Křtěn Joannes Ignatius, psán též Kosyna. – Otec byl profesí ševcovský tovaryš nebo zednický mistr. K. se vyučil zednickému řemeslu, v padesátých letech ochotničil v bývalém klášteře sv. Anežky a pro zdejší divadélko namaloval dekorace a oponu. Již v této ochotnické skupině (jejími členy byli E. Chvalovský, H. Musil, údajně také K. sestra) se uplatňoval jako komik, např. v Macháčkově komedii Ženichové. 1856 se oženil s Magdalenou Ehmichovou. V září 1861 zanechal řemesla a nastoupil ke Kullasově společnosti, kde nahradil J. Mošnu. Pak se stal členem počeštěné společnosti A. Szeninga, 1862 se v Blatné připojil k prořídlé společnosti F. Zöllnera a 1863 přestoupil do nově utvořené společnosti J. E. Kramuela, u níž setrval patnáct let, přerušených pobytem u P. Švandy ze Semčic (1875, snad i 1878) a T. Knížkové (1876, doložen na jaře v Jindřichově Hradci). V polovině osmdesátých let se stal členem družiny V. Prokopové, kterou po ředitelčině smrti 1887 převzal dosavadní artistický správce J. Mušek. Zde oslavil 1891 třicetileté herecké jubileum svou oblíbenou rolí strážníka Valíka v Holteiově sentimentálním melodramatu Eleonora, nevěsta z hrobu. 1897 odešel na odpočinek, zemřel v nemocnici Milosrdných sester v Praze pod Petřínem, pohřben byl na Olšanských hřbitovech v Praze.
Mladší syn Josef Emil K. (7. 5. 1866 Tá bor – 14. 12. 1941 Roudnice n. Labem) vystupoval od dětství na divadle, od 1884 sdílel s rodiči angažmá u V. Prokopové a J. Muška, pak vystřídal řadu společností (J. Tuttra, P. Švandy ml., J. Blažka, O. Alferiho, R. Příbramského, K. Jičínského ad.), od 1926 vedl vlastní malou společnost.
K. hrál od počátku své divadelní dráhy menší charakterní a komické role ve veselohrách a v obrazech ze života. U Kramuela se jeho herecký obor vyhranil v hojně uváděných fraškách a burleskách, kde ztvárňoval různé sluhy, řemeslníky, hospodské apod. (např. pernikář Chitílek, Bäuerle: Chudý pernikář; Barnabáš Bulíček, Šamberk: Osudná kule; sluha Kolínko, Nestroy: Karafiátek a rukavička). Tíhl k drastické komice a silné nadsázce, kritika však mnohem více cenila opačnou polohu jeho projevu, suchý humor. Vynikl v Hoppeově frašce Kožíšek, perle a kamna, v Holbeinově Frydolínu, v Tylově úpravě hry A. Varryho Císař Josef a jeho doba (role nezjištěny) a jako Bradoslav Žvanil v Kalischově Doktoru Žvanilovi. Koncem první letní sezony Kramuelovy společnosti v Aréně v Kravíně (1868/69) byl hodnocen jako jeden ze čtyř nejlepších herců souboru, vedle F. Paclta, A. Betky a J. E. Kramuela. K. oblibu u publika zvyšovaly jeho hudební vlohy. Vystupoval často v operetách a v Aréně v Kravíně zpíval v řadě komedií kuplety, které pohotově složil či upravil na aktuální náměty. (Inspiroval se jimi a částečně je kopíroval loutkář J. N. Lašťovka). Ač ředitelé, u nichž působil, uváděli vedle lehčích zábavných kusů také náročnější hry, z této části repertoáru je známo jen málo jeho rolí (např. učitel Drobeček z Jeřábkova dramatu Služebník svého pána). S kočujícími společnostmi prošel téměř všemi českými kraji a na venkově patřil ve své době k nejpopulárnějším komikům. V Aréně v Kravíně měl největší ohlas na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, později jeho přímočará a razantní komika působila již poněkud zastarale.
Role
Szeningova spol.
Pinkes (T. Flamm: Rekrutýrka v Kocourkově aneb Čísla 9, 12, 45), Krejčík Divíšek (A. v. Kotzebue: Nebezpečné sousedství) – 1861.
Zöllnerova spol.
Žalářník (A. Bahn: Žalářník londýnský) – 1862; Nájemník z Červených dvorů (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Ďáblův potok) – 1863.
Kramuelova spol.
Kulich (F. Hopp: Loupežnická krčma v lese aneb Domácí čepička doktora Fausta), Chitílek (A. Bäuerle: Chudý pernikář), Kubíček – Černohorský (N. I. Kola, ú. J. K. Tyl: Poslední desítník) – 1864; Sansquartier (L. Angely: Osm ozbrojených dívek), Fridolín (V. Sardou: Jak si motýl křídla spálí), Vojtěch Hora (K. A. Görner: Z měšťa na šlechtic), Šimon Lomnický z Budče (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona), Sluha Dalibor (R. Benedix: Dalibor Čermák), Vojtíšek (F. Prüller: Klášterní selka) – 1866; Hrabě Isolani (F. Schiller: Valdštýnova smrt) – 1867; Bartoš (A. Dennery, Dumanoir: Starý desátník), Bonifác Bonafides (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i Muškova spol. 1891) –1868; Bradoslav Žvanil (D. Kalisch: Doktor Žvanil), Kašpar Truhlík (A. Berla: Čím dál, tím hůř), Pan z Nemajetína (týž: Jen s pravdou ven aneb Volte poslance), Kolínko (J. Nestroy: Karafiátek a rukavička), Kalina (A. Elz: On nežárlí), Kopřiva (F. F. Šamberk: Svatojanská pouť v Praze), Chamoiseau (V. Sardou: Paragrafy na střeše), Hospodský (T. Hell dle V. Ducangea: Tři dny ze života karbaníkova aneb Marnotratný syn), Páter Blažej (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský), Andreas Pimprnos (F. Hopp: Doktora Fausta domácí čepička), Jonáš Ještěrka (týž: Statek Záhvozd), Perlík (J. Nestroy: Upřímný Romeo a falešná Julie aneb Zámečník a kapitalista), Slanina (A. Langer: Praha před sto lety aneb Jidáš ve fraku), Lupínek (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka), Honza (týž: Jiříkovo vidění) – 1869; Jonáš (K. J. Erben: Sládci aneb Gramatika co recept lásky), Václav (J. Vilhelm: Mlynář a kominík aneb Tvrdohlavec) – 1871; Princ aragonský (W. Shakespeare: Kupec benátský), Hrbeček (V. Lipovský: Kometa aneb Noc z roku 1872) – 1872; Hulákal (F. F. Šamberk: Sedmašedesát níci), Jiří Váňa (A. Langer: Hoši z osmnácté chasy), Fabián (F. Kaiser: Na ledě), Barnabáš Bulíček (F. F. Šamberk: Osudná kule), Jan (V. Filípek dle franc.: Ševcův vychovanec a slečna z panského rodu aneb On a ona), Jean Styx (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí) – 1874; Pan z Hornu (K. Haffner, ú. J. E. Kramuele: Muž národa), Jan Drn (P. Féval, Saint-Yves: Syn ďáblův), Pepř (E. Karl: Otče náš!), Setník (A. Dumas st.: Kateřina Hovardová aneb Koruna a popraviště), Josef Vlk (H. Wilken: Páni doktoři), Křepela (F. Vicena: Toman a lesní víla aneb Svatojanská noc), Jeremiáš Mrkvička (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat) – b. d.
Spol. T. Knížkové
Chroust (R. Kneisel: Ďáblova dcera), Baltazar (V. Sardou: Andrea), [?] (A. Langer: Krupařovic Pepička, benef.), Charençon (E. Cormon, E. Grangé: Trakař otce Martina), Voříšek (J. Štolba: Zapovězené ovoce), Jiřík (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Jehlička (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus) – 1876.
Spol. V. Prokopové
Bluma (R. Kneisel: Svatouškové), Jonáš (V. Sardou: Vlasť), Benjamin (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Bastien (V. Sardou: Cyprienna) – 1882; Bryndálek (F. Kaiser: Nehody pana Pilulky), Chytil (T. E. Wilks, ú. J. R. Pokorný: Benešov bez krejčího), Krišpín Vejvoda (J. K. Tyl: Chudý komediant a jeho dcera) – 1883; Jan (L. Angely: Vyhrál ne-věstu), Kulich (L. Schneider: Český dobrovolník a francouzská selka), Donati (F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl), Pepík (V. P. Stěžerský [V. Pázdral]: Lucifer aneb Starý ženich) – 1884; Justus Gebhardus (J. J. Kolár: Pražský žid), Ťapuťkevič (M. Bałucki: Těžké ryby), Mikuláš Houba (A. Anno: Starý a mladý Kos aneb Nevěsta z Amsterodamu), Paleček (A. Bäuerle: Paleček na cestách aneb Z Prahy do Brna a do Vídně), Drobeček (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána) – 1885; Kmotr Klíma (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík z hor) – b. d.
Muškova spol.
Henrich, hrabě Mates z Thurnu (J. J. Kolár: Pražský žid), Valík (K. Holtei: Eleonora, nevěsta z hrobu) – 1891; Karel Drozd (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), La Flèche (Molière: Lakomec) – 1895.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, DUCH N5, matrika narozených fary u sv. Ducha, 1811–1832, s. 279, obr. 283 [otec zapsán jako ševcovský tovaryš]. SOA Třeboň: Sbírka matrik, Tábor 19, matrika narozených 1864–1872, s. 93, obr. 105 [syn Josef Emil, K. zapsán jako syn zednického mistra]. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 291, obr. 372. ■ ý: Ze Smíchova, Lumír 11, 1861, s. 931n. [nástup ke Kullasovi]; ?!: Divadlo, Tábor 2, 1866, č. 51, 52; nesign.: Z Boleslavi Mladé, Česká Thalia 2, 1868, s. 110; nesign: Aréna v Kravíně, tamtéž, s. 231, 254; nesign.: Aréna v Kravíně, Naše listy 27. 4. 1869; nesign.: Z Tábora, Česká Thalia 3, 1869, s. 31; Dlý: Aréna v Kravíně, tamtéž, s. 101; nesign.: Aréna v Kravíně, tamtéž 4, 1870, s. 118; nesign.: Z Netolic, Budivoj 12. 2. 1882; nesign.: Slané, Dalibor 8, 1891, s. 378●; úmrtí a nekrology: Národní listy 9. 7. 1901; Národní politika 9. 7. 1901, odp.; Divadelní listy 2, 1900/01, s. 356n.●; nesign.: Z památníků českých herců, Divadlo 8, 1909/10, s. 416; E. Chvalovský: Poznámky o hercích, rkp. [1916], NMd; A. Charvát: Ze staré Prahy, 1926, s. 66, 70n.; V. Vydra: Má pouť životem a uměním, 1948, s. 67; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 96 + Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 63. ■ Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 477–479
