Psán též Möszner. – Vyučil se ve Vídni. 1828 se účastnil konkursu vypsaného na vytvoření dekorací pro nové divadlo v Olomouci, ale neuspěl (stejně jako A. Sacchetti). 1832–34 pracoval jako dekorační malíř vídeňského Divadla v Josefově, jehož ředitel J. A. Stöger jej vzal 1834 s sebou do pražského StD. Praha se stala M. novým domovem: 1847 získal občanství, oženil se a žil zde až do smrti. Ve svazku StD byl do 1844, poté pro ně pracoval na objednávku do 1869 (na cedulích však stále uváděn jako stavovský malíř).
Těžiště M. práce pro StD spočívá v prvním desetiletí jeho působení a zčásti se kryje se Stögerovou ředitelskou érou (1834–46). Tehdy jako jediný malíř stavovské scény vytvářel všechny potřebné dekorace interiérů (sály gotické, rokokové aj., selské světnice, moderní pokoje) i exteriérů, v nichž nezřídka uplatnil pražské motivy (Sál na Barvířském ostrově, Pohled na Řetězový most, Taneční sál na Žofíně, Letohrádek Hvězda, Zahradní salon v Bubenči) a podílel se také na vnitřní výzdobě budovy. Jeho tvorba, nevybočující z dobových dekoračních konvencí, se vyznačovala velkorysostí stylu a některé výpravy vnesly do pražské divadelní praxe nápaditá řešení, např. průřez poschoďovým domem pro Nestroyovu frašku Zuebener Erde und ersten Stock, hlediště StD k Toldově frašce Liebeleien in Linz, Neckereien in Wien, Foppereien in Prag. Již 1836 byl pověřen vytvořením výpravy pro operu G. Meyerbeera Kreuzritter in Ägypten, uvedenou k oslavě korunovace Ferdinanda V. českým králem. Při představení byla využita i M. nová opona s motivem Malé Strany a Kamenného mostu. Za soudobé praxe, kdy byly výpravy nově uváděných kusů sestavovány z dekoračního fundu a jen občas doplňovány novými dekoracemi pro jednotlivé scény, objednávanými u různých výtvarníků, nebyl M., ač jediný malíř StD, výhradním autorem výtvarné složky inscenací. Až do 1842 se vedle jeho prací objevovaly v témže kusu dekorace Neefeho nebo de Piana, od 1846 stále častěji Jaichovy. Vedle prací J. V. Kautského (ve StD od 1854) se M. dekorace objevily jen ojediněle (6. 6. 1854 při holdu císaři Františku Josefu I. během jeho návštěvy v Praze, ve Feuilletově hře Montjoye). Nové dekorace pro stavovskou scénu byly pořizovány k německým představením, ale pravděpodobněje používala i česká představení her, které se zanedlouho po německém uvedení objevily na českém repertoáru. Podle zmínky v Lumíru 1857 maloval M. pro StD šest nových dekorací ročně. Pracoval i pro Stögerovo soukromě provozované Nové divadlo v Růžové ul. Namaloval pro ně hlavní oponu s postavou Múzy, ukazující jinochovi cestu k Pražskému hradu, interiér vyzdobil jemnými barvami a humornými výjevy (groteskními postavami, andílky s motýlími křídly, zvířecími motivy) a spolu s H. J. Neefem, A. de Pianem a W. Denym vytvořil základní dekorační fundus. 1838 namaloval pro přestavěné divadlo v Hradci Králové soubor dvaceti dekorací a oponu s vedutou města (jedna z nejstarších dochovaných opon v českých zemích). Na sklonku své kariéry zhotovil pro divadlo v Čáslavi dekoraci lesa a otevřené krajiny (1869).
M. dílo nese typické rysy scénografie druhé třetiny 19. stol. Úzce navazuje na starší tvorbu (I. Platzer, L. Sacchetti ad.), jejíž konvence spojuje s nastupujícími postupy. Základem jevištní výpravy zůstávala pro M. iluzivní malba, fixovaná na tradiční soustavu frontálně situovaných bočních kulis, horních sufit a zadního prospektu. Daleko častěji než jeho předchůdci užíval jako organickou součást daného dějiště oblouky, leckdy prořezávané, tzv. transparentní. Členil jimi jeviště, a dosahoval tak větší plasticity prostoru, kterou zesiloval i hojnějším umísťováním trojrozměrných prvků (stany, schodiště, balkony, otevírací dveře a okna, mobiliář apod.).
Výpravy činoher a her s hudbou StD
J. Franulová v. Weißenthurn: Die Geprüften (opona + úplná výprava), Ch. Birch-Pfeifferová: Gaugraf Philipp der Wilde und Hinko der Freiknecht (závěr. dekorace 1. a 3. jedn.), J. Nestroy: Der böse Geist Lumpacivagabundus oder Das liederliche Kleeblatt (závěr. dekorace) – 1834; J. B. Frey, h. L. Hofmann: Das Margarethenfest in Stern (Salon ve Stromovce, Letohrádek Hvězda), H. v. Kleist, ú. F. v. Holbein: Das Käthchen von Heilbronn (dekorace požáru), F. Raimund, h. J. Drechsler: Der Diamant des Geisterkönigs (2. jedn. Audienční sál krále duchů; též de Pian a Neefe), J. Nestroy, h. W. Müller: Zu ebener Erde und ersten Stock oder Die Launen des Glückes – 1835; F. Raimund, h. W. Müller: Alpenkönig und Menschenfeind (závěr. dekorace 1. jedn.), F. Raimund, h. K. Kreutzer: Der Verschwender (část dekorací), T. Körner, h. I. Seyfried: Zriny (závěr. dekorace 4. jedn.), F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans (korunovace a závěr. dekorace) – 1836; J. Nestroy: Das Haus der Temperamente – 1837; F. X. Told, h. H. Proch: Liebeleien in Linz, Neckereien in Wien, Foppereien in Prag (2. jedn. Interiér StD, 3. jedn. Sál na Barvířském ostrově) – 1838; K. Töpfer: Die Wasserkur oder Der Reiche Mann – 1839; F. Grillparzer: Der Traum ein Leben (2. jedn.), F. X. Told, h. H. Proch: Die schlimmen Frauen in Serail, C. G. Reissiger: Die Felsenmühle von Estalieres (2. jedn.), I. F. Castelli: Zanetta oder Mit dem Feuer spielen ist gefährlich (celková výprava) – 1840; K. Haffner, h. A. Müller: Das Marmorherz (3. jedn. Pokoj) – 1841; J.-F.-A. Bayard, Dumanoir: Der Vicomte von Letoriéres oder Die Kunst zu gefallen (3. jedn.), F. X. Told, h. A. E. Titl: Der Zauberschleier oder Maler, Fee und Wirthin (též Neefe, Deny, de Pian, Jachimowicz; čes. Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská, NdR 1843) – 1842; A. G. Oehlenschläger: Corregio (celková nová vý prava), K. J. Schikaneder: Die Erdgeister und der Brillenhändler (1. jedn.) – 1845; Ch. D. Grabbe: Don Juan und Johann Faust (2. jedn.), E. Raupach: Die Schleichhändler (4. jedn.), J. Schick, h. A. Müller: Die Entführung vom Maskenball oder Die un gleichen Brautwerber (Ulice), anon.: Rekrut und Dame oder Das Mädchen von Domremy (Ulice), J. W. Goethe: Faust (Auerbachův sklep), G. Raeder: Der artesische Brunnen (1. jedn. Krajina, 3. jedn. Francouzský tábor; též Jaich), J. Nestroy, h. A. Müller: Der Unbedeutende (též Jaich), W. Shakespeare: Der Sommernachtstraum (2. jedn. Park; též Jaich) – 1846; G. Freytag: Valentine (Elegantní pokoj), R. Benedix: Die Kreuzfahrer oder Der Alte vom Berge (Náměstí v Jeruzalémě; též Jaich), A. E. Wollheim, h. E. Stiegmann: Der fliegende Holländer (Neptunův palác; též Jaich) – 1847; Ch. Birch-Pfeifferová: Dorf und Stadt (Selská světnice ve Schwarzwaldu), F. Kaiser, h. A. Müller: Städtische Krankheit und ländliche Cur (Horská krajina) – 1848; K. Elmar, h. F. v. Suppé: Unter der Erde oder Freiheit und Arbeit (Pokoj), K. J. Braun v. Braunthal: Graf Lauzun (Novogotický sál), kol.: Gutsherr und Seiltänzer oder Die verhängnißvol le Neujahrsnacht (Zahrada) – 1849; E. Mautner: Das Preislustspiel (1. jedn.), F. Prüller: Da Toni und sei Burgei (Volná krajina), K. J. Hickel, h. E. Tauwitz: Slavnost k otevření pražsko-drážďanské železnice („Wandeldekoration“ s deseti pohledy na města a krajinné scenérie mezi Prahou a Drážďanami; též Jaich a Schulz) – 1851; A. G. Meissner: Roualeyn Armstrong oder Die Welt des Geldes (Salon), J. Brink: Fächer und Handschuh (3. jedn. Sál) – 1852; W. Shakespeare: König Richard III. (4. jedn. Gotické město) – 1856; týž: Othello (3. jedn.) – 1857; F. Schiller: Die Räuber (Les) – 1862; O. Feuillet: Montjoye (5. jedn.) – 1864; F. W. Hackländer: Der geheime Agent – 1870. Nové div. v Růžové ul. V. Svoboda: Skreta, český malíř – 1842; J. A. Gleich, h. A. Miller: Der Fleischhauer von Oedenburg oder Die Schlittenfahrt (Pohled na Řetězový most; čes. Sanice u Řetězového mostu aneb Řezník z Brandejsa) – 1843; J. Nestroy: Chce mít švandu (2. jedn.), T. Kronesová, h. J. Drechsler: Silfída, žínka vodní (Vesnice) – 1844.
Prameny a literatura
Scénické návrhy v NMd a MMP. NA: fond ZV II, 1791–1893, inv. č. 4141, kart. 1210 [inventář dekorací]; fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 389, obr. 554 [chybně jako Thomas M.]. ■ Theateralmanach [Prag] 1838 až 1870; nesign.: Der Herr Theatermaler Mössner..., Bohemia 13. 5. 1838; Schematismus 1845, s. 707; 1847, s. 569; nesign.: Chvalně známý český malíř..., Lumír 7, 1857, s. 1005; Bohemia 30. 3. 1871 [úmrtí]; Teuber III, s. 197, 201, 254–256, 277, 302, 329; J. Port: Paběrky z odkazu divadelních Čech, Divadlo 12, 1932/33, s. 154; K. Engelmüller: Z letopisů českého divadelnictví I, 1946, s. 17, 180; A. Javorin: Divadla a divadelní sály v českých krajích I, 1949, s. 62; A. Novotný: Staropražská theatralia, 1955, s. 75–94; E. A. Hruška: Staropražská divadelní topografie, rkp., b. d., KČD, s. 149; Vondráček I; DČD II; DČD III; J. Hilmera: Česká divadelní architektura, 1999, s. 21, 32; B. Srba: Vývojové proměny systému kulisové dekorace v Prozatímním divadle a na jeho filiálních scénách 1862 až 1883, SPFF BU 49, 2000, ř. Q – teatrologická a filmologická 3, s. 27–30 + Obraz konkrétních skutečnostních prostředí v jevištních výpravách pražského Stavovského divadla a jeho filiálních scén v první polovině19. století, Estetika 38, 2002, č. 2–4, s. 97–125; DČVU III/1; B. Srba: V zahradách Thespidových, Brno 2009, zvl. s. 40, 88, 101, 105, 117–122, 130n.; Malované opony divadel českých zemí, ed. J. Valenta, 2010, s. 219. ■ HD, NDp, Toman
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 653–656
