Česky psán František. – Otec Josef L. byl sedlákem v Libíně. L. se vyučil obchodníkem textilem ve Vídni, kde asi patnáct let v tomto oboru podnikal. 1840 si otevřel obchod v Praze v ul. Na Příkopě čp. 388. Od mládí se zajímal o divadlo a získané jmění mu umožnilo ucházet se 1857 o pronájem StD. V konkursu zemského výboru sice uspěl F. Thomé, avšak L. s ním zůstal ve styku a pomáhal mu řešit finanční problémy; postupně se stal jedním z jeho největších věřitelů. V dubnu 1863, kdy zemský výbor rozhodl zcela oddělit správu StD a PD (formálně osamostatněno v listopadu 1862), se L. ucházel o vedení PD spolu s kapelníkem J. N. Maýrem a činoherním režisérem P. Švandou ze Semčic. Skupině disponující kapitálem a splňující i odborné předpoklady bylo vedení divadla přiřčeno od Velikonoc 1864 (StD získal ředitel R. Wirsing z Lipska). L. se stal ředitelem, Maýr převzal vedení opery a Švanda činohry. L. ihned investoval do základního vybavení PD, jež bylo dříve sdíleno se StD (dekorace, zkušebny, hudební knihovna, ustavení vlastního baletu). Pro každodenní provoz, rozšířený z původních tří hracích dnův týdnu, bylo třeba najít nový repertoár. Aby doplnil příjmy z malého PD, pronajal si na letní měsíce 1864 Novoměstské divadlo se 1300 místy. Pro léto 1865 si tuto scénu zajistil Wirsing, L. proto najal a adaptoval ne zcela vyhovující taneční sál na Žofínském ostrově, kde zahájil letní sezonu v květnu. Finanční problémy ho přiměly předložit spolu s Wirsingem v červnu 1865 návrh spojení opery a operety, nejnákladnějších částí provozu obou divadel. Obě scény si měly ponechat pouze sólové zpěváky, orchestr, sbor a balet se měly sloučit. Česká intendance plán odmítla a L. koncem srpna 1865 na ředitelskou funkci rezignoval. Podnikal dále v textilu. 1868 se stal tichým společníkem P. Švandy st. při stavbě jeho Arény ve Pštrosce na Král. Vinohradech, svůj podíl však brzy prodal. 1873–75 řídil dvorní divadlo v saském Altenburgu, finanční problémy jeho tamní působení ukončily. V posledních letech žil v Mostě, kde také zemřel, ostatky byly převezeny do Prahy a uloženy na hřbitově v Košířích.
Po celou dobu pražského ředitelského působení byl L. pod silným finančním tlakem. Opíral se proto především o hudební repertoár, který mohl přivést i německé publikum. Atraktivnost opery zvyšoval hostováním význačných sólistů (mj. koloraturní sopranistka J. Brennerová, sestry B. a C. Marchisiovy ad.), na velké scéně Novoměstského divadla uváděl výpravné hry s hudbou. V červnu 1864 tam hostoval francouzský soubor s baletem Život ve snách (sedmnáct představení), který byl první výpravnou revuí na české scéně, v červenci uvedla táž společnost v součinnosti s českými herci férii Kouzelná nožka (devatenáct představení). V přestávkách představení v PD vystupoval jednonohý tanečník Donato. Český tisk L. kritizoval za zanedbávání české hudební tvorby a za nadbíhání vkusu publika.
Nelze přesněříci, zda zasahoval L. do vedení činohry, či zda osmatřicetiletý Švanda vedl činoherní soubor samostatně. Členy osamostatněného ansámblu PD byli F. Bollardová, M. Hynková, A. Libická, O. Malá (provd. Sklenářová), E. Pešková (z operety vypomáhala činohře T. Boschettiová), J. Kaška, F. Kolár, J. Lapil, F. F. Šamberk, K. Šimanovský a pozdější zpěvák A. Grund, nově byli angažováni J. Mošna a J. Seifert. Činohra uvedla za šestnáct měsíců jeho ředitelství asi sto padesát titulů, z nichž více než devadesát se hrálo už ve StD, ostatní byly novinky, většinou dobové efemeridy. Mezi překlady byl v souvislosti s jubilejními oslavami silně zastoupen Shakespeare; deset titulů převzato ze StD, nově nastudovaný Julius Caesar (překlad F. Doucha) zahajoval L. ředitelské období (28. 3. 1864). Z repertoáru StD se opakovala dramata Schillerova (šest) a Goethova (dvě), frašky Nestroyovy (pět), hry Birch-Pfeifferové (šest) ad. Slovanskou tvorbu za stupoval vedle dvou starších her J. Korzeniowského česky poprvé uvedený Gogolův Revizor (1865). Vedle jednotlivých nových překladů z němčiny (Moser, Raupach, Lessing, Laube) byl nejvíce obohacen francouzský, převážně soudobý repertoár (mezi jedenácti autory též dvakrát Molière). L. byl prvním ředitelem, který vedl zcela samostatný provoz české scény. Ač měl zkušenosti z období finanční spolupráce s Thomém, nedokázal realisticky odhadnout náklady na nově zřizované divadlo a v investicích pozbyl velkou část svého jmění. Po jeho odchodu se nenašel podnikatel ochotný divadlo převzít, proto bylo ustaveno družstvo ručící společným kapitálem. L. zásluhou zůstává, že v prvních mimořádně obtížných měsících samostatnosti PD dal českému opernímu i činohernímu souboru solidní zázemí a vytvořil předpoklady pro jejich další rozvoj.
Prameny a literatura
SOA Litoměřice: Sbírka matrik, L 88/4 Libyně, matrika narozených 1784–1809, fol. 23, obr. 27; 118/27, Most, matrika zemřelých 1877–1894, s. 125, obr. 64. ■ Lumír 13, 1863, s. 908 [ředitelství PD]; Národní listy 15., 19., 21., 23. a 24. 6., 1. a 6. 7. 1865 [spojení PD a StD]●; nekrology: J. L. T. [Turnovský], Divadelní listy 2, 1881, s. 79n., 167n.; Urbánkův Věstník bibliografický 2, 1881, s. 83●; Teuber III, s. 483, 567, 582–584, 643, 677–682, 687; E.: Ředitelé českého divadla 1862–1902 II, Meziaktí 3, 1902/03, č. 37; A. Čech: Z mých divadelní pamětí [1903], zvl. s. 37–52; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, zvl. s. 87–97; Jos. Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho opera, 1938, s. 20, 23, 26, 29, 36, 39, 40, 42, 43, 47, 48, 59, 63n., 77, 106, 210, 234, 266, 361; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 110, 113; DČD III ■ HD, NDp, Otto; PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 578–580