Syn zámečníka, mladší bratr herce Hynka M., s nímž bývá zaměňován. Vyučil se soustružníkem. Sloužil u finanční stráže, 1846 byl ze služby vyvázán. Divadelní dráhu začínal údajně u německých kočujících družin. 1851 nastoupil u J. A. Prokopa, na podzim 1853 se svou partnerkou Johanou Wichnerovou (Vychnerovou) odešel k řediteli Kullasovi, který v tu dobu dával pouze německá představení. Poté se stal členem rekonstruované a počeštěné společnosti F. Zöllnera, kterou řídil hospodářsky J. Štandera a umělecky J. K. Tyl. Setrval u ní bezmála deset let, s několikaměsíční přestávkou 1859, kdy hrál u německého ředitele K. Lößla. 1862 opustil spolu s manželkou a dalšími herci (manželi Čížkovými a Ryšavými, J. Vilhelmem) Zöllnerův podnik a nastoupil u ředitele A. Szeninga, kde od 1864 zastával funkci správce a byl pochvalně hodnocen za výborný výběr repertoáru. T. r. žádal o koncesi, nebylo mu však vyhověno, uspěl až v listopadu 1865; v žádosti vedle osobních a rodinných dat (věk čtyřicet šest let, manželství s J. Wichnerovou, šest dětí) uváděl, že v minulém roce převzal vedení Szeningovy společnosti. Koncese mu byla udělena pro Moravu a Slezsko (vyjma Brna a Olomouce), až do 1874 o ni každoročně žádal u místodržitelského úřadu v Brně a byla mu obnovována, avšak povolení pro Čechy opakovaně odmítáno. Po manželčině smrti v květnu 1866 (zemřela v Třebíči na choleru) propadal melancholii, posléze zcela ztratil zájem o řízení společnosti a v červnu 1871 je svěřil herci J. Součkovi. Po jeho odchodu k ředitelce A. Libické společnost opět vedl sám. Zemřel v chorobinci Milosrdných sester v Kroměříži, kde byl pohřben. Z potomků, kteří se věnovali divadlu, se prosadil jako herec a ředitel nejstarší Antonín Jan (1851–1933), herecky činná dcera Anna (1860–1942) se provdala za herce F. Kaňkovského.
M. herecké výkony trpěly zpočátku zejména nedostatky v mluvním projevu (protahování koncovek, málo plynulý přednes patrně způsobený nedostatečným memorováním rolí). Postupně se však vypracoval v dobrého představitele menších charakterních rolí a spolu s F. J. Čížkem a K. Ryšavým tvořili v Zöllnerově souboru spolehlivé herecké trio. Podle referátů v tisku, jen výjimečně komentujících konkrétněji jeho výkony, vynikal přirozenou hrou jak v gestech, tak v řeči. U své společnosti zastával obor otců, z něhož mu byly nejbližší sentimentální, tklivé typy.
Ve svém nepočetném souboru čítajícím mezi deseti až sedmnácti herci M. zaměstnával A. Houdka, V. Sieberta, J. Součka, J. L. Turnovského, A. Rajskou (provd. Turnovskou), její a Tylovy dcery Elišku a Marii (zemřela na černé neštovice na štaci v Morkovicích 1868), M. Rottovou, jednu z nejtalentovanějších venkovských hereček. Syn Antonín hrál milovnické role a těšil se velké oblibě u ženské části publika. Nakrátko se u M. na své potulné pouti zastavil F. Krumlovský. Společnost vystupovala v Blansku, Frenštátu p. Radhoštěm, Holešově, Ivančicích, Kojetíně, Kroměříži, Místku, Ostravě, Plumlově, Přerově, Příboru, Tišňově, Třebíči, Valašském Meziříčí aj. V prostředí dosud málo dotčeném českým divadlem mělo M. působení průkopnický ráz; v době jeho příchodu na Moravu tu vedle šestnácti německých společností kočovaly jen dvě české – Svobodova a Štanderova. Do řady míst přijížděl jako první český divadelní ředitel, např. do Moravské Ostravy 1870. Ovlivněn tříletou spoluprací s Tylem u Zöllnerovy společnosti sdílel jeho představu o národní a osvětové funkci kočujícího divadla a vycházel také z jeho dramaturgie. Na repertoáru měl značný počet Tylových původních her (Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, Jan Hus, Tvrdohlavá žena, Paličova dcera, Chudý kejklíř, Lesní panna), úprav a překladů (Angely: Národní merenda; Told: České amazonky; Varry: Císař Josef II.; Rosier: Víra, naděje a láska). Vedle toho uváděl osvědčené kusy vídeňské a německé provenience (Kaiser: Mnich a voják, Bratr honák; Kronesová: Silfída; Birch-Pfeifferová: Diblík, šotek z hor, Zvoník u Matky boží; Franulová v. Weißenthurn: Jan, vévoda finský; Raupach: Mlynář a jeho dítě; Nestroy: Lumpacivagabundus). Lokální kritika cenila hlavně jeho repertoár český (Štěpánek: Čech a Němec; Klicpera: Jan za chrta dán, Divotvorný klobouk; Řezníček: Syn chudého otce; Svoboda: Karel Škreta; Kolár: Monika, Magelona, Žižkova smrt; Vlček: Milada; Kolovrat-Krakovský: Na rozcestí) a francouzský (Sardou: Paragrafy na střeše, Staří mládenci ad.).
Role
Prokopova spol.
Václav (J. Vlach: Pokuta z lásky), Hrabě Plavenský (F. Kaiser: Bratr honák aneb Venkované v hlavním městě) – 1851; Krejčí (S. H. Mosenthal: Debora), Jonáš (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Špiglberk (F. Schiller: Loupežníci), Jonatan (Ch. Birch-Pfeifferová: Štefek Langer z Hlohova), Arnold Ottovaldský (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švejdů), Spiridion (J. J. Kolár: Monika), Jacques Didier (F. Pyat: Hadrník pařížský), Karel II. (Dumanoir, A. Dennery: Král, hrabě a zpěvkyně aneb Zasnoubení před popravou), Vypovídatel (A. v. Kotzebue: Husité u Naumburku léta 1432), Dobrohost Miletnický (J. N. Štěpánek: Rozkotání hradu Kunětického aneb Jaroslav a Blažena), Zapletal (Ch. Birch-Pfeifferová: Sládkova dcera a panská rodina), Vejskal (J. Nestroy: Rozervanec aneb Strašidlo ve sklepě), Byd (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Koděra (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Dubský (A. Fredro: Pan Čapek aneb Cožpak mne neznáte?), Vavřinec Beildeck (Ch. Birch-Pfeifferová: Jan Guttenberg, vynálezce kněhotisku), Baron Radoveský (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka aneb Měšťanská čest) – 1852.
Zöllnerova spol.
Kosmas Vejvoda (J. K. Tyl: Chudý kejklíř) – 1856; Rychtář (F. Kaiser: Fraška je dobrá medicina), Clopin Troufou (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží), Prokop Podivín (A. Bäuerle: Zeman ze starého času aneb Cop a frak) – 1858; Zahrádka (R. Benedix: Pan strejček), Valenta (J. K. Tyl: Paličova dcera), Starý Barták (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Záruba (K. A. Görner: Manžel bez ženy, otec bez dítěte) – 1859; Pavel (J.-B. Rosier: Víra, naděje, láska), Bonifác Bonafides (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Kvasnička (týž: Paní Marjánka, matka pluku), Braske (J. Franulová v. Weißenthurn: Jan, vévoda finský), Lambert (J. J. Kolár: Monika), Zavadil (F. Kaiser: Dráteník), Šimon Veselský (týž: Kněz a voják), Major (A. v. Kotzebue: Roztržití aneb Staří spolubojovníci), Starý Litov (J. J. Řezníček: Syn chudého otce), Pán z Ledvína (F. Hopp: Statek Záhvozd), Maxmilian (F. Schiller: Loupežníci), Pohořalský (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Pírko (F. Kaiser: Krejčí co lékař), Sedlák Kotrba (týž: Paní hospodská aneb Železnice v horách) – 1860; Ondřej z Říčan (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Zachariáš Brumbál (L. Feldmann: Po svatbě aneb Nehody nového manžela) – 1861; Špindler (K. Haffner, ú. J. E. Kramuele: Muž národa, i Muškova spol. 1871) – 1862.
Prameny a literatura
AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [otec Muschek Ignatz, 1794; Muschek Anton, 1821]. NA: fond PM 1861–1870, kart. 871, sign. 8/6/12/154 [koncese]. NMd: cedule spol. Prokopovy. MZA: Sbírka matrik, 7930 Kroměříž – sv. Mořic, matrika zemřelých 1851–1879, s. 435, obr. 221. ■ Lumír 2, 1865, s. 688, 736 [Szeningova spol.]; Moravská orlice 8. 5. 1866; 12. 1. a 14. 2. 1867; 28. 8. 1869; 6. 6. 1871; 7. 1. 1873 [vše M. spol.]; 13. 3. 1875 [úmrtí]; Česká Thalia 2, 1868, s. 246, 277; tamtéž 3, 1869, s. 119, 125; tamtéž 4, 1870, s. 46, 77, 151 [vše M. spol.]; J. L. Turnovský: Z potulného života hereckého, 1882, s. 164n. + Herecké společnosti české, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 106n.; V. K. Blahník: J. K. Tyla had z ráje, 1926, s. 219; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 89n.; J. Šácha: Dějiny kočovných divadelních společností na Moravě ve druhé polovině XIX. století, dis., FF MU 1953, s. 148–174, 423; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 63, 67, 85, 89, 91, 93, 96, 102–107, 109, 129 + Umělcové na pouti, 1961, s. 20, 24, 39, 56n., 61; P. Marek: Štanderové, Prostějov 1995, s. 3–11.
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 667–669