhlé smrti 1902 vyšlo najevo falšování účetních knih ve Svatováclavské záložně, O. byla vyšetřována, a ač shledána nevinnou, předala veškerý majetek sanačnímu fondu k úhradě škody. Atakována tiskem žila v těžkém stresu a zanedlouho zemřela na mozkovou příhodu. Pohřbena byla na Olšanských hřbitovech.
Již při prvním vystoupení na scéně PD v roli naivní žárlivé Georgety v Sardouově Fernandě se projevila jako talentovaná a zkušená herečka s předpoklady dalšího vývoje. Kritika ocenila její mladistvý půvab, zářivý úsměv, „lahodný hlas, plný něžnosti a cituplnosti“ a graciézní pohyb. Záhy se zbavila nedostatků v české výslovnosti, způsobených pobytem na německých scénách, a stala se miláčkem pražského publika. Výborný výkon podala jako Hermance v Miláčku Štěstěny Ch. Birch-Pfeifferové, jako Stella v Sardouově hře Andrea a Abigail v Scribeově Sklenici vody. Její popularitu podpořily i výkony v tzv. kalhotkových rolích, především výjimečně zdařilý René z Loménie v Halmově Fučíku, v němž uplatnila svůj temperament a šelmovskou roztomilost. Vynikla i v roli Šotka (Puka) v Shakespearově Snu noci svatojanské. K jejím největším úspěchům patřil „krásný, humorem oplývající výkon“ v roli Markéty ve Stroupežnického Zvíkovském rarášku, Heleny v Bałuckého Těžkých rybách a Kláry ve Fredrových Panenských slibech. Vedle E. Peškové a J. Čermákové (již v souboru české zemské scény nahradila) byla považována za nejlepší představitelku naivek v druhé polovině 19. stol. Její herecké možnosti však nebyly zcela využity. Upozornila na to již role Gilberty (Meilhac, Halévy: Frou-Frou, PD 1876), jež v jejím podání překvapila pravdivostí přerodu hlavní hrdinky, a nedlouho nato role Pavliny v Ostrovského Výnosném místě (1877). O. si byla vědoma, že obor naivních milovnic brzdí její růst a při uzavírání nové smlouvy v ND (1883) si vymínila rozšíření svého dosavadního oboru. Přesto byla nadále obsazována hlavně do naivek a salonních dam v konverzačních hrách francouzské provenience. Při zdůrazňování dětinské naivity se nevyvarovala – podobně jako M. Pospíšilová – manýry hlasové (zajíkavá, polotázavá intonace, porušování přirozeného spádu věty) ani pohybové (kývavé naklánění hlavy, kroucení těla), kterou jí důrazně vytkla realisticky zaměřená kritika [Kuffner 1884].
Role
Švandova spol.
Václav (V. Vlček: Eliška Přemyslovna) – 1867.
PD
Georgeta de Pomerol (V. Sardou: Fernanda) j. h. – 1873; Hermance (Ch. Birch-Pfeifferová: Miláček Štěstěny aneb Babička a vnučka), Stella (V. Sardou: Andrea), Josefinka (J. A. Fredro: Jediná dcera), Víla růžová + Kristinka + Běta + Růžena (K. Meisl: Víla růžová), Julietta (E. Labiche, A. Duru: Má se to říci?), Nerissa (W. Shakespeare: Kupec benátský), Johanna (V. Sardou: Spekulant a jeho rod) – 1874; Julie (A. N. Ostrovskij: Výnosné místo), Kasilda (F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl), Eliška (A. Wilbrandt: Malířové), Katinka (H. v. Kleist: Katinka Heilbronská), Isabella Portugalská (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské) – 1875; Gilberta (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Antoinetta (V. Sardou: Staří mládenci), Hortensie (E. Bozděch: Světa pán v županu, i ND 1883), Anežka (V. Vlček: Eliška Přemyslovna), Signe (B. Bjørnson: Bankrot), Adéla (G. v. Moser: Zlatohlávek), Oldřiška (K. Töpfer: Pěnkava a Čížek), Hynek (R. Benedix: První den po svatbě), Paní Kluková (L. Angely: Řemeslnická merenda, iND 1884), Smeraldina (C. Gozzi: Hlasité tajemství) – 1876; Šotek [Puk] (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské, i ND 1884), René z Lomenie (F. Halm: Fučík), Floretka (A. Moreto, ú. K. A. West: Donna Diana, i ND 1885), Pavlina (A. N. Ostrovskij: Výnosné místo), Amalie (F. Raimund: Krakonoš a nevlídník), Anna (R. Benedix: Popelka), Boženka (F. F. Šamberk: Svatojanská pouť), Gabriela (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník), Emma (G. Pfleger Moravský: Telegram, i ND 1883), Zdislava (J. Štolba: O tom velkém boji se ženami), Klára (G. v. Moser: Hypochondr) – 1877; Běla Leopoldina Ortová de Pauli (J. Rosen: Vzdory na vzdory), Ludmila (O. Pinkas: Telefon), Bětuška (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera, i ND 1884), Louison (F. Schiller: Panna Orleanská), Tekla (A. v. Kotzebue: Panoš šibal aneb Staří kobylkáři na námluvách), Efrozína (J. K. Tyl: Chudý komediant), Tereza (J. Rosen: Malí velikáni)– 1878; Hraběnka Corniská [Niniche] (A. Hennequin, A. Millaud: Niniche), Marie Antonovna (N. V. Gogol: Revisor), Emma (A. L̓Arronge: Doktor Kalous), Terezka (J. K. Tyl: Lesní panna aneb Čechové v Americe), Rosa Fraisierova (E. de Najac, P. Moreau: Venkované v Paříži), Slečna Růžodolská (A. H. Sokol: Farizejci), Abigail (E. Scribe: Sklenice vody aneb Účinky a příčiny, i ND 1884), Filiska (V. K. Klicpera: Blaník aneb Zděnek ze Zásmuku) – 1879; Ludmila (K. Pippich: Z české domácnosti), Anna (M. Bałucki: Příbuzní), Jiřinka (J. V. Frič: Paní Sandová v Brandýse aneb Jen žádnou frašku, pane Kopecký!), Slečna Simonie (H. Meilhac, L. Halévy: Má toho dost!), Verunka (J. K. Tyl: Měšťané a studenti aneb Obležení Prahy od Švédů), Julie (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Stanislava (M. Bałucki: Sousedé) – 1880; Antoinetta (E. Pailleron: Jiskra), Josefina (Lambert-Thiboust, T. Barrière: Manžel v bavlnce), Julie (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, i ND 1884), Marcela (P. Ferrari: Sebevrah), Helena Etvösová (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru, i ND 1886), Zuzanka (H. Wilken, O. Justinus: Bilín – Milín), Evička (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Henrietta (E. Labiche, E. Martin: Dobrodiní souží), Desireé (A. Daudet, A. Belot: Fromont jun. a Risler sen.), Chispa (P. Calderón: Sudí zalamejský, i ND 1887), Ester (P. Ferrari: Dvě dámy), Lidka (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy), Agafia Tichonovna (N. V. Gogol: Námluvy) – 1881; Zanina (J. Zeyer: Stará historie), Helena (M. Bałucki: Těžké ryby, i ND 1884), Agatha (E. Scribe: Výtečníci aneb Naši vyhráli) – 1882; Ludmila (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Johanka (M. Bałucki: Husy a husičky), Dorota (anon.: Komedie o kupci a nevěrné geho ženě), Markéta (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Drahomíra (A. H. Sokol: Starý vlastenec) – 1883.
ND
Marta (C. Delavigne: Ludvík XI.) – 1883; Emma (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Jeanne Raymond (E. Pailleron: Svět nudy), Olympie (T. Barrière, E. Gondinet: Třeštidlo), Klára (A. Fredro: Panenské sliby aneb Magnetismus srdce), Georgina (E. Grangé, V. Bernard: Zbloudilá ovečka), Angelika (E. About: Vrah), Athénais (G. Ohnet: Majitel hutí) – 1884; Dorotka (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Mína (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), Eliška (F. Ruth: Sestřenka) – 1885; Renata (F. F. Šamberk: Éra Kubánkova), Toinetta + Ranhojič (Molière: Ve zdraví nemocný), Bětuška Kyralová (F. A. Šubert: Jan Výrava) – 1886; Lucie (A. Valabrègue: Manželské štěstí), Markýtka (L. Stroupežnický: Naši furianti), Blanka z Flassans (J. Vrchlický: Soud lásky), Efrozina (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Genovefa (J.-F.-A. Bayard, Dumanoir: Vikomt z Letoriéru), Rebeka (V. Sardou: Staří mládenci) – 1887.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, JAK N12, matrika narozených fary u sv. Jakuba 1842–1847, s. 140; ŠT O14, matrika oddaných fary u sv. Štěpána 1883–1887, s. 39, obr. 42. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 445, obr. 522 [Pauli Leopoldina]. ■ Deutscher Bühnenalmanach 1866, s. 315 [Teplice]; 1867, s. 252 [Liberec]; 1868, s. 421 [Wiener Neustadt]; dále vše Dessau: 1869, s. 92n.; 1870, s. 98; 1871, s. 82; 1872, s. 76; 1873, s. 44; nesign., Lumír 1, 1873, s. 556 [Georgeta, Fernanda]; nesign., Světozor 7, 1873, s. 607 [Hermance, Miláček Štěstěny]; J. N. [Neruda], Národní listy 6. 10. 1875; 22. 2. 1876; 10. 2. 1877, vše → České divadlo V, 1966 [Eliška, Malířové; Gilberta, Frou-Frou; René z Loménie, Fučík] + nesign.: L. de P., Humoristické listy 20, 1878, s. 401n. → Podobizny I, 1951 + Slečna L. de P. vypravuje, Národní listy 10. 1880 → České divadlo VI, 1973; J. L. [Ladecký], Divadelní listy 2, 1881, s. 44 [Antoinetta, Jiskra]; nesign.: L. d. P., s. 47n.; s. 53 [Olga, Moderní Ariadna]; Národní listy 11. 3. 1883 [Pavlina, Výnosné místo]; tamtéž 21. 4. 1883 [obnovení smlouvy]; š. [J. Kuffner], tamtéž 5. 3. 1884 [Frou-Frou]; tamtéž 29. 7. 1884 [sňatek]; T. [J. L. Turnovský]: Činohra, Hlas národa 15. 10. 1887; nesign.: Celá Praha…, tamtéž 21. 10. 1887; J. V. [Vrchlický]: Činohra, tamtéž 27. 11. 1887●; odchod z ND: Národní listy 27. 1. 1888; Zlatá Praha 5, 1887/88, s. 202; M. A. Š. [Šimáček], Světozor 22, 1887/88, s. 174n.; J. L. Turnovský, Česká Thalia 2, 1888, s. 65–67●; úmrtí a nekrology: Lumír 31, 1902/03, s. 206n.; E., Meziaktí 3, 1902/03, č. 180; Národní listy 8. a 11. 3. 1903●; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla v Praze 1883–1900, 1908, s. 173n.; F. Šorm: Umělecký profil hereček Národního divadla, 1918, s. 10; L. Novák: Stará garda Národního divadla, 1937, s. 124–129; F. Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, 1978, s. 72; J. Šmaha: Dělali jsme divadlo, ed. F. Černý, Hradec Králové 1982, s. 94, 189, 271. ■ Masaryk, NDp, Otto, Otto-dod; PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 702–704
