Vl. jm. Křtěn. – Od 1848 do října 1852 účinkoval v českých představeních StD, po rozpuštění autonomního českého souboru (byl jeho členem) na podzim 1851 jen jako volontér. Od května do září 1852 se objevoval na venkově u Kullasovy společnosti, fakticky vedené J. K. Tylem, 1852/53 působil spolu s manželkou Aloisií (1831–1895) u J. A. Prokopa. Od října 1853 do 1862 vystupoval v českých představeních na stavovské scéně, v říjnu 1854 je zaznamenán v několika rolích u Prokopa. 1862 přešel s českými herci do PD, kde zastával místo inspicienta, v téže pozici byl až do své smrti zaměstnán i v ND.
Jako mladý herec dostával ve StD menší role v činohře a uplatňoval se, stejně jako později v PD, i v opeře. Nejspíše pro nevýrazný a málo tvárný hlas K. pozice ve StD, a zejména v PD klesala až na úroveň epizodisty. V malých rolích však participoval i na význačných premiérách, např. Hálkova Krále Vukašína při otevření PD nebo Smetanovy Prodané nevěsty (Indián). Pohotově zaskakoval za kolegy a osvědčoval jisté předpoklady pro komické úlohy, zvláště pro přihlouplé typy. S postupujícím věkem byl herecky využíván stále méně a jeho hlavní činností se stala práce inspicientská (v PD 1863–78), oceňovaná beneficemi konanými vesměs k jeho hereckým jubileím. Volil pro ně tradičně Tylovo Jiříkovo vidění (ironicky komentováno J. Nerudou), aby se mohl ukázat ve své nejoblíbenější roli Honzy Kalouse. K. dráha byla bezezbytku spojena s českým divadlem, jemuž obětavě sloužil a v němž sehrál na pět set epizodních rolí.
Role
Prokopova spol.
Daniel (F. Schiller: Loupežníci v českých lesích) – b. d.; Vojín revoluční strany (F. W. Ziegler: Zuřivost stranická aneb Mocnost víry), Vyvolávač (F. Pyat: Hadrník pařížský) – 1854.
StD
Louis (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží), Latík (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský) – 1848; Zouval (týž: Jiříkovo vidění), Král (H. Cuno: Loupežníci na Chlumu) – 1849; Nalejváček (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Matěj (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Vojta (týž: Každý něco pro vlast!), Crha (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského) – 1850; Vampula (F. Raimund: Diamant krále duchů), Strachota (F. v. Holbein: Fridolín aneb Cesta do železných hutí), Gripart (F. Pyat: Hadrník pařížský), Martin (F. v. Holbein dle F. L. Schrödera: Pantofel a kord), Vojta (J. Korzeniowski: Obžinky), Strakapoun (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat) – 1852; Druhý herec (W. Shakespeare: Hamlet) – 1853; Důstojník (týž: Život a smrt krále Richarda Třetího), Macek (J. J. Kolár: Monika) – 1854; Mikuli (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Siegfried (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka), Krejčí Hladomor (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské) – 1855; Chuděra (týž: Veselé ženy windsorské aneb Potrestaný starý nezbeda), Šebesta (F. Raimund: Krakonoš a tvrdohlavý nevlídník) – 1856; Kroupa (V. K. Klicpera: Blaník), Neumann (F. Schiller: Smrt Valšteinova) – 1857; Jan (J. Nestroy: Zrzavé vlasy); Štěpán (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Baltazar (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Fučílek (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus) – 1858; Karas (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Druhý měšťan (J. W. Goethe: Faust) – 1859; Petříček (A. Langer: Vrátný z Karlína), Mateo (V. Hugo: Angelo, vladař padovánský), Kapoun (J. K. Tyl: Lesní panna aneb Cesta do Ameriky), Jan (Ch. Birch-Pfeifferová: Růžena a Růženka aneb Pravá láska zvítězí) – 1860; Salario (W. Shakespeare: Kupec benátský) – 1861; Bardolf (týž: Jindřich IV., díl I.); Josef (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka) – 1862.
PD
Maksim, měšťan Střemský (V. Hálek: Král Vukašín) – 1862; Filosof (týž: Catilina); Důstojník (F. Schiller: Marie Stuartka) – 1863; Druhý hrobník (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Ruchadlo (F. Hopp: Doktora Fausta domácí čepička) – 1864; Ludvík (J. Nestroy: Osudná masopustní noc), Baptiste (V. Sardou: Staří mládenci), Dobčinský (N. V. Gogol: Revisor), Kilián (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku) – 1865; Čuch (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění), Matěj (F. F. Šamberk: Boucharon), Indián (B. Smetana: Prodaná nevěsta) – 1866; Klín (F. F. Šamberk: Já mám příjem), Matěj (L. Feldmann: Po svatbě) – 1867; Hlasatel (E. Bozděch: Baron Goertz), Bzdinka (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – 1868; Honza Kalous (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Antonín (A. N. Ostrovskij: Výnosné místo), Oswald (W. Shakespeare: Král Lear) – 1869; Kočička (G. Raeder: Skalní duch) – 1870; Luciper (J. J. Kolár: Pražský žid) – 1871; Tomáš (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk) – 1872; Nosič (A. Pulda: Čert na zemi) – 1873; Baptiste (E. Labiche, A. Duru: Má se to říci?), Chytálek (J. Bittner, A. Pulda: Hlavní trefa v čepici) – 1874; Pisančan (V. Sardou: Zášť) – 1875; Vojtěch (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského) – 1876; Prokop (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník) – 1877; Druhý zloděj (W. Shakespeare: Timon Athenský) – 1878; Divadelní inspicient (F. Kaiser: Ponejprv v divadle) – 1879.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 321, obr. 93, 94 [Křtin Josef]. AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [Křtin Josef, 1830]. NMd: cedule spol. Braunovy a Prokopovy; almanachy spol. Kullasovy a Prokopovy. ■ P. k., Lumír 2, 1852, s. 792 [u Kullase]; České divadlo, tamtéž 10, 1860, s. 42 [Petříček, Vrátný z Karlína]; H. [V. Hálek], Národní listy 20. 10. 1861 [Chuděra, Veselé ženy windsorské]; J. M., Lumír 2, 1866, s. 415 [benef.]; nesign. [J. Neruda], Národní listy 22. 10. 1876; 1., 2. a 3. 3. 1878, 23. 8. 1883 [benef., Honza Kalous]; nesign.: Jiříkovo vidění k oslavě 35leté divadelní činnosti p. J. K., Divadelní listy 4, 1883, s. 205n.; tamtéž 5, 1884, s. 163 [úmrtí]; J. Arbes: Jan Nepomuk Maýr, Česká Thalia 3, 1889, s. 147 → Z divadelního světa, 1958 a Z českého jeviště, 1964; J. Schiebel: České divadlo v Plzni, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 37; K. Kadlec: Družstva Král. českého zemského a Národního divadla, 1896, s. 40; J. Šmaha: O divadelních garderobách, Národní listy 3. 3. 1911, več.; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 50; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 234; Jos. Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho opera, 1938, s. 98, 229; Dr. I.: Čeští divadelníci – židé, Věstník Židovské obce náboženské v Praze 10, 1948, s. 509. ■ NDp; PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj:Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 530–531
