Křtěn František, Ladislav je jméno přijaté; psán též František Xaver nebo Xaverský. Své práce často podepisoval Xaver Menhard. – Otec pocházející ze selské rodiny byl sladovnickým tovaryšem a barvířem v Litoměřicích. M. navštěvoval německou obecnou školu v rodném městě, pak pokračoval dva roky ve studiu v Praze (německá reálka v Mikulandské ul., reálné gymnázium ve Vladislavově ul.), školu však nedokončil a vyučil se fotografem. Literárně debutoval 1875 v Humoristických listech a stal se jejich pravidelným spolupracovníkem. Žurnalistické profesi se plně věnoval od 1893, kdy nastoupil do redakce Hlasu národa, souběžně byl soudním referentem Ilustrovaného kurýra, od 1898 pracoval v redakci Pražských novin. Patřil k zakládajícím členům Spolku českých spisovatelů beletristů Máj (1887) a byl členem Umělecké besedy. Zemřel po dlouhé nemoci, pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Většinu M. dramatické tvorby tvoří krátké veselohry, obvykle s náměty ze života měš ťanských rodin v Praze a na jejích předměstích. Raná hříčka Pacientka líčící úskok mladé, žárlivé manželky vyšla i v německém překladu. Nejúspěšnější byla patrně zápletková komedie z období Velké francouzské revoluce Ve stínu guillotiny, jež pronikla do ND. Vážnější žánr je zastoupen pětiaktovým dramatem Vlastenecké povinnosti s námětem národnostních sporů mezi Čechy a Němci v severočeském maloměstě. M. se zde do značné míry podařilo vyhnout schematickému líčení postav (vyjma veskrze kladného protagonisty Václava Sokola), jímž trpěla i hra Vzorný vlastenec kritizující odnárodněné měšťanstvo. Hra Vlastenecké povinnosti se potýkala s cenzurním zákazem, k uvedení došlo až třináct let po vydání; plzeňská premiéra měla u diváků živý ohlas, přesto jevištní život hry vzápětí skončil. V operetním libretu Babinský učinil M. ze známého loupežníka strůjce štěstí mladého páru, do frašky se zpěvy a tanci Král darebů vtělil sedmnáct němých satirických výstupů, jejichž námětem jsou různé dobové problémy a události (např. japonsko-ruská válka), které postava jménem Šantala vysvětluje zpěvem či deklamací. Napsal také několik drobných komických výstupů (Nový pan farář dle M. Weidlicha, První dostaveníčko, Poprvé u fotografa).
M. nenáročné hry se uplatňovaly ponejvíce u ochotnických spolků, včetně krajanského Pokroku ve Vídni, a v repertoáru tzv. lidových předměstských scén.
Pseudonym
Xaver Litoměřický
Hry a libreta
Hlasy srdce, t. [1879]; Srdce a měšec, t. 1881 (pseud. Fr. L. M. Litoměřický); Pacientka, t. 1885, ochotn. Velké Meziříčí 1887; Boccacciův Dekameron, t. 1886, ochotn. Břeclav 1894, Uranie 1903; Uzel na šátku, t. [1888], ochotn. Velké Poříčí 1897, MD Plzeň 1905 s tit. Gordický uzel; Romantické vrtochy, Švandovo div. 1890, i t.; Ve stínu guillotiny, t. 1890, ND 1893; Vzorný vlastenec, t. 1890, i ochotn. Brušperk, Uranie 1903; Vlastenecké povinnosti, t. 1892, MD Plzeň 1905; Král darebů, s J. Zimmermannem, h. E. Starý, t. [1905], Pištěkovo div. 1909. ■ Babinský, h. F. Kohout, t. [1891], spol. P. Švandy ml. Smíchov 1892.
Prameny a literatura
SOA Litoměřice: Sbírka matrik, 98/43 Litoměřice, matrika narozených 1852–1862, s. 224. ■ F. Zákrejs, ref. Pacientka, Osvěta 17, 1887, s. 355●; ref. Ve stínu guillotiny: P., Světozor 27, 1892/93, s. 336; A. Schulzová, Zlatá Praha 10, 1892/93, s. 334; -r [R. J. Kronbauer], Zábavné listy 15, 1893, s. 431●; -r [R. J. Kronbauer], ref. Romantické vrtochy, Hlas národa 20. 10. 1904●; ref. Vlastenecké povinnosti: nb. [P. Nebeský], Plzeňské listy 3. 7. 1905; J. Borotínský, Divadelní list Máje 2, 1905/06, s. 35●; nekrology: Zlatá Praha 26, 1908/09, s. 228, -n-, Zvon 9, 1908/09, s. 287; K. [R. J. Kronbauer], Máj 7, 1908/09, s. 243; Lidové noviny 27. 1. 1909; F. V. Vykoukal, Osvěta 39, 1909, s. 473. ■ LČL, Otto; Plzeň, Uranie
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 638–639
