Roz. Oliveriusová. Pocházela z rodiny kupce. Od 1870, kdy se provdala za bankovního úředníka Antonína N., žila v Praze.
Dramatickou tvorbu zahájila v devadesátých letech fraškami ze současného života, v nichž využívala charakteristické postupy žánru: nedorozumění, záměny osob, převleky apod. (např. ve hře Prohráno, vousy dolů! se mladík z bohaté rodiny vydává za ševce, aby vyzkoušel, zda ho jeho milá, chudá Pavlínka, nemá ráda jen pro peníze). Zároveň poukazovala na řadu aktuálních problémů, jako jsou sociální předsudky, lpění na penězích, titulech apod. Tyto motivy se objevují např. ve veselohře z venkovského života Paní představená, v níž selka Křepelková, na první pohled domýšlivá a přehnaně ctižádostivá osoba, nechce povolit synovi sňatek s chudou dívkou. Postupně však vyjde najevo, že jí samé rodiče kvůli hloupému sporu zakázali sňatek s milovaným mužem. Od veseloher, které obsahují některé hořké motivy, leč končí šťastně, N. přecházela k obrazům ze života, v nichž kritické vidění negativních jevů tehdejší společnosti už není zmírňováno formou frašky. Ve hře Defraudanti chce ředitel banky a jeho příbuzní ututlat bankrot, k němuž přivedli peněžní ústav. Hra nemá žádnou kladnou postavu, i novinář Chudobka, který se tak původně jevil, se nechá zkorumpovat a kvůli ředitelově dceři odvrhne svou dlouholetou známost. Národnostní problematiku na Slovensku líčí hra Pan notárko, pro niž byla předlohou povídka K. Kálala. Hlavní postavou je pomaďarštělý notář, záštiplně vystupující proti Slovákům a Slovanům vůbec; jeho záporný charakter dokresluje otcovství nemanželského dítěte a nevůle oženit se s jeho matkou. Poté co jej milovaná Marienka jako amorálního odrodilce odmítne, notář končí svůj život sebevraždou. V okruhu tzv. lidového publika předměstských scén, kde byly hry N. uváděny, si získaly jistou oblibu a většina z nich se dočkala dalších provedení. Během první dekády 20. stol. se objevovaly na repertoáru kočujících společností a ochotnických spolků.
Hry
Výstavní los aneb Honba na ženicha, Pištěkova spol. 1892, i t.; Nevěřím aneb Sázka o vous, spol. P. Švandy ml. 1892, t. s tit. Prohráno, vousy dolů! aneb I chudý lid má svou čest 1893; Klářino tajemství, Pištěkova spol. 1893; Socialista, tamtéž 1894; Moudrá tchyně, Div. v Národním domě 1895; Paní představená, t. 1896, MD Plzeň 1902; Defraudanti, Pištěkovo div. 1902, i t.; Pan notárko, t. 1905, i ochotn. Olomouc.
Prameny a literatura
K. Š. [Štěpánek], ref. Výstavní los, Česká Thalia 6, 1892, s. 347; nesign., ref. Socialista, Plzeňské listy 7. 8. 1894●; ref. Pan notárko: Národní listy 22. 12. 1905; Našinec [Olomouc] 3. 11. 1905; Obzor 4, 1906, s. 79●; Národní politika 14. 8. 1916 [úmrtí]; DČD III ■ LČL
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 687–688