Roz. Manetinská, křtěna Anna Marta. Otec Johann Manetinsky, herec a zpěvák, působil ve StD za ředitelství Liebichova (debutoval 11. 9. 1807). Na přelomu 1814/15 je doložen v Brně u ředitele Korntheuera (i v čes. představení Strašidlo ve mlejně), pak přijal angažmá u německého divadla v Pešti, kde rodinu opustil. Manželka se s dcerou vrátila 1820 do Prahy k rodičům (otec byl dvorním varhanářem). K. získala vzdělání v německé hlavní škole pro dívky při klášteře anglických panen v Josefské ul. na Malé Straně. Od dětství vystupovala s německými ochotníky na Malé Straně v Kajetánském domě ještě předtím, než tam 1834 našla útočiště skupina vedená Tylem. Již jako patnáctiletá se rozhodla věnovat divadlu. Od 1832 účinkovala pod rodným příjmením (čes. psaným často Manětínská, něm. Manetinsky) v operním sboru StD, statovala v němých rolích pážat, komorných a dvorních dam, poté dostávala drobné úlohy. Na radu J. N. Štěpánka a za pomoci J. K. Tyla si osvojila češtinu a od 1834 vystupovala v českých představeních na stavovské scéně. 1837 byla angažována do německého souboru a stala se řádnou členkou StD. 1842–45 hrála souběžně v Novém divadle v Růžové ul., které soukromě provozoval ředitel StD J. A. Stöger. 1843 se provdala za herce, režiséra a dramatika J. J. Kolára. V září 1862, nedlouho před otevřením PD, nervově onemocněla a musela hereckou dráhu ukončit. Naposledy vystoupila 8. 2. 1863. Žila ještě dvacet let, ale zdravotní stav jí nedovolil návrat na scénu. Pohřbena byla na Olšanských hřbitovech.
Dcera Augusta Monika (provd. Auspitzová, 1844–1878) se stala uznávanou klavíristkou, druhá dcera zemřela po narození (1848).
K. hrála po celou dobu svého působení jak v německých, tak v českých představeních a na rozdíl od většiny ostatních hereček se dokázala prosadit stejnou vahou v obou složkách provozu. V češtině, která jí zpočátku činila obtíže, se postupně zdokonalila natolik, že byla oceňována pro jazykovou bezchybnost, vzornou dikci a precizní výslovnost. Stala se ženským i uměleckým ideálem nejen svých českých a německých vrstevníků, ale i mladší generace, která vstupovala do veřejného života kolem 1848. Fyzickým typem, laskavou mírností, pokorou a tklivou cudností zosobňovala na scéně dívčí ideál biedermeieru v postavách českých dramatiků (Kačenka, Štěpánek: Čech a Němec; Militka, Macháček: Ženichové; Minka, Klicpera: Každý něco pro vlast!). Ušlechtile idealizované portréty cituplných mladých žen vytvářela i v zahraničním repertoáru (např. Shakespearova Kordelie a Desdemona, Marie v Raupachově Mlynáři a jeho dítěti, Amalie v Schillerových Loupežnících, Kleistova Katynka, Jana Eyrová v Sirotku lowoodském od Ch. Birch-Pfeifferové), též v německých představeních (kupř. Agnes, Nestroy: Das Haus der Temperamente; Helena, Shakespeare: Ein Sommernachtstraum; Sylphide, Krones: Sylphide). Uplatňovala se i v rolích komediálně temperamentnějších (např. Kateřina v Shakespearově Zkrocení zlé ženy), nezřídka hrávala chlapecké postavy a občas vystupovala v menších rolích v operách. J. J. Kolár odkryl její schopnost ztělesňovat tzv. femme fatale – smyslné ženské upíry, vášnivé mstitelky či originální barbarky –, které byly též součástí romantického vidění světa. Několik takových postav pro ni napsal (tit. role Moniky, Cidlina ve Smrti Žižkově) a přeložil (Lady Makbeth, Shakespeare: Makbeth). Německy hrála např. Learovy dcery Goneril a Regan či Kunigundu v Katynce Heilbronské. V očích romantiků ztělesňovala rovněž hrdinské úsilí ženy bojující za právo přirozeného citu milenky nebo matky proti pokrytecké společnosti (např. Tylova Rozárka v Paličově dceři a Dorotka ve Strakonickém dudákovi; tit. role Kolárovy Magelony; Porcie v Shakespearově Kupci benátském). Výstižně dokázala vyjádřit sociální status ztvárňovaných postav, aniž by jí – jako řadě tehdejších českých hereček – činilo potíže nalézat adekvátní výraz pro jednání a chování aristokratek a žen z vyšších společenských kruhů. Její herectví, syntetizující metodu drobného životního detailu s velkými konturami a plastickým gestem, bylo v padesátých letech, kdy její tvorba kulminovala, schopno realizovat náročný dramaturgický program J. J. Kolára i oslovovat lidové obecenstvo. Vytvářela povahově složité hrdinky (česky např. Shakespearovu Lady Makbeth a Ofélii, dvojroli Violy a Sebastiana ve Večeru tříkrálovém, Markétku v Goethově Faustovi, Hugovu Marii Tudorovnu, Tylovu Drahomíru, německy Julii z Romea a Julie), v jejichž ztělesnění dosahovala typicky romantické rozporné jednoty dobra a zla, tragična a komična. I v nejvypjatějších dramatických situacích pracovala s velmi jemnými prostředky, často i s náznaky. Od konce čtyřicátých let se bravurně vyrovnávala s prvními konverzačními úlohami moderního repertoáru francouzského a polského (Paulina, Rosier: Brutuse, pusť Césara!; Isabella, Korzeniowski: Rodrigo a Isabella; Markéta, Scribe–Legouvé: Povídky královny navarské ad.), osvědčujíc smysl pro nuancování a spád dialogu i cit pro dramatickou situaci. Pohybové a hudební schopnosti prokázala např. v postavě Fenelly (Auber: Němá z Portici) a Junony (Offenbach: Orfeus in der Unterwelt). Koncem padesátých let se začala přehrávat do rolí matek (Volumnia, Shakespeare: Korio lanus) a starších žen z lidu (tit. role Tylovy Paní Marjánky, matky pluku; Voršila Hájková, Birch-Pfeif ferová: Růžena a Růženka; Oenone v něm. představení Racinovy Phaedry), jimiž podala další důkaz o tvárnosti svého talentu. Hereckou univerzálností (obsáhla tradiční herecké obory od naivek a milovnic až po hrdinky a intrikánky, posléze i matky), kontrastním ztvárněním lidských povah, širokým charakterizačním rejstříkem i mistrovským ovládáním výrazových prostředků se zařadila k nejvýraznějším osobnostem českého divadelního romantismu čtyřicátých a padesátých let, který svým uměním významně napomáhala prosadit.
Role
StD
Alína (A. Bäuerle: Alína aneb Praha v jiném dílu světa), Blažena (J. N. Štěpánek: Jaroslav a Blažena aneb Hrad Kunětice), První písničkářka (J. K. Tyl, h. F. Škroup: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka) – 1834; Pepička (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist), Minka (V. K. Klicpera: Každý něco pro vlast!), Julie (F. I. v. Holbein dle W. Shakespeara: Liebe kann Alles), Kačenka (J. N. Štěpánek: Čech a Němec aneb Mlejn na hranicích), Fanny (J. Nestroy: Zu ebener Erde und erster Stock), Pepi (A. v. Kotzebue: Eulenspiegel), Kordelia (W. Shakespeare: Král Lear aneb Nevděčnost dětenská) – 1835; Liese (F. Raimund: Der Verschwender), Bibiana (H. Cuno: Loupežníci na Chlumu), Rosaura (C. Goldoni, ú. F. L. Schröder: Trufaldýn, sloužící dvou pánů), Julius (A. v. Kotzebue dle J.-N. Bouillyho: Hluchoněmý aneb Abbé de l’Epée), Marie (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě) – 1836; Jenny (F. Schiller: Wilhelm Tell, něm.), Margareta Kurl (týž: Maria Stuart, něm.), Militka (S. K. Macháček: Ženichové), Elise (J. Nestroy: Dreizehn Mädchen in Uniform), Afanasia (A. v. Kotzebue: Hrabě Beňovský aneb Spiknutí na Kamšatce), Berta (F. Grillparzer: Pramáti), Bětuška (J. N. Štěpánek: Pivovár v Sojkově), Kouzedlnice Milostna (F. Raimund: Marnotratník) – 1837; Agnes (J. Nestroy: Das Haus der Temperamente), Katynka (H. v. Kleist: Katynka Heilbronská), Svatava (V. K. Klicpera: Loketský zvon), Johanna (F. Schiller: Panna Orleanská) – 1838; Lady Makbeth (W. Shakespeare: Makbeth), Preciosa (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa), Častava (J. K. Tyl: Čestmír), Helena (T. Körner: Hrabě Zrinský aneb Obležení Sigetu), Porcia (W. Shakespeare: Benátský kupec), Dorothea (A. Bäuerle: Rococo) – 1839; Madam Křepelka (L. Angely: Das Fest der Handwerker), Die Königin im Schauspiele (W. Shakespeare: Hamlet), Eduard, Prinz von Wales (W. Shakespeare: König Richard der Dritte), Růženka (Ch. Birch-Pfeifferová: Hezká pernikářka aneb Vejroční frankobrodský trh roku 1297), Amalia (F. Schiller: Loupežníci), Cinthia (E. Raupach: Robert ďábel), Tekla (F. Schiller: Wallenstein) – 1840; Valtruda (F. Hopp: Domácí čepička doktora Fausta aneb Loupežnická krčma v lese), Constantia (J. Nestroy: Der Talisman), Flora (F. Hopp: Doktor Fausts Hauskäppchen) – 1841; Berta (A. v. Kotzebue: Husité u Naumburku léta 1432), Letticia (K. Gutzkow: Die Schule der Reichen), Tereza (P.-F.-A. Carmouche, J.-B.-E. Cantiran de Boirie, A. Poujol, ú. T. Hell: Galejní otroci aneb Mlejn alderonský), Desdemona (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský) – 1842.
Nové div. v Růžové ul.
Lidmila (V. A. Svoboda: Skreta, český malíř), Marie Lipinská (K. Gutzkow: Srdce a svět aneb Milenka a manželka), Zelia (F. X. Told, h. A. E. Titl: Der Zauberschleier), Marie Pipinková (I. Kollmann: Dračí jeskyně u Červené skály aneb Loupežníci v železné huti o půlnoci) – 1842; Johana (V. K. Klicpera: Loupež), Kraska (týž: Jan za chrta dán), Scholastika (F. X. Told, h. A. E. Titl: Wastl oder Die böhmischen Amazonen), Fenella (D.-F.-E. Auber: Němá z Portici), Celie (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská) – 1843; Judita (V. K. Klicpera: Staročeský soud) – 1844; Berta (Ch. Birch-Pfeifferová: Jan Gutenberg, vynálezce knihotisku) – 1845.
StD
Kunigunde von Thurnek (H. v. Kleist: Kätchen von Heilbronn), Bianka (W. Shakespeare: Die Widerspenstige), Kordelchen (A. W. Iffland: Die Jäger) – 1843; Sabine (J. Nestroy: Das Mädl aus der Vorstadt), Mariette (A. Dumas st.: Mademoiselle de Belle Isle, něm.) – 1844; Elisena (J. Franulová v. Weißenthurn: Elisena, kněžna Volharská aneb Les u Sibině), Goneril (W. Shakespeare: König Lear), Regine (F. Kaiser: Stadt und Land) – 1845; Jaromíra Černoborka (J. J. Šantl: Kouzedlnice Černoborka a kutnohorský kat), Náciček (J. Nestroy: Enšpigl aneb Každou chvílku nějaká čtveráctví), Helena (W. Shakespeare: Ein Sommernachtstraum), Kunhuta (S. K. Macháček: Záviš Vítkovec, pán z Růže), Monika (J. J. Kolár: Monika aneb Kletba rodiny Skytořinské) – 1846; Kateřina (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Rozárka (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Regan (W. Shakespeare: König Lear), Helena (A. Klingemann: Doktor Faust), Vlněna (V. K. Klicpera: Česká Meluzina), Dorotka (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen) – 1847; Oberon (W. Shakespeare: Ein Sonmernachtstraum), Gervaise Chaute Fleurie – Gudule (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží), Veronika (J. J. Kolár: Číslo 76 aneb Praha před sto lety), Sylphide (T. Krones: Sylphide, něm.), Reginella (V. Hugo: Angelo, Tyrann von Padua), Žofie (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský) – 1848; Drahomíra (týž: Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové), Baptista [Královna ve hře] (W. Shakespeare, ú. A. W. Schlegel: Hamlet, něm.), Jarmila (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Zlatohlávek (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec), Rosine (K. Elmar: Unter der Erde), Genovefa (F. Hebbel, ú. J. K. Tyl: Genovefa, žena nejctnostnější), Rovenna von Hargottstande (H. Marschner: Der Templar und die Jüdin), Roschanna (C. M. v. Weber: Oberon, König der Elfe), Emilia (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka aneb Zkouška o slavnosti ve Hvězdě), Donna Laura (A. Moreto, ú. K. A. West: Donna Diana), Paulina (J.-B. Rosier: Brutuse, pusť Césara!) – 1849; Isabella (J. Korzeniowski: Rodrigo a Isabella), Blažena (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat), Debora (S. H. Mosenthal: Debora), Marie (V. Hugo: Královna a její milostník), Viola + Šebastian (W. Shakespeare: Večer svatotříkrálový aneb Cokoli chcete), Cidlina (J. J. Kolár: Smrt Žižkova) – 1850; Markéta (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské aneb Oplátka za porážku u Pavie), Eleonore (tíž: Die Märchen der Königin von Navarra), Maria Stuartka (F. Schiller: Maria Stuartka), Die Princessin (E. Scribe, E. Legouvé: Adrianne Lecouvreur), Žofie Neodbylská (A. Fredro: Dámy a husaři), Klára (týž: Pan Čapek aneb Cožpak mě nikdo nezná?), Jitka (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka), Trim (K. Blum dle J.-F.-A. Bayarda: Děti druhého pluku aneb Vysloužilec staré gardy), Paní Velenská (A. Berla: Venkovský poslanec aneb Jen s pravdou ven!), Maria Falconbridge (E. Raupach: Cromwell’s Ende), Georg (J. W. Goethe: Götz von Berlichingen), Louisa (F. Schiller: Ouklady a láska), Baronka de Champigny (E. Labiche, M. Michel: Co z toho pojde, když se kůň do slaměného klobouku dá) – 1851; Marie Didierová (F. Pyat: Hadrník pařížský), Magelona (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona), Maritana (A. Dennery, Dumanior: Král, hrabě a zpěvkyně aneb Zasnoubení před popravou), Tekla Kalinská (J. Korzeniowski: Obžinky), Vilém (R. Benedix: Pan strejček), Griselda (F. Halm: Griselda aneb Zkoušení věrné ženy) – 1852; Julie (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Nerissa (týž: Der Kaufmann von Venedig), Růžena (V. K. Klicpera: Rod Svojanovský), Kněžna Eboli (F. Schiller: Don Karlos, infant španělský), Ofelie (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Emilia (týž: Othello, Maur von Venedig) – 1853; Lady Georgine Clarens (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Die Weise aus Lowood), Markéta (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda Třetího), Vikomt z Letoriéru (J.-F.-A. Bayard, Dumanoir: Hrabě z Letoriéru), Hyacinthe (J. Nestroy: Nagerl und Handschuh), Antoinette (R. Benedix: Dienstboten) – 1854; Gräfin Julia (F. Schiller: Fiesco), Jane Eyrová (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Xenie (F. B. Mikovec: Dimitri Ivanovič), Elisabeth (W. Shakespeare: König Richard der Dritte), Stephanie (E. de Girardin: Ein Hut), Agnes Sorel (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Jitka (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka), Kmetovna Božena (V. K. Klicpera: Boleslavovci), Markéta (J. W. Goethe: Faust), Gertruda (F. Grillparzer: Banko, bán horvatský aneb Věrný sluha svého pána), Libuše (F. Stamm: Libuše, kněžna česká), Šotek [Puk] (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské) – 1855; Goneril (týž: Král Lear), Paní Brodská (týž: Veselé ženy windsorské aneb Potrestaný starý nezbeda), Lady Nottingham (H. Laube: Graf Essex), Marquise d’Epinay (A. E. Brachvogel: Narciß), Zuzanka (G. Sand: Vinní lis), Eliška Přemyslovna (V. K. Klicpera: Eliška, poslední Přemyslovna), Adléta (J. W. Goethe: Götz z Berlichingů, rytíř se železnou pěstí), Mistrová (F. Schiller: Píseň o zvonu) – 1856; Volumnia (W. Shakespeare: Koriolanus, vojevůdce římský), Konstancie (týž: Jan, král anglický), Oenone (J. Racine: Phaedra, něm.), Hortensie von Sternau (K. Blum dle J. S. Knowlese: Die Schule der Verliebten), Kunhuta (H. v. Kleist: Katynka Heilbronská), Judita (J. V. Frič: Svatopluk a Rastislav), Hraběnka Trčková (F. Schiller: Smrt Valšteinova) – 1857; Lady Milfordová (týž: Oukla dy a láska), Kalpurnia (W. Shakespeare: Smrt Julia Caesara), Adrienna Lecouvreur (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreur), Maria Leszczynska (A. E. Brachvogel: Narciß, něm.), Hedwig (F. Schiller: Wilhelm Tell, něm.), Markéta z Parmy (J. W. Goethe: Egmont) – 1858; Blažena (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic), Lady Percy (týž: Král Jindřich IV.), Juno (J. Offenbach: Orpheus in der Unterwelt) – 1859; Julie (F. Schiller: Fiesco), Katerina (V. Hálek: Carevič Alexej), Paní Marjánka (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku aneb Srdce mateřské), Kunhuta (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Voršila Hájková (Ch. Birch-Pfeifferová: Růžena a Růženka aneb Pravá láska zvítězí) – 1860; Alžběta (F. Schiller: Maria Stuartka), Estera (K. Gutzkow: Uriel Akosta), Gertruda (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský) – 1861; Gräfin Gosswill (A. Dumas st.: Kean), Kněžna Emma (G. Pfleger Moravský: Boleslav Ryšavý), Vévodkyně z Marlborough (E. Scribe: Sklenice vody aneb Účinky a příčiny) – 1862.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, JCH O12, matrika oddaných fary u sv. Jindřicha, 1842–1850, s. 110 [4. 7. 1843]; JCH N23, matrika narozených tamtéž, 1845–1850 [17. 3. 1848, dcera Concordia Antonia]. ■ K. [F. Klutschak], Bohemia 18. 1. 1842 [Johanna, Panna Orleánská] + nesign., 31. 5. 1842 [Desdemona, Othello]; M. [F. B. Mikovec], Lumír 1, 1851, s. 190 [Marie Stuartka] + nesign., tamtéž 4, 1854, s. 1151n. [Johanna, Panna Orleanská], oboje → Pražská Thálie kolem 1850, 2010 [zde další hodnocení jejích výkonů]; J. N. [Neruda]: Listy o ledačem II, Obrazy života [1], 1859, s. 77; nesign.: A. K., Česká Thalia 2, 1868, s. 250n.; nesign. [J. Neruda]: A. K., Humoristické listy 22, 1880, s. 330 → Podobizny I, 1951●; nekrology: Divadelní listy 3, 1882, s. 255; J. V. F. [Frič], Národní listy 13. 7. 1882, ráno; F. Čenský, Osvěta 12, 1882, s. 890–893●; J. Arbes: Desdemona, Divadelní list 1887, č. 17, s. [1–3], č. 18, s. [1–3] → Ze zákulisí, 1888; Teuber III, s. 187; L. Sacher-Masoch: Choses véçues, La Revue politique et littéraire. Revue bleue [Paris], 1888/89, s. 504, čes. výňatky → š. [J. Kuffner], Národní listy 19. 2. 1905; V. K. M.: První česká heroina, tamtéž 10. 7. 1932, příl.; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 220; J. Vodák: Úryvky z českých divadelních dějin, Divadelní zápisník 1, 1945/46, s. 350–357 →Tváře českých herců, 1967; Vondráček II; J. K. Tyl: Divadelní referáty a stati, 1960, zvl. s. 70, 174, 183, 194, 213, 226; V. Müller: Ruské svědectví o české herečce, Divadelní noviny 11, 1967/68, č. 5–6, s. 2; L. Klosová: Kolárové, 1969 [zde soupis čes. i něm. rolí od E. Šormové]; DČD II; DČD III; F. Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, 1978, s. 45; F. Kožík: Devět Ofélií, [1988], s. 59–77; F. Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, 2000, zvl. s. 37, 46; J. Kazda: Čtyři aféry českých hereček z 19. století, Divadelní noviny 14, 2005, č. 5, s. 10; J. Císař: Přehled dějin českého divadla, 2006, s. 95; L. Chválová: Tylovy herečky. A. Forchheimová-Rajská a A. K.-Manetínská, Disk č. 30, 2009, s. 119–130 → Žena v divadle J. K. Tyla, 2012. ■ NDp, Otto, Rieger; Laiske, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 461–465