Otec byl sedlářským mistrem v Rakovníku. K. se učil jeho řemeslu, ale 1877 utekl k divadlu, nejprve k řediteli J. F. Kozlanskému, v září 1878 přestoupil k E. Zöllnerové a do 1885 vystřídal řadu společností (V. Svobody, J. E. Kramuela, J. Košnera, M. Kozlanské, F. Pokorného, V. Prokopové, J. Muška a V. Brauna). U F. J. Čížka (1885–87), kde také režíroval, se sblížil s ředitelovou dcerou Marií a 1890 se s ní oženil. Po Čížkově smrti 1887 převzal soubor a získal vlastní koncesi pro české kraje; předchozí žádost z června 1886 mu byla zamítnuta. 1888 vyjednával zájezd do Vídně, k němuž však nedošlo. Na jaře 1891 požádal o koncesi pro Moravu, v průběhu roku se však ocitl ve finanční krizi a část členů odešla do nově vzniklých cestujících družin B. Sodomy a J. Štekra. V únoru 1892 K. soubor definitivně rozpustil a ukončil i svou hekticky se rozvíjející divadelní dráhu. Usadil se v rodném Rakovníku a živil se jako úředník v advokátní kanceláři. Pořádal a režíroval ochotnická představení, v nichž také hrál. 1893 znovu požádal o koncesi, společnost však neobnovil a 1900 mu bylo provozovatelské oprávnění odňato. Nedlouho po svých šedesátinách zemřel na srdeční vadu, pohřben byl v Rakovníku.
Od počátku herecké dráhy vynikal především v komických rolích v soudobých fraškách a veselohrách, ale ještě u Pokorného ztělesňoval hrdinné milovníky. Byl i oblíbeným zpěvákem, zpíval kuplety, vystupoval v parodiích oper a v operetách, popularitu si získal v komických sólových výstupech. Rejstřík svých rolí (velmi se podobal Mošnovu) opakoval bezmála ve všech působištích, která rychle střídal. Nezatížen stereotypy romantického herectví uplatňoval se v soudobé realistické dramatice a v klasických hrách, mnoho postav ztělesnil ve starších dílech české dramatiky. Jako ředitel pěstoval činohru i operetu, objížděl zejména severovýchodní, střední a jižní Čechy. Jeho středně velká společnost (zaměstnával kolem dvacítky herců) patřila po dobu svého nedlouhého trvání jak repertoárem, tak interpretační úrovní k lepším podnikům své kategorie. Vedle kasovní produkce K. pravidelně uváděl a režíroval hry českých autorů (Klicpery, Tyla, J. J. Kolára, Bozděcha, Vrchlického, Šamberka) včetně soudobých realististů (Stroupežnického, Preissové, Štolby, Šuberta). Nedlouho po pražských premiérách uvedl ve vlastní režii Naše furianty (České Budějovice, 1888) a Gazdinu robu (Nový Bydžov, 1890). Dramaturgický rozhled a leckdy i odvahu prokazoval v uvádění světové tvorby (Schiller, Lope de Vega, Molière, Sardou) včetně ruské (Špažinskij, Palm, Krylov, Čechov), a to i během spolupráce s ochotníky rakovnického Sokola (např. Čechov: Labutí píseň, 1904). Důraz kladl na režii, jíž se vedle švagra V. Čížka věnovali herci A. J. Frýda (1887–88, 1889–90), J. Janovský (1888, 1889–90), K. Kodet a F. Mašek (1888–90) a V. Spurný (1891–92). V souboru působila trvale manželka Marie, dále herci A. Světelský (1887), A. Charvát (1888), B. Sodoma (od 1889, 1891 i jako kapelník), manželé M. a V. Merhautovi (1891), V. a M. Spurných (1891–92), opakovaně hostovali členové pražského ND J. Šmaha a J. Mošna (1889–91).
Role
Svobodova spol.
Vendelín (K. Costa: Zuzančin pan kaprál, i Pokorného spol. 1882), Hospodský Blažej (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Čižmař Gödel + Ludro (K. Elmar, ú. J. H. Böhm: Šantala), Pastýř Kuoni + Konrád Baumgartner (F. Schiller: Vilém Tell aneb Povstání Švýcarů), Sluha Matěj (G. v. Moser: Zlatohlávek aneb Lehká kavalerie), Jeník (F. Prüller: Krásná selka z klášterního dvorce aneb Francouzové v horách krkonošských) – 1879; Bartoloměj Pecka (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání) – 1881; Jeník (V. P. Stěžerský [Pázdral]: Lucifer čili Zázračný elixír, i Košnerova spol. 1882, spol. V. Prokopové 1884), Bartoloměj Kapusta (T. E. Wilks: Pan Kapusta, rytíř od jehly, i Košnerova spol. 1882, spol. V. Prokopové 1883), Kryšpín Čvančara (E. Pešková dle anon.: Třiasedmdesát krejcarů pana Čvančary, i Košnerova spol. 1882, Čížkova spol. 1885), Dědoušek (L. Stroupežnický: Dobrý český dědeček, i Košnerova spol. 1882, spol. V. Prokopové 1883, Čížkova 1885) – 1881; Pan z Nevrlic (J. A. Gleich: Krkonošský kouzelník aneb Troje přání) – 1882; Izidor Slovíčko (J. K. Tyl: Lesní panna, i Čížkova spol. 1885), Antonín (J. Rosen: Anděl aneb Parádní kytka na vandru) – b. d.
Košnerova spol.
Sluha Pepš (J. J. Poříčský dle A. v. Kotzebua: Nešťastní aneb Sokolové v Čechách), Lajoš Farkač (A. Berla: Cikán) – 1880; Sluha Baltazar (A. Anno: Starý a mladý Kos), Benjamin (F. F. Šamberk: Rodinná vojna, i Pokorného spol. 1882) – 1881; Fabián Áčko (F. Bartovský: Troubadour, i spol. T. Postlové 1887), Petr Omáčka (V. Merlitz: Proces o hubičku), Křepelka (J. Sixt, ú. J. Mošna: Doktor Fousek a Markýtka, i Braunova spol. 1884, i Čížkova spol. 1885), Bořivoj Cihlička (F. v. Suppé: Boccaccio, i spol. V. Prokopové 1883) – 1882; Gilbert Bergolini (F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl, i Braunova spol. 1884, i spol. V. Prokopové 1884) – 1883.
Kramuelova spol.
Viliam (I. Zajc: Veselí plavci aneb Loď v přístavu) – 1882.
Pokorného spol.
Bořivoj Paris (F. v. Suppé: Tolik děvčat a žádný muž) – 1882; Felix kníže Bacciochi (E. Bozděch: Světa pán v županu), Palmiro Tamburini (F. v. Schönthan: Hloupý kousek), Jonáš (E. Raupach: Mlynářa jeho dítě), Erazim Voříšek (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl, i Čížkova spol. 1885) – 1883; Markýz Hautefort (E. Bozděch: Zkouška státníkova, i K. spol.), Jeník (K. Moore: Rodina Hlemýžďova) – Plzeň 1884.
Spol. V. Prokopové
Advokát Bezinka (L. Angely: Vyhrál nevěstu) – 1884.
Čížkova spol.
Valenta (J. K. Tyl: Paličova dcera), Ješek z Vartenberka (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Krištof ze Švamberka (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Komorník Ondřej (J. Voborník: Lví nevěsta), Seržant Trouillon (K. Blum dle J.-F.-A. Bayarda a H. Saint-Georgese: Dcera pluku), Egri, uherský statkář(A. Berla: Cikán), Barnabáš Pinta (J. K. Tyl: Lesní panna), Ondřej (Ch. Birch-Pfeifferová dle F. Bremerové: Matka a syn), Vojtěch (R. Kneisel: Chudý písničkář), Bohuslav Komárek (J. Rosen: Záletník), Antonín Prášil (F. Kaiser: Novomodní Don Juan), Dr. Dorcy (A. Anicet-Bourgeois, A. Dennery: Slepý a hrbatý), Pantaleon Vocilka (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Antonín Bobeš (J. Vilhelm dle něm.: Mistr Bedrník a jeho chasa), Jiřík (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – 1885; Petr Švehla (F. a P. Schönthanové: Paní ředitelová Švehlová), Jehlička (J. Nestroy: Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek) – 1886; Čeledín Jirka (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Matěj Krocinovský (J. Vrchlický: Exulanti), Michal Ivanovič (K. Tůma dle A. Berly: Žertva na Balkáně), Heliodor Drmola (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Trkoslav Angrešt (týž: Podskalák), Florián Páva (F. Kaiser: Jen rychle s paničkami do divadla) – b. d.
Kratochvílova spol.
Bedřich Falcký (L. Stroupežnický: Černé duše), Rychtář Lopata (F. V. Jeřábek: Syn člověka aneb Prusové v Čechách r. 1757), Baron Hodovský (L. Angely: Spiklenci aneb Spojenými silami) – 1887; Severin (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Václav Zelenka (J. Štolba: Vodní družstvo), Sladněv (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Rohovín Čtverrohý (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý), Petr Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti), Mikuláš Peldřimovský (J. J. Kolár: Pražský žid), Hrabě Záruba z Hustiřan (F. V. Jeřábek: Syn člověka aneb Prusové v Čechách r. 1757) – 1888; Jeremiáš Mrkvička (F. v Suppé: Žádný muž a tolik děvčat), Fabricius (A. Wilbrandt: Dcera páně Fabricia), Fricek Řimbaba (H. Müller: Se stupně k stupni), Vorlický (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Notář Bachelin (G. Ohnet: Majitel hutí), Krejčí Jehlička (G. v. Moser: Pan bibliotekář aneb Magnetické medium), Hospodský (K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka), Farář Jan Zeman (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Krištof Geissler (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Chasník Melichárek (L. Feldmann, ú. J. Böhm: Na kovárně aneb Čech a Moravan), Dohazovač Novotný (J. Štolba: Závěť), Abraham (S. H. Mosenthal: Debora), Šnekze Šnekova (E. Pohl: Milion aneb Dukátový strýček z Ameriky), Strachkvas (V. K. Klicpera: Loupež aneb Jindřich z Dubínova), Koliáš (týž: Divotvorný klobouk), Žorž Brumbál (H. Müller: Se stupně k stupni), Theodor Buňka (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27) – 1889; Danyš (G. Preissová: Gazdina roba), Hospodský Špunt (R. Kneisel: Spolek mládenců proti ženám), Beaubisson (A. Delacour, A. Hennequin: Růžová domina aneb Maškarní ples), Eustachius Vlček (T. Kronesová, ú. J. Kaška: Panna jezerní aneb Čarovný prsten), Beneš (K. Pippich: Slavomam), Fiala (K. Světlá, dram. E. Pešková: Vesnický román aneb Nad propastí), Izák (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Řezník Sekáček (J. Polabský: Matčina píseň aneb Ve službě cizích lidí) – 1890; Baron Kohout z Kohoutova (R. Benedix: Mikado) – 1892.
Sokol Rakovník
(ochotníci) Anselm (Molière: Lakomec) – 1900; Světlovidov (A. P. Čechov: Labutí píseň) – 1904.
Režie
Čížkova spol.
J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, J. K. Tyl: Lesní panna, týž: Jiříkovo vidění, L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník, V. Merlitz: Proces o hubičku, F. Ruth: Sestřenka – 1885; J. K. Tyl: Umělcové na pouti, týž: Rýbrcoul, kníže Krkonošských hor, F. a P. Schönthanové: Paní ředitelová Švehlová – 1886; Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží čili Loupež toulavých cikánů, táž dle C. Bell: Sirotek lovoodský, i K. spol. 1890, táž dle G. Sand: Diblík, šotek z hor, K. Tůma dle A. Berly: Žertva na Balkáně, F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27, týž: Podskalák, F. Kaiser: Jen rychle s pa-ničkami do divadla, V. Hugo: Trůn a popraviště, M. Bałucki: Těžké ryby, i K. spol. 1890, J. Vilhelm dle něm.: Mistr Bedrník a jeho chasa, F. Kaiser: Novomodní Don Juan, J. Mikuláš Boleslavský: Katovo poslední dílo, J. K. Tyl: Chudý komediant aneb Šílenost a dědictví, týž: Strakonický dudák, týž: Slepý mládenec aneb Založení kostnice v Sedlicích, A. Dennery, G. Lemoine: Perla savojská čili Mateřské požehnání, J. A. Lang: Marie Terezie – b. d.
Kratochvílova spol.
J. K. Tyl, dram. J. Jelínek: Rozina Ruthardova aneb Obležení Kutné Hory r. 1302 – 1887; F. v. Schön than: Hloupý kousek, F. V. Jeřábek: Syn člověka aneb Prusové v Čechách r. 1757, I. V. Špažinskij: Paní majorka, L. Stroupežnický: Naši furianti – 1888; F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27, týž: Svatební večer bez nevěsty, týž: Jedenácté přikázání, H. Müller: Se stupně k stupni, T. E. Wilks: Pan Kapusta, rytíř od jehly, J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, A. Wilbrandt: Dcera páně Fabricia, L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek, S. H. Mosenthal: Debora, G. v. Moser: Pan bibliotekář aneb Magnetické medium, F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat, J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, týž: Rabínská moudrost, L. Feldmann, ú. J. Böhm: Na kovárně aneb Čech a Moravan, J. Štolba: Závěť, V. Sardou: Theodora, O. F. Berg: Paní máma aneb Když dá žena muži kvinde, I. Görnerová dle A. Beau-lieu: Babička aneb Otravný dech, A. Abrahamowicz, R. Ruszkowski: Setník z Bosny aneb Manžel ze šetrnosti – 1889; G. Preissová: Gazdina roba, Lope de Vega: Sedlák svým pánem, F. Schiller: Maria Stuart, A. Jirásek: Vojnarka, F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek, L. Stroupežnický: V panském čeledníku, J. Rosen: Námluvy pana Komárka aneb Ó Josefe!, J. K. Tyl [?]: Čarovný závoj aneb Kde domov můj?, A. Brázda: Sedm havranů, Lukaczi, ú. E. Pešková: Furiant, R. Kneisel: Spolek mládenců proti ženám, A. Delacour, A. Hennequin: Růžová domina aneb Maškarní ples, T. Kronesová, ú. J. Kaška: Panna jezerní aneb Čarovný prsten, J. Poláček dle D. Defoea: Robinson Crusoe, F. V. Drahoňovský: Závora, hradní na Hrubé Skále – 1890.
Sokol Rakovník (ochotníci)
V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk, týž: Rohovín Čtverrohý – 1896; Molière: Lakomec – 1900; A. P. Čechov: Labutí píseň – 1904.
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, Rakovník 09, matrika narozených 1849–1860, s. 190, obr. 187; Rakovník 36, matrika zemřelých 1908–1923, s. 214. NA: fond PM, kart. 1692, sign. 8/6/3/3, kart. 1694, sign. 8/6/10/22 [koncese]. ■ J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 135 + Umělcové na pouti, 1961, s. 54, 95, 107, 115, 117, 120n., 123–125, 144, 171, 195, 217, 219, 224. ■ EDS; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 507–510
