Roz. Kressyová, uváděno také Krösy z Paulinu nebo Kreyssová. Hereckou dráhu započala 1860 u venkovských společností, kde se seznámila se svým budoucím manželem, hercem Janem Františkem K. Spolu s ním prošla kočujícími družinami J. J. Stránského, A. Szeninga, V. Brauna a V. Prokopové. Od 1868 hrála v manželově společnosti, kterou po jeho předčasné smrti převzala a provozovala na vlastní koncesi do 1. světové války. Poté nejsou o její divadelní činnosti žádné zprávy. Před smrtí žila v nuzných poměrech v Lomnici n. Popelkou, kde zemřela a byla pohřbena.
K. byla průměrnou činoherní herečkou. V mladším věku hrála i kalhotkové role, později představovala usedlé matky a hospodyně, vdovy, hospodské apod. Pro vedení společnosti neměla valné předpoklady a řízení podniku, honosně nazvaného První herecká družina pro Království české, svěřovala artistickým správcům či tzv. jednatelům (F. Vaněk 1880, V. Šittina 1889–90, A. Chlumský 1895–96, V. Klečka 1899, A. Kříž 1907, K. Bervic 1907, A. Kreman 1908–09, J. Hodr 1909–13 ad.). Společnost provozovala činohru i operetu. Pohybovala se zejména v severovýchodních, středních a jižních Čechách (na Moravu a do Slezska nezajížděla, kromě stagion v Luhačovicích za vedení J. Hodra, který vlastnil koncesi pro Moravu). Repertoár tvořily až do druhé poloviny osmdesátých let především známé frašky, veselohry, hry se zpěvy a operety, ale také česká dramatika romantické éry (hry J. K. Tyla, J. J. Kolára ad.) a občas i méně běžné kusy (např. 1882 ve Slaném Słowackého Mazepa či Šubertův Petr Vok Rožmberk). Od 1888 častěji uváděla soudobé české autory (F. V. Jeřábka, L. Stroupežnického, F. F. Šamberka, V. Štecha, J. Vrchlického) i realistickou dramatiku (Mrštíkové: Maryša). 1882 je doloženo složení souboru (mezi šestnácti členy byli manželé A. a K. Betkovi, J. Javorčák, A. V. Juppa, manželé A. a M. Štanderovi ad.). 1886 za pobytu v Táboře byly na pořadu hry Tylovy (Strakonický dudák, Lesní panna, Paličova dcera), Šamberkův Podskalák, dramatizace románu K. Světlé Kříž u potoka od E. Peškové, Nestroyův Lumpacivagabundus, Ohnetův Majitel hutí a Sirotek lowoodský Ch. Birch-Pfeifferové, ale také Stroupežnického Paní mincmistrová a Zvíkovský rarášek.O něco později (Jilemnice 1889) i Vrchlického Pomsta Catullova a V sudě Diogenově či Štechovy Maloměstské tradice. Spolupráce s jilemnickými ochotníky (Kolár: Pražský žid a Žižkova smrt) nasvědčuje tomu, že společnost neměla dostatek personálu, aby mohla vlastními silami provést hry s větším množstvím postav. 1889 se v souboru znovu objevil R. Příbramský (po prvé 1881), 1891 manželé V. a M. Spurní, 1907 tu krátce pobýval mladý J. Vojta. Během své existence měla společnost lepší období za správy A. Chlumského (v souboru A. Janovský, A. Kantor, manželé A. a F. Kaňkovští, začínající M. Nový a V. Vydra) a J. Hodra v předválečných letech. Patřila k menším, druhořadým cestujícím družinám a okruh jejího působení zůstával povětšině omezen na města a obce, kam nezajížděly renomované společnosti (Dobříš, Kladno, Radnice /u Plzně/, Slaný,Vysoké Mýto, Ústí n. Orlicí, Březové Hory, Příbram, Sedlčany, Rožmitál p. Třemšínem, Jince /u Příbrami/, Blovice, Kutná Hora ad.).
Role
Kozlanského spol.
Paní Truquetová (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Pokuta muže) – 1877; Háta (L. Angely, ú. J. K. Tyl: Merenda), Zikmund Korybut (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – 1878.
Spol. M. Kozlanské
Zuzana Černínová (L. Stroupežnický: Sirotčí peníze) – 1888; Gervaise la Chaude Fleurie (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží), Aksiňuška (I. I. Mjasnickij: Zajíc aneb Honba za mužem), Horačka (A. a V. Mrštíkové: Mary ša), Věřitelka (A. Anicet-Bourgeois, A. Dennery: Sedm smrtelných hříchů), Matka Bartáková (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor) – 1896; Donátová (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána) – 1910; Emilie Lamingerová (K. Horák dle A. Jiráska: Psohlavci), Kalousová (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Paní Baruška + Krámská (L. Krenn, K. Lindau, ú. J. Kühnl: Chudá holka), Hostinská Zárubová (J. Poláček: Trestanci na Špilberku), Veronika (J. J. Kolár: Pražský žid) – b. d.
Prameny a literatura
NA: fond PM 1881–1890, kart. 1694, sign. 8/6/ /10/14 [koncese]. NMd sign. T 128: almanachy spol. 1886 a 1889. ■ Svobodný občan [Slaný] 11. a 25. 3., 15. 4. 1882 [repertoár spol.]; JUDr.-ger: Z Kouřimi, Česká Thalia 2, 1888, s. 266; B-š: Z Bělohradu, tamtéž 4, 1890, s. 105; Divadlo 9, 1910/11, s. 132 [jubileum]; Národní politika 6. 12. 1917 [úmrtí]; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 120; J. Vojta: Cesta k Národnímu divadlu, 1958, s. 61n.; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 60, 196. ■ Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 490–491
