Otec byl básník, literární kritik a historik Václav Bolemír N., matka byla dcerou P. Fastra, revolucionáře z roku 1848. N. vyrůstal v demokratickém a vlastenecky orientovaném rodinném prostředí, které mu poskytlo zázemí pro získání literárního i historického vzdělání. Po absolvování malostranského gymnázia studoval 1878–81 na filozofické fakultě, pro účast v bitce mezi českými a německými studenty (tzv. chuchelská aféra) byl ze studií vyloučen. Po nařízené roční vojenské službě nastoupil 1882 nakrátko do Českých novin, přispíval do Světozoru a Divadelních listů. Podnikl četné cesty po Evropě (Německo, Švýcarsko, Itálie, Francie), včetně rakouských zemí. Na podzim 1883 byl angažován jako herec ke společnosti F. Pokorného, s níž strávil nadcházející zimní sezonu v Plzni a sez. 1885/86 v brněnském ND, kde působil také jako režisér (i operní). Na štaci v Litomyšli se seznámil s Klotyldou Wižďálkovou, dcerou okresního hejtmana, 1885 se s ní oženil (svědkem na svatbě byl A. Jirásek). V manželství se narodilo pět dětí (dva synové zemřeli při tyfové epidemii 1908, další spáchal sebevraždu). 1887 byl N. zvolen do výboru ÚJČH a t. r. přestoupil ke společnosti P. Švandy ze Semčic, s níž se o zimních sezonách vracel do Brna. Nadále se věnoval herectví a režii, pro potřeby repertoáru překládal a adaptoval hry a pokusil se i o vlastní tvorbu. Po ředitelově smrti v lednu 1891 zůstal v Brně a jako jeden z režisérů se zasloužil o plynulé dokončení sezony; krátce byl též artistickým správcem. Po uspořádání dědických a nástupnických záležitostí Švandova divadelního podniku sestal členem cestující společnosti P. Švandy ml. 1892 je doložen v inscenacích prvního stálého souboru ND v Brně (březen), poté u V. Budila v Plzni (Aréna Na Obcizně), odkud sepo skončení letního provozu vrátil ke Švandovi ml., který měl na zimu zadáno plzeňské divadlo. Absolvoval Švandovy kratší stagiony (např. v Mladé Boleslavi, Hradci Králové aj.), letní pobyty na Smíchově a další plzeňskou sezonu 1893/94. V březnu 1894 divadelní dráhu ukončil a natrvalo se usadil v Plzni. Stal se redaktorem Plzeňských listů (mj. založil jejich Zábavnou a poučnou přílohu), kde obstarával pravidelný divadelní referát. O plzeňském divadle dopisoval příležitostně i do pražských periodik, např. do Zvonu. V Plzni a okolí rozvinul bohatou osvětovou a kulturní činnost; pronesl desítky přednášek (zvláště o českých literátech), režíroval v akademickém spolku Radbuza (mj. Ibsenovu Noru, v tit. roli hostovala 1895 H. Kvapilová), byl správcem městské obecné knihovny (od 1898), aktivně působil v Ústřední matici školské a Sokolu. Byl i předním členem stolní společnosti Mha, sdružující plzeňskou kulturní elitu. Profesně se do divadla ještě jednou vrátil; po nástupu nové správy a ředitele MD v Plzni 1912 byl povolán do funkce dramaturga, avšak zastával ji jen krátce. Již následující roku zemřel na jaterní chorobu; pochován je na Ústředním hřbitově v Plzni.
Jako herec začínal v rolích milovníků (Adam Květoňský v Jeřábkově Veselohře) a romantických hrdinů (tit. role v tragédii G. Pflegra Moravského Della Rosa). Záhy prokázal i schopnosti komediální, které uplatňoval rovněž v operetách, a předpoklady pro tzv. charakterní obor. Ač nebyl patrně nadán mimořádným talentem, díky inteligenci a zodpovědnému přístupu se zdařile zhostil nejrůznějších úkolů, které přinášel pestrý repertoár cestujících společností, a stal se všestranně použitelným hercem (podle údajů ve vlastním životopisu vytvořil čtyři sta rolí). Od počátku u něho kritika oceňovala uvědomělé a promyšlené pojetí, ekonomii výrazových prostředků a k obsahu soustředěnou deklamaci, vycházející z bezpečného zvládnutí textu. Tyto způsobilosti pravděpodobně učinily z N. úspěšného představitele postav z prosazující se realistickédramatiky (Števa, Preissová: Její pastorkyňa; Mánek, táž: Gazdina roba; Antonín, Svoboda: Směry života) a jejího vnímavého režiséra. Mezi jeho režiemi (na sto padesát titulů) patřily k nejpodstatnějším právě inscenace realistické dramatiky (Šubertovi Probuzenci, Svobodova dramata Rozklad a Útok zisku). Úsilím o věrohodnost jevištní výpravy a o propracovanou hereckou souhru se podílel na prosazování nového slohu v českém divadle.
Vedle překladů a úprav her, které pořizoval většinou pro běžnou repertoárovou potřebu (výjimku představuje Hauptmannův Bobří kožich), napsal veselohru Slovanská vzájemnost (syžet dle Bürgera), žertovně pojednávající myšlenku slovanské (a ženské) solidarity. Efektní, silně melodramatický kus Lydie aneb Román ruského nihilisty je adaptací nezjištěné francouzské hry. Operní libreto pro plzeňského skladatele S. Sudu vzniklo ve spolupráci s E. Šimkem úpravou epické básně S. Čecha Lešetínský kovář (opera prov. 1903 v MD Plzeň).
Významná byla N. aktivita divadelněkritická. Ve svých referátech věnoval pozornost dramaturgii, odůvodněně prosazoval moderní dramatiku, všímal si jednotlivých hereckých výkonů i celkové souhry a scénické výpravy, které hodnotil z pozic blízkých realismu. Již za svého života byl pokládán za zkušeného, kultivovaného a s divadelním děním důkladně obeznámeného referenta. Zanechal důležité svědectví o plzeňském divadelnictví, které téměř po dvacet let soustavně sledoval a které se snažil i usměrňovat, zastávaje představu divadla jako morální, vzdělávací a umělecké instituce.
Pseudonymy a šifry
Petr Lípa, nb, nb., P. N.
Hra
Slovanská vzájemnost, Švandova spol. ND Brno 1891.
Překlady a úpravy her a libret
G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru, Pokorného spol. 1881; A. Dumas st.: Kean, spol. P. Švandy ml. Plzeň 1892, t. b. d. (pseud. Petr Lípa); E. Labiche, A. Decourcelle: Na saském mostě, tamtéž 1893; P. Gnědič: Autodafé, tamtéž 1893; G. Rovetta: Pohořel, tamtéž 1893 (pseud. P. Lípa); anon.: Lydie aneb Román ruského nihilisty, tamtéž 1893, t. 1905; K. Costa: Praha – Brno [Die Glücksnarren], Budilova spol. Plzeň 1897; K. Karlweis: Hrubá košile, tamtéž 1897 (pseud. P. Lípa); G. Hauptmann: Bobří kožich, tamtéž 1898, t. b. d.; O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka, tamtéž 1899, t. b. d.; F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Komtesa Kukuč, Švandovo div. 1899; L. Anzengruber: Čtvrté přikázání, MD Plzeň 1904, t. b. d.; F. v. Schönthan: Tři dni ze života anglického detektiva, tamtéž 1906; J. Brammer, A. Grünwald: Sherlock Holmes v sukních, tamtéž 1911; G. Raeder: Lišák a Smola aneb Veselí tuláci [Robert und Bertram oder Die lustigen Wagabonen], tamtéž 1912. ■ A. M. Willner, R. Bodanzky, h. F. Albini: František baron Trenk, vůdce uherských pandůrů, Pokorného spol. ND Brno 1886; W. Kienzl: Evangelista, h. autor, Budilova spol. Plzeň 1896, t. b. d; K. Lindau, L. Krenn, h. H. Einödhofer, L. Held: Bláznivá noc, tamtéž 1898, opis b. d. DÚk; K. Lindau, L. Krenn, h. K. M. Ziehrer: Troje přání, Trnkova spol. Plzeň 1901; tíž: Vagabundi, tamtéž, t. s titulem Tuláci [1907]; V. Leon, R. Batka: Polský žid, h. K. Weis, MD Plzeň 1903, t. 1907; V. Leon, L. Stein, h. F. Lehár: Veselá vdovička, tamtéž 1907, t. b. d. (s J. Fomanem); V. Wolski, h. S. Moniuszko: Halka, tamtéž 1910.
Teatralia
Proslov k zahájení nové sezóny v národním divadle v Brně, Moravská orlice 6. 10. 1885; Pavel Švanda ze Semčic, Světozor 25, 1890/91, s. 106n., 118n.; Hana Benoniová v Plzni, Divadelní listy 5, 1903/04, s. 338–340; O Josefu Kajetánu Tylovi, Divadlo 6, 1907/08, s. 364–370, 390–396, 414–419, 438–441, kn. → 1908.
Role
Pokorného spol.
Jindřich Plumlovský z Kravař (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Hrabě z Radotína (H. Müller: Se stupně k stupni) – 1884; Svobodný pán z Cetkovic (F. Raimund: Marnotratník), Murzuk (Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla), Oktav (G. Ohnet: Majitel hutí), Václav (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna) – 1885; Adam Květoňský (F. V. Jeřábek: Veselohra), Jindřich Smiřický (L. Stroupežnický: Černé duše), Pavel (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Jestřábek (F. Ruth: Olymp aneb Jako v nebi), Della Rosa (G. Pfleger Moravský: Della Rosa), Alexandr (F. Ruth: Hrabě Razumovský), Horác (W. W. Collins: Sestra Červeného kříže), Švanda (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – ND Brno 1885; Bohuslav Felix z Ludanic (B. Adámek: Salomena), Jaroslav Slupov (M. A. Šimáček: Pomluva) – 1886; Ben Jochai (K. Gutzkow: Uriel Acosta), Míša (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev) – b. d.
Švandova spol.
Bremont (A. Belot: Krásná markýza), Jacques (A. Dumas ml.: Levoboček), Konrád (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Don César (J. J. Kolár: Magelona), Alfréd, vévoda (F. W. Hackländer: Tajný jednatel), Jan [Karel IV.] (K. A. Vinařický: Jan Slepý) – ND Brno 1887; Petr Ivanovič Lubin (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Frossard (G. Ohnet: Hraběnka Sarah aneb Cikánské děvče), Žák (J. W. Goethe: Faust), Mikuláš z Husi (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Václav (L. Stroupežnický: Naši furianti), Malkov (A. N. Ostrovskij: Divoška), Bratr Jan Paleček (J. J. Kolár: Královna Barbora), Bechamel (V. Sardou: Odetta) – ND Brno 1888; Pešek Hlavně (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně) – Hradec Králové 1888; Eduardo (J. Echegaray: Světec či blázen?), Hrabě Pavel Valreas (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou) – ND Brno 1889; Lumpacivagabundus (J. Nestroy: Lumpacivagabundus), Staněk (F. Duchek: Princ a admirál) – Smíchov 1889, Direktor Věšín (J. Vávra: Konkursy pana notáře), Strakoš (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Milovzorov (A. N. Ostrovskij: Vinný bez viny), Jiřík (J. Štolba: Závěť), Příborský (G. Pfleger Moravský: Telegram) – ND Brno 1889; Mánek (G. Preissová: Gazdina roba), Robinson (J. Poláček dle D. Defoea: Robinson Crusoe), Václav Tatar (K. L. Kukla: Večernice), Jandera (V. Štech: Zlatý déšť), Vitalij (P. M. Něvěžin: Druhá mladost), Masham (E. Scribe: Sklenice vody), Kosinský (F. Schiller: Loupežníci) – ND Brno 1890; Števa Burja (G. Preissová: Její pastorkyňa), Jaroslav (F. A. Šubert: Velkostatkář), Ježek (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Cassio (W. Shakespeare: Othello) – ND Brno 1891.
Spol. P. Švandy ml.
Jan Roland (G. Kadelburg, F. v. Schönthan: Zlaté rybky), Pomponet, vlásenkář (Ch. Lecocq: Angot, dcera zeleného trhu) – 1891; Champeaux (A. Bisson, A. Mars: Ta milá paní tchýně aneb Překvapení z rozvodu), Boris Nikolajevič (V. Krylov: Nezbeda), Turiddu (G. Verga: Selská čest, i Budilova spol. 1892 Plzeň), Robert Heinecke (H. Sudermann: Čest), Nesmělovský (M. Bałucki: Klub mládenců) – 1892.
Budilova spol.
Princ Walesský (A. Dumas st.: Kean) – Plzeň 1892.
Spol. P. Švandy ml.
Plzeň Orest Alexandrovič Olchovskij (P. Gnědič: Autodafé), Antonín Černý (F. X. Svoboda: Směry života), Bohuš Douša (F. X. Svoboda: Rozklad), Mercedes (anon.: Arsenie Daginovna), Ozet (K. Jonáš: Oplancija), Antonín (F. X. Svoboda: Směry života) – 1893; Jiří (F. X. Svoboda: Útok zisku), Ondřej Janota (K. Jonáš: Ukřižovaný) – 1894.
Režie
Pokorného spol. ND Brno
M. Bałucki: Husy a husičky, F. V. Jeřábek: Veselohra – 1885;A. Berla: Cikán, M. A. Šimáček: Pomluva, F. Albini: František baron Trenk, vůdce uherských pandůrů – 1886.
Švandova spol. ND Brno
G. Preissová: Gazdina roba, F. v. Schönthan, G. Kadelburg: Most lásky [Slovutná paní], F. A. Šubert: Probuzenci, L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic, P. M. Něvěžin: Druhá mladost – 1890; P. Nebeský: Slovanská vzájemnost, G. Preissová: Její pastorkyňa, A. Vacquerie: Jean Baudry, F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl, J. K. Tyl: Paličova dcera, M. A. Šimáček: Svět malých lidí – 1891.
Spol. P. Švandy ml. Smíchov
J. Vávra: Svatba na velocipédu, J. V. Krejča: Syn – 1891.
ND Brno
H. Sudermann: Čest, F. X. Svoboda: Směry života – 1892.
Spol. P. Švandy ml.
F. Raimund: Marnotratník, F. B. Kaiser: Diamantová královna, J.-F.-A. Bayard, J. de Wailly: Musí na venek, J. V. Krejča: Pražské drama, A. Dumas st.: Kean, V. Sardou: Cyprienna, J. J. Kolár: Mravenci, T. Náhlovská: Nevěřím – Smíchov 1892; A. Belot: Drama z ulice de la Paix – Smíchov 1893; Anon.: Arsenie Daginovna, F. X. Svoboda: Rozklad, K. Jonáš: Oplancija, J.-F.-A. Bayard, Dumanoir: Vikomt z Letoriérů, F. X. Svoboda: Směry života – Plzeň 1893; F. X. Svoboda: Útok zisku, K. Jonáš: Ukřižovaný – Plzeň 1894.
Prameny a literatura
Archiv města Plzně: pozůstalost [obs. rkp. hry Slovanská vzájemnost, vlastní životopis, koncepty přednášek, zápisky z divadelní činnosti, korespondenci ad.]. ■ J. M. [Merhaut], Moravská orlice 3. 10. 1885 [Adam Květoňský, Veselohra]; nesign., tamtéž 25. 10. 1885 [Della Rosa]; tamtéž 2. 3. 1886 [Jaroslav Slupov, Pomluva]; tamtéž 9. 10. 1887 [Jacques, Levoboček]; tamtéž 21. 10. 1890 [Probuzenci]; J. M. [Merhaut], tamtéž 31. 1. 1891 [Jean Baudry]; nesign., tamtéž 4. 2. 1891 [J. K. Tyl]●; ref. Slovanská vzájemnost: -ý. [J. Ladecký], Česká Thalia 5, 1891, s. 20; K. B., tamtéž, s. 306●; nesign., Plzeňské listy 9. 3. 1893 [Autodafé]; a, tamtéž 21. 12. 1893 [Oplancija]; 10. 2. 1894 [Útok zisku]; -š., tamtéž 13. 3. 1894 [medailon]; H. Palla, tamtéž 17. 3. 1894 [Ukřižovaný]; nesign., tamtéž 30. 6. 1894 [Slovanská vzájemnost]; Lagnif.: K jubileu P. N., Žďár 10, 1911, č. 7 a 8●; nekrology: Zvon 12, 1912/13, s. 320; -ttl., Máj 11, 1912/13, s. 279; Divadlo 11, 1912/13, s. 154n; R. [V. Červinka], Zlatá Praha 30, 1912/13, s. 299; J. Machoň, Hudební revue 5, 1912/13, s. 403; Národní listy 19. 2. 1913; Venkov 19. 2. 1913; Pilsner Tagblatt 19. 2. 1913; Český denník 19. a 20. 2. 1913; Plzeňské listy 22. 2. 1913●; L. Pacák: Opereta, 1947, s. 325; J. Špot: P. N., in Kapitoly o literární Plzni 3. Ředitelé knihovny města Plzně, spisovatelé, Plzeň 1991, s. 6–12. ■ LČL, Masaryk, PBJ; Brno, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 690–693
