K. rodiště uvedené na jedné z koncesí není potvrzeno příslušnou matrikou. Vyučil se dlaždičem. Nedlouhý divadelní život strávil u venkovských společností. 1860 debutoval na Zbraslavi u J. A. Prokopa, v dalších osmi letech prošel družinami F. Zöllnera (1860), J. Kullase (přelom 1860/61), J. J. Stránského (1861, 1864–65 i jako režisér a artistický správce; tehdy už byl ženat s herečkou Marií, roz. Kressyovou), znovu J. A. Prokopa (1862), A. Szeninga (1863), V. Brauna (1865) a V. Prokopové (1865). 1866 žádal o povolení pořádat divadelní zábavy, koncesi získal až v dubnu 1868. Pak mu byla každoročně obnovována, 1873 až po odvolání proti zamítavému rozhodnutí (vydáno na základě udání, že v Čáslavi uváděl necenzurované hry, hrál bez povolení v okolních obcích a v představeních se zpívaly politicky nevhodné kuplety). Ve věku šestačtyřiceti let podlehl plicní tuberkulóze. Podnik převzala vdova Marie. Kočovným hercem se stal syn Václav K., který začínal v rodičovské společnosti a během své divadelní dráhy zastával různé typy rolí ve fraškách (Kubánek, Šamberk: Éra Kubánkova), salonních dramatech (Vévoda de Bligny, Ohnet: Majitel hutí), historických veselohrách (Karel IV., Vrchlický: Noc na Karlštejně) i v dramatu realistickém (Čabelický, Stroupežnický: Sirotčí peníze).
K. začínal u Prokopa jako herec malých rolí a šablonoval cedule, u Kullase byl i nápovědou. Při druhém pobytu u Prokopa zastával už milovnický a hrdinský obor. Vystupoval v četných úlohách, zvláště v českém romantickém repertoáru (největší rolí byl Jan Žižka v Kolárově tragédii Žižkova smrt), ale i v komických rolích z mnoha veseloher a frašek, tvořících nezbytnou většinu repertoárové nabídky cestujících družin. Se svou společností se nejčastěji pohyboval ve východních Čechách, v oblasti Vysočiny a v Polabí (Turnov, 1868; Jičín, Nová Paka a Dvůr Králové, 1869; Nový Bydžov, Ústí n. Orlicí, 1870; Jaroměř, Brandýs n. Labem, Mnichovo Hradiště, 1871; Hlinsko, 1872; Opočno, 1873; Náchod, Jaroměř, 1874, Přibyslav, 1878). 1871 zřídil v Jaroměři jednoduchou letní arénu v hostinci Na Špici (pohostinsky tu vystoupil J. V. Slukov jako Žižka v Kolárově tragédii Žižkova smrt), 1877/78 hrál v aréně v Humpolci. V souboru míval několik dobrých herců. 1868 začínal s K. Chalupeckým, A. Ludvíkem, s manželi Pázdralovými, Šmídovými ad. (s nimi uvedl mj. Kolárovu Žižkovu smrt, Tylovu Lesní pannu a Jana Husa, Schillerovy Loupežníky a Mosenthalovu Deboru). Později u něho působil F. Vratislav (hrál Shakespearova Othella), krátce E. Vojan a komik F. Šípek, 1877/78 J. Bollard, P. Řada, V. Spurný. Divadelní dráhu u něho začínali budoucí ředitelé T. Kratochvíl a J. Štekr. K. uváděl běžný dobový repertoár: hry J. J. Kolára, J. K. Tyla, F. V. Jeřábka, oblíbené dramatizace románů J. Vernea, nejrůznější frašky a veselohry. Svou repertoárovou nabídkou však někdy klamal a pod názvem určité hry (např. Stroupežnický: Černé duše) uváděl jiný kus. Vedle solidnějších a umělecky ambiciózních cestujících souborů šedesátých let (Kramuelův, Švandův) představovala K. společnost podnik podstatně nižší úrovně.
Role
Zöllnerova spol.
Ryšavý (R. Benedix: Moda tyranka) – 1860.
Prokopova spol.
Josef (S. H. Mosenthal: Deborah aneb Křesťan a židovka), Roller, později Franc (F. Schiller: Loupežníci v českých lesích) – 1861; Mlynář Votruba (J. Nestroy: Enšpigl), Šikovatel Sekáček (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku) – b. d.
Braunova spol.
Pan Kopřiva (J. Nestroy: Nehody starého mládence) – 1869.
Kozlanského spol.
Monflanquin (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Pokuta muže), Tesař Kuljevič (L. Angely, ú. J. K. Tyl: Merenda) – 1877; Fileas Fogg (J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa za 80 dní), Jan Žižka (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – 1878; Ladislav (G. v. Moser: Pan sekretář aneb Potrhlý krejčí) – b. d.
Prameny a literatura
SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 26-3856 Dobruška, matrika zemřelých 1845–1884, s. 502. NA: fond PM 1861–1870, kart. 868, sign. 8/6/10/241, kart. 880, sign. 8/6/21/27, 1871–1880, kart. 1241, sign. 8/6/10/7 [koncese]. NMd sign. T 128: almanach K. spol. ■ Z Mnichova Hradiště, Pražský denník 14. 3. 1868; Národní listy 24. 5. 1873 [znovuudělení koncese]; L. Stroupežnický: Do Benešova, tamtéž 10. 5. 1878; J. L. Turnovský: Herecké společnosti české, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 106; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 120; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 60; F. Černý: Divadelní život v Jaroměři v letech 1819–1918, 2003, s. 162n. ■ Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 491–492
