Syn pekaře. Jako dítě žil několik let v uherském Eisenstadtu (dnes Rakousko), kam se rodiče přestěhovali za prací. Po návratu do Čech 1798 navštěvoval hlavní školu na Malé Straně, od 1804 gymnázium, od 1809 studoval filozofii a poté teologii na pražské univerzitě (doktorát 1824). 1811 vstoupil do premonstrátského řádu, ve Strahovském klášteře v Praze zastával různé funkce a také kázal. 1817 se stal profesorem na gymnáziu v Žatci, 1819 v Jindřichově Hradci. 1826 byl ustanoven správcem gymnázia v Bochnii v západní Haliči nedaleko od Krakova, kde působil až do své předčasné smrti. Jako uznávaný filolog byl členem Učené společnosti krakovské.
L. nejvýznamnějším počinem byly prozaické překlady Homérových eposů Ilias a Odysea (vyd. 1844). Příležitostně psal básně a v teoretických statích zastával používání časomíry v básnických překladech z klasických jazyků. Byl jedním z mála literátů své generace, kteří se v první polovině desátých letech 19. stol. věnovali dramatu. Během univerzitních studií napsal pětiaktovou „smutnohru“ Václav Nábožný, vejvoda český (1811, nedochováno) a nedokončené drama Eliška. Není vyloučeno, že jako předloha k Václavu Nábožnému posloužila stejnojmenná hra V. Tháma z repertoáru Vlastenského divadla (1792 a 1797), jejíž dnes neexistující text mohl znát z rukopisu či opisu. Touto hrou pronikl na repertoár českých her StD (1815) ovládaný pracemi J. N. Štěpánka. Zatímco Štěpánek své vlastenecké činohry s náměty z českých dějin žánrově přizpůsoboval typu dobrodružné rytířské hry, L. dramatický pokus měl zřejmě blíže k tradici her o mučednících, kterou ve Štěpánkově dramaturgii tehdy reprezentoval jediný další titul, Jan z Nepomuku.
Prameny a literatura
J. Hýbl: Historie českého divadla od počátku až na nynější časy, in H. Zschokke: Abelíno, veliký zbojník, 1816, samostatně → ed. V. Nejedlý, [1921], s. 22; M. Hýsek: Zapomenutá hra o sv. Václavu, Národní listy 28. 9. 1928, příl. s. 9 → Literární besedy, 1940; Vondráček I. ■ LČL, Otto; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 598
