Uváděn také jako Josef Karel, Josef, někdy Krsch. – Narodil se v rodině pražského krejčího, matka pocházela z mělnické vinařské rodiny. Hereckou dráhu zahájil 1852 v Kutné Hoře u První české divadelní společnosti pro venkov J. A. Prokopa, u níž je doložen ještě 1859, setrval tam však pravděpodobně déle. 1860–61 působil u Kullasovy společnosti (také jako inspicient), poté rychle vystřídal několik družin: Štanderovu, Siegeho (České Budějovice 1861/62), Stránského (zde též jako režisér). V srpnu 1861 se oženil s Terezií Protivovou (1842 Písek – 1889 Nymburk), která s ním jako herečka sdílela kočovný život. Manželství zůstalo bezdětné. 1864 působil u J. Krämera a u J. J. Stránského, 1865–66 u J. E. Kramuela, 1866–74 u P. Švandy ze Sem čic (též jako inspicient). Se Švandou přibyl 1866 do Plzně, kde byl inspicientem deset let i u dalších ředitelů – Kramuela a Pištěka. 1879 se mihl u V. Svobody, 1879–80 byl u F. Pokorného (též jako režisér a inspicient; 1880 nemocného ředitele několik měsíců s úředním souhlasem zastupoval), 1881 u V. Pázdrala a V. Prokopové, 1882–83 u J. Košnera, 1884–85 u T. Knížkové (též režisér a společnost umělecky vedl), 1885 nastoupil opět u Košnera. Po smrti manželky (1889) začal churavět, v březnu 1892 se vrátil zbídačený a vyčerpaný do Prahy. Byl umístěn do chudobince na Karlově a zanedlouho, v necelých devětapadesáti letech, zemřel. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
K. doménou byly vždy střední a menší role, jichž vytvořil během čtyřiceti let u divadla bezpočet. Dokázal se vyrovnat s nejrůznějšími hereckými úkoly a uplatňoval se v celém rozpětí tehdejšího repertoáru v postavách komických i vážných. U Prokopa, kde se dostal i k významnějším rolím, vytvořil vedle France (Schiller: Loupežníci) např. Mornanda v salonní francouzské konverzačce (Rosier: Brute, pusť Cesara) či postavy současníkův obrazech ze života (Petr Zaleský v Tylově Bankrotáři, Farář v Mosenthalově Deboře). Uplatňoval se rovněž v německých představeních. Z dalších působišť je jeho repertoár znám jen zlomkovitě, referáty jej sice často zmiňovaly, ale role nejmenovaly. Lokální kritika jej označovala za dobrého herce, který se těšil přízni diváků. Měl ale potíže s hlasovou technikou: nepatřičně zesiloval hlas do křečovitého křiku, v momentech ztišení mu nebylo rozumět. Pro své organizační schopnosti a spolehlivost byl často pověřován inspicientskou činností, u několika společností zastával i funkci režiséra, např. u Stránského, kde zaplnil mezeru po odchodu J. E. Kramuela a znovu vzbudil zájem obecenstva. Byl typickým kočovným hercem; během svého působení prošel takřka všemi většími českými divadelními společnostmi a byl (vposledku jako epizodista) jejich platným členem.
Role
Prokopova spol.
Policejní komisař (F. Pyat: Hadrník pařížský) – 1857; Horina (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Ďáblova bařina) – 1858; Melichar (J. K. Tyl: Paličova dcera aneb Oběť lásky dětinné), Rytíř Rodoslav (S. K. Macháček: Ženichové), Valentin (I. F. Castelli: Sirotek a vrah), Kaluš (Kreizinger: Genovefa, hraběnka z Rýnu), Franc (F. Schiller: Loupežníci v českých lesích), Miller (J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska), Petr Zaleský (J. K. Tyl: Ban krotář aneb Měšťanská čest), Bohumil (A. Anicet-Bourgeois, M. Masson: Žebračka), Farář (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka), Bohuslav Lidenický (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat), Holprich (K. Meisl: Die Heirath durch die Güterlotterie), Krapp (R. Benedix: Der Proceß), Stiller (A. Bäuerle: Der Freund in der Noth), Herr von Rodensee (F. Hopp: Die Räuberhölle im Walde), Mornand (J.-B. Rosier: Brute, pusť Cesara!), Alfred (R. Benedix: Eigensinn), Mumlal (K. Holtei dle franc.: Píše sama sobě) – b. d.
Kullasova spol.
Boreš Šťastný (J. J. Šantl: Kouzelnice Černoborka), Hejřil (F. Raimund: Marnotratník) – 1860; Jindřich z Kurinků (S. K. Macháček: Záviš Vítkovec, pán z Růže), President z Walterů (F. Schiller: Ouklady a láska), Rambas (R. Benedix: Vězení), Matěj (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská), Hrabě Dubarry (A. E. Brachvogel: Narcis), Bukovec (S. K. Macháček: Ženichové) – 1861.
Krämerova spol.
[?] (A. Dennery, Dumanoir: Král, hrabě a zpěvkyně aneb Zasnoubení před popravou) – 1864.
Švandova spol.
Rhenstjerna (E. Bozděch: Baron Goertz) – 1868; Prokop Trnka (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1869; Ciprian Topůrko (T. Flamm: Rekrutýrka v Kocourkově), Honoré (O. Leroy, Regnier: Oko za oko, zub za zub) – 1870; [?] (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – 1871; [?] (E. Dorn: Z dob komuny pařížské) – 1873
Kramuelova spol.
[?] (F. Schiller: Ouklady a láska) – 1876; President komory pairův (A. Dumas st: Kateřina Hovardova) – b. d.
Pištěkova spol.
Plzeň [?] (J. J. Kolár: Monika) – 1877; [?] (J. Sixt, ú. J. Mošna: Doktor Fousek a Markytka) – 1878.
Svobodova spol.
Zelihlávek (R. Kneisel: Anti-Xantipa aneb Boj všem ženám) – [1879].
Spol. V. Prokopové
Aktuar Květný (J. K. Tyl: Paličova dcera) – 1881.
Košnerova spol.
Januar Ubrousek (F. F. Šamberk: Rodinná vojna) – 1882; Dohnal (V. P. Stěžerský [Pázdral]: Lucifer čili Zázračný elixír), Martin, myslivec (F. Kaiser, ú. J. Strakatý: Kolín bez krejčího aneb Dobro družství p. Prášila) – 1883; Votruba (J. Nestroy: Enšpigl aneb Každou chvíli jiné čtveráctví), Koděra (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Proffand (I. Zajc: Na palubě aneb Veselí námořníci) – b. d.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, JCH N20, matrika narozených fary u sv. Jindřicha 1832–1838, fol. 54. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 315, obr. 654, 657 [Krsch Karl]; fond PM 1871–1880, kart. 1244, sign. 8/6/15/10 [Pokorného spol., zástup za ředitele]. NMd sign. T 128: almanachy spol. T. Knížkové, J. Košnera, J. E. Kramuela, J. Kullase, J. Pištěka, F. Pokorného, J. A. Prokopa, I. Siegeho, V. Svobody, P. Švandy st.; cedule spol. J. Košnera, J. E. Kramuela, J. Kullase, J. A. Prokopa, V. Prokopové, V. Svobody, P. Švandy st. ■ Divadelní referáty a anonce, in Národní listy 1864–1890; Plzeňské listy 1875–1880; L-ý: Ze Sušice, Lumír 10, 1860, s. 911; D. V. Bezděkovský: Ze Strakonic, tamtéž, s. 935; J. L. Turnovský: Cestující společnosti herecké, tamtéž 15, 1865, s. 77; nesign.: Páně Švandova divadelní společnost, Česká Thalia 1, 1867, s. 128; Herecké jubileum, Plzeňské listy 16. 12. 1877; Národní listy 31. 8. 1878 [benef. u Pištěka: Doktor Fousek a Markytka]; S-a: Společnost p. Košnera..., Divadelní listy 2, 1881, s. 357; Jeviště 1, 1885, s. 32, 41 [spol. Knížkové]; nesign.: Benefice, Pšovan 20, 1890, č. 12, s. [3]●; jubileum: Národní listy 24. 6. 1890; Národní politika 24. 6. 1890; Dalibor 12, 1890, s. 244●; Dalibor 12, 1890, s. 13 [smrt manželky]●; úmrtí a nekrology: Národní listy 10. 7. 1892; Národní politika 10. 7. 1892; Dalibor 14, 1892, s. 276; N. L., Česká Thalia 6, 1892, s. 255●; J. L. Turnovský: Herecké společnosti české, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 53, 63; R. Kautský: Zmizelá pražská divadla. Aréna v Kravíně, rkp., b. d., KČD, s. 32; J. Zelenka: Vzpomínám..., 1929, s. 16; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 40, 98, 102, 153; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 121, 147 + Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk, s. 34–36, 39n., 47, 224; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 27, 30, 32, 71, 87n., 217 + Čtyři herečky, 1967, s. 19, 22, 27, 227; F. Černý: Divadelní život v Jaroměři v letech 1819–1918, 2003, s. 39. ■ Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 518–520
