Narodil se jako druhý ze čtyř synů v rodině obuvníka a švadleny. Z bratrů byl literárně činný Alois (1861–1925) a lékař Norbert (1867– 1905, překládal z ruštiny a polštiny, psal fejetony). Otec získal pronájem erárního mýta v Ostrovačicích (u Brna), kde M. navštěvoval obecnou školu. 1874 nastoupil na Slovanské gymnázium v Brně, kam se rodina kvůli vzdělání synů přestěhovala, ale několikrát propadl. Oktávu opakoval na malostranském gymnáziu v Praze, po maturitě 1885 se zapsal na práva, již po roce však univerzitu opustil, aby se plně věnoval literatuře, publicistice a kritice. Stál u zrodu vídeňské České revue, byl členem nesourodého seskupení mladých literátů, jejichž chystaný almanach Vpád barbarů se však neuskutečnil. Od 1892 žil u bratra Aloise v Divákách (u Hustopečí), kam za nimi přijížděli přátelé-umělci (mj. L. Janáček, J. Kvapil). M. se věnoval psaní a včelaření. 1895 na pozvání své snoubenky, výtvarnice Z. Braunerové, podnikl cestu do Paříže, t. r. signoval manifest České moderny. 1896 odjel jako korespondent listu Politik do Ruska, kde vystřízlivěl z proruského nadšení. V listu Rozhledy vedl boj za zachování historického rázu Prahy proti urbanistickým plánům pražského magistrátu. Nejútočnější statí Bestia triumphans (1897) stanul v čele kampaně, z níž se 1900 zrodil Klub Za starou Prahu. Zasnoubení se Z. Braunerovou 1897 zrušil, 1904 se oženil s Boženou Pacasovou (1876–1958), dcerou cukrovarnického strojmistra v Hejčíně (u Olomouce). 1907–11 redigoval s bratrem Aloisem Moravskoslezskou revui. V té době byl již sužován jaterní a žaludeční chorobou a každoročně pobýval na léčení v Karlových Varech. Trpěl i vážnými psychickými poruchami (malomyslností, depresemi, stihomamem), které vyústily v sebevražedný atak, jemuž podlehl. Byl pochován v Divákách.
Bratr Alois M. (14. 10. 1861 Jimramov – 24. 2. 1925 Brno) absolvoval učitelský ústav v Brně (1886) a jako učitel působil až do 1920, kdy odešel do penze. Spolu s Vilémem napsal drama Maryša, kroniku Rok na vsi, povídky ze sbírky Bavlnkovy ženy aj., samostatně stati, týkající se povětšinou Maryši a jejích inscenací (např. Maryša v Divácích, Legendy o Maryši, Mošnův Lízal) či bratrovy biografie a tvorby (vyd. posmrtněv souboru Niť stříbrná, 1926). Po Vilémově smrti se literárně odmlčel. Zprávu v tisku, že píše veselohru s K. Elgartem Sokolem, jiné zdroje nepotvrdily. Od 1918 byl necelý rok předsedou Družstva Českého ND v Brně. Zemřel na nákazu tyfem, byl zpopelněn a ostatky uloženy 1931 na Ústředním hřbitově v Brně.
Po juvenilních verších a povídkách vstoupil M. do povědomí veřejnosti v druhé polovině osmdesátých let jako temperamentní kritik, publicista a bojovný obhájce francouzského naturalismu a ruského realismu. Vykládal a překládal díla a autory těchto směrů (Zoly, Dostojevského, Tolstého, Turgeněva, Gončarova, Gogola), ztotožňoval se se závěry teoretiků V. G. Bělinského a N. A. Dobroljubova. Pravidelně psal divadelní kritiky do České Thalie (1887), České revue (1889) a Ruchu (též výtvarným referentem), přispíval také do Času a dalších periodik. Referoval o pražských divadlech včetně předměstských arén (letní divadlo na Smíchově) a kriticky posuzoval zejména jejich dramaturgii. Informoval o reformátorství Zolově (premiéra hry Renée; překlad stati O divadle), o významu a programu Théâtre Libre. V okruhu ruské dramatiky se zaměřoval na Tolstého, propagoval Gogola (otiskl překlad stati O smíchu v divadle). Své názory na divadlo vyjádřil ve stati O realismu v dramatickém umění (1887). Kritiky a stati vydal ve dvousvazkovém výboru Moje sny. Pia desideria. Po odchodu z Prahy a rozpadu Moderny ztrácel kontakt s novými literárními směry a stále víc se přikláněl k tradičním hodnotám, v jeho publicistice se začaly dostávat do popředí zřetele národní a regionální.
Přeložil Tolstého Vládu tmy, kterou považoval za největší dílo 19. stol., provedení v ND cenzura povolila až 1900 (r. J. Šmaha), předcházela mu uvedení u ochotníků a cestujících společností.
M. beletristická tvorba pohybující se mezi impresionismem a realismem zahrnuje romány (Pohádka máje, Santa Lucia, nedok. Zumři), drobné lyrizující útvary (Obrázky, Kniha cest, Stíny, Babetta, Verunka a drobné povídky) a cestopisné studie (Cesta do Ruska, vyd. posmrtně).
První drama Paní Urbanová, jež vzešlo z nepublikovaného románu Při biliardu, mělo uskutečnit postuláty zolovského naturalismu („nahá pravda o sobě“) a vytvořit „domácí drama rodinné“. Hlavní hrdinka, jejíž muž byl kdysi matčiným milencem a ji samu na prahu ženství přivedl do jiného stavu, usiluje o smyslové štěstí ve vztahu s někdejší téměř dětskou láskou, ale mužova měšťácká malost jí přivodí trpké rozčarování. Obraz zkažené smetánky nesoucí rysy naturalistické poetiky i kritického realismu cenzura zakázala Švandovu divadlu (1887) a navzdory úpravám i ND v Brně. Hru zveřejněnou pouze tiskem kritika ostře odsoudila. V následující Maryše bratři M. využili námět Aloisova zamýšleného románu. Vesnické drama líčící fatálnost rodinných vztahů určovaných toliko majetkem se jako jedna z mála českých her přiblížilo k tragickému ztvárnění současné látky. Hlavní hrdinka prodaná-provdaná za bohatého sedláka-vdovce a ubitá potupným svazkem nachází východisko v zoufalém činu, vraždě manžela. Stylizované hanácké nářečí, zapojení rekrutských písní a další lokální prvky propůjčily dramatu kolorit moravské vesnice osmdesátých let. Psychologickým prohloubením typových postav a jejich otevřeností různým interpretacím se Maryša stala jednou z nemnoha dodnes živých her české klasiky. Její první cesta na scénu však nebyla snadná. Dramaturg ND L. Stroupežnický ji 1891 odmítl jako málo divadelní, příliš prozrazující prozaické východisko, jeho nástupce B. Frida se také zdráhal přepracovanou hru, byť ověnčenou Náprstkovou cenou (1892), přijmout. Premiéra se uskutečnila až 1894, a to v odpoledním termínu. Po Preissové Gazdině robě (1889), Její pastorkyni (1890) a Jiráskově Vojnarce (1890) se dílo zařadilo do nastupujícího realistického směru na jevišti ND. Bylo hojně inscenováno na českých i zahraničních scénách, především ve slovanském prostředí (v Lublani, Lvově, Terstu, Bělehradě, Záhřebu, Užhorodu, Varně aj.), ale např. i ve Vídni, Rize a Helsinkách. Až do her bratří Čapků nebyl žádný český dramatický text inscenován v tolika zemích. Snahy o operní zhudebnění Maryši (K. Weis, J. Kunc, L. Janáček aj.) autoři odmítali, operu zkomponoval až 1938 E. F. Burian (prov. ND v Brně 1940).
Poslední M. prací pro divadlo bylo drama Anežka, které vzniklo přepracováním manželčiny hry Drama umělce (vyd. 1906; původní jednoaktová verze s tit. O palmu vítězství, naps. 1902). Drama zobrazující, jak umělecké hledání zmučí umělce a jeho nejbližší okolí, je rétorickým a poněkud nadneseným obrazem M. tvůrčích útrap. Oproti Boženině verzi, soustředěné k osudu ženy, oběti manželova uměleckého vítězství, se těžiště v definitivním znění přesouvá na muže-umělce. ND přijalo hru k provozování krátce po M. sebevraždě, avšak statický, mnohomluvný a tezovitý kus se na jevišti neudržel.
V pozůstalosti údajně zůstaly rozpracované hry, ale rukopisy byly podle autorova přání spáleny. Divadlo nejednou těžilo z M. literárních děl: Opakovaně byla dramatizována a inscenována Pohádka máje (L. Pleva, Div. bří Mrštíků Brno 1955; Z. Bittl, Těšínské div. 1971; M. Lorencová, Krajské div. Kolín 1975; M. Uhde: Na Pohádku máje, Div. na provázku 1978) a kronika Rok na vsi (M. Krobot, ND 1992).
Pseudonymy, šifry
-a-, Edgar Faimon, Jan Ostrovský, J. O. Bartoň, k., -M.-, n., -n., -o, -o., -o-, [-o-], -v., V. J. Jimramovský, V. M., V. M. Jimramovský, V. Manfred Jimramovský
Hry
Paní Urbanová, t. 1889, Div. bří Mrštíků Brno 1955; Maryša, ND 1894, t. [1894] (s Aloisem M.); Anežka, ND 1912, t. [1912; s Boženou M., její pův. stejnojmenná hra t. in Květy 28, 1906, d. 1,
s. 91–103, 260–269].
Překlad
L. N. Tolstoj: Ve tmách čili Drápkem-li uvíz’, ztracen celý pták, t. Česká Thalia 1, 1887, s. 151n. až 350 [14 pokr.], kn. [1895] s tit. Vláda tmy čili Jen drápek uvíz a ztracen je celý ptáček, ochotn. Prostějov 1890, Pištěkova spol. 1899, ND 1900.
Teatralia
O realismu v dramatickém umění, Česká Thalia 1, 1887, s. 111n., 123–125, 135–137, 157, 167–170, posl. tři části s tit. O dramatickém umění → Moje sny. Pia desideria I, 1902; Renée, Česká Thalia 1, 1887, s. 144n.; Vlast tmy (Síla temnoty) čili Kogotok uvjaz, vsej ptičke propasť, Světozor 21, 1887, s. 446, 460n.; Hrabě Lev Tolstoj a jeho Vlast tmy, Česká Thalia 2, 1888, s. 49–54, s tit. Hrabě Lev Tolstoj jako myslitel → Česká revue 1, 1889, s pův. tit. → Moje sny. Pia desideria II, 1903; Ženy v literatuře a v divadle, Ruch 10, 1888, s. 579–580 → Moje sny. Pia desideria II, 1903; Místo předmluvy, Paní Urbanová, 1889, s. 67; Mařenka Pospíšilová a Maruška Bittnerová, Česká revue 1, 1889, s. 44–48 → Moje sny. Pia desideria I, 1902; Maryša a hadry – hadry a Maryša, Moravskoslezská revue 4, 1907/08, s. 315–317. ■ Souborně: Moje sny. Pia desideria I–II, 1902, 1903.
Prameny a literatura
LA PNP: společný osobní fond bří M., inventář → V. Hellmuth-Brauner, 1968. MZM odd. dějin literatury: rkp. torza Maryši. NMd: úplný rkp. Maryši. ■ E. Macek: Mrštíkové a divadlo, in V. Justl: Bratři M., 1963, s. 45–82; V. M. Bibliografie k 115. výročí narození autora, Ostrava 1978; M. Holánková: V. M. Personální bibliografie k 125. výročí narození a 75. výročí úmrtí spisovatele, Břeclav 1987. ■ Ref. Paní Urbanová: nesign., Hlas národa 15. 12. 1887; nesign., Česká Thalia 1, 1887, s. 272; J. Ladecký, tamtéž 3, 1889, 219n.; V. Vítězný, Literární listy 11, 1890, s. 146n., 161n. [k tomu: J. O. Bartoň /V. Mrštík/, s. 303, 329]; š. [J. Kuffner], Národní listy 22. 3. 1890●; ref. Maryša: F. X. Šalda, Rozhledy 3, 1894, s. 689–694 → Kritické projevy II, 1950; J. Flekáček, Vlasť 10, 1893/94, s. 930; A. Schulzová, Zlatá Praha 11, 1893/94, s. 322n.; P. [K. Šípek], Světozor 28, 1893/94, s. 336; B. [T. G. Masaryk], Naše doba 1, 1893/94, s. 677–690; nesign., Čas 8, 1894, s. 292–295; a-a [A. Procházka], Niva 4, 1893/94, s. 256; J. Žeranovský [J. Spáčil], Čech 10. 5. 1894; J. Holeček, Národní listy 11. 5. 1894; R. J. Kronbauer, Hlas národa 11. 5. 1894; Fin., Lidové noviny 13. 5. 1894; J. M. [Merhaut], Moravská orlice 22. 11. 1894; I. Mráz, Hlídka literární 11, 1894, s. 379–382; jv. [Vodák], Literární listy 16, 1894/95, s. 14–17; nesign. [F. Roháček], Niva 5, 1894/95, s. 80●; F. V. Krejčí: V. M., Rozhledy 6, 1896/97, s. 725–733; nesign.: V. M., Radikální listy 4, 1897, s. 158; J. Kamper: Bratří M., Obzor literární a umělec ký 3, 1901, s. 35–38, 49–51●; ref. Moje sny: Vbk. [J. Voborník], Národní listy 28. 11. 1902; K. Z. K. [Klíma], Lidové noviny 19. 12. 1902; nesign., Máj 1, 1902/03, s. 27; nesign., Přehled 1, 1902/03, s. 120; M. Marten, Moderní revue 9, 1902/03, sv. 14, s. 80n.; g. [K. Elgart Sokol], Rozhledy 13, 1902/03, s. 246; Right, Lumír 31, 1902/03, s. 88; Ž. [J. Spáčil], Zvon 3, 1902/03, s. 182; Valášek [V. Otomar], Srdce 2, 1902/03, 167; F. Skácelík, Česká revue 6, 1902/03, s. 446●; J. Karásek ze Lvovic: V. a A. M., Impressionisté a ironikové, 1903, s. 76–83; E. Sokol [K. Elgart Sokol]: Radost a bolest vývoje (V. M.), Revue moravsko-slezská 2, 1905/06, 3–8 + Bratří M., Niva 2, 1911, s. 12n., 26n.●; nekrology: F. X. Šalda, Novina 5, 1911/12, s. 271–274 → Duše a dílo, 1913 + nesign., Novina, s. 287n. → Kritické projevy IX, 1954; J. z Wojkowicz, Lumír 40, 1911/12, s. 281–283, 289–294, 372–378; nesign. [K. Horký], Stopa 2, 1911/12, s. 521; J. Kudela, Moravskoslezská revue 8, 1911/ /12, s. 289–293; R. J. Kronbauer, Máj 10, 1911/12, s. 297–299; S. [F. Sekanina], Zvon 12, 1911/ /12, s. 399; Č. [V. Červinka], Zlatá Praha 29, 1911/ /12, s. 303; nesign., Divadlo 10, 1911/12, s. 240; nesign., Přehled 10, 1911/12, s. 429; J. Thon, Umělecký měsíčník 1, 1911/12, s. 207; K. [J. Karásek ze Lvovic]: Poznámky, Moderní revue 18, 1912, sv. 25, s. 154–156 [k debatě o M. smrti]; F. V. Vykoukal, Osvěta 42, 1912, s. 314n.; M. Hýsek, Středa 1, 1912, s. 125–129; J. Mahen, Lidové noviny 5. 3. 1912; E. Sokol [K. Elgart Sokol], tamtéž; A. Novák, Národní listy 5. 3. 1912 [k tomu: A. Mrštík 10. a 28. 3. 1912]; J. H. [Herben], Čas 5. 3. 1912; nesign., Právo lidu 5. 3. 1912; I. Olbracht, Dělnické listy 6. 3. 1912; H. [V. Hladík], Národní listy 9. 3. 1912; J. Holý, Samostatnost 10. a 24. 3. 1912 [k tomu: nesign., Národní listy 30. 3. 1912]; F. A. Šubert: Mezi stíny, Národní politika 22. 3. 1912 [k tomu: J. Kvapil, Národní listy 23. 3. 1912; F. A. Šubert: Veta za vetu, Národní politika 24. 3. 1912; nesign.: Pan Jaroslav Kvapil, Národní listy 26. 3. 1912]; -ck., Národní obzor 15. 3. 1912; nesign., Národní listy 13. 12. 1912●; H. Benoniová: Vzpomínka na V. M., Divadlo 10, 1911/12, s. 353–357; J. z Wojkowicz: Za V. M., Lumír 40, 1911/12, s. 281–283, 289–294, 372–378; J. Mahen: Tři poznámky k divácké tragédii, Lidové noviny 7. 3. 1912; nesign.: Na paměť V. M., Národní listy 19. 3. 1912; A. Mrštík: Poslední myšlenky a slova V. M. k dramatu Anežka, in B. a V. M.: Anežka, 1912, s. 1–4; sb. Památce V. M., Brno [1912]●; ref. Anežka: -jm- [Mahen], Lidové noviny 26. 9. 1912; nesign., Pražské noviny 26. 9. 1912; O. F. [Fischer], Národní listy 27. 9. 1912; J. Hilbert, Venkov 27. 9. 1912; K. [F. V. Krejčí], Právo lidu 27. 9. 1912; nesign. [J. Vodák], Čas 27. 9. 1912; ež [Žák], Čech 37, 1912, s. 7; kšk [J. Košek], České slovo 27. 9. 1912; r. [R. J. Kronbauer], Máj 11, 1912/13, s. 14n.; J. Kodíček, Přehled 11, 1912/13, s. 28n.; Nemo [K. B. Mádl], Zlatá Praha 30, 1912/13, s. 46; A. Procházka, Moderní revue 19, 1912/13, sv. 26, s. 37–39; R. S. [Svobodová], Česká kultura 1, 1912/13, 57n.; H. Jelínek, Divadlo 11, 1912/ /13, s. 14n. + Lumír 41, 1912/13, s. 41n.; Tristan [S. V. Friedl], Zvon 13, 1912/13, s. 43n.; r, Pokroková revue 9, 1912/13, s. 55n.●; V. Dlr. [Dresler]: V. M., Literární rozhledy 6, 1913, s. 81n.; F. X. Š. [Šalda]: Spor generací, Česká kultura 2, 1913/14,s. 39–41 → Kritické projevy IX, 1954; J. K. Pojezdný [J. Doležal]: O V. M., Osvěta 44, 1914, 736 až 750, 810–821; J. Laichter: Co chtěl V. M.?, Uměním k životu, 1919, s. 30–57; A. Matula: Kořeny v moravské půdě, 1919, s. 15–37; M. Hýsek: M. Paní Urbanová, Jeviště 3, 1922, s. 156–158; A. Mrštík: Legendy o Maryši, Divadlo 3, 1922/23, č. 12, s. 3 + Krvavá pointa, Zvon 23, 1922/23, s. 144 až 147, 160n., 173n., 188n., 201–203, 216n., 229n., 244n., 257–259 → Niť stříbrná, 1926; E. Sokol [K. Elgart Sokol]: Bratří M., Zvon 26, 1925/26, s. 617–620, 653–656, 668–671, 681–687; J. Karásek ze Lvovic: Epigon realismu, Tvůrcové a epigoni, 1927, 68–71; K. Sezima: Umělecký temperament. (V. a A. M.), Podobizny a reliefy, 2., přepr. vyd. 1927, s. 21–45 → Z mého života III, 1946; Horácké listy 12. 8. 1927, příl. Horácké besedy č. 1 [přísp. A. Novák, J. S. Guth-Jarkovský, K. Elgart Sokol, J. Kalus, B. Mrštíková]; A. Bobrovský: Několik vzpomínek na V. M., Lidové noviny 8. 9. 1927; F. X. Šalda: Kolem almanachu Vpád barbarů, Literární svět 1, 1927/28, č. 5, s. 5, č. 6–7, s. 6n., č. 8, s. 3n. → Kritické projevy XIII, 1963; J. Mahen: In memoriam (o Maryše), Divadelní list 7, 1931/32, s. 63; H. Jelínek: V. M., Lumír 58, 1931/32, 294; O. Fischer: Činohra Národního divadla do roku 1900 (Dějiny ND IV), 1933, 118, 191–195, 234; r. [V. Müller]: Kus Maryšiny historie, Národní divadlo 11, 1933/34, č. 5, 4n.; A. Skála: 40 let dramatu bratří M. Maryša, Československé divadlo 17, 1934, s. 163n., 180n.; B. Mrš tíková: Vzpomínky I–VI, Olomouc–Hejčín 1933–38 + Vzpomínky, 1940; M. Maralík: V. M. jako kritik, in sb. O českou literární kritiku. Vůdčí zjevy kritiky let devadesátých, 1940, s. 140–149; M. Hýsek: O Josefu Holečkovi – O bratrech M. Dva proslovy, 1941, s. 15–23; B. Mrštíková: Mrštíkové, 1942 + Po Vilémově smrti, 1946, oboje → Vzpomínky II, 1950; K. P. [Polák]: Mrštíkové..., Kritický měsíčník 5, 1942, s. 343n.; K. Milotová: Trojí Maryša, Divadlo 29, 1943, s. 121n.; B. Slavík: Nad dílem V. M., Čteme 5, 1943, s. 83–85; V. Kolátor: Maryša a Anežka, Živá tvorba 2, 1943/44, s. 15, 22; M. Hýsek: K M. Paní Urbanové, in V. M.: Paní Urbanová, 1944, s. 93–95; E. Havelka: A. M. prozrazuje tajemství, Kolo 11, 1946/47, s. 117n.; Národní divadlo 24, 1948/49, č. 3 [obs. J. Honzl: Za novým smyslem hry o Maryši, J. Pokorný: Maryša jako předěl dvou dob, J. Port: V. a A. M., Maryša 1894–1943 + Glosy k pražským Maryšám, E. Vrchlická: Maryša dnes, J. Blízek: Mrštíkovská bibliografie]; J. Dolanský: Bělinskij a česká literatura, Slavia 19, 1949/50, s. 153–207 → Mistři ruského realismu u nás, 1960; A. Skála: Maryša na našich scénách, Acta Musei Moraviae, Scientiae sociales 37, 1952, 415–433; A. Závodský: Ke zrodu dramatu Maryša, Před oponou, program SD Brno, 1955, č. 3, 7–12, č. 4n., s. 4–5; B. Srba: Kolem vzniku prvního českého realistického dramatu rodinného, in Paní Urbanová, program insc. Div. bří Mrštíků 1955, s. 3–8; R. Parolek: V. M. a Nikolaj Dobroljubov (1887 až 1898), in sb. Pražská universita Moskevské universitě, 1955, s. 145–161 + Mrštíkové a ruské drama, Sovětská literatura 4, 1955, s. 627–638 + V. M. o Dostojevském, Československá rusistika 1, 1956, s. 580–591 + Bratří M. a jejich Maryša, in A. a V. M.: Maryša, 1956, s. 7–38; S. Utěšený: Maryša ve vývoji českého dramatu, Vlastivědný věstník moravský 11, 1956, s. 20, 62; L. Páleníček: Doslov, in A. a V. M.: Maryša, 1958, s. 103–125; I. Pfaff: M. kulturní program a pokus o vytvoření jeho tribuny na Moravě, Vlastivědný sborník Vysočiny 2, 1958, s. 133; -jb- [Brabec]: V. M. (1863 až 1912), Literární noviny 7, 1958, č. 22, s. [5]; R. Parolek: Cesta V. M. k ruskému realismu (1881 až 1887), in Sborník slavistických prací […] sjezdu slavistů v Moskvě, 1958, s. 89–100; A. Dvořák: Doslov, in A. a V. M.: Maryša, 1959, s. 83–88; R. Parolek: Cesta V. M. do Ruska (1896) a její výsledky ve světle nových dokumentů, AUC. Philologica. Slavica Pragensia 2, 1960, s. 129–137; B. Václavek: V. M., Literární studie a podobizny, 1962, s. 175–178; J. Císař: Život jevišti, 1962, s. 45, 50, 55, 74, 78–80, 82n., 85, 89n., 92n., 96, 114, 117, 130–133; R. Parolek: M. drama Paní Urbanová, AUC. Philologica. Slavica Pragensia 6, 1964, s. 183–199 + V. M. a ruská literatura, 1964; J. Brabec: Koncepce realismu T. G. Masaryka, H. G. Schauera a V. M., Poezie na předělu doby, 1964, s. 107–124; J. Janáčková: Realistická kritika, in sb. Z dějin české literární kritiky, 1965, s. 188–249; sb. Bratři Mrštíkové a Diváky, Mikulov 1966; J. Skutil: Mrštíkovský archív o divadelní činnosti bratří A. a V., I (Poznámky k paní Urbanové a k Maryši), in sb. Od Hradské cesty, 1966, s. 78–82; II (Poznámky k dramatu Anežka), tamtéž 1967, s. 52–57; V. Hellmuth-Brauner: Několik glos ke vztahu F. X. Šalda – V. M. (Z korespondence F. X. Šaldy a V. M.), in Literární archív 3–4, 1968/69, s. 45–75; J. Skutil: Historický celonárodní význam dramatu Maryša bratří Mrštíků a její zrod, in sb. Od Hradské cesty, 1970, s. 98–102; M. Honzíková: J. Zeyer a V. M., 1970; B. Slavík: Důvěrný pohled na V. M., 1971; J. Hrabáková: Ženské postavy v realistickém dramatu let devadesátých, Filologické studie 4, 1973, s. 131–138; DČD III; J. Grossman: O výkladu jednoho textu (Maryša), in sb. O současné české režii I(České divadlo VI), 1981, s. 43–52 → Analýzy, 1991; F. Černý: Sociální drama bratří Mrštíků, in A. a V. M.: Maryša, 1983, s. 293–319; V. Königsmark: A. a V. M.: Maryša, in sb. Rozumět literatuře, 1986, s. 155–161;R. Pytlík: V. M. a F. X. Šalda – dvě koncepce literatury let devadesátých, Česká literatura 35, 1987, s. 432–445 → Na přelomu století, 1988; A. Horová: Výtvarně kritická a teoretická kapitola v díle V. M., Estetika 25, 1988, s. 13–33, s tit. M. sny o české kultuře → in sb. Proudy české umělecké tvorby 19. století, 1990; M. Procházka: Maryša a kritici, Znaky dramatu a divadla, 1988, s. 100 až 151; R. Pytlík: V. M. (Osud talentu v Čechách),1989; V. Štěpán: Tajemná Maryša, Večerník Praha 27. 1. 1992 [nález rkp.]; F. Černý: Stoletá Maryša, Tvar 5, 1994, č. 10, s. 13; M. Reslová: Mařka a ty druhé. Hrdinky bratří M. a Gabriely Preissové na psychoanalytické téma, Respekt 7, 1996, č. 16; V. Smoláková: „ – a – co mokrý na jevišti“, Tvar 7, 1996, č. 3, s. 10 + Rekonstrukce a úprava textu Maryši, tamtéž, příl. TVARy č. 3 [s V. Morávkem]; Sborník NM v Praze 2001, ř. A – Historie 40, č. 3–4 [obs. V. Štěpán: Objevený rukopis Maryši bratří Mrštíků; edice rkp. „Maryša“]; M. Ljubková: Ke genezi Maryši bratří Mrštíků, Divadelní revue 13, 2002, č. 1, s. 54–70; M. Kinská: Maryša jako problém dramaturgický, Disk č. 5, 2003, s. 73 až 80; L. Vodička: Příběh Maryši a její pouť na divadelní scénu, in A. a V. M.: Maryša, Brno 2005, s. 5–10; nesign.: Historie dramatu rodinného, in Paní Urbanová, program insc. Klicperovo div. Hradec Králové, 2008. ■ ad Alois M.: A. M., člověk a dílo, ed. A. Veselý, Vyškov 1925; nesign.: Nová česká veselohra, Národní listy 6. 9. 1916, več.; E. Sokol [K. Elgart Sokol], k šedesátinám, Niva 9, 1921, s. 168–170●; nekrology: Právo lidu 25. 2. 1925 večer; Z. Schmoranz, Venkov 25. 2. 1925; F. Götz, Národní osvobození 26. 2. 1925; ej., Československé divadlo 3 (8), 1925, s. 59; HJ [Jelínek], Lumír 52, 1925, s. 112; F. S. Procházka, Almanach ČAVU 36, 1926, s. 105–116●; A. N. [Novák]: K výročí A. M., Lidové noviny 14. 10. 1931; A. Veselý: Památce A. M., Lumír 61, 1934/35, s. 294–296; ■ ČHS, Komenský, LČL, Masaryk, Otto, Otto-dod
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 662–667
