Otec byl podstarším pivovaru v Colloredo-Mannsfeldském pivovaru ve Švabíně u Zbiroha, nedlouho po M. narození si pronajal pivovar ve Tmani (u Berouna), kam se rodina ze švabínské samoty přestěhovala. Druhorozený M. vyrůstal po brzké matčině smrti (1865) v nuzných poměrech u strýce ve Zdicích, tam také vychodil farní triviální školu. Čtvrtou třídu obecné školy navštěvoval v Praze, kde žil u otcovy sestry. Do 1881 studoval na malostranském gymnáziu, pro milostné vzplanutí k operetní divě Švandova divadla nebyl připuštěn k maturitě. Připojil se k nezjištěné kočovné divadelní společnosti, po roce se vrátil do Prahy. Zapsal se jako mimořádný posluchač na práva, ale pro neutěšené hmotné poměry (otec v samostatném podnikání ztroskotal) studia po dvou letech opustil. Živil se prací pro různé časopisy, 1884 jako výpomocný redaktor staročeského Pokroku. 1885 se stal redaktorem deníku Moravská orlice v Brně, měl na starost rubriku fejetonní, soudní, divadelní referát, posléze kulturní rubriku, od 1891 do smrti 1907 byl šéfredaktorem. Udržoval blízké styky s mnoha umělci (s bratry Mrštíkovými, A. Kalvodou, A. Muchou, H. Schwaigerem, D. Jurkovičem, J. Uprkou), s některými podnikal cesty po Valašsku, Slovácku a Ostravsku, vydal se též do Chorvatska a Itálie (1904). Spolu s F. Roháčkem stál u zrodu časopisu Niva, do nějž se později uchýlila Česká moderna. Bojoval za práva českých škol v Brně, všemožně podporoval Vesnu. 1899 založil s F. Marešem Klub přátel umění a 1905 se stal předsedou t. r. ustaveného literárního odboru. Byl místopředsedou Družstva Českého ND v Brně, členem Ústředního svazu slovanských novinářů a Spolku českých žurnalistů. Žil v intelektuálně nerovném manželství s venkovskou služkou a stíhán katastrofami. Ztratil oba syny, po smrti staršího (1905), která jej krutě zasáhla, chřadl fyzicky i duševně. Trpěl těžkou cukrovkou, nepomohly ani ozdravné pobyty v Luhačovicích a Karlových Varech. Zemřel v nedožitých čtyřiačtyřiceti letech, byl pochován do čestného hrobu na brněnském Ústředním hřbitově.
Na Moravě aklimatizovaný M. se do literatury zapsal zejména jako prozaik zobrazující se soucitem i s naturalistickou otevřeností Brno přelomu století, jako autor povídek a románů se sociální a národností problematikou (1890 Povídky; 1892 Had a jiné povídky; 1896 Černá pole; 1900 Andělská sonáta; 1906 Vranov).
Divadlo M. okouzlovalo už v jinošských letech ve Zdicích; psával nadšené proslovy k ochotnickým představení, občas i hrál (např. 1884 krejčího Půlpána ve Flammově frašce Krejčí, švec a rukavičkář či Hypolita v Kolárově Monice). Sestavil studentskou divadelní družinu, která hrávala pod jeho režií po celém brdském kraji. Již jako žurnalistický elév v Pokroku psal o divadle (článek o O. Sklenářové-Malé, příl. Zábavné listy 1884). Od ledna 1885 déle než dvacet let soustavně sledoval české divadlo v Brně; v Moravské orlici publikoval kolem devíti set divadelních referátů. O brněnských premiérách referoval i v prvním ročníku Ladeckého České Thalie (1887, oddíl Z ND v Brně). Stal se prvním brněnským divadelním kritikem v pravém slova smyslu, podporoval a usměrňoval umělecký vývoj, zejména po stránce dramaturgické. Brojil proti převaze německých frašek, žádal více her francouzských, a zejména českých. Záhy se stal jedním z prvních propagátorů ruské dramatiky (Ostrovského, Špažinského, Palma, Krylova), jejíž největší přednost spatřoval v tom, „že hledí jeviště přizpůsobiti životu, a ne naopak“. Jako vášnivý zastánce realismu prosazoval novou dramatiku tohoto směru (Maryša, Gazdina roba, Její pastorkyňa, hry Šubertovy, Svobodovy, Šimáčkovy a Štechovy). Svými podněty ovlivnil a do jisté míry spoluutvářel ráz brněnského působení ředitele P. Švandy ze Semčic (1886/87–1890). S pochopením přijímal dramata Čechovova (Strýček Váňa, 1901), cenil Ibsenovu dramatiku, ale pro běžného diváka ji shledával příliš filozoficky zatěžkanou. V devadesátých letech uznale hodnotil moderní drama německé (Hauptmann, Sudermann, Halbe), i jeho zásluhou se díla Hauptmannova objevila v Brně dříve na české než na německé scéně. V důkladných analytických referátech rozebíral dramatický text, režii a práci herců. Jako první docenil herecké kvality E. Vojana, v H. Kubešové rozpoznal rodící se moderní typ herečky.
Proslovy, články a provoláními (Národ Moravě a sobě!, 1902) podněcoval akce k získání prostředků pro důstojnou divadelní budovu. Ve stati Charakter brněnského divadla (1899) vytyčil ND v Brně poslání a úkol pěstovat specifický typ dramatického, slovesného i hudebního tvoření, jímž by se Morava ozývala v souzvuku českého umění. V následující anketě podpořili zbudování divadla F. A. Šubert, J. Kvapil, E. Vojan, bratří Mrštíkové, J. Kuffner, L. Janáček, A. Dvořák ad. Na sklonku své divadelněkritické činnosti shrnul vývoj brněnského divadelního dění v jubilejní studii Dvacet let brněnského divadla (1904). Pro české divadlo v Brně měl podobný význam jako v Praze kdysi J. Neruda: Kriticky sledoval a korigoval utváření plně profesionálního a pravidelného divadelního provozu, vychovával pro něj obecenstvo a zasazoval se o vybudování institucionální základny. Jako průkopník realistické dramatiky patřil v druhé polovině osmdesátých let 19. stol. k progresivnímu křídlu české divadelní kritiky.
Pseudonymy, šifry
J. M., Jan Malota, Jan Maruška, Jar. Maruška, Jaroslav Maruška, Karel Plíhal, Ludmila Sázavská, M., Maruška, -ut-.
Teatralia
U popele Hany Kvapilové, Moravská orlice 5. 5. 1907 [báseň-nekrolog]; Charakter brněnského divadla, Moravská revue 1, 1899, s. 12–14; Dvacet let brněnského divadla, Moravská orlice 4. a 18. 12. 1904. ■ Výbor feuilletonů J. M., usp. M. Hýsek, [1907].
Prameny a literatura
MZA: část pozůstalosti. MZM: jiná část pozůstalosti. NA: sign. D 153 [obs. rkp. zakázaného proslovu k představení Jakobína ve prospěch sbírek na budovu ND v Brně]. ■ Národní listy 22. 12. 1889 [k M. zakázanému proslovu]; O. Theer: J. M., Lumír 34, 1905/06, s. 489–496●; nekrology: -r. [R. J. Kronbauer], Máj 5, 1906/07, s. 787; A. N. [Novák], Přehled 5, 1906/07, s. 891; Zlatá Praha 24, 1906/07, s. 617; Národní listy 5. 9. 1907, odp.; J. H. [Herben], Čas 6. 9. 1907; M. Hýsek: J. M., Moravská orlice 8., 13., 15. a 20. 9. 1907, i sep.; V. O. [Otomar], Národní obzor 21. 9. 1907; F. V. V. [Vykoukal], Osvěta 37, 1907, s. 935; O. Theer, Lumír 36, 1907/08, s. 44n.; E. Sokol, Moravská orlice 6. 9. 1907; nesign. [red.], tamtéž 6., 7. a 10. 9. 1907; K. Z. Klíma, Lidové noviny 6. 9. 1907; B. Knechtl, Pozor 6. 9. 1907●; M. Hýsek: předmluva in Výbor feuilletonů J. M., [1907], s. 1–5; V. Dresler: J. M., Moravsko-slezská revue 4, 1907/08, s. 2, 67, 107; V. Hübner: J. M., Zvon 8, 1907/08, s. 118●; ref. Výbor fejetonů: M. M. [Marten], Moderní revue 15, 1908/09, sv. 21, s. 215; R. [V. Červinka], Zlatá Praha 26, 1908/09, s. 215; F. Sekanina, Zvon 9, 1908/09, s. 316; -il., Lidové noviny 16. 4. 1909; J. Rowalski [A. Bačkovský], Venkov 27. 5. 1909; J. Thon, Přehled 8, 1909/10, s. 289●; M. Hýsek: Merhautovy divadelní kritiky, Moravsko-slezská revue 5, 1909, s. 137–143; -ek. [V. K. Jeřábek]: Merhautovy literární začátky […] v těsné spojitosti s brněnským ND, Divadelní šepty 1, 1920, č. 3; M. Hýsek: J. M. o Vojanovi, Jeviště 1, 1920, s. 261–263 + K Merhautovým Smetanovským proslovům, sb. Podbrdský (berounský) kraj 2, 1924, s. 16–20; D. Merhaut: Moje vzpomínky na básníka a spisovatele J. M., tamtéž, s. 20–22; A. Kalvoda: Za J. M., tamtéž, s. 26–28●; 70. výr. narození: jv. [Vodák], České slovo 13. 10. 1933; A. N. [Novák], Lidové noviny 13. 10. 1933; A. Chaloupka, Venkov 13. 10. 1933●; H. Sáňka: M. zásluhy o brněnské divadlo, in sb. Zlatá kniha […], Brno 1934, 44–53; V. K. Jeřábek: Vzpomínka na krásného člověka, in Mezi Litomyšlí a Brnem, Litomyšl 1941, s. 157–161; K. Z. Klíma: O J. M., Lidové noviny 6. 4. 1941; J. Nečas: Odkaz věčně živý, Kolo 12, 1946/47, s. 161; J. Marcha: Vzpomínka na J. M., tamtéž, s. 164; R. Deyl: Vojan zblízka, 1953, s. 74–82; Z. Jeřábková: J. M. jako divadelní kritik, dis., FF MU 1953 + Brněnské působení E. Vojana v zrcadle kritik J. M., in sb. Listy z dějin českého divadla II, 1954, 302–317; J. Balvín: Sedmdesát let brněnského divadla, Divadlo 5, 1954, s. 1070–1075; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 49, 99, 131–134, 155, 159, 176; Z. Jeřábková: J. M. a dramaturgie ND v Brně v letech 1885–1905, in sb. Brno v minulosti a dnes 5, 1963, s. 69–90; H. Sáňka: J. M., Adamov u Brna 1963; DČD III; D. Jeřábek: J. M. a R. Těsnohlídek o dramatech A. P. Čechova, SPFF BU 1984, ř. D – literárněvědná 31, s. 101–110; J. Uher: Píseň o věčné touze, in Argonauti z Moravy, 1987, s. 161–175; S. Bartůšková: Z brněnských análů. J. M., Svobodné slovo [Brno] 13. 10. 1993; J. Vogel: Leoš Janáček, 1997, s. 95, 156n., 166, 212. ■ ČHS, LČL, Otto; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 641–643
