Psal se též Martin Budislav N., uváděn také Neureuter, Neureutr. – Pocházel z rodiny pražského nakladatele a knihkupce Martina N. st., též nájemce divadla U Hybernů (1794). U otce se vyučil knihkupcem, studoval na výtvarné škole pod vedením krajináře K. Postla a věnoval se malířství (1818 získal cenu za své krajinomalby). Pravděpodobně 1815 převzal nakladatelské knihkupectví (1800–48 se nacházelo v domě patřícím N. rodině v Jezuitské ul. čp. 183 – dnes Karlova 14). Pohyboval se ve skupině mladších literátů kolem V. R. Krameria, vystupoval jako osvícený vlastenec (mj. usiloval o členství v českém muzeu), ale jako nakladatel byl tvrdým podnikatelem. Ač měl slušný majetek, šetřil na papíru i na korekturách (knihy vykazují značné množství chyb), autorům a překladatelům (mj. J. Hýblovi) platil mizivé honoráře, nebo neplatil vůbec. Vlastní tiskárnu neměl, tisk zadával K. Jeřábkové, jejíž podnik sídlil v jeho domě čp. 73 na Novém Městě (roh Spálené a Purkyňovy ul.), a J. Rokosovi. Koncem třicátých let se u N. projevila duševní choroba, která mu posléze znemožnila řízení podniku (převzala je manželka Karolina, oporou knihkupectví byl F. Vogl). Od března 1847 byl hospitalizován v ústavu pro choromyslné, kde po letech zemřel. Pravděpodobně 1848 mu byla pro dlouhotrvající nemoc koncese odňata. Nakladatelské knihkupectví existovalo do 1853 (pod původním názvem je provozoval J. Herberger), kdy bylo pro účetní nepořádky úředně uzavřeno.
Když se N. ujal vedení otcova podniku, značně rozmnožil vydávání českých knih. Vedle naučné, beletristické a náboženské literatury tvořila velkou část produkce dramatická tvorba domácí i překladová. 1819 začal z podnětu V. R. Krameria vydávat jím redigovanou první českou divadelní knižnici Nové divadlo české. Ve čtyřech svazcích zahrnula třináct her, většinou překladů německojazyčné dramatiky, nejpočetněji byl zastoupen A. v. Kotzebue. Několik her vydal N. samostatně. Divadelní hry měl obsahovat i výpravný vlastenecký almanach, který se však neuskutečnil.
Vydání her
Nové divadlo české Sv. I: A. v. Kotzebue: Hrabě Beňovský aneb Spiknutí na Kamšatce, týž: Dům na silnici, [Anton-Wall]: Oba lístky – 1819; Sv. II: H. Kuno [spr. Cuno]: Chytroušek, A. v. Kotzebue: Husité u Naumburku léta 1432, týž: Starý vozka Petra Třetího – 1819; Sv. III: J. N. Štěpánek: Tintilivantili aneb Ať se to žádný nedozví, J. Korompay: Rudolf z Felseku aneb Černodolský mlejn, J. Franulová v. Weißenthurn: Straší – 1819; Sv. IV: T. Körner: Hedvika, týž: Ponocný, V. Sýkora: Jan hrabě Bělohradský aneb Rozkotání hradu Ounoštského, A. v. Kotzebue: Zazděné okýnko – 1825.
Mimo edice
F. Schiller: Marie Stuartka, 1831; A. v. Kotzebue: Srnec aneb Nevinní vinníci, 1833; V. A. Svoboda: Karel Skreta, malíř, 1841.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik TRS N1, matrika narozených fary u Nejsv. Trojice 1784–1799, s. 314; fond Okresní městský delegovaný soud civilní pro Staré a Nové Město, sign. D 1020/1864, kart. 195 [soudní spisy, úmrtní list]. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 412, obr. 452. ■ U M. N., knihkupce v Jezuitské ulici […], přívazek k L. F. Wiršink: Kázání sváteční, postní a některá nedělní, 1826; U M. N., knihkupce v Praze […], b. d.; M. Neureutter: Poznamenání knih, 1835, 1837. ■ F. Čenský: Z dob našeho probuzení, 1875, s. X, 91n.; J. J. Stankovský: Divadelní slovník, 1876, s. 63; F. Ruth: Kronika královské Prahy a obcí sousedních II, 1903, s. 479; J. B. Pichl: Vlastenecké vzpomínky, vyd. M. Hýsek, 1936, s. 11, 51–57, 77, 136; Vondráček I; A. S. Myľnikov: Češskije knigoizdateľstva epochi nacionaľnogo vozrožděnija, in sb. Kniga. Issledovanija i materialy II, Moskva 1960, s. 326; A. Zach: Stopami pražských nakladatelských domů, 1996, s. 11; J. Hrubeš, E. Hrubešová: Pražské domy vyprávě jí V, 1999, s. 101n. ■ LČL, Toman
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 698–698
