O jeho původu, mládí a studiích nebyla dosud zjištěna hodnověrná data a fakta. Údajně stu­doval na pražské výtvarné akademii, zázna­my školy jej však neuvádějí. Podle některých zdrojů [Toman] byl žákem malíře divadel­ních dekorací A. Fingerlanda. Ve čtyřicátých a padesátých letech maloval dekorace pro pražské ochotníky, patřil ke skupině, která hrála v hostinci U Města Jerusaléma v Barto­lomějské ul. na Starém Městě. Se začínajícím hercem a pozdějším divadelním ředitelem F. J. Čížkem stál prý u zrodu ochotnické­ho divadla v Karlíně. Při jednom z tamních představení zaujala M. dekorace malíře StD T. Mössnera natolik, že jej přizval ke spolu­práci. Se zkušenostmi z profesionální scény, které získával od konce padesátých let ve StD, nastoupil 1862 do nově otevřeného PD, kde působil až do své smrti 1874. I nadále spolu­pracoval s ochotníky; maloval dekorace i opo­ny pro řadu mimopražských spolků (Jaroměř, Nymburk, 1860, Mladá Boleslav, Pardubice, 1862, Jaroměř aj.). Posledními pracemi byly zřejmě dekorační výbava pro divadlo v Tur­nově zbudované a otevřené 1874 a dekorace pro společnost P. Švandy ze Semčic (Lecocq: Angot, Aréna v Eggenberku 1874). Zemřel na ochrnutí plic, podle zprávy v novinách Posel z Prahy ve věku čtyřiapadesáti let ve svém ro­dišti Mirošově (v příslušné matrice ale zápis o narození není). Pohřben byl na tamním hřbi­tově u kostela sv. Jakuba Většího.

M. výtvarná práce pro divadlo byla spja­ta s první érou PD. Začínající scénu vybavil takřka celým základem dekoračního fundu. Vycházel z tradičního systému scénické kon­strukce, tvořené postranními kulisami, sufitami a zadními prospekty, a respektoval jej. Ve výtvarném ztvárnění se již objevovaly názvuky folkloristického nebo krajinného realismu, korespondující se snahami režiséra E. Chvalovského a šéfa opery B. Smetany o vě­rohodnější scénické zpodobení českého pří­rodního a lidového prostředí. Vytvářel však i četné romanticky pojaté dekorace nevšed­ních prostorů (sluje, podsvětí, Amorovy chrá­my, elysejské háje apod.). Pro Gluckovu operu Orfeus a Eurydika (1864) maloval pravdě­podobně i transparentní obrazy. Zpočátku navrhoval a realizoval typové dekorace, na zá­kladě požadavků B. Smetany a E. Chvalov­ského začal vytvářet výpravy individuální (1866 pro Branibory v Čechách a Prodanou nevěstu). Zřejmě jako první z českých scénic­kých výtvarníků uplatňoval při řešení interiérů princip tzv. uzavřených (francouzských) pokojů, spočívající v sestavě navzájem přilé­hajících plných stěn. Tento systém užíval ze­jména pro současné hry (např. Sardou: Zamilo­vané psaníčko na cestách; Görner: Z měšťana šlechtic). V dekoracích exteriérových často užíval kulisový oblouk (znázorňující např. stromoví), který otevíral průhled na krajinu nebo zákoutí s architekturou. Scénické návrhy malované technikou kvaše detailně rozpraco­vával do jednotlivých dílů dekorační sestavy. 1869 přispěl k vybavení Arény Na Hradbách dekoracemi a oponou s pohledem na Pražský hrad a s rohovými medailony Klicpery, Tyla, Škroupa a Glucka.

Výpravy činoher a her se zpěvy PD

J. v. Plötz: Zakletý princ (2. jedn.), V. Sardou: Zamilo­vané psaníčko na cestách (2. jedn. Pokoj à la rococo) – 1863; W. Shakespeare: Julius Caesar (2. jedn. Římská síň), K. A. Görner: Z měšťana šlechtic (2. jedn. Elegantní pokoj), A. Langer: Fla­šinetář a jeho rodina (1. jedn. Novověké město), J. J. Kolár: Monika aneb Záhuba rodu Kolonů Fel­seckých (3. jedn. Klenba) – 1864; V. Sardou: Nepo ­žádáš manželky bližního svého aneb Paragrafy na střeše (2. jedn. Na střechách) – 1865; E. Raupach: Mlynář a jeho dítě (2. jedn. Zimní krajina) – 1866; F. Kaiser: Na ledě aneb Vánoční dárky (1. jedn.) – 1867; L. Feldmann, ú. J. Böhm: Na kovárně (po­slední proměna) – 1868; J. J. Kolár: Mravenci (hlavní opona, portály, zahrada, město, krajina) – 1869; K. Elmar: Šantala aneb Všude dobře, doma nejlíp, V. Sardou: Vlasť (též E. Herold; 1. jedn. Ná­městí v Bruselu za zimního počasí, 2. jedn. Panská komnata, 3. jedn. Sál v radnici bruselské) – 1870; J. J. Kolár: Pražský žid (3. jedn. Krčma na Šmer­hově), O. Feuillet: V dobách pokušení – 1871; G. Raeder: Flok a Cvok, F. F. Šamberk: Svůj k své­mu aneb Svatební večer bez nevěsty (Vyšehrad) – 1872; A. Pulda: Čert na zemi, F. Raimund: Dívka z čarovných krajů aneb Sedlák milionář – 1873; J. Hanuš dle J. K. Tyla: Salamandr (2. jedn.) – 1874.

Prameny a literatura

SOA Plzeň: Sbírka matrik, Mirošov 19, matrika zemřelých 1851–1884, s. 446, obr. 444 [psán Ma­zaurek]. ■ Úmrtí: Národní listy 2. 9. 1874; Posel z Prahy 3. 9. 1874●; V. Beníšek: Z pamětí starého divadelního ochotníka, Národní listy 2. 7. 1890,odp.; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských diva­delních společností, 1930, s. 88n.; Jan Bartoš: Pro­zatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 17, 308; Jos. Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho opera, 1938, s. 83, 89, 96, 251, 262, 332; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 54, 217; L. Klosová: K inscenač­ním otázkám opery a činohry Prozatímního divadla, ČNM 135, 1966, s. 212–218; DČD III; J. Hilmera: Česká divadelní architektura, 1999, s. 31; B. Srba: Vývojové proměny systému kulisové dekorace v Prozatímním divadla a na jeho filiálních scénách 1862–1883, in SPFF BU 49, 2000, ř. Q – teatro­logická a filmologická 3, zvl. s. 15, 35–37, 41–47; DČVU III/1; M. Trávníčková: Výtvarná složka repertoáru Prozatímního divadla […], Divadelní revue 13, 2002, č. 1, s. 93, 96; F. Černý: Divadelní život v Jaroměři v letech 1819–1918, 2003, s. 45; B. Srba: V zahradách Thespidových, Brno 2009, s. 190, 193, 199, 200, 202–204, 211, 254n. ■ HD, NDp, Toman; PD-rep

Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav  –  Academia 2015, s. 607–609