Psán též Langraf. – Syn opolanského familianta (dědičný nájemce panské půdy). Ve dvanácti letech ho otec svěřil J. Kašíkovi, pocházejícímu rovněž z Opolan, který provozoval loutkové divadlo a gymnastiku. U něho se L. začal cvičit v akrobacii (měl vystupovat jako hadí muž), ale kvůli tvrdým podmínkám utekl zpět k otci. Zanedlouho se po smrti rodičů ke Kašíkovi vrátil. Následovaly další útěky a návraty. Krátce byl u Kašíkova bratra Jana, který jezdil s panoramou a střelnicí, poté u loutkáře Václavíka z Opavy, kočoval s komedian tem Hájkem. Opět se vrátil načas k J. Kašíkovi, u něhož v té době hrál loutkové divadlo J. N. Lašťovka se svou ženou. L. si našel práci v cukrovaru, ale po několika měsících se uchytil, vždy na krátkou dobu, u různých cirkusových a komediantských skupin, s nimiž vystupoval jako akrobat. V té době se setkal s F. Vinickým, který měl licenci na loutkové divadlo a gymnastické produkce. Oženil se s jeho dcerou Cecilií a setrval u něho do jeho smrti 1854. Pak působil u Kašíka a u Chmelařova cirkusu. 1858 získal vlastní licenci pro gymnastická vystoupení. Údajně na manželčino naléhání se začal od 1860 zabývat i loutkovým divadlem. 1861 se vypravil s F. Vinickým ml. do oblastí dnešního Polska a Slovenska, kde předváděli gymnastiku a hráli s loutkami. 1866 podnikli znovu delší cestu (Trenčín, Žilina, Liptovský Sv. Mikuláš, Košice), pokračovali na jih do Uher a dostali se až do Pětikostelí [Pécs]. Z dobrodružné cesty si L. 1867 přivezl šest uherských koní a pokusil se provozovat hipodrom. Po nezdaru tohoto podniku si pořídil voskové figuríny a předváděl je na jarmarcích. Vedle těchto atrakcí, které provozoval hlavně v létě, hrál v zimních měsících loutkové divadlo. Od konce sedmdesátých let se věnoval pouze loutkářství. Působil hlavně ve středních Čechách. 1895 patřil ke kandidátům na reprezentativní loutkářské vystoupení na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze. Měl dvanáct dětí, dospělosti se dožili jen dcera Marie (provdala se za loutkáře J. Kaisera, jemuž L. věnoval loutky z dílny A. Suchardy zděděné po F. Vinickém) a syn Hynek (zdědil otcovy novější loutky od pražského řezbáře J. Alessiho). Zemřel na sešlost věkem.
L. se řadil k dobovému typu kočovných komediantů, kteří se živili provozováním různých atrakcí. V mládí a v době, kdy měl malé děti, které vycvičil, předváděl gymnastická vystoupení, příležitostně doplňovaná loutkářskými produkcemi. L. loutkářskou činnost, která nakonec v jeho působení převládla, ovlivnilo setkání s dvěma význačnými reprezentanty českého loutkářství, F. Vinickým a J. N. Lašťovkou. L. převzal většinu her z repertoáru F. Vinického (mj. Fausta, Jenovefu, Jana Kovaříka). Hrál je zpaměti, později uváděl novější hry „z knížek“. V devadesátých letech, kdy vrcholil kult M. Kopeckého, L. svou činností připomínal význam loutkářského působení F. Vinického.
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, Sány 03, matrika narozených 1787–1830, s. 124–125; Kutná Hora 66, matrika zemřelých 1908–1920, s. 245. ■ F. Hrnčíř: Loutkové divadlo, Katalog školského oddělení Národopisné výstavy českoslovanské v Praze 1895, 1895, s. 46; K. Procházka: O loutkových divadlech. Lidopisná studie, České květy 3, 1904, s. 134n., 156n.; Národní politika 4. 4. 1913 [úmrtí]; J. Bartoš: Loutkářská kronika, 1963, s. 120–122.
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 559
