Literatura chybně uvádí jako místo narození Partotice (Partoltice, u Přeštic). – Narodil se v rodině kočího. Studoval na Akademickém gymnáziu v Praze na Starém Městě, které nedokončil. Pracoval jako typograf. 1863 příležitostně vystupoval v drobných úlohách v Novoměstském divadle, pobočné scéně PD. 1864–65 hrál s ochotníky U Zlatého anděla na Smíchově, 1865 založil vlastní ochotnickou skupinu. Profesionální divadelní dráhu nastoupil 1866 u Szeningovy kočující společnosti, následně vystřídal v rychlém sledu pobyty u společnosti Braunovy a Krämerovy, mezitím statoval v PD. Nadále byl ochotnicky činný, s malostranskými ochotníky založil 1868 Čtenářsko-ochotnickou jednotu Thalie, v níž působil jako herec a režisér. V květnu 1869 získal herecké angažmá u J. E. Kramuela, jehož soubor vystupoval v létě ve vinohradské Aréně v Kravíně a po zbytek roku kočoval; K. také upravoval hry pro jeho repertoár. 1872 se krátce zdržoval u společnosti V. Svobody, poté u J. Hofa v Aréně na Komotovce, která však záhy ztroskotala. T. r. přestoupil ke Švandově společnosti, v jejíchž službách setrval s krátkou přestávkou 1878/79 třicet pět let. Nejprve byl členem pobočného druhého souboru (vedli ho postupně F. Pokorný, J. J. Stankovský, F. Syřínek a F. J. Čížek), který působil v zimním období na Smíchově (sál hostince U Eggenberku) a v letních měsících na venkově, zejména v Plzni. Za krize této skupiny 1876 K. přešel do hlavního souboru, který hrál v létě na pražských předměstích (Národní aréna 1876, Aréna v Eggenberku 1877) a v zimním období mimo Prahu (zvláště v Plzni). Byl zaměstnáván v nejrůznějších malých, občas středních činoherních rolích a jako sborista zpěvohry. 1876 se oženil s Františkou Marklovou, v manželství se narodily čtyři děti, kromě prvorozeného syna všechny záhy zemřely. V létě 1878 byl angažován do PD pro malé charakterní role v činohře a jako operní sborista. Nespokojen umělecky i finančně opustil na jaře 1879 zemskou scénu a vrátil se ke Švandovi. 1886 byl ustanoven artistickým správcem a hlavním režisérem smíchovských divadel; od zimní sez. 1887/88 byl deset let nájemcem Divadla u Libuše (společnost Švandy st. a po jeho smrti 1891 Švandy ml. tehdy obsazovala hlavní sezony v Brně a Plzni). S poloprofesionálním souborem udržoval na Smíchově omezený provoz (hrálo se pravidelně o nedělích a svátcích, během týdne občas). 1889 obdržel divadelní koncesi, kterou využíval také k mimopražským štacím a 1895 k hrám na Národopisné výstavě. Po změnách v podniku Švandových, uskutečňovaných 1897 sourozenci Karlem a Marií (ustavení stálé ho souboru, zpravidelnění provozu), zůstal K. na Smíchově ve funkci režiséra a výkonného ředitele (de facto provozního tajemníka), i nadále byl herecky činný. Setrval tu ještě po smrti koncesionářky M. Koldinské-Švandové (1906), za ředitelství druhé ženy K. Švandy Emy, ale po neshodách se Švandou na podzim 1907 odešel. T. r. zaštítil svou koncesí a jako ředitel nový podnik operetní subrety M. Zieglerové, který v sále U Deutschů v Praze-Libni vydržel jen do konce sez. 1908/09. Pokoušel se dál provozovat libeňskou scénu, ale neudržel ji ani do konce roku. Nezdar a manželčina smrt jej od divadla vzdálily, několik posledních let žil v ústraní. Zemřel na srdeční infarkt, pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Umělecky činný byl syn Josef K. (1877 až 1949), herec, režisér, autor, upravovatel a překladatel divadelních textů. Působil spolu s otcem ve Švandově divadle (1896–1907) nejprve jako herec a překladatel. Asi od 1902 začal režírovat, hlavně operety, hudební frašky a vaudevilly. Po otcově boku pracoval i v Divadle M. Zieglerové (1908/09), jeho další kariéra byla spjata s komerční a zábavnou produkcí tzv. lidových scén (Pištěkovo divadlo, Aréna na Smíchově, Uranie, Tylovo divadlo v Nuslích aj.). Orientaci na zpěvoherní žánry posílil i manželský svazek s operetní subretou Dynou Hallovou, překladatelkou a upravovatelkou operetních libret, zpěvních frašek apod. Společně napsali, přeložili a upravili řadu her a libret.
K. byl typickým divadelním praktikem. Po umělecké i organizační stránce spolehlivě, nenápadně a rutinně zajišťoval každodenní provoz. Jako herec se držel na určitém standardu a byl schopen zastávat různé herecké obory. Během své kariéry sehrál bezpočet převážně vedlejších a epizodních rolí, jimž se nedostávalo téměř žádné publicity. Účinkoval bezmála denně, převážně v lidových, populárních kusech – veselohrách, fraškách, zpěvohrách apod. Většina jeho rolí však není známa ani jménem, protože cedule Švandovy společnosti a smíchovských divadel se až na nepatrný zlomek nedochovaly. Pokud je známo, s úkoly v umělecky závažnějších dílech se setkával vzácněji (např. Miller, Schiller: Úklady a láska; Dreissiger, Hauptmann: Tkalci). Jako správce smíchovských divadel i jako režisér měl na starosti repertoár a přípravu většiny titulů. Výběr svědčil o K. tradicionalismu i o úsilí dosáhnout komerčního úspěchu; široké repertoárové rozpětí sahalo od poklesle romantických a plačtivých kusů přes frašky, pikantní veselohry, salonní komedie i obrazy ze života po sociální a venkovská realistická dramata a hry psychologického směru. Dramaturgicky nevšední byly toliko hry, jež uvedl při Národopisné výstavě (staročeský Mastičkář, Komedie o kupci a nevěrné ženě, Selský masopust). Osvětový ráz měly ukázky z domácí tvorby (od Macháčka přes Tyla, Mikovce a Kolára po Jeřábka, Stroupežnického, Šuberta, Šimáčka, Štolbu). V jevištním provedení se přidržoval ustálených konvencí limitován hereckými možnostmi souboru. Ten měl, především v obdobích, kdy Švandův ansámbl působil mimo smíchovská divadla, nevalnou úroveň. Průkazných kvalit obvykle nedosahovala ani K. nastudování náročnějších titulů, uváděných od 1897 v literárních cyklech a pořádaných v součinnosti smíchovské scény a Spolku českých spisovatelů beletristů Máj či Kruhu českých spisovatelů. Pro potřeby repertoáru pořizoval překlady a úpravy her, většinou z okruhu triviální dramatiky.
Věnoval se též osvětové a vzdělávací činnosti, zaměřené hlavně k ochotníkům. Přednášel a vedl praktická cvičení v rámci různých kursů, pořádaných divadelními spolky i ochotnickým ústředím.
Režie
Čtenářsko-ochotnická jednota Thalie
J. K. Tyl: Strakonický dudák – 1868.
Švandovo div.
E. Raupach: Mlynář a jeho dítě, J. J. Stankovský: Krakonoš – 1887; Ch. Birch-Pfeifferová: Sládkova dcera a panská rodina, A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen, H. Chivot, A. Duru: Arturova lest, E. Grangé, V. Bernard: Křtiny malého Karlíčka – 1888; F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl, M. Bałucki: Klub mládenců, F. Duchek: Železniční velmož, R. Benedix: První den po svatbě – 1891; V. Krylov: Medvěd námluvčím, G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru, A. Dumas st.: Kean, S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka, F. V. Jeřábek: Služebník svého pána, J. Štolba: Zapovězené ovoce – 1892; J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, A. Dennery, Dumanoir: Don Cesar de Bazano, A. L’Arronge: Doktor Kalous, F. Raimund: Sedlák milionář aneb Dívka z čarovných krajů, G. Csiky: Proletáři, K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka – 1893; A. Moreto, ú. K. A. West: Donna Diana, L. Feldmann: Účtovní rada a jeho dcery, J. K. Tyl: Strakonický dudák, L. Stroupežnický: Sirotčí peníze, R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník – 1894; E. Bozděch: Z doby kotillonů, F. Schiller: Ouklady a láska, P. M. Něvěžin: Druhá mladost, anon.: Mastičkář + Komedie o kupci a nevěrné ženě + Selský masopust – 1895; A. I. Palm: Náš přítel Něklužev, M. A. Šimáček: Jiný vzduch, L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek + Paní mincmistrová, F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského, W. Shakespeare: Hamlet – 1896; F. A. Šubert: Žně, Ch. Birch-Pfeifferová: Růžena a Růženka, L. Krenn, K. Lindau: Chudá holka, E. v. Wildenbruch: Chocholouš, O. Blumenthal, G. Kadelburg: Praha je Praha, W. Shakespeare: Othello, F. Schiller: Loupežníci, L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic, A. N. Ostrovskij: Vinný bez viny, G. Hauptmann: Bobří kožich, F. V. Jeřábek: Magdalena nové doby, M. Halbe: Mládí, H. Becque: Krkavci – 1897; V. Sardou: Odetta, G. Hauptmann: Osamělé duše, H. Ibsen: Divoká kachna, J. Štolba: Závěť, B. Bjørson: Bankrot, M. Dreyer: Zimní spánek, J. Kvapil: Bludička, E. Zola: Tereza Raquinová, G. Preissová: Gazdina roba, J. J. Kolár: Žižkova smrt, L. Stroupežnický: Naši furianti, A. Žert [A. Koldinský]: Azorek z Chicaga, Ph. Langmann: Bartoš Tuřanský, H. Bahr: Čapek, A. P. Čechov: Čejka – 1898; J. Karásek: Hořící duše, J. Štolba: Peníze, A. Strindberg: Otec, L. N. Tolstoj: Vláda tmy, J. Hirschfeld: Pavlína, K. Mašek: Konec mládí, E. Rostand: Blouznivci, F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Komtesa Kukuč, A. Schnitzler: Odkaz – 1899; F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský, O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka, A. Jirásek: Vojnarka, P. Linseman: Ženy fin de siècle, O. Faster: V pavučinách, L. N. Tolstoj: Plody osvěty, F. M. Dostojevskij, dram. J. A. Plučevskij-Pljuščik: Raskolnikov, G. Feydeau: Dáma od Maxima, O. E. Hartleben: Mravní požadavek, H. Sudermann: Zkáza Sodomy, týž: Čest – 1900; B. Thomas: Charleyova teta, A. a V. Mrštíkové: Maryša, K. Gutzkow: Pravzor Tartuffa, G. Da vis: Katakomby, H. Sudermann: Domov – 1901; F. Hervé: Mamzelle Nitouche, N. V. Gogol: Revisor – 1902; A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi, Molière: Lakomec, J. Nestroy: Lumpacivagabundus – 1903; F. A. Šubert: Jan Výrava, S. K. Macháček: Ženichové, M. Brociner, L. Ganghofer: Bojarova svatba, A. P. Čechov: Višňový sad – 1904; H. Sudermann: Fricek, F. X. Svoboda: Směry života, J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku – 1905; W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, F. de Curel: Figurantka, F. A. Šubert: Probuzenci, J. Offenbach: Princezna trebizondská – 1906; L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic, J. M. Barrie: V tiché uličce, M. Dreyer: Tři, F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Malá Dorritová, F. A. Beyerlerin: Čepobití – 1907.
Role
Čtenářsko-ochotnická jednota Thalie
Záruba (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Ďáblova bařina), Kalafuna (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Václav IV. (týž: Jan Hus) – 1868.
Kramuelova spol.
Petr Angeli (J. K. Tyl: Jan Hus) – 1869; Franc (F. Schiller: Loupežníci) – 1870; [?] (F. Prüller: Klášterní selka) – 1871; Jakub + Herkules (F. V. Oustecký: Jan Troppmann) – 1872.
Hofova spol. Komotovka
Jan Žižka (J. J. Kolár: Žižkova smrt), [?] (P.-F.-A. Carmouche, J.-B.-E. Cantiran de Boirie, A. Poujol, ú. T. Hell: Galejní otroci) – 1872.
Švandova spol.
[?] (K. E. Chojecki: Vláda a láska aneb Matka a dcera) – 1872; [?] (H. Laube: Náměstek bengálský aneb Bývalý ministr), [?] (J. Vilhelm dle něm.: Chce k opeře! + J. Neruda: Prodaná láska + Vyhraná nevěsta), Vojtíšek (anon.: Nesvorní bratři) – 1873; Ondřej Doubrava (K. Costa: Farářova dceruška) – 1876.
PD
Koděra (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Bumbal (J. Offenbach: Sněhulák), Eustach Bender (K. Tůma dle A. Berly: Žertva na Balkáně aneb Svědomí), Holásek (J. K. Tyl: Chudý komediant), Dr. Martel (V. Sardou: Andrea), Pobočník velkoknížete (J. Verne, F. Csepreghy: Carův kurýr), Salarino (W. Shakespeare: Kupec benátský), Grandménil (V. Sardou: Bodří venkované), Kafka (A. L’Arronge: Můj Vojtíšek), Berthold (V. Vlček: Eliška Přemyslovna), Germain (Delacour, A. Hennequin: Růžová domina), Jakub (J. Rosen: Tak jsme my), Gremio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) – 1878; Seržant (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen), Důstojník (G. A. Lortzing: Car a tesař), Pán (A. Hennequin, A. Millaud: Niniche), Doktor Jestřáb (K. Costa: Zuzančin „pan kaprál“), Baron Jeiteles (F. F. Šamberk dle O. F. Berga: Potrhlý švec), Marcel (E. Augier: Rodina Fourchambaultů), Učitel (S. H. Mosenthal: Deborah aneb Křesťan a židovka), Brčko (K. Costa: Dobytí Sarajeva aneb Zuzančin reservník), Vůdce blanického vojska (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Doktor Justus Gebhardus (J. J. Kolár: Pražský žid) – 1879.
Švandova spol.
[?] (A. Langer: Pražský flašinetář a jeho rodina) – 1879; [?] (W. Shakespeare: Julius Caesar), Deborský (M. Klapp: Rosenkranc a Guildenstern), Bankéř Trnka (F. F. Šamberk: Palackého třída 27), Miller (F. Schiller: Ouklady a láska) – 1880; [?] (J. Rosen: Rodina Očenáškova aneb Co je šeptem, to je čertem!), [?] (E. Scribe: Princezna švadlena) – 1881; [?] (E. Grangé, V. Bernard: Zbloudilá ovečka), [?] (E. Bozděch: Z doby kotillonů) – 1882; [?] (V. Sardou: Fedora) – 1883; [?] (E. Erckmann, A. Chatrian: Polský žid) – 1884; Belfegori (L. Stroupežnický: Černé duše), Dr. Petržilka (R. Kneisel: Papageno) – 1885; Divereux (F. Duchek: Valdštýn), [?] (Ch. Birch-Pfeifferová: Miláček Štěstěny, benef.), [?] (A. Daudet, A. Belot: Fromont junior a Risler senior), [?] (H. Ibsen: Nepřítel lidu), Bobčinský (N. V. Gogol: Revisor) – 1887; [?] (V. Sardou: Staří mládenci) – 1889; [?] (V. Hugo: Královna a její milostník) – 1890; Zelihlávek (E. Brissebare, M. Michel: Bengálský tygr), Hrabě Lipinský (F. Duchek: Železniční velmož) – 1891; Pavel Skála (A. H. Sokol: Starý vlastenec), [?] (J. Z. Veselý: Popelka aneb Čarovný sen) – 1893; Převor kláštera milosrdných bratří (O. F. Berg: Milosrdný bratr aneb Upalování mrtvol) – 1897; Pasquinot (E. Rostand: Blouznivci) – 1899; [?] (P. Linseman: Ženy fin de siècle), Vojtěch Rohlíček (J. Riegl: Kdo zvítězí) – 1900; Schwartze (H. Sudermann: Domov) – 1901; Peltán (O. Faster: Hříšníci) – 1902; Farář Hoppe (M. Halbe: Mládí), Lotte ringhi (F. v. Suppé: Boccaccio) – 1903; Rychna (F. A. Šubert: Žně), Dreissiger (G. Hauptmann: Tkalci), [?] (O. Wilde: Na čem záleží) – 1904; Karel Bobeš (A. Felix, H. de Guiderau, h. R. Piskáček: Neviděli jste Bobeše?) – 1905; Sapoškov (V. Krylov: Komu je na světě veselo) – 1906.
Kubíkova spol.
Mistr Severin (anon.: Mastičkář) – Národopisná výstava českoslovanská 1895.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 323, obr. 147 [Kubík Jan, 1849], obr. 231 [otec Kubik Martin, 1819]. AMP: Sbírka matrik, PE N19, matrika narozených fary u sv. Petra, fol. 277; DUCH O11, matrika oddaných u sv. Ducha 1874–1885 [13. 2. 1876], SM Z19, matrika zemřelých Smíchov 1907–1914, s. 304, obr. 308; Soupis pražských domovských příslušníků [Kubík Jan, 1849]. NMd: J. Kubík: Z mých pamětí, rkp. → Velká Praha 1, 1910, č. 513. ■ Divadelní anonce, in Národní listy 1881– 1909; Česká Thalia 2, 1868, s. 94, 125, 261 [ochotn. Malá Strana]; J. M. Hovorka: Čtenář.-ochotnická jednota Thalie, tamtéž 3, 1869, s. 156; =: Aréna v Kravíně, tamtéž 4, 1870, s. 133 [Franc, Loupežníci]; Národní listy 28. 6. 1872 [Komotovka]; Česká Thalia 5, 1891, s. 137 [25 let uměl. činnosti]; J. Lý [Ladecký]: Švandovo divadlo na Smíchově, tamtéž 6, 1892, s. 373n.; nesign.: Starodávné divadlo ve staré Praze, Národní listy 21. 7. 1895; J. L. Turnovský: Herecké společnosti české, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 109; -ybz, ref. Bojarova svatba, Divadlo 3, 1904/05, s. 177; nesign., ref. Neviděli jste Bobeše?, Divadelní list Máje 1, 1905, s. 242●; 40 let uměl. činnosti: Divadlo 4, 1905/06, s. 310n.; K., Divadelní list Máje 2, 1905/06, s. 193 Národní listy 14. 4. 1906;; K. Novotný, Almanach českých divadel 2, 1907, s. 87●; Div. M. Zieglerové: Národní listy 25. 12. 1907; 17. 6. 1909; Lidové div. Praha VIII: Národní listy 22. 9., 21. 10. 1909; A. B. Dostal: Čtyřicet let divadla na Smíchově, [1911], s. 11, 51n., 54, 60●; úmrtí a nekrology: Český denník 7. 1. 1913; Národní politika 7. 1. 1913; Národní listy 7. a 9. 1. 1913; Divadlo 11, 1912/13, s. 119n.●; V. Budil: Z mých hereckých vzpomínek, Český deník 1. a 9. 5. 1921, příl. Besedy; V. Štein Táborský: Příspěvky k dějinám divadelního ochotnictva československého, 1931, s. 33, 46–48; J. Kvapil: O čem vím, 1932, s. 113, 115; L. Pacák: Opereta, 1946, s. 116, 130; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 109, 147, 163, 226, 237, 285n., 339 + Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk, s. 73, 225; S. Langer: Aréna na Smíchově, rkp., 1959, DÚk, s. 5, 21 + Pavel Švanda ze Semčic a Eliška Pešková, rkp., 1960, DÚk; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 65, 106, 123, 132, 141, 164, 224, 227; R. Kautský: Aréna v Kravíně, rkp.,1964, DÚk, s. 11, 13, 18; DČD III; S. Šnajperková: Pavel Švanda st. ze Semčic a jeho divadelní společnost, dipl., FF UK 2002. ■ Kočí, Masaryk, Otto, Otto-dod, Teichman; Buchner, PD-rep, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj:Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 531–535