Otec byl adjunktem u soudu v Klatovech, matka pocházela z písecké měšťanské rodiny. K. vyrůstal v Písku, kde 1876 maturoval na gymnáziu. Poté odešel do Prahy studovat klasickou filologii. Po absolvování univerzity 1880 působil jako učitel staré řečtiny a latiny na gymnáziu v Písku, v Novém Bydžově a od 1890 v Praze. Od 1903 byl činným členem Jednoty českých filologů, 1917 byl zvolen dopisujícím členem ČAVU. Hluboce obdivoval antickou kulturu, jíž zasvětil celý život. Podle svého přání byl pohřben po antickém způsobu žehem v německé Žitavě.
Proslul především překladatelskou činností. Z latiny přeložil řadu didaktických prací J. A. Komenského (Didaktika veliká, 1905; Informatorium školy mateřské, Rozprava k Vratislavským, Didaktika analytická –, 1908; Škola vševědná, Škola trojtřídní, Oživlý Fortius, Zákony školy dobře spořádané –, 1926). Proslavil se hlavně jako překladatel Aristofana, jehož celé dochované dílo uvedl poprvé do českého prostředí. První překlady zveřejňoval ve výročních gymnaziálních zprávách, posléze je publikoval v Bibliotéce klasiků řeckých a římských v překladech českých, kterou vydávala ČAVU. Poslední dva překlady komedií, Oblaka a Ptáci, zůstaly v rukopise. Vycházel ze zásad postulovaných pro převod antických meter J. Králem (napodobení starověkých časoměrných rozměrů nahrazováním dlouhé a metricky důrazné slabiky originálu českou slabikou přízvučnou). K. překlady, vysoce ceněné v akademických a filologických kruzích, v souladu s dobovým územ nebyly určeny k divadelnímu provedení, nerespektovaly jeho potřeby ani požadavky jevištní mluvy. Významně však obohatily poznání řecké komediografie a zahájily její novodobou českou percepci, která se po první fázi, spjaté s okruhem klasické filologie, rozšířila v meziválečných letech do oblasti divadelní. Až po K. smrti byl jevištně využit jeho překlad komedie Ženy o Thesmoforiích, který se stal východiskem pro inscenační adaptaci J. Frejky.
Překlady
Aristofanes: Plutos, t. in Výr. zpráva gymnasia Nový Bydžov, 1891 a 1892, samost. 1897; Žáby, t. 1898; Ptáci, t. část in Výbor z literatury řecké a římské, ed. T. Hrubý, 1903; Jezdci, t. in Výr. zpráva c. k. vyššího gymnasia v Žitné ul. Praha, 1904, samost. 1910; Lysistrate, t. 1911; Acharňané, t. 1913; Ženy o Thesmoforiích, t. 1914, s tit. Když ženy něco slaví, Divadlo mladých 1926; Ženský sněm, t. 1915; Vosy, t. 1917; Mír, t. 1922.
Prameny a literatura
SOA Plzeň: Sbírka matrik, Klatovy 23, matrika narozených 1851–1872, s. 69. NMd: Když ženy něco slaví, režijní kniha J. Frejky. ■ Ref. Plutos: J. Král, Listy filologické 18, 1891, s. 391–393; F. Groh, tamtéž 24, 1897, s. 468; nesign., Naše doba 5, 1897/98, s. 84n.●; F. Groh, ref. Žáby, Listy filologické 26, 1899, s. 471n.; R. E. Karras, ref. Jezdci, tamtéž 32, 1905, s. 68–71; F. Groh, ref. Lysistrate + Jezdci, tamtéž 39, 1912, s. 467n.; A. N. [Novák]: Nové překlady z Aristofana, Lumír 44, 1916, s. 139n.; F. Novotný, ref. Vosy, Listy filologické 44, 1917, s. 438–440●; nekrology: A. S. [Salač], tamtéž 45, 1918, s. 316n.; nesign., Otavan 3, 1918/19, s. 76; F. Groh, Almanach ČAVU 29/30, 1920, s. 110–113●; K. Svoboda: Antika a česká vzdělanost od obrození do první války světové, 1957, s. 289n., 315; sb. Antika a česká kultura, 1978, s. 377, 399, 403; J. Šprincl: Vývoj českého překladu z antické literatury, 1979, s. 47, 60. ■ LČL, Masaryk, Otto-dod
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 513–514
