Syn zámečnického mistra (původně řemenáře) Josefa M. a jeho druhé manželky Magdaleny. Narodil se ve štěpánské farnosti na Novém Městě, nikoli v Karlíně, jak uváděno. Záhy ztratil oba rodiče (otce 1869, matku 1870) a vyrůstal v sirotčinci. Vyučil se dřevorytcem, v osmnácti letech však vyměnil řemeslo za di­vadlo, snad i pod vlivem rodové tradice (nej­starší otcův bratr Hynek M. patřil k první ge­neraci kočovných herců, hercem a divadelním principálem byl i druhý strýc Antonín M.). 1885 nastoupil do Faltysovy společnosti (ře­ditelova manželka Antonie, roz. Mušková, byla jeho teta) a do 1889 vystřídal několik cestujících družin (V. K. Jelínka, E. Zöllne­rové, F. Pokorného, M. Kozlanské), z té doby nejsou o jeho působení bližší zprávy. 1889 byl ředitelem F. A. Šubertem přijat jako herec do ND, 1903–20 byl zároveň režisérem činohry. 1897 se oženil s Angličankou Eliš­kou Hillsteadovou, vychovatelkou v rodině J. Šmahy. Začal se zajímat o anglické divadlo, podnikl několik cest do Anglie, navázal kon­takty s anglickými a irskými autory a stal se autorizovaným překladatelem J. M. Syngeho a G. B. Shawa. Vedle herectví, režie a pře­kladatelství vyvíjel publicistickou a redakč­ní činnost. Přispíval do řady periodik (Cesta, Čas, Květy, Lumír, Literární rozhledy, Národ­ní listy, Osvěta, Světozor, Večerník Práva li­du, Venkov, Zlatá Praha) včetně divadelních (Divadlo – red. 1922/23, Jeviště). Po A. Dobro­volném převzal v březnu 1913 redakci časopisu Organizace českého herectva Divadel­ní svět; list řídil do jeho zastavení na samém počátku války 1914. Redigoval denní věst­ník ND, vydávaný pod názvem Divadelní oznamovatel (1913–15), poté jako Meziaktí (1915–23). Autorsky spolupracoval s nedo­končeným Ottovým divadelním slovníkem. Věnoval se též fotografování a pořídil řadu snímků z inscenací ND (publikovány např. v Divadelním listu Máje). Byl členem Klu­bu sólistů ND, který spoluzakládal. Mylně jsou mu připisovány hry Jitro a Studen­ti [LČL], s jejichž autorem K. Maškem byl v tisku zaměňován už za svého života. Zemřel v podolském sanatoriu, kde pobýval ochr­nutý a neschopný mluvy po ataku mozkové mrtvice.

V ND, kam byl angažován pro role mlado­komiků, získal první úspěch v roli Martina z Jiráskovy Vojnarky. Během více než dvaceti­letého působení tu sehrál velké množství dru­hořadých rolí; v domácí dramatice zvláště typické figurky odpozorované z českého pro­středí (Klásek v Lucerně, Habršperk v Našich furiantech). V Kvapilových režiích Shake­spearových her hrál Autolyka v Zimní po ­hádce, Gobba v Benátském kupci či Klubka ve Snu noci svatojanské. Zpočátku dostával i velké role milovnické a mladokomické (např. Švanda ve Strakonickém dudákovi, Chlesta­kov v Revizorovi). Dokázal splňovat nároky a představy příslušného hereckého oboru, ale originální hereckou osobností nebyl. V konverzačních hrách dobového repertoáru se dobře uplatnilo jeho herectví realistické zkratky a smysl pro střízlivý humor. Režijně připravil desítky inscenací, zejména soudobé anglické dramatiky, kterou i svými překla­dy soustavně uváděl do českého prostředí. Jako režisér dbal na vypracování aranžmá a na mluvní složku hereckého projevu. Blíz­ké mu byly zvláště hry konverzační, pro je­jichž slovní vtip a pointy měl vytříbený cit, na hrách Shakespearových však ztroskotával (Hamlet, Jak se vám líbí). Režíroval i čes­kou klasiku (Tyl: Pražský flamendr) a součas­né hry (Mahen: Mrtvé moře, Dvořák: Král Václav IV.). Nejvýznamnější byla jeho čin­nost překladatelská. Zasloužil se zdomácnění G. B. Shawa na českém jevišti, v období 1902–20 přeložil třináct a režíroval jedenáct jeho her; největší ohlas měla režie Pygmaliona v hlavní roli s A. Sedláčkovou. Překládal většinou pro ND, řada překladů byla však uve­dena na jiných scénách (v MD v Plzni, v MD Král. Vinohrad ad.), některé byly inscenovány či publikovány posmrtně.

Pseudonymy

Karel Blažek, Konrád Blažek, L. Hošek, Václav Košek, V. Košek

Role

Jelínkova spol.

Grigorij Neznámý (A. N. Ostrovskij: Vinný bez viny) – 1886.

ND

Fortinbras (W. Shakespeare: Hamlet) – 1889; Ja­vorník (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Martin (A. Jirásek: Vojnarka), Míša (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev) – 1890; Sylvestr Cirkl (J. Štol­ba: Vodní družstvo), Zdeněk Lorecký z Elkuše (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Boleslav (J. Vrchlický: Drahomíra), Samson (W. Shake­speare: Romeo a Julie) – 1891; Lancelot Gobbo (týž: Kupec benátský), Hruška (F. A. Šubert: Jan Výrava) – 1892; Octav (G. Ohnet: Majitel hutí), Motylinský (M. Bałucki: Klub mládenců), Prokop (J. K. Tyl: Paličova dcera) – 1893; Charley Wy­keham (B. Thomas: Charleyova teta), Antonín (A. Jirásek: Otec) – 1894; Lysander (W. Shake­speare: Sen v noci svatojanské) – 1895; Švanda (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1897; Prokop (A. Ji­rásek: Emigrant), Vítek (V. K. Klicpera: Zlý je­len) – 1898; Skřet (G. Hauptmann: Potopený zvon), Praktikant Ráček (F. X. Svoboda: Čekan­ky), Emil Viták (M. A. Šimáček: Jiný vzduch) – 1900; Brockmann (O. Ernst: Flachsmann vy­chovatel), Skapino (R. Lothar: Král Harlekýn), Klubko (W. Shakespeare: Sen noci svatojan­ské) – 1901; George Jessop (J. K. Jerome: Miss Hobbs), Ivan Chlestakov (N. V. Gogol: Revisor), Šiškin (M. Gorkij: Měšťáci) – 1902; Schlenker (O. Ernst: Spravedlnost), Autolycus (W. Shake­speare: Zimní pohádka), Vydřiduška (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena), Přibík Jeníšek (J. J. Kolár: Pražský žid) – 1903; Eugen (T. Bernard: Anglicky snadno a rychle) – 1904; Mr. Crichton (J. M. Bar­rie: Chlapík Crichton), Tobiáš Říhal (W. Shake­speare: Večer tříkrálový), Klásek (A. Jirásek: Lucerna) – 1905; Karel (Molière: Šibalství Skapi­nova), Martin Toužimský (J. K. Tyl: Paličova dce­ra), Frosch (J. W. Goethe: Faust) – 1906; Borachio (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), Praed (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové) – 1907; Dromio (W. Shakespeare: Komedie plná omylů) – 1908; Starý Gobbo (týž: Benátský kupec) – 1909; Chléb (M. Maeterlinck: Modrý pták) – 1912; Šav­lička (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Zevloun (G. B. Shaw: Pygmalion) – 1913; Oswald (W. Shake­speare: Král Lear), Pompejus (týž: Veta za vetu) – 1914; Jelínek (J. K. Tyl: Pražský flamendr) – 1916; Josef Habršperk (L. Stroupežnický: Naši furianti), Emanuel Střela (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Tobiáš Tříska (L. Stroupežnický: Paní minc­mistrová) – 1917; Sedlák Marek (J. Mahen: Mrtvé moře) – 1918; Felix (E. Bozděch: Světa pán v žu­panu) – 1919.

Režie

J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena – 1903; J. Štolba: Vodní družstvo, M. L. Ryleyová: Schovanka, T. Bernard: Anglicky snadno a rychle – 1904; J. M. Barrie: Chlapík Crichton, J. K. Tyl: Jiříkovo vidění – 1905;G. B. Shaw: Člověk nikdy neví, J. K. Tyl: Paličova dcera – 1906; O. Wilde: Ideální manžel, J. M. Synge: Ve stínu doliny, G. B. Shaw: Živnost paní Warreno­vé – 1907; J. K. Tyl: Strakonický dudák, J. M. Bar­rie: Velebníček, G. B. Shaw: Motýl – 1908; A. Schnitz­ler: Kontesa Mici, J. K. Jerome: Neznámý – 1909; W. S. Maugham: Penelopa – 1910; J. Galsworthy: Stříbrné pouzdro – 1912; A. N. Ostrovskij: Ne­volnice, G. B. Shaw: Pygmalion – 1913; B. Tho­mas: Charleyova teta, A. Fredro: Dámy a husaři, W. S. Maugham: Paní stará – 1914; G. B. Shaw: Androkles a lev – 1915; J. K. Tyl: Pražský fla­mendr – 1916; G. B. Shaw: Caesar a Kleopat­ra, V. Štech: Třetí zvonění, G. B. Shaw: Domácí pán, L. Stroupežnický: V panském čeledníku, týž: Zvíkovský rarášek, týž: Paní mincmistrová – 1917; J. K. Tyl: Slepý mládenec, V. K. Klicpera: Di­votvorný klobouk, týž: Veselohra na mostě, J. J. Ko­lár: Pražský žid, G. B. Shaw: Mesaliance, J. Mahen: Mrtvé moře, A. Dvořák: Král Václav IV. – 1918; G. B. Shaw: Černá dáma sonetů + Perusalemský Inko, W. Shakespeare: Hamlet, týž: Jak se vám líbí, G. B. Shaw: Fannina první hra – 1920.

Překlady

J. K. Jerome: Miss Hobbs, MD Plzeň1902, t. 1921; C. H. Chambers: Tyranství slz, ND 1903, t. [1903]; H. M. Paull: Nový clown, ND 1903, t. [1903]; M. L. Ryleyová: Schovanka, ND 1904, i t.; J. M. Barrie: Chlapík Crichton, ND 1905; G. B. Shaw: Člověk nikdy neví, ND 1906, t. 1931(s A. Pflanzerem); J. M. Synge: Ve stínu doliny, tamtéž. 1906, t. 1921; G. B. Shaw: Kapitán Brassbound, cyklus Kruhu čes. spisovatelů, Švandovo div. 1906; týž: Pekelník, t. 1906, MD Plzeň 1907; A. Sutro: Zdi Jericha, ND 1907; G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové, ND 1907; J. M. Barrie: Velebníček, ND 1908, t. 1910; W. A. Pinero: Pořádek v domě, VD 1908; G. B. Shaw: Motýl, ND 1908; J. K. Jerome: Nezná­mý, ND 1909; G. B. Shaw: Výstřižky z novin, t. in Květy 31, 1909, d. 2, s. 735–762; H. H. Fyfe: Moderní Aspasie, ND 1910; W. S. Maugham: Pene­lopa, ND 1910 (pseud. Karel Blažek); J. St. Han­kin: Návrat marnotratného syna, ND 1911; F. An­stey [T. A. Guthrie]: Třináctý u stolu, ND 1912 (pseud. Konrád Blažek); G. B. Shaw: Pygmalion, ND 1913, t. 1918; týž: Fannina první hra, MD Plzeň 1919, t. 1921; M. Beerbohm: Společenský úspěch, ND 1913 (pseud. L. Hošek); G. B. Shaw: Androkles a lev, ND 1915; J. M. Synge: Rek západu, VD 1916, t. 1921 s tit. Hrdina západu (s V. A. Jungem); G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra, ND 1917, i t.; L. Mitchell: Eviny dcery, VD 1917; G. B. Shaw: Domácí pán, ND 1917; týž: Mesa­liance, ND 1918, t. 1919; S. Houghton: Továr­ní prázdniny, ND 1919, t. [1920]; G. B. Shaw: Černá dáma sonetů, ND 1920; týž: Perusalemský Inko, ND 1920; J. M. Synge: Studnice světců, ND Brno 1920, t. 1921; Lord Dunsany [F. Plun­kett]: Smích bohů, ND 1920; J. M. Synge: Jezdci k moři, t. 1922, Studio ND Brno 1929; G. B. Shaw: Čokoládový hrdina [Arms and the Men], MD Plzeň 1923, t. 1923 s tit. Válku a hrdinu, hráno i s tit. Hrdinové; týž: Lékař v rozpacích, t. 1925, ND 1927 (s E. Seelandem); týž: Dům u zlomených srdcí, VD 1926, i t. (s A. Pflanzerovou a K. Pra­žákovou); J. M. Barrie: Malá Maggie, Švandovo div. 1928; G. B. Shaw: Major Barbora, t. 1929, VD 1931 (s M. Davidovou a A. Skoumalem); týž: Zpět k Methusalemovi, t. 1929, ND 1932 (s A. Pflanzerem); týž: Veliká Kateřina, Komor­ní div. 1935 (ú. Z. Vančura); J. M. Barrie: Petr Pan, rozmn., b. d., DÚk.

Teatralia

Anglické divadlo, Zvon 3, 1902/03, s. 173–175, 188n.; Irské literární divadlo, Divadelní list Máje 3, 1906/07, s. 17–19; Stratfordská divadelní jubi­lea, tamtéž, s. 198–201, 213–215; Edmund Kean, Zvon 9, 1908/09, s. 630–633, 640–642, 654n.; O Shakespearových hercích, Divadelní svět 2, 1911/12, s. 41n., 49n.; Shakespeare na jevišti, tam­též 5, 1914/15, s. 16n., 18–20; Zapomenutý překla­datel Shakespeara – F. Doucha, Osvěta 42, 1912, s. 576–588 + K českým překladům a vydáním Shakespeara, Zlatá Praha 33, 1915/16, s. 354n.; Jak bylo u ND před dvaatřiceti lety, Divadlo 1, 1921, č. 21 a 23.

Prameny a literatura

AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [Muschek Joseph, 1825]; Sbírka matrik, ŠT N28, matrika narozených fary u sv. Štěpána 1863–1867, s. 312; VO O14, matrika oddaných fary u sv. Voj­těcha 1895–1905 [1. 3. 1897]. ■ Rydv. [J. Rydvan], k padesátinám, České divadlo 2, 1918, s. 29; A. S.: Třicet roků plodné činnosti na poli umění..., Zvon 19, 1918/19, s. 575; jv. [Vodák], ref. Hamlet, Ven­kov 4. 2. 1920 → Shakespeare, 1950●; nekrology: jk [Kodíček], Tribuna 12. 11. 1924; Lidové noviny 13. 11. 1924; Večerník Práva lidu 13. 11. 1924; jv. [Vodák], České slovo 14. 11. 1924; Klo, Národní osvobození 14. 11. 1924; R. Deyl: Národní politika 14. 11. 1924, odp.; H. J. [Jelínek], Lumír 51, 1924, s. 499; -ft- [F. Tetauer], Apollon 2, 1924/25, s. 83; Kar., Divadlo 4 (11), 1924, č. 12, s. 2●; A. Pflan­zer: Několik překladatelských zkušeností, Pa­noráma 7, 1929/30, s. 199; R. Deyl: Návštěvou u G. B. Shawa, tamtéž, s. 201 → Jak jsem je znal, 1937; F. Tetauer: Shakespeare a Shaw v nových pře kladech, Lidové noviny 21. 11. 1930; J. Kvapil: Selfmademan, tamtéž 28. 1. 1932 → O čem vím, 1932; J. Vodák: Tváře českých herců, 1967, s. 142; V. Müller: Zakladatel prospěšné tradice, Lidová de­mokracie 1. 1. 1967 + Naše Líza byla druhá, tamtéž 6. 12. 1973. ■ NDp, LČL

Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav  –  Academia 2015, s. 672–675