Pocházel z rodiny malorolníka a příležitost­ného formana. Po maturitě na reálném gym­náziu v Táboře (1877) studoval na vídeňské univerzitě, kde získal aprobaci pro výuku češtiny, němčiny, latiny a řečtiny. Poté na­vštěvoval jeden rok přednášky na pražské univerzitě (1881) a později zde získal dokto­rát (1886). Od 1882 se věnoval výuce, nejprve jako suplent, poté jako profesor na gymnáziu v Německém [Havlíčkově] Brodě (1886–88) a v Praze v Žitné ul. (1888–1905). Zároveň působil na univerzitě, 1894 se habilitoval pro obor slovanských literatur a 1911 byl jme­nován řádným profesorem. Až do 1926 pak na univerzitě přednášel o české literatuře i o slovanských literaturách obecně. 1917–18 zastával funkci děkana filozofické fakulty, 1918–19 funkci proděkana. Působil také jako redaktor, redigoval mj. Národopisný sborník českoslovanský (1899–1904), Časopis pro moderní filologii (1911–28), ČČM (pozdější ČNM, 1914–29) a Sborník filologický (1915, 1917). Byl mimořádným členem KČSN (od 1905) a ČAVU (od 1908, od 1912 řádným), čle­nem korespondentem Akademie věd SSSR, dopisujícím členem Školy slovanských studií v Londýně a čestným členem Matice srbské v Novém Sadu.

M. vycházel ze zásad literárněvědného po­zitivismu a psal jak podrobné analýzy věno­vané konkrétním problémům, tak syntetizující studie zaměřené na široké časové období. Za­býval se především prózou, přičemž se vedle české literatury zajímal i o literaturu jiných slovanských národů – trojdílné Slovanské li­teratury (1922, 1925, 1929) patří k jeho zásad­ním dílům. Také ve studiích o české literatuře se věnoval jejímu srovnání s jinými literatura­mi: Dokázal např. závislost A. J. Puchmajera na polských předlohách, dílo J. Zeyera srov­nával s románskými vzory aj. Byl také edi­torem, vydal např. díla F. L. Čelakovského, V. Hanky a J. Lindy.

Druhým literárním druhem, o který se M. podrobně zajímal, bylo drama. Jeho práce v této oblasti zahrnují jak monografie, tak díla průřezová; také v nich uplatňuje kom­paratistické hledisko. K poznání středověké­ho divadla zásadně přispěl studiemi Staro­české velikonoční slavnosti dramatické a Sta­ročeské skladby dramatické původu liturgic­kého, v nichž rozebírá středověké liturgické hry pocházející z Čech a srovnává je s drama­tickou produkcí ve Francii, Německu a Ra­kousku. K oběma studiím jsou přičleněny edice textů, v diplomatickém přepisu oba zlomky Mastičkáře, Hra o vzkříšení Páně, První, Druhá a Třetí hra o třech Mariích. Srovnání s německými předlohami podnikl rovněž u dvou českých biblických her, Komedie nové o vdově P. Kyrmezera a Komedie o králi Šalamounovi (spis O dvou českých ko­mediích biblických z XVI. století).

Vedle středověkého a raně novověkého divadla se věnoval i dramatu novějšímu. Do kolektivního spisu Literatura česká devate­náctého století přispěl kapitolami o Klicpe­rovi, Tylovi a Sabinovi. Syntetizující prací jsou Dějiny českého dramata, protějšek spisu O českém románu novodobém, v nichž podal přehledný výklad od středověku přes baroko a národní obrození až po J. Hilberta a J. Kva­pila. Studií o F. B. Mikovcovi a vlastní kri­tickou činností (1912–16 referoval v časopise Zvon o představeních MD Král. Vinohrad) zasáhl okrajově i do oblasti divadelní kritiky.

Teatralia

O dvou českých komediích biblických z XVI. sto­letí, 1902; Počátky novočeské literatury dramatic­ké, in sb. Literatura česká devatenáctého století I, 1902, s. 234–308; V. K. Klicpera, tamtéž II, 1903, s. 263–314; J. K. Tyl a P. Chocholoušek, tamtéž, s. 757–795; K. Sabina, tamtéž III/2, 1907, s. 414 až 450; F. B. Mikovec jako divadelní kritik, Divadel ­ní list Máje 3, 1906/07, s. 1–3, 19–21, 34n., 47n., 61n., 77–80; O Josefu Kajetánu Tylovi, 1906; Sta­ročeské velikonoční slavnosti dramatické, 1906; Staročeské skladby dramatické původu liturgické­ho, 1908 [edice + studie]; Ruské hlasy o součas­ném divadle, Divadlo 12, 1913/14, s. 77–80; Dějiny českého dramata, 1917; F. Sologuba „Založniki žizni“ v ruské kritice, Jeviště 2, 1921, s. 123n.

Prameny a literatura

M. Hýsek: Soupis prací prof. J. M., in Sborník prací věnovaných prof. dr. J. M. k sedmdesátým narozeninám, 1925; Z. Urban: J. M. Bibliografic­ký soupis prací s přehledem jeho činnosti, 1983. ■ A. Drtil, ref. O J. K. Tylovi, Přehled 5, 1906/07, s. 274; G. Pallas: Šedesáté narozeniny J. M., Zlatá Praha 33, 1915/16, s. 35●; ref. Dějiny českého dramata: F. Kleinschnitzová, Česká věda 2, 1915 až 18, s. 384n.; J. B. [Borecký], Topičův sborník 4, 1916/17, s. 282n.; A. Novák, Venkov 26. 4. 1917●; nekrology: tk [F. Trávníček], Lidové noviny 11. 11. 1939; -vh- [M. Hýsek], Listy filologické 66, 1939, s. 471–473; A. Škarka, Český časopis historický 45, 1939, s. 595–597; J. Páta, ČNM 114, 1940, s. 224 až 226. ■ LČL, Otto; NAlb

Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav  –  Academia 2015, s. 615–616