Byl synem poštmistra, dětství a mládí strávil na humpolecké poště. Gymnázium studoval postupně v Jihlavě, Jindřichově Hradci a Táboře, kde 1867 maturoval. 1867–71 studoval na pražské univerzitě práva, doktorát získal 1872 v Krakově, kam odešel na protest proti v Praze povinnému skládání slibu v němčině. Po studiích praktikoval u soudu v Mladé Boleslavi, později v Praze na prokuratuře a v advokátní kanceláři. Po složení advokátní zkoušky (1879) působil jako advokát se specializací na železniční právo a výkup pozemků pro dráhy. 1881 se oženil s Annou Zemanovou, s níž měl čtyři děti. 1895–1901 byl poslancem českého zemského sněmu za stranu mladočeskou, od 1895 starostou Národní jednoty severočeské. 1896 se stal náměstkem vrchního ředitele Zemské banky Království českého, v posledních letech života byl předsedou První české zajišťovací banky. Patřil k zakládajícím členům řady vlasteneckých spolků (Svatobor, Máj, Mánes, Sokol pražský), v literárním odboru Umělecké besedy zastával funkci jednatele. Zemřel na zápal plic, pochován je v Dobřichovicích nedaleko Prahy.
K. od dob gymnaziálních studií publikoval časopisecky lyrické básně, drobné povídky, divadelní kritiky i překlady (zejména z ruštiny, polštiny a francouzštiny). Přispíval do Květů, Světozoru, Slovanu, Lumíru, Ruchu (redigoval jeho třetí ročník) aj. Knižně vydal sbírku Básně (1870) a překlad výboru z tvorby francouzského písničkáře P.-J. Bérangera (Písně, 1875).
Vedle drobné situační jednoaktovky Zatknut je autorem monumentální veršované hry z historie husitských válek Jan Roháč z Dubé. Pětiaktové drama líčí marný poslední boj táborského hejtmana a jeho spojenců s vojsky císaře Zikmunda po bitvě u Lipan. Politické nepřátelství dvou hlavních postav stupňuje K. i motivem osobní nenávisti. Vyjma tohoto motivu je hra věrným přepisem dějinných událostí; podle soudobých recenzentů byla více zdramatizovanou historií než historickým dramatem. Úspěch na českém jevišti jí zajistil jednak vlastenecký patos, jednak dvojí policejní zákaz, odvolaný až po interpelaci J. Grégra na říšské radě. Oproti tištěné verzi byl Jan Roháč z Dubé inscenován v cenzurovaném znění, bez pasáží o utlačování českého národa Němci. V rukopisech se dochovaly další práce pro divadlo: tříaktová hra ze současnosti Pseudonym, historické drama Vratislav, fragment hry Slávek sedí a kouří a pohádková veselohra Žabirenda a Šmrnks aneb Čerti v bále.
Pseudonymy a šifry
Jan Kopecký, Jar. Kopecký, Kalous-Sůva, Matyáš Kalous-Sůva-Vejrovský, M. K. Starohradský, B. Lipnický
Hry
Zatknut, PD-AH 1870; Jan Roháč z Dubé, PD 1880, i t.
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond, inventář → J. Wagner, 1961; nově D. Oulehlová, 1985. ■ Nesign., ref. Zatknut, Světozor 4, 1870, s. 272;● ref. Jan Roháč z Dubé: Dr. S. H. [Heller], Národní listy 9. 11. 1880; -f-, Po krok 9. 11. 1880; Z., České noviny 10. 11. 1880; nesign., Pražský denník 10. 11. 1880; J. Lier, Divadelní listy 1, 1880, s. 256; nesign., Ruch 2, 1880, s. 189; nesign., Plzeňské listy 6. 11. 1881●; nekrology: Zvon 7, 1906/07, s. 651; Národní listy 3. 7. 1907, odp.; F. V. V. [Vykoukal], Osvěta 37, 1907, s. 760; Světozor 8, 1907/08, s. 917n.●; J. V. Sedlák: Jan Roháč v literatuře české, ČČM 95, 1921, s. 177–202. ■ LČL, Masaryk, Otto, Rieger; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 492–493
