Roz. Bollardová, psáno též Bolardová. Zprvu hrála pod dívčím jménem. – Pocházela z rodiny pražského krejčího a nadšeného divadelního ochotníka. Starší sestra F. Bollardová (1836 až 1892) se stala herečkou a byla členkou StD, PD a ND, hercem byl i bratr J. Bollard. L. začínala hereckou dráhu v ochotnickém souboru na Smíchově (mj. Amalie v Schillerových Loupežnících, 1865), po úspěchu v tit. roli Kolárovy Moniky se stala miláčkem obecenstva. První angažmá nastoupila v srpnu 1865 u F. J. Čížka, který ji přijal pro tragický obor. 1866 přešla ke společnosti J. J. Stránského a ještě t. r. k řediteli F. Pokornému. 1867 vystoupila v PD v úloze Esmeraldy (Birch-Pfeifferová dle Huga: Zvoník Notre-Damský, 24. 3.), ale angažována nebyla, zato vystupovala s karlínskými ochotníky, kde upoutala pozornost v tit. roli Mosenthalovy Debory, hrála tu i Verunku v Diblíkovi a Kolárovu Magelonu. O Velikonocích 1868 se stala členkou Kramuelovy společnosti, kde se setkala s Karlem L., za něhož se v říjnu 1871 v Jihlavě provdala. Po sňatku užívala příjmení Lierová. Střídala pak angažmá u různých společností následujíc úspěšnějšího, ale neklidného manžela. Od 1872 působila u E. Zöllnerové, po manželově neshodě s ředitelkou soubor 1876 oba opustili. Po epizodě u T. Knížkové se koncem 1877 stala členkou společnosti J. Pištěka, kam Lier nastoupil o něco dříve.
L. byla přijata pro obor salonních dam. S Pištěkovou společností hrála v zimní části sez. 1877/78 a 1886/87 v Plzni, 1884/85 v Brně, v letním období v ředitelově vinohradské Aréně v Kravíně. 1887 přešla do právě založené společnosti hereckého kolegy V. Budila. Po třech letech se vrátila k Pištěkovi, u něhož působila až do své předčasné smrti 1893. Zemřela na plicní tuberkulózu v Písku, byla pochována na tamním hřbitově u sv. Trojice.
Divadlu se věnoval i syn František L. (1875 až 1911) a dcera Marie, provd. Rýdlová (1884 až 1971).
L. se zprvu snažila prosadit jako představitelka tragických rolí, pro něž byla vybavena odpovídajícím zjevem (vysoká, štíhlá postava, vznosné držení těla) a hlubokým, poněkud melancholicky zastřeným hlasem. Již jako mladá začátečnice, pak zejména u F. Pokorného ztělesnila několik velkých tragických postav, např. Kolárovu Moniku a Shakespearovu Desdemonu. Při vystoupení na angažmá v PD kritika konstatovala, že talentovaná herečka zatím ulpívá u vnějškové prezentace postavy, lokální mimopražští referenti jí vytýkali chladný projev. U Pištěka nalezla svou nejvlastnější sféru v oboru salonních dam, které představovala s přirozenou aristokratickou noblesou. Vynikla jako Marie Terezie v Bozděchově Zkoušce státníkově či jako Ludmila v Rosenově veselohře Naše děvčata. Stala se uznávanou oporou dámské části souboru, ač její projev občas trpěl nedostatkem vnitřního citu a tíhl k nápadným, na efekt vypočítaným postupům. V Budilově společnosti, do níž byla přijata pro obor matek, ještě zahrála řadu dam velkého světa (mj. Markýza de Pompadour, Brachvogel: Narcis), ale v jejím repertoáru převažovaly charakterní role (např. Emilie, Shakespeare: Othello; vdova Pospělová, Palm: Náš přítel Něklužev; Rosava, Tyl: Strakonický dudák), na nichž dozrála a prohloubila své herectví o polohy jemně odstíněných duševních nálad a niterných stavů. Dařily se jí i staré ženy, v nichž překvapila pravdivostí a hloubku prožitku (např. židovka Perl ve Vrchlického Rabínské moudrosti). Umělecký vývoj L. významně ovlivnil V. Budil, který rozpoznal její potenciál a vedl ji k psychologicky nuancovanému realistickému projevu. Předčasná smrt ji zasáhla dříve, než proměnu svého herectví dovršila.
Role
Stránského spol.
Vikomt (J.-F.-A. Bayard, Dumanoir: Vikomt z Letoriéru), Griselda (F. Halm: Griselda aneb Zkoušení věrné ženy), Bětuška (F. Prüller: Krásná selka z klášterního dvorce), Berta (F. Grillparzer: Pramáti) – 1866.
Pokorného spol.
Cecilie (V. Sardou: Mnoho přátel naše škola), Desdemona (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský, i Kramuelova spol. 1868), Ofelie (týž: Hamlet, princ dánský, i Kramuelova spol. 1869, spol. E. Zöllnerové 1874, Pištěkova spol. 1878), Kateřina (týž: Zkrocení zlé ženy, i Kramuelova spol. 1877, Pištěkova spol. 1879), Viola (týž: Večer tříkrálový), Božena (G. Freytag: Novináři), Anežka (J. K. Tyl: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři), Leonora (F. Schiller: Fiesko), Katynka (H. v. Kleist: Katynka z Heilbronnu), Antonie Turletová (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Pokuta muže), Eleonora (K. E. Chojecki: Vláda a láska), Eliška (V. K. Klicpera: Soběslav), Efrozina (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i Pištěkova spol. 1879), Verunka (Ch. Birch-Pfeifferová: Zlatodvorský sedlák) – 1866; Porcie (W. Shakespeare: Kupec benátský), Markéta (J. W. Goethe: Faust), Rosamunda (T. Körner: Rosamunda), Jitka (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka) – 1867.
Kramuelova spol.
Alžběta Claypole (E. Raupach: Smrt Cromwellova) – 1868; Markéta (A. Anicet-Bourgeois, M. Masson: Žebračka), Markýzka de Logny (E. Bozděch: Z doby kotillonů, i spol. E. Zöllnerové 1874, Pištěkova spol. 1880), Cidlina (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Efrosina (V. Hálek: Carevič Alexej), Marie (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Žofie (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský), Paola (V. Sardou: Paragrafy na střeše), Kouzelnice Milostna (F. Raimund: Marnotratník), Vlasta (F. Stamm: Libuše, kněžna česká aneb Založení Prahy), Vdova Jahodová (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka), Eližběta (V. K. Klicpera: Loupež aneb Ztracené dítě), Viola Těšínská (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského) – 1869; Isabella (H. Clauren: Ženich z Ameriky) – 1870.
Spol. E. Zöllnerové Brno
Ljubov Pavlovna (N. I. Černjavskij: Občanský sňatek), Verena (J. J. Kolár: Pražský žid), Jarmila (F. B. Mikovec: Poslední Vršovec aneb Záhuba rodu Přemyslovců), Cesarina (A. Dumas ml.: Žena Claudiova), Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák, i Budilo va spol. 1888), Vévodkyně z Marlborough (E. Scribe: Sklenice vody, i Pištěkova spol. 1885), Julie (F. Kaiser: Hezká krupařka), Dolores (V. Sardou: Vlast, i Pištěkova spol. 1881), Víla Slavie (K. Elmar, ú. J. H. Böhm: Šantala aneb Cesta kolem světa), Marie Terezie (E. Bozděch: Zkouška státníkova, i Pištěkova spol. 1879), Markéta (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Paulina (V. Sardou: Bodří venkované) – 1874; Clarissa Dumoulin (M. a L. Güntherovi: Žárlivá královna) – 1875; Marie Stuartovna (F. Schiller: Marie Stuartovna) – 1876.
Spol. T. Knížkové
Bětuška (R. Kneisel: Chudý písničkář, i Pištěkova spol. 1877), Žofie Arnoultová (A. Decourcelle, Lambert-Thiboust: Obědvám s matkou) – 1877.
Pištěkova spol.
Julie (A. L’Arronge: Doktor Kalous), Vévodkyně z Aubeterre (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen), Terezie (K. Costa: Zuzančin pan kaprál), Marie Požárecká (J. Rosen: Malí velikáni), Fáma (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Markéta Smiřická (L. Stroupežnický: Černé duše), Klárka (A. L’Arronge: Můj Vojtíšek), Iljuška (K. Tůma dle A. Berly: Žertva na Balkáně) – Brno 1879; Marie (J. V. Frič: Zápas o korunu českou), Barbora Zoufalová (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Královna Alžběta (H. Laube: Hrabě Essex), Hraběnka z Autrevalu (E. Scribe, E. Legouvé: Boj s dámami), Clarissa (A. Dumas ml.: Pan Alfons) – Brno 1880; Emilie (W. Shakespeare: Othello, i Budilova spol. 1888), Regan (týž: Král Lear), Josefina (E. Bozděch: Světa pán v županu) – 1881; Crescencie (F. F. Šamberk: Podskalák) – 1882; Jedličková (J. K. Tyl: Paličova dcera), Vavřincová (E. Erckmann, A. Chatrian: Roháči), Hedvika (F. v. Schönthan: Hloupý kousek), Fedora (V. Sardou: Fedora) – 1884; Esmeralda (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží), Odetta (V. Sardou: Odetta), Ludmila (J. Rosen: Naše děvčata), Eliška z Rožmberka (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Hermína (F. v. Schönthan: Zlatý pavouk) – 1885; Baronka de Préfont (G. Ohnet: Majitel hutí), Kalousová (A. L’Arronge: Doktor Kalous), Selka Caton (Ch. Birch-Pfeifferová: Miláček Štěstěny), Paní Horská (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský), Plátenice Šestáková (J. K. Tyl: Paličova dcera), Ludmila (R. Kneisel: Ona něco ví!), Ludmila (F. F. Šamberk: Éra Kubánkova) – 1886.
Budilova spol.
Matilda (A. L’Arronge: Cesta k srdci), Sibylla (J. Vrchlický: Exulanti), Rebeka (V. Sardou: Staří mládenci) – 1887; Sarah Mathisonová (týž: Vlast), Libuše Hrušková (F. v. Schönthan: Jaromír Kvítek), Vostřebalka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Kateřina (J. Štolba: Maloměstští diplomati), Zuzana Poličanská (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Avdoťa Ivanovna (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Kateřina (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), Emilie z Dornenkornu (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Hraběnka Vilemi na (K. Pippich: Svět zásad) – 1888; Markýza de Pompadour (A. E. Brachvogel: Narcis), Hermina de Sagancey (E. Pailleron: Myška), Paní Bonivardová (A. Bisson, M. Mars: Ta milá paní tchyně), Juana (J. Echegaray: Světec či blázen), Anna Ivanovna Pospělová (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev), Perl (J. Vrchlický: Rabínská moudrost) – 1889; Kamila Széderváryová (G. Csiky: Proletáři), Hraběnka Dobronovská (A. Dumas ml., dram. A. d’Artois: Aféra Clémenceauova) – 1890.
Pištěkova spol.
Baronka de Targy (O. Feuillet: Pařížský román), Vdova Lahodová (A. Lokay: Vosí hnízdo), Stará Lída (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník) – 1890; Rozvodová (H. Sudermann: Čest), Prášková (V. Štech: Maloměstské tradice), Betty (H. Ibsen: Podpory společnosti), Jindřiška (O. Feuillet: Montjoye), Colomba (V. Sardou: Poslední psaní) – 1891; Janiková (H. Sudermann: Konec Sodomy), Soukupka (F. X. Svoboda: Směry života), Paní Pernellová (Molière: Tartuffe), Petronella (F. v. Suppé: Boccaccio) – 1892.
Prameny a literatura
SOA Třeboň: Sbírka matrik, Písek 61, matrika zemřelých 1892–1902, s. 46, obr. 49. ■ J.: Z Počátek, Tábor 2, 1865/66, č. 39; -S-: Z Pelhřimova, tamtéž, č. 46; S-l: Divadlo, tamtéž 3, 1866/67, č. 38 až 43; J. N. [Neruda]: Literatura a umění, Národní listy 26. 3. 1867 → České divadlo III, 1954; P.: Z Karlína, Česká Thalia 1, 1867, s. 93; nesign: Divadlo, Tábor 6, 1869, s. 9, 14, 21; nesign.: Z Tábora, Česká Thalia 3, 1869, s. 31; Aréna v Kravíně, tamtéž 4, 1870, s. 76, 102n.; nesign.: Divadlo, Koruna česká 27. 1. 1872; Tylovič: Národní divadlo v Brně, Jeviště 1, 1885, s. 44; M., Moravská orlice 14. 2. 1885 [Dolores, Vlast], 26. 2. 1885 [Ludmila, Naše děvčata]; -a: Letní divadlo v Plzni, Plzeňské listy 24. 7. 1888; nesign.: Arena v Plzni, tamtéž 8. a 17. 8. 1889; Národní listy 8. 10. 1893 [úmrtí]; J. Arbes: Z galerie českého herectva, [1911], s. 381; V. Budil: Z mých ředitelských vzpomínek I, 1919, s. 14, 54; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 88n., 126, 147. ■ ODS, PBJ II; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 590–592
