Vl. jm. Liebscherová. – Otec Ignác L. byl v době jejího narození ředitelem úřadu ve Vysoké, po přestěhování do Prahy pracoval jako vě­zeňský dozorce. L. začínala hrát s ochotníky na Malé Straně, 1849 se objevila ve StD jako volontérka v českých představeních. 1850 se připojila k první české divadelní společnos­ti J. A. Prokopa, od června 1853 hrála pod Tylovým vedením u společnosti Zöllnerovy, nejpozději od konce ledna 1854 opět u Pro­kopa (doložena na štaci v Plzni). Po pohos­tinském vystoupení ve StD (Marie, Dennery– Lemoine: Spanilá Savojanka v Paříži, 29. 6. 1854) byla angažována. 1862 se stala členkou nově otevřeného PD. V prosinci 1874 dostala z úsporných důvodů výpověď, vzápětí sice odvolanou, ale 1875 byla penzionována pro chronické onemocnění hlasivek. Zůstala neprovdána, po odchodu z divadla žila léta v ústraní se sestrou Helenou. Pochována byla na Olšanských hřbitovech.

U kočujících společností působila také Hele­na L. (1836 – 16. 9. 1892). Zpočátku hrála druhé naivky a milovnice (např. Salafka v Klicperově Popelce varšavské, Marinka v Nestroyově frašce Chce mít švandu) a mladé chlapce (Pro­kop, Tyl: Paličova dcera; učedník Lazarillo, Dennery–Dumanoir: Král, hrabě a zpěvkyně). Po sestřině odchodu do StD přebírala mno­hé její role a v družině J. A. Prokopa zaujala nakrátko pozici první milovnice (Marianka, Raimund: Marnotratník, 1854). V druhé po­lovině padesátých let zprávy o ní chybí. 1862 je doložena u Kullasovy společnosti řízené J. Štanderou, kde už zastávala obor matek (např. Rosava v Tylově Strakonickém dudá­kovi, Vorlíčková v Bankrotáři a kramářce, tit. role Šantlovy Kouzelnice Černoborky). Kdy hereckou dráhu ukončila, se dosud nepodařilo zjistit. Žila pak jako soukromnice na Vinohra­dech, byla stižena duševní chorobou a zemřela v ústavu choromyslných. Kristina L. zazname­naná na cedulích Prokopovy společnosti 1851 a 1854 zůstává blíže neznámá.

L. se u venkovských společností prosadila jako herečka značně širokého záběru. Ztěles­ňovala role z oboru naivek i hrdinek, postavy mladých dívek i zralých žen. Podle lokální kri­tiky vynikal její projev citovou jemností a vře­lostí i přiměřenou deklamací prostou patetické manýry. Byla přední herečkou Prokopova sou­boru a tutéž pozici si vydobyla i za nedlouhého působení u Zöllnerovy družiny, kde ji Tylovo vedení utvrdilo v zodpovědném přístupu k di­vadelní práci. Po příchodu do Prahy se uplat­ňovala v českých představeních na stavov­ské scéně jako interpretka postav domácích autorů, zejména J. K. Tyla, v nichž vynikala již na venkově (Rozárka v Paličově dceři, Lesana ve Strakonickém dudákovi ad.). V ně­meckojazyčném pořadu představovala ženské mládí v bezpočtu her oblíbených rakouských a německých dramatiků. Pro svůj subtilní zjev – štíhlou postavu si udržela po celou he­reckou dráhu – byla obsazována do dětských rolí a do tzv. kalhotkových úloh v klasickém repertoáru (např. Herzog von York a později Eduard, Prinz von Wales, Shakespeare: König Richard der Dritte), ale hrála také Racinovu Is­mene (Phädra). Neminula ji ani opereta (např. Minerva, později Juno, Offenbach: Orpheus in der Unterwelt; Eulalia, Suppé: Pensionat). Na české scéně brzy prokázala silný tragic­ký fond. Tuto vlohu podporoval i temný hlas a zevnějšek, především voskově bílý obličej ostrých rysů rámovaný hustými černými ka­deřemi. Soudobé představě vznosné tragédky zato neodpovídaly její menší vzrůst a drobná postava, avšak právě fyzická křehkost proti­kladná k charakteru postav jim propůjčovala účinné napětí. Síla jejího herectví byla v kon­trastech a pečlivě vypracovaných detailech. Mezi hereckými rétory a krasořečníky PD byl podle dobových měřítek jejím handicapem břitký, suchý hlas, neschopný lyrické něhy nebo vášnivého vypětí. Pražská kritika jí vy­týkala také zkreslenou hlasovou modulaci, nepřiměřené délky a přízvuky. Tento nedostatek překonávala svědomitou pílí a snahou o co nejzřetelnější vyjádření myšlenky textu. Tím připravovala půdu herectví O. Sklenářové­-Malé. Některé úlohy přebírala po A. Koláro­vé (např. Kunhutu v Kleistově Katynce Heil­bronské, Kunhutu v Hálkově Záviši z Falken­štejna, Shakespearovu Gertrudu v Hamletovi a Volumnii v Koriolanovi). Ač se jí nevyrov­nala, byla v období 1860–64 nenahraditelnou silou v tragickém oboru, v němž obsáhla dia­metrálně odlišné ženské typy v rozpětí od hr­dinek submisivních, cituplně lyrických (např. Luisa v Schillerových Úkladech a lásce) až po kruté a panovačné (královna Alžběta v Ma­rii Stuartovně, Shakespearova Lady Makbeth). Vedle rolí z německé klasiky (Marie, pozdě­ji Adleta v Goethově Götzovi z Berlichingů ad.) vytvořila řadu postav ve hrách Shake­spearových (Virgilia v Koriolanovi, Jessika v Kupci benátském, Markéta v Životě a smrti krále Richarda Třetího ad.). Nejvýznamnější a poslední velkou hereckou kreací L. se stala Lady Makbeth, kterou založila na ctižádostivé démonii a v níž překvapila nově pojatým vý­stupem šílenství. Od poloviny šedesátých let dostávala již málo a podstatně menších herec­kých příležitostí, což kritika [Neruda] vedení PD vytýkala. Byť nepatřila k reprezentativní­mu typu hereček (osobně byla spíše plachá, málo sebevědomá a těžce snášela svou hlaso­vou indispozici), byly jí v posledních letech přidělovány povětšině role aristokratek a dam velkého světa. Po odchodu ze scény brzy ne­právem upadla v zapomenutí.

Role

StD

Bohdanka (F. Turinský: Pražané v roku 1648), Anežka (K. V. Kopecký [Tyl]: Žižka z Trocnova a bitva u Sudoměřic) – 1849; Emilie (J. Nestroy: Při zemi a v prvním poschodí aneb Rozmary štěs­tí) – 1850.

Prokopova spol.

Amalie Mílková (J. Vlach: Pokuta z lásky), Baruš­ka (F. Kaiser: Bratr honák aneb Venkované v hlav­ním městě) – 1851; Monika (J. J. Kolár: Monika), Debora (S. H. Mosenthal: Debora), Marie (E. Rau­pach: Mlynář a dítě jeho), Efronia (V. K. Klicpera: Popelka varšavská), Amalie (F. Schiller: Loupež­níci), Julie (K. Holtei dle franc.: Píše sama sobě), Klárka Burnova (Ch. Birch-Pfeifferová: Štefek Langer z Hlohova), Jitka (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švejdů), Cinthie (E. Raupach: Kníže ďá­bel), Marie Didierová (F. Pyat: Hadrník pařížský), Paní Fialová (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb To je klasické), Maritana (Dumanoir, A. Dennery: Král, hrabě a zpěvkyně aneb Zasnoubení před po­pravou), Blažena (J. N. Štěpánek: Rozkotání hra­du Kunětického aneb Jaroslav a Blažena), Cecilie (Ch. Birch-Pfeifferová: Sládkova dcera a panská rodina), Paulina (J.-B. Rosier: Brutuse, pusť Cesara), Kraska (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Rozárka (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera, i StD 1855), Emilie (týž: Bankrotář a kramářka aneb Měšťanská čest), Kate­řina (Ch. Birch-Pfeifferová: Jan Gutenberg), Berta (A. v. Kotzebue: Husité u Naumburku léta 1432) – 1852; Milina (J. K. Tyl: Slepý mládenec) – 1853.

Zöllnerova spol. 

Judita (V. K. Klicpera: Staročeský soud), Lesana (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, i ve StD 1860), Jarmila (F. B. Mikovec: Záhu­ba rodu Přemyslovského), Lorchen (L. Feldmann: Das Porträt der Geliebten) – 1853.

Prokopova spol.

Emilie (A. Bäuerle: Paleček na cestách z Prahy do Brna a do Vídně), Bibiana (H. Cuno: Loupežníci na Chlumu) – 1854.

StD

Marie (A. Dennery, G. Lemoine: Spanilá Savo­janka v Paříži) j. h., Adleta (J. K. Tyl: Slepý mlá­denec), Anežka Sorelová (F. Schiller: Panna Orleanská), Františka (S. H. Mosenthal: Svato­janský dvůr aneb Selka a palič), Celia (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hos­podská) – 1854; Kordelie (W. Shakespeare: Král Lear), Zaira (A. Bäuerle: Alína aneb Praha v jiném dílu světa), Amalie (F. Raimund: Marnotratník aneb Boháč a žebrák), Madame Schleyer (J. Nestroy: Der Zerissene), Emilie (týž: Die beiden Nachtwand­ler oder Das Nothwendige und das Überflüssige), Margarethe Kurl (F. Schiller: Maria Stuart), Amo­ro sa (J. Nestroy: Der böse Geist Lumpacivaga­bundus oder Das liederliche Kleeblatt), Rasti­slava (F. Stamm: Libuše, kněžna česká), Hermie (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské, i něm. 1857) – 1855; Amalia (Ch. Birch-Pfeifferová dle F. Bremerové: Mutter und Sohn), Anna Pacholí­ková (W. Shakespeare: Veselé ženy windsorské), Marie (J. W. Goethe: Götz z Berlichingů, rytíř se železnou pěstí) – 1856; Johanna (V. K. Klicpe­ra: Hrabě Jaropolk aneb Loupežnická jeskyně), Virgilia (W. Shakespeare: Koriolanus, vojevůd­ce římský), Vévodkyně na divadle (týž: Hamlet, princ dánský), Emilie (týž: Othello), Blanka (týž: Jan, král anglický), Eližběta z Valoisu (F. Schiller: Don Karlos, infant španělský, i PD 1863), Ismene (J. Racine, ú. F. Schiller: Phädra, něm.), Herzog von York, později Eduard, Prinz von Wales (W. Shake­speare: König Richard der Dritte), Ančička (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Marie (V. K. Klic­pera: Bratři v Archangelsku aneb Psaní z Tobolska), Marie (J. Nestroy: Einen Jux will er sich machen), Lu cius (W. Shakespeare: Julius Cäsar, něm., 1858 čes.), Jessika (týž: Benátský kupec) – 1857; Luisa (F. Schiller: Ouklady a láska), Elška (V. K. Klicpe­ra: Soběslav, selský kníže), Louise (E. Devrient: Der Fabrikant), Olivie (W. Shakespeare: Večer svatotříkrálový), Athenais (E. Scribe, E. Legouvé: Adrien ­na Lecouvreur, něm.), Marie (S. H. Mosenthal: Der Sonnwendhof) – 1858; Selma (Ch. Birch-Pfeifferová dle F. Bremerové: Matka a syn), Efrosina (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i PD 1863), Gräfin Isabella (E. Raupach: Die Schule des Lebens) – 1859; Karo­linka (J.-F.-A. Bayard, E. Vanderburch, ú. J. K. Tyl: Nalezenec), Kunhuta z Turneku (H. v. Kleist: Ka­tynka Heilbronská aneb Zkoušení ohněm), Emma (J. Nestroy: Talisman), Sophie (L. Angely: Dreizehn Mädchen in Uniform), Lesana (J. K. Tyl: Strakonic­ký dudák aneb Hody divých žen, i PD 1863) – 1860; Minerva, později Juno (J. Offenbach: Orpheus in der Unterwelt), Eulalia (F. v. Suppé: Das Pensionat), Viola Těšínská (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Pře­myslovského, i PD 1863), Liduška (F. Kaiser: Kněz a voják aneb Bitva u kláštera skalického) – 1861; Louisa (F. V. Jeřábek: Veselohra), Paní Kateřina Šestáková (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera, i PD 1863), Erste Hexe (W. Shakespeare: Macbeth), Adleta (J. W. Goethe: Götz z Berlichingů) – 1862.

PD

Hraběnka Trčková (F. Schiller: Smrt Valdštýno­va), Královna Kunhuta (V. Hálek: Záviš z Falken­štejna) – 1862; Gertruda (W. Shakespeare: Ham­let, princ dánský), Eližběta z Valoisu (F. Schiller: Don Carlos, infant španělský), Královna Isabeau (týž: Panna Orleanská), Generálová z Mansfeltu (Ch. Birch-Pfeifferová dle F. Bremerové: Matka a syn), Alžběta (F. Schiller: Marie Stuartka), Markéta (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda Třetího), Goneril (týž: Král Lear), Mar­kéta z Parmy (J. W. Goethe: Egmont) – 1863; Marfa (F. B. Mikovec: Dimitri Ivanovič), Volumnia (W. Shakespeare: Koriolanus, vojevůdce římský), Lady Makbeth (týž: Makbeth), Paní Sarah Reedo­vá (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lo­woodský), Klaudia (G. E. Lessing: Emilie Galotti), Gervaise Chaute Fleurie – Gudule (Ch. Birch-Pfeif­ferová dle V. Huga: Zvoník Nôtre-Damský) – 1864; Alžběta (H. Laube: Hrabě Essex), Paní Marécha­lová (E. Augier: Svatouškové) – 1865; Hippolyta (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Markýza de Pompadour (A. E. Brachvogel: Narcis), Marké­ta, matka Tylova (J. K. Tyl: Jan Hus) – 1866; Mat­ka Bartáková (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík z hor), Svatava (K. Sabina: Černá růže) – 1867; Ulrika Eleonora (E. Bozděch: Baron Goertz) – 1868; Kněžna Beata Ostrožská (J. Szujski: Kněžna z Ostrogu), Paní Zvonečková (G. Raeder: Lišák a Smola aneb Veselí tuláci) – 1869; Šílená paní (A. N. Ostrovskij: Bouře) – 1870; Markéta z Parmy (J. J. Stankovský: Žebráci) – 1872; Paní Capuronová (H. Meilhac, L. Halévy: Král Kandaules) – 1874.

Prameny a literatura

SOA Praha: Sbírka matrik, Třebsko 05, matri­ka narozených 1816–1863, s. 144, obr. 60. AMP: Sbírka matrik, TO Z5, matrika zemřelých fary u sv. Tomáše 1851–1896, s. 368, obr. 376; Soupis pražských domovských příslušníků [otec Liebscher Ignaz, 1795]. ■ nesign., Pražský večerní list 28. 12. 1849 [Bohdanka, Pražané v r. 1648]; Lumír 2, 1852, s. 143, 382n. [Prokopova spol.]; 3, 1853, s. 646, 766 [Zöllnerova spol.]; nesign. [F. B. Mikovec], tamtéž 4, 1854, s. 670 [Marie, Spanilá Savojanka], 1103 [Fran­tiška, Svatojanský dvůr], 1151n. [Anežka Sorelová, Panna Orleanská]; 5, 1855, s. 260 [Rozárka, Paličo­va dcera]; 7, 1857, s. 115n. [Johanna, Hrabě Jaropolk], 428n. [Eližběta z Valois, Don Karlos], vše → F. B. Mikovec: Pražská Thálie kolem 1850, 2010; nesign., Lumír 13, 1863, s. 20 [Kunhuta, Záviš z Falkenštejna], 236 [Gertruda, Macecha], 981 [Markéta, Richard III.], 716 [Alžběta, Marie Stuartka]; J. N. [Neruda], Národní listy 11. 3. 1867 [málo obsazo­vána]; tamtéž 24. 12. 1874 [výpověď z PD], 25. 12. 1874 [odvolání výpovědi]; J. Arbes: Ze zákulisí, 1888, s. 190, 193, 238●; nekrology: Dalibor 12, 1890, s. 253; Česká Thalia 4, 1890, s. 278; Světozor 24, 1889/90, s. 48●; J. Bittner: Z mých pamětí, 1894, s. 167–169; O. Sklenářová-Malá: Z mých vzpomínek, 1912, s. 52–56; V. Štein Táborský: Dějiny ven­kovských divadelních společností, 1930, s. 58n.; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 222–224; K. Engelmüller: O slávě herecké, 1947, s. 36; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 63n., 67, 217 + Umělcové na pouti, 1961, s. 20, 30; DČD II [obr. 150 Lipšová, nikoli Forchheimová-Rajská, jak uvedeno]; DČD III ■ NDp, Otto; Laiske, PD-rep

Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav  –  Academia 2015, s. 595–598