Köckert, Franziska

Celým jménem Franziska Ernestine Köckert, provdaná Seibertz. Není příbuzensky spjatá s hercem Stavovského divadla Alexandrem Kökertem. Narodila se do umělecké rodiny, otec Gustav byl zpěvák, režisér a divadelní ředitel, matka Philippine herečka a zpěvačka. Umělecké vlohy měli rovněž K. mladší sourozenci, sestra Auguste inklinovala k divadlu, bratr Julius k výtvarnému umění a bratr Adolph měl hudební talent. Pěvecké a herecké školení K. probíhalo zřejmě pod dohledem rodičů. Vlastní uměleckou dráhu zahájila ve 2. pol. 30. let během otcova ředitelství městského divadla v Cáchách jako představitelka dětských rolí, od 1841 jako protagonistka subret v opeře a činohře městského divadla v Norimberku, v němž byl její otec mimo pěveckého angažmá režisérem opery a zpěvohry. 1842 přešla s otcem do městského divadla v Bambergu, spojeného s divadelní scénou ve Fürthu, kde hrála postavy druhých milovnic. Po úspěšném hostování ji 1842 přijal J. A. Stöger do operního souboru Stavovského divadla v Praze, brzy začala také vystupovat v německých i českých představeních na Stögerově soukromém jevišti Nového divadla v Růžové ulici. Do Stavovského divadla byla angažována pro obor sopránových rolí a subret, účinkovala v hrách se zpěvy, veselohrách či fraškách. Od 1843 převzala část rolí subretního oboru po předčasně zemřelé sopranistce H. Herrmannové. Do Prahy se s K. přestěhovala matka a sourozenci, otec kvůli finančnímu zabezpečení rodiny pokračoval v divadelní činnosti na německém území. Bratři Julius a Adolph se v Praze umělecky vzdělávali, sestra Auguste dostala též možnost uplatnit se ve Stavovském divadle. K. se 1846 v Praze provdala za malíře Engelberta Seibertze, vdovci po předčasně zemřelé sestře Auguste, o rok později se jí narodila dcera Marie Anna Bertha. Když Stögera vystřídal 1846 na ředitelském postu J. Hoffmann, odešla K. do Kurfiřtského dvorního divadla v Kasselu a 1846–49 zde hrála postavy subret a mladých milovnic. Divadelní kariéru ukončila nejpozději počátkem 50. let a dále žila s rodinou a manželem v jeho rodišti Arnsbergu (Severní Porýní-Vestfálsko) a v Mnichově. Vystupovala už jen příležitostně jako zpěvačka, např. 1852 v Münsteru, kde v oratoriu J. Haydna Die Schöpfung (Stvoření) ztvárnila postavu archanděla Gabriela. Zemřela v Mnichově.  

Otec Gustav Köckert (1802 Dessau – ?) byl zpěvák, představitel barytonových, basových a basbuffových rolí, herec, režisér a divadelní ředitel. S manželkou působil v Lipsku či v městském divadle v Magdeburgu, 1829 hostoval ve Stavovském divadle. 1842 vystoupil s K. pohostinsky ve Stavovském divadle, nebyl však J. A. Stögerem angažován. 1846 byl v Norimberku penzionován a odešel do Prahy, přesto i nadále účinkoval na německých scénách (Meiningen, Flensburg). Matka Philippine Köckert, roz. Mollard (1797 nebo 1804 Berlín – ?) byla herečka a zpěvačka rolí komických a vážných matek v činohře a v opeře. S manželem byla v angažmá v Lipsku, v Magdeburgu či v Cáchách, po přestěhování s dětmi 1842 do Prahy divadelní kariéry zanechala. Bratr Julius Köckert (1827 Lipsko – 1918 Mnichov) byl akademický malíř, krajinář, tvůrce žánrových děl a historických maleb Mnichovské školy. Od 1843 studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Ch. Rubena, 1848 odešel pod vlivem revolučních událostí s rodinou do Mnichova. Bratr Adolph Köckert (1828 Magdeburg – 1911) byl houslista a skladatel. 1843–49 studoval na pražské konzervatoři, do 1851 byl prvním houslistou orchestru Stavovského divadla, t. r. přijal nabídku učitele houslové hry na konzervatoři v Záhřebu. Sestra Auguste Köckert (1826 – 1845 Praha) byla herečka a zpěvačka, 1843–44 působila ve Stavovském divadle.

V hereckém projevu K. těžila z příjemného zevnějšku, přirozeného půvabu a grácie, čímž poněkud zastírala pěvecké rezervy. Kritika jí vytýkala dynamickou nevyváženost, nesprávné posazení tónů, ve vyšších polohách dosažených spíše silou namísto přirozené výstavby, což mělo za následek hlasovou únavu, a upozorňovala na chybnou intonaci a chybějící koloraturu, kterou však K. s postupem let zdokonalila. Byla pilná a svědomitá při studiu rolí a měla cit pro výběr vhodného kostýmu. Její projev byl výrazově autentický, měla dobrou výslovnost a libozvučný hlas, jímž byla schopna obsáhnout sopránové i mezzosopránové party, kromě toho si dokázala rychle osvojit český jazyk, nezbytný pro vystupování v Novém divadle v Růžové ulici. Během pražského angažmá hrála v hudebně-dramatickém a činoherním repertoáru, vystupovala v němčině i v češtině. V činohře se objevovala ve společenských veselohrách a fraškách vídeňského původu (J. N. Nestroy, A. Bäuerle, K. Meisl), v opeře to byly subrety a kalhotkové role v Mozartových dílech, zejména Zerline z Dona Juana, ale též Blonde z Die Entführung aus dem Serail, Cherubín z Die Hochzeit der Figaro, Rosine (Despina v italském originálu) z Cosi fan tutte, Servilia v Titovi (La Clemenza di Tito), druhá dáma z družiny Královny noci a stará žena alias Papagena v Die Zauberflöte. V rolích komorných, služek, pážat a mladých dívek, tedy žen, které se vyznačovaly rozpustilostí, vychytralostí, koketností, ale také naivitou a cudnou důstojností, mohla K. uplatnit svou přirozenou živost, svěžest a půvab. Tak tomu bylo také u postavy Ännchen z Weberova Der Freischütz, s níž hostovala 1845 v berlínském Královském divadle. Týž okruh rolí hrála v italském belcantovém repertoáru v titulech G. Rossiniho, V. Belliniho a G. Donizettiho, účinkovala v dílech francouzské velké opery (grand opèra) a komické opery (opèra comique) skladatelů D. E. Aubera, G. Meyerbeera, F. A. Boieldieua nebo A. Ch. Adama.
Působení ve Stavovském divadle znamenalo pro K. první souvislé a zároveň jedno ze dvou nejdůležitějších angažmá v její divadelní kariéře. Přes nekonzistentnost pěveckého projevu a dílčí technické nedostatky byla spolehlivou členkou souboru a oblíbenkyní pražského obecenstva (zvláště v Novém divadle v Růžové ulici), které s uznáním hodnotilo její schopnost dvojjazyčného vystupování.   

Role

Ständetheater Prag (Stavovské divadlo Praha)

Marie (G. A. Lortzing: Czar und Zimmerman), Zerline, Masettos Braut (W. A. Mozart: Don Juan), Rosalia (J. N. Nestroy, h. A. Müller: Das Mädl aus der Vorstadt oder Ehrlich währt am längsten), Zerline, Mateos Tochter (D. F. E. Auber: Fra Diavolo), Mamsell Babette, Putzmacherin (J. N. Nestroy, h. A. Müller: Der Tritschtratsch), Sophie, Henris Geliebte (L. Angely: Dreizehn Mädchen in Uniform), Marzelline, Roccos Tochter (L. Beethoven: Fidelio), Herzog von York (W. Shakespeare, přel. A. W. Schlegel, přeprac. F. Förster: König Richard der Dritte), Kordula, Meister Steffens Nichte (G. A. Lortzing: Hans Sachs), Nanni, eine Wäscherin (J. N. Nestroy, h. A. Müller: Die Verhängnissvolle Faschingsnacht), Sabine, Richter Brenners Tochter (F. Hopp, h. J. Hopp: Das Gut Waldegg, die Husaren und der Kinderstrumpf), Camilla, Tochter der Signora Palpiti (J. N. Nestroy, h. A. Müller: Der böse Geist Lumpacivagabundus oder Das liederliche Kleeblatt), Ein altes Weib [Papagena] (W. A. Mozart: Die Zauberflöte), Flora Baumscheer, Gärtnerin (J. N. Nestroy, h. A. Müller: Der Talisman) – 1842; Madame Knorr, Modewaarenhändlerin in der Hauptstadt (J. N. Nestroy, h. A. Müller: Einen Jux will er sich machen), Rosine, Mädchen der Laura und Isabella (W. A. Mozart: Cosi fan tutte), Azzo, Page der Prinzessin Isabella (G. Meyerbeer: Die Gibellinen in Pisa), Chonchon, Savoyarde (W. Friedrich, h. H. Schäffer: Muttersegen oder Die neue Fanchon), Erste Priesterin (Ch. W. Gluck: Iphigenia in Tauris), Hannchen (N. Isouard: Joconde oder Die Abenteuer), Hermine (D. F. E. Auber: Der schwarze Domino), Gustav, Page des Herzogs (D. F. E. Auber: Die Ballnacht), Servilia, des Sextus Schwester (W. A. Mozart: Titus [La Clemenza di Tito]), Kammermädchen im Dieste der Baronin (E. Devrient: Treue Liebe), Cherubin, des Grafen Edelknabe (W. A. Mozart: Die Hochzeit des Figaro), Ännchen, Agathes Verwandte (C. M. Weber: Der Freischütz), Mariquita, Munoses Frau (D. F. E. Auber: Der Herzog von Olonne), Jenny, Dicksons Weib (F. A. Boieldieu: Die weiße Frau), Aschenbrödel (N. Isouard: Aschenbrödel) – 1843; Gretchen (G. A. Lortzing: Der Wildschütz oder Die Stimme der Natur), Carlo Broschi (D. F. E. Auber: Des Teufels Anteil), Laura, Tochter der Signora Palpiti (J. N. Nestroy, h. A. Müller: Der böse Geist Lumpacivagabudus oder Das liederliche Kleeblatt), Marie, Gehülfin einer Marchande de Modes (F. Kaiser, h. A. Müller: Ein Abend, eine Nacht, ein Morgen in Paris), Ludwig, Mandarin (G. Räder dle E. Theaulona a F. de Courcyho, h. A. Canthal: Der Weltumsegler wider Willen), Henriette von Frankreich, Witwe Karls I. (V. Bellini: Die Puritaner), Gemmi, Tells Sohn (G. Rossini: Wilhelm Tell), Maritorne, Schenkmädchen (W. Emden: Der Ritter don Quijote), Basilerl, Stubenmädchen (J. H. Schick, h. P. J. Rioti: Nina oder Die Wanderungen nach einem Mann), Ritta, Haushälterin im Schloße (L. J. F. Hèrold: Zampa oder Die Marmorbraut), Irene, Belisars Tochter (G. Donizetti: Belisar), Eine Dame aus der Gefolge der Königin der Nacht (W. A. Mozart: Die Zauberflöte), Blonde, Mädchen der Constanze (W. A. Mozart: Belmonte und Constanze oder Die Entführung aus dem Serail), Nannette, die Mündel (K. Meisl, h. A. Müller: Die schwarze Frau), Zulma, Elviras Sklavin und Vertraute (G. Rossini: Die Italienerin in Algier), Effie (A. Ch. Adam: Der Brauer von Preston), Elise, eine Witwe (V. Bellini: Die Nachtwandlerin), Amenosi, Moses Schwester (G Rossini: Moses in Egypt) – 1844; Lieschen, Stubenmädchen (K. Kannet, h. F. Zvoníček: Ein Morgen, ein Mittag, ein Abend in Prag), Die Jugend (F. Raimund, h. J. Drechsler: Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär), Henriette (D. F. E. Auber: Der Maurer und der Schloßer), Fany, panská/Františka, žena Ignáce Vejskala (A. Bary, J. H. Schick, h. H. Proch, přel. J. R. Zbraslavský: Křížkový král aneb Karbaník a hrobař), Hermine, Tochter des Barons von Beaumanoir (M. W. Balfe: Die vier Haimondskinder), Aninka (C. M. Weber, F. Kind, přel. J. N. Štěpánek: Střelec kouzedlník), Markytka Zelinková, mladá vdova a nájemnice hostinského domu (F. Told, h. E. Titl, přel. J. K. Tyl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská), Jolantha (M. V. Balfe: Die vier Haimondskinder) – 1845; Mariandl, Kreuzkopfs Schwester (A. Bäuerle: Der Fiaker als Marquis), Guste, Kinderwärterin (W. Friedrich: Köck und Guste), Olivier (F. A. Boieldieu: Johann von Paris) – 1846. 

Neues Theater in Rosengasse (Nové divadlo v Růžové ulici)  

Apollonia, Hieronymus Steinbocks Base (E. Titl: Wastl oder Die böhmischen Amazonen), Liběna (N. Isouard, přel. J. N. Štěpánek: Popelka aneb Okouzlená růže), Louise, Schwester des Karl, Graf von Obernay (F. Told dle franc. originálu, h. E. Titl: Die Verlobung von der Trommel oder Regimentstambour und Marketenderin), Marie, markytánka (G. Donizetti, přel. J. Pečírka: Marie, dcera pluku), Zerlina, [Masettova] nevěsta (W. A. Mozart: Don Juan), Zerlina, Mateova dcera (D. F. E. Auber, přel. J. J. Kolár: Fra Diavolo aneb Hostinec v Teračině) – 1843; Rozárka (F. Paer, přel. J. N. Štěpánek: Veselý švec aneb Tak se krotí zlé ženy) – 1844.  

Prameny

AHMP: kostel sv. Jiljí, matrika oddaných, sig. JIL08, 1836–1852 (sňatek mladší sestry K. Auguste s E. Seibertzem, jedním ze svědků malíř a ředitel pražské Akademie výtvarných umění Ch. Ruben); kostel sv. Jiljí, matrika zemřelých, sig. JILZ8, 1835–1856 (úmrtí dcery A. Köckert a E. Seibertze Julie Berthy); kostel sv. Jiljí, matrika zemřelých, sig. JILZ8, 1835–1856 (úmrtí K. sestry Auguste na souchotiny [Lungenschwindsucht]); kostel sv. Jiljí, matrika narozených, sig. JILN13, 1840–1847 (narození Marie Anny Berthy, dcery K. a E. Seibertze); kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici, matrika zemřelých, sig. TRSZ3, 1836–1858 (úmrtí zpěvačky StD H. Herrmann, po níž K.  převzala některé subretní role); f. Soupis městského obyvatelstva 1830–1910 (1920), poř. č. 35, kart. 138, poř. č. 357, kart. 504 (rodina Köckertových).

NA Praha: Policejní ředitelství I., konskripce, obr. 6 (pobytová přihláška rodiny Köckertových), tamtéž, konskripce, obr. 7 (pobytová přihláška herce Stavovského divadla A. Kökerta a jeho bratra Ludwiga, kteří nebyli s rodinou K. příbuzensky spojeni), tamtéž, konskripce, obr. 1 (pobytová přihláška malíře E. Seibertze).  

NMd: cedule StD. z let 1829 a 1842–1846.

Literatura

Unterhaltungsblätter (Prag) 5. 6. 1829 (hostování G. Köckerta ve Stavovském divadle; literatura mylně uvádí, že v Praze získal angažmá, stejně tak se nepodařilo prokázat jeho úmrtí v Praze 1858); Almanach für Freunde der Schauspielkunst (Berlin) 1837 [1], s. 194–195, 1838 [1], s. 312–313 (G. Köckert jedním z ředitelů městského divadla v Cáchách, v angažmá rovněž jeho žena Philippine, K. a bratři Julius a Adolph hráli dětské role), 1839 [3], s. 1–2] (G. Köckert ředitelem divadla v Cáchách, v angažmá rovněž manželka Philippine, K. a bratři Julius a Adolph hráli dětské role), 1840 [1], s. 243–244, 1842 [3], s. 120–121, 1842 [1], s. 465–467 (K. představitelkou subret v opeře a v činohře městského divadla v Norimberku, G. Köckert režisérem opery a zpěvohry (singspielu), 1843 [2], s. 231 (K. angažována do Stavovského divadla jako představitelka sopránových rolí a subret), 1844 [1], s. 460, 1845 [1], s. 34, s. 262, 1847 [2], s. 373 (K. uvedena mezi odcházejícími ze Stavovského divadla), 1849 [2], s. 76 (působení K. v Kurfiřstském dvorním divadle [Kurfürstliches Hoftheater] v Kasselu jako představitelky subret a mladých milovnic), 1850 [2], s. 71 (odchod K. z Kasselu bez udání místa příštího angažmá); Bohemia, ein Unterhaltungsblatt (Prag) 17. 6. 1842, 19. 6. 1842, 15. 7. 1842, 5. 8. 1842 (hostování K. ve Stavovském divadle), 14. 10. 1842, 30. 10. 1842, 22. 1. 1843, 24. 1. 1843, 3. 2. 1843, 28. 3. 1843, 11. 4. 1843, 20. 6. 1843, 16. 7. 1843, 10. 5. 1844, 25. 5. 1844, 23. 8. 1844, 20. 9. 1844, 1. 12. 1844, 18. 3. 1845, 3. 2. 1846, 22. 2. 1846 (recenze a kritiky pražských německojazyčných a českojazyčných divadelních představení s účastí K.); Allgemeine musikalische Zeitung (Leipzig) 7. 6. 1843, 26. 7. 1843; Nürnberger Zeitung (Nürnberg) 10. 7. 1845 (hostování K. v Norimberku); Rheinische Musik Zeitung für Kunstfreunde und Künstler, Jhg. 2, Cöln 1852, s. 597 (koncertní vystoupení K. v Münsteru jako archanděla Gabriela v oratoriu J. Haydna Die Schöpfung); A. W. Ambros: Das Conservatorium in Prag, Prag 1858, s. 81 (zmínka o bratru K., houslistovi Adolphu Köckertovi); Neuste Nachrichten aus dem Gebiete der Poltik (München) 1. 7. 1861 (úmrtí K.); O. Teuber: Geschichte des Prager Theaters III., Prag 1888, s. 225, 252, 272, 272, 277, 284, 308, 316, 320, 322, 339, 362; J. Schulte-Hobein: Engelbert Seibertz. Leben und Werk des bedeutenden wesfälischen Porträt- und Historienmalers, Heimatpflege in Westfalen (Münster) roč. 18, 2005, č. 4, s. 8–9; F. B. Mikovec: Pražská Thálie kolem 1850, Praha 2010, s 487.

Eisenberg, Kosch Th, Ulrich

Vznik: 2022