Křtěn Joseph Martin. Dříve uváděný rok úmrtí 1878 je chybný. – Pocházel z početné herecké rodiny, která se objevuje 1813 a 1814 u německé společnosti ředitele Tazlara v Chebu (na cedulích jmenovitě doloženi: Caroline, Martin – podle typu rolí a benefičních představení matka a otec, dále Fanny a Emilie) a E. Prevora v Teplicích (na cedulích ještě Janette a Peter). Otec Martin K. v té době zastával obor hrdinů (např. tit. role Shakespearova Macbetha; Heinrich von Reisengrün, Cuno: Die Räuber auf Maria Culm; Salomon, Stegmayer dle Caignieze: Salomons Urtheil) a uplatňoval se i jako komik (např. Hanns Klachel, Gulfinger v. Steinsberg: Hanns Klachel von Przelautsch). 1820 se osamostatnil (udělení koncese doloženo ke 2. 8. 1820, další 26. 7. 1822, 10. 11. 1823) a provozoval střídavě produkce „deklamatorní“ a „dramatické“, zřejmě pouze s rodinnými příslušníky. Jeho působení skončilo asi v únoru 1826, kdy po rozpadu rodiny, způsobeném jeho nadměrným pitím, koncesi v rozporu s předpisy pronajal, za což mu byla zřejmě odebrána.
K. vystupoval jako herecké dítě od útlého věku. U druhořadých společností si však patrně osvojil jen rutinní machu. Jeho první žádost o koncesi (1837) byla zamítnuta, zda uspěl následujícího roku, není známo. Povolení obdržel v dubnu 1839 pro Táborský kraj, v červenci t. r. pro kraj Hradecký (vyjma Hradce Králové), v červnu 1840 pro kraj Chrudimský a v září t. r. znovu i pro Hradecký. Od 1841 se snažil proniknout do jižních Čech. Uspěl nejprve v kraji Táborském, pak Prácheňském (od března 1842) a Budějovickém (od ledna 1843, bez Českých Budějovic). Od prosince 1846 již disponoval povolením pro čtyři české kraje (Budějovický, Táborský, Berounský a Kouřimský), od května 1850 a znovu od září 1851 pro Budějovický, Plzeňský a Pražský (vyjma krajských měst). Kromě četných úředních záznamů (K. žádal neúnavně o další koncese) je o německé éře společnosti až do její zásadní proměny na podzim 1851 minimum zpráv. Z hlášení mělnického hejtmanství vyplývá, že na jaře 1851, kdy hrála v tomto okrese, patřila k malým podnikům, kromě ředitele ji tvořili rodinní příslušníci herce T. Klemen se. I proto byl zřejmě K. ochoten přijmout J. K. Tyla se skupinou českých herců propuštěných ze StD (M. Forchheimovou-Tylovou, A. Rajskou, F. Krumlovským a K. Šimanovským). Soubor pak doplnili herci od Prokopovy společnosti (F. J. Čížek, M. Bělská, Ch. Greinerová, J. O. Hlava, Jan Jelínek s manželkou Marií Annou, J. V. Jelínek a jeho pozdější žena J. Suchá, M. Köhlerová, později provd. Ryšavá, A. Mušek). Jako držitel koncese K. zůstal statutárně ředitelem, společnost fakticky řídil a tichým společníkem byl J. K. Tyl (na cedulích označován jako hlavní správce). V české etapě zahájené 1. 11. 1851 v Jindřichově Hradci působila společnost na jihu Čech (Třeboň, Písek, Tábor, Vodňany, Netolice, Strakonice, Klatovy, Domažlice) a za Tylova vedení předčila uměleckými výkony, skladbou repertoáru i spořádanými poměry upadající První českou společnost ředitele J. A. Prokopa. Českojazyčné produkce se setkávaly se značným ohlasem u obecenstva a pozorně je sledoval pražský tisk. V prosinci 1852 úřady K. zakázaly další provozování českých her, principál docílil několikaměsíčního odkladu k Velikonocům 1853, ale další spojení s Tylem už neriskoval. Po odchodu českých herců sestavil nový ansámbl, s nímž hrál do 1856 německy, pak opět i česky (v souboru měl A. Landovou, J. Krämera, A. Merhauta). 1859 uzavřel kontrakt s J. Štanderou, dosavadním hospodářským správcem společnosti F. Zöllnera. Režisérem se stal bývalý herec StD K. Polák, za jehož přispění vznikl solidní ansámbl (A. Libická, M. Köhlerová, J. Mošna, J. L. Turnovský, M. Forchheimová-Tylová, A. Rajská, V. Braun, J. Faltys, H. Mušek ad.). Rekonstruovaná společnost zahájila v Pelhřimově, kočovala po jižních, středních a východních Čechách (v Sušici, Strakonicích, Blatné, Písku, Táboře, Benešově, Hradci Králové, Jičíně). 1861 se K. dostal až na smíchovské předpolí Prahy (hostinec U Eggenberku 25. 8.–3. 11.). Po Štanderově odchodu 1863 svěřoval vedení artistickým správcům (H. Muškovi, J. Faltysovi, O. Červíčkovi, K. Postlovi) a dále provozoval české hry. Se členy své družiny měl dobré vztahy, i když společnost po odchodu hospodářsky schopného Štandery neprosperovala; herci nepobírali pevný plat, ale podíly z tržby jednotlivých představení, tzv. díly. Za prusko-rakouské války 1866 K. využil přítomnosti pruských vojsk a hrál pro ně německy. V českém repertoáru se tehdy objevily i hry dosud zakazované cenzurou (Tylův Jan Hus, Kolárova Žižkova smrt). Pokud je známo, byl prvním ředitelem, který s českými představeními pronikl na národnostně smíšené Litoměřicko; 1871 hrál v Terezíně, Postoloprstech a Litoměřicích (Tyl: Jan Hus a Jiříkovo vidění; Ebert: Břetislav a Jitka). Začátkem sedmdesátých let se zřejmě už necítil zdráv, neboť žádal o ustanovení zetě A. Kantora spoluředitelem, ale úřady žádosti nevyhověly. 1879 již vážně nemocný a téměř slepý se řízení vzdal (uvolněnou koncesi získal F. Ludvík) a zanedlouho zemřel. Do české divadelní historie se K. zapsal jako ředitel, který na počátku padesátých let zaštítil svou koncesí česká představení, umožnil Tylovi realizovat program cestujícího divadla a poskytl existenční základnu hercům propuštěným ze StD. Patřil k divadelním podnikatelům, kteří zareagovali na vzrůstající zájem o české divadlo na venkově a své původně německé společnosti postupnězcela počeštili.
Prameny a literatura
SOA Litoměřice: Sbírka matrik, 96/25, Dubany, Evaň, Libochovice…, matrika zemřelých 1867 až 1931, s. 112, obr. 108 [psán Kulas]. NA: fond ČG PG 1816–20/15b/7; 1821–1825/15b/4; 1826–1830/ /15b/3 [koncese otec Martin K.]; 1836–1840/ /15b/2; 1841–1845/15b/2; 1846–1849/15b/3; fond PM 1850–1854, kart. 150, sign. 8/6/230 [zprávy hejtmanství o K. spol.], kart. 155 až 157, sign. 8/6/601, kart. 158–160, sign. 8/6/601; 1855–1859, kart. 539, sign. 8/6/20/2; 1861–1870, kart. 866, sign. 8/6/10/9; 1871–1880, kart. 1241, sign. 8/6/10/10 [koncese]. LA PNP: cedule K. spol. NMd: sign. T 128 almanachy K. spol. [1851 Jindř. Hradec, 1852 Tábor, Písek, 1860 Klatovy, 1860/61 Písek, 1861 Jindř. Hradec, Smíchov, 1862 Hradec Králové, 1862/63 Hradec Králové, 1863 Josefov]. ■ Lumír 2, 1852, s. 792 [z Netolic]; tamtéž 10, 1860, s. 22n. [z J. Hradce], s. 47, 214n. [z Tábora], 262, 335, 360 [z Klatov], s. 647 [z Domažlic], s. 791n., 911 [ze Sušice], s. 911n., 935 [ze Strakonic], s. 1151n. [z Písku]; tamtéž 11, 1861, s. 141, 236 [z Písku], s. 857, 931 [ze Smíchova]; Poutník od Otavy 20. 1. a 10. 2. 1861; Lumír 12, 1862, s. 335, 429n., 1151 [z Hradce Králové]; Pilsner Bote 15. 4. 1860 [hry v Klatovech]; Národní listy 29. 11. 1879 [převod koncese]; Pražský denník 22. 2. 1880 [úmrtí]; nesign.: První apoštolé českého divadla. IV. Ředitel Kulas, Divadelní listy 5, 1884, s. 81n., 107n.; J. L. Turnovský: Život a doba J. K. Tyla, 1892, s. 212, 220, 240, 257 + Herecké společnosti české, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 89n.; V. Štein Táborský: Půl století českého divadla. Faltys a jeho doba, 1904, s. 23–33; O. Červíček: Z mých pamětí z r. 1866, Ohlas od Nežárky 41, 1911, s. 43n.; J. Vondráček: Počátky českých kočovných divadelních společností, Budivoj 29. 5., 10. 7. 1914; V. K. Blahník: J. K. Tyla had z ráje, 1926, zvl. s. 366–369, 384–399; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 49–57; Listy z dějin českého divadla I, 1954, s. 23, 245, 247, 252; II, 1954, s. 325; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 135; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 56n., 61–63, 94n., 100, 103, 114–116, 123 + Umělcové na pouti, 1961, s. 9, 14, 16n., 20, 28, 31n., 37, 53n., 57, 74, 83, 85, 112, 120, 212–214, 216 + Čtyři herečky, 1967, s. 14–19, 21n., 25, 227n.; DČD III; P. Marek: Štanderové, Prostějov 1995, s. 3–11; O. Červíček: Paměti českého herce, rkp., b. d., soukr. maj. ■ EDS; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj:Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 539–541
