Narodil se v rodině rolníka. Vystudoval gymnázium v Chrudimi (1876) a práva na pražské univerzitě (JUDr. 1882). Publikoval odbornou práci Rakouské směnečné právo (1887). Působil jako zemský advokát, od 1888 měl kancelář na Smíchově a také ve venkovských městech. Záhy se zapojil do politického dění, 1889–1913 byl poslancem českého zemského sněmu za Národní stranu svobodomyslnou (tzv. mladočeskou). Angažoval se rovněž v místní politice: 1899–1906 stál v čele smíchovského okresu, v prosinci 1906 byl zvolen starostou Smíchova. Funkci zastával dvanáct let, po incidentu v květnu 1918 na ni rezignoval. Za jeho starostenství byly zbudovány nové školy (např. ženská průmyslová škola, vyšší reálné gymnázium), zvelebována veřejná prostranství, zřízeny parky apod. Připojení Smíchova k Praze, o něž usiloval, se však uskutečnilo až 1922. Za zásluhy o obec mu byl udělen císařský Řád železné koruny III. třídy. První K. manželkou byla ovdovělá Marie Stankovská-Švandová (1853–1906; sňatek 10. 8. 1881), dcera P. Švandy ze Semčic a E. Peškové. Po její smrti se 1907 oženil s vdovou Boženou Karlovskou (roz. Psotovou). Zemřel během návštěvy příbuzných v Brně, pohřben byl v rodných Jezbořicích.
Již za vysokoškolských studií se pokoušel o dramatickou tvorbu; 1879 četl v akademickém spolku Jungmann (byl jeho předsedou) ukázky ze své hry Komediant za salonu (o níž další informace nejsou). Manželce Marii, která se po smrti rodičů stala koncesionářkou Arény na Smíchově a Divadla u Libuše, pomáhal s jejich řízením, hospodářskou správou, technickými úpravami, přestavbami apod.; 1891 finančně sanoval krachující Divadlo u Libuše. Koncem osmdesátých let se vrátil k psaní divadelních her. Debutoval 1889 tříaktovou fraškou Medium (uvedena takřka současně souborem J. Kubíka ve smíchovském divadle a P. Švandou st. v ND v Brně). Následující frašky a veselohry byly provedeny ve smíchovském divadle, pro něž byly psány (Švábova agentura, Malá Strana, Mostecká ulice číslo 4, Oběť lásky, Azorek z Chicaga, Hraběnka z Podskalí, Paroháči, Doktorka Rixyová). Ohlášené uvedení hry Děti Tovarovy bylo zrušeno. Šlo o divácky nenáročné, tzv. lidové kusy, postavené na tradičních fraškovitých motivech, situacích a zápletkách. Kombinovaly různé typy žánru frašky (lokální, výpravné a hudební), arénní burlesky i revue. Nejúspěšnější z nich, Hraběnka z Podskalí, byla zfilmována (r. K. Lamač, 1925). K. autorství dalších her, dnes nezvěstných a blíže neznámých, je sporné (Mužská zástěra; Rozmarná žena – román od Flygare-Carlén z 1898, hra od J. K. Nevšímalové prov. ochotn. Beseda Neruda v Praze 1905). LČL mu připisuje chybněhry Od stolu a lože (autoři H. Meilhac, L. Ha lévy) a Odpusť nám naše viny! (autor K. Fořt). K. dramatická aktivita bezprostředně související s manželčinou ředitelskou činností zůstala omezena na krátké období přelomu 19. a 20. stol. Jako zemský advokát a politik autorství svých lehkonohých her tajil, texty vždy signoval pseudonymem či šifrou.
Pseudonymy
Anonym, Anonymus, A. Žert, A. K.
Hry
Medium, Div. u Libuše 1889, t. in Nedělní list 1889, č. 27, kn. 1891 (šifra A. K.); Švábova agentura, Malá Strana, Mostecká ulice číslo 4, Švandovo div. 1897 (pseud. A. Žert); Oběť lásky, tamtéž 1898 (anon.); Azorek z Chicaga, tamtéž 1898 (pseud. A. Žert); Hraběnka z Podskalí, tamtéž 1899, t. 1905 (pseud. Anonymus); Paroháči, tamtéž 1899 (pseud. A. Žert); Doktorka Rixyová, tamtéž 1901 (anon.); Odpusť nám naše viny, tamtéž 1901 (pseud. Anonymus).
Prameny a literatura
SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 1416 Jezbořice, matrika narozených 1843–1867, fol. 36. MZA: Sbírka matrik, 16989 Brno-město, sv. Janů (u minoritů), matrika zemřelých 1922–1935, s. 52, obr. 98. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 281,obr. 589. NMd: fond Švandovo divadlo, rkp. her Hraběnka z Podskalí, Paroháči. ■ Národní listy 16. 10. 1879 [Komediant ze salonu, autorské čtení]; nesign., ref. Medium, Moravská orlice 27. 2. 1889; Národní listy 2. 3. 1899 [Děti Tovarovy, zrušení]; O. F. [Faster], ref. Odpusť nám naše viny, Divadelní listy 3, 1901/02, s. 156n.; A. B. Dostal: Čtyřicet let divadla na Smíchově, [1911], s. 92, 96; Lidové noviny 30. 3. 1934 [úmrtí]; Východočeský republikán 6. 4. 1934 [pohřeb]. ■ LČL, ODS [Div. u Libuše]; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 466–467
