Roz. Alexandra Schwarzová, v divadle psána Švarcová. – Dcera barytonisty Jakuba (nikoli Karla) Schwarze (1835–1915) a Anny, roz. Peteržikové (Petříkové, †1878), dcery pražského vinárníka. Rodiče uzavřeli 1865 na ostrově Helgolandu občanský sňatek (matka byla rozvedená), ale K. byla jako manželské dítě legitimována teprve 1882. Ovdovělý otec se 10. 8. 1881 oženil se setrou herečky E. Peškové Vilemínou Bertou, a stal se tak švagrem P. Švandy ze Semčic. Ten mu 1880 nabídl angažmá ve své společnosti, Schwarz odjel do Plzně s dcerkou, která získala první výchovu k herectví od E. Peškové. Dosavadní literatura uvádí angažmá K. u Švandovy společnosti již od 1880, tehdy tam však pobývala jen jako Schwarzova dcera. V Plzni si nicméně odbyla v lednu 1881 herecký debut v sólovém výstupu Slečna manželka. Skutečné angažmáu Švandy nastoupila (opět s otcem) až od září 1884 v Plzni a u jeho společnosti setrvala do 1888. Již 1885 uzavřela sňatek s tenoristou Tomášem K. (1847–1888) a od té doby hrála pod jeho jménem. V říjnu 1888 se manželé připojili v Pardubicích ke společnosti V. Budila, Kokoška byl v Hradci Králové stižen mrtvicí a 26. listopadu zemřel. Ovdovělá K. zůstala u Budila do 1890, kdy se neúspěšně pokusila vybojovat si vyšší gáži pohrůžkou odchodu ke Švandovi. U Švandy se uvedla na Smíchově 18. 7. 1890 v tit. roli Sardouovy Fedory, již v prosinci od společnosti z Brna odešla a vrátila se do Prahy; časopis Česká Thalia psal, že se hodlá „v soukromí připravovat na dráhu uměleckou“. V té době s nevlastní matkou Vilemínou Bertou zakoupila (a zanedlouho se ziskem prodala) dům v Máchově ul. na Král. Vinohradech. Nepochybně dobře ekonomicky zajištěna nepřijímala další angažmá a divadlu se věnovala už jen nesoustavně. 1892 několikrát hostovala u Pištěkovy společnosti, kde se znovu setkala s A. Dobrovolným, který ji miloval již od společného působení u Budila; 1893 se za něho provdala. 14. 5. 1893 hostovala u společnosti J. Hurta v libeňské Aréně U Deutschů a v listopadu t. r. u Budilovy společnosti v několika svých parádních rolích (Kateřina, Shakespeare: Zkrocení zlé ženy; Vévodkyně z Marlborough, Scribe: Sklenice vody; Klotilda, Sardou: Fernanda; tit., Moreto: Donna Diana), ale k angažmá nedošlo. 1894 obdržela koncesi, sestavila soubor a na léto získala libeňskou scénu, pak se vydala na venkov; první mimopražskou štací byl od listopadu 1894 Brandýs n. Labem. Uměleckou správu svěřila manželovi, na něhož posléze nechala úředně převést koncesi. U společnosti pak hostovala, většinou v osvědčených rolích svého repertoáru, často velmi úspěšně (např. 1896 v Písku, 1898 v Jindřichově Hradci). Manžela následovala i do slovinského Národního divadla v Lublani, kde nastoupila 1902 herecké angažmá. Po návratu do vlasti účinkovala jako host na brněnské scéně, kde byl v sez. 1906/07 Dobrovolný angažován (hrála pod jménem Dobrovolná). Pod názvem Zaváté stopy přeložila komedii V. Sardoua La Piste (prov. ND Brno 1906). Když se Dobrovolný uchytil v MD Král. Vinohrad, vystupovala už jen sporadicky, např. za války v jím organizované svépomocné akci nezaměstnaných herců. Po válce se uplatnila v českých filmech (užívala občanské jméno Dobrovolná) jako představitelka matek, později i babiček; 1921–34 vytvořila celkem devětatřicet rolí, mj. Jenyšovu matku v Pohádce máje (1926).
V raném mládí byla jako herečka řazena mezi naivky. Byl uznáván její talent, ale bylo jí vytýkáno množství začátečnických chyb, afektovaná výslovnost, strojené tvrdé vyslovování hlásky „t“ či zarážející poškubávání rameny. Když dospěla, zaměřovala se v Plzni s úspěchem na role pikantních milovnic a intrikánek ve francouzském repertoáru, pro něž byla vybavena až překypujícím temperamentem a v nichž okouzlovala zjevem i skvělými toaletami. „Herečka dobrá, v jistých úlohách velmi dobrá“, zaznamenal o ní do své kartotéky herců V. Budil, který ji právě k těmto rolím orientoval. Pokračovala v nich pak zdárně i u J. Pištěka. Hadovitými pohyby těla, nervními trhavými pohyby ramen, nápadným stahováním lícních svalů, podrážděnou mluvou a zlostným dupáním nožek vykreslovala portréty rozechvělých, nespokojených mladých dam moderní doby. Její vystoupení vždy budila pozornost plzeňské, pražské i venkovské kritiky. Kritika cenila její živou hru, nebyla však spokojena s přednesem, v němž postrádala větší vroucnost.
Role
Švandova spol.
Julie (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Pavlína (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), Suzanne (G. Ohnet: Philippe Derblay), Alena (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně) – Plzeň 1884; [?] (J. Rosen: Naše děvčata) – Plzeň 1885, Věročka (I. S. Turgeněv: Měsíc na vsi) – Ml. Boleslav 1885; Lidka (R. Kneisel: Papageno), Leona (L. Gozlan: Leona, krotitelka lvů) – Plzeň 1886; Lidunka (F. F. Šamberk: Kulatý svět) – Smíchov 1888.
Budilova spol.
Cyprienna (V. Sardou: Cyprienna, i Pištěkova spol. 1894), Eliška (R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník) – 1888; Paulína (V. Sardou: Bodří venkované), Olga Sukarevova (V. Sardou: Fedora), Markýza z Manvillu (E. Scribe: Čarovné ruce), Gilberta (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou) – Ml. Boleslav 1889; Francina de Riverolle (A. Dumas ml.: Francillon), Vévodkyně z Marlborough (E. Scribe: Sklenice vody), Vévodkyně de Almonte (J. Echegaray: Světec či blázen?), Paní Laiguisierová (A. Delacour, M. Hennequin: Naši advokáti), Celesta (T. Barrière, E. Gondinet: Třeštidlo), Henrietta Dolcy (I. Görnerová dle P. Moreaua: Naši spojenci), Marie (E. Arago, P. Vermond: Ďáblovy zápisky), Donna Diana (A. Moreto, ú. K. A. West: Don na Diana, i Dobrovolného spol. 1898), Blažena (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic, i Pištěkova spol. 1892 j. h.) – Plzeň 1889; Irena (G. Csiky: Proletáři), Saša Mellanová (F. v. Schönthan, G. Kadelburg: Slovutná paní, s tit. Most lásky Švandova spol. 1890, s tit. Maďar na výstavě Aréna na Smíchově 1893), Iza (A. Dumas ml., dram. A. d’Artois: Aféra Clémenceauova), Maruška (H. Chivot, A. Duru: Svatba reservistova), Pavlína Thoméryová (A. Bisson, J. Moineaux: Kurátor marnotratníků), Klára (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy), Klotilda (V. Sardou: Fernanda), Natalie (M. Bałucki: Husy a husičky), Lenka (K. L. Kukla: Večernice), Antonie Turletová (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Pokuta muže) – 1890.
Švandova spol.
Fedora (V. Sardou: Fedora), Aspasie – slečna Marco (T. Barrière, Lambert-Thiboust: Srdce kamenná) – Smíchov 1890, Cidlina (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Hraběnka (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Lisarda [?] (Lope de Vega: Sedlák svým pánem), Lída Vránová (F. A. Šubert: Probuzenci), Marie Apolonie Kalenicová z Kalenic (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic) – Brno 1890.
Pištěkova spol.
Pavlína (E. Augier: Olympie) j. h. – 1891.
Hurtova spol.
[?] (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen) j. h. – 1893.
Budilova spol.
Kateřina (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) j. h. – 1893.
Spol. S. Kokoškové a A. Dobrovolného
Alžběta (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně) j. h. – 1896.
ND Lublaň
Nataša (M. Gorkij: Na dnu [Na dně]) – 1902; [?] (J. Štolba: Morska deklica [Mořská panna]), Hermija (W. Shakespeare: Sen kresne noči [Sen noci svatojanské]) – 1903.
Frýdova spol.
Mary Willoughby (J. M. Barrie: V tiché uličce) – 1906; Nyola (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Česalová (J. Štolba: Na letním bytě), Athénais (G. Ohnet: Majitel hutí), Dáma (V. Dyk: Smuteční hostina), Natalie Štěpánovna (A. P. Čechov: Námluvy), Olga (R. Těsnohlídek: Panenky) – j. h. ND Brno 1907.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, JIL N 17, matrika narozených fary u sv. Jiljí 1865–1870, fol. 88. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 179, obr. 857; fond PM, 1891–1900, kart. 2543, sign. 8/6/10/30 [koncese]. NMd, sign. T 128: almanachy divadelní společnosti V. Budila. Archiv města Plzně: Budilova kartotéka herců. Archiv města Brna: divadelní cedule. ■ Divadelní referáty a anonce, in Plzeňské listy 1881, 1884–1886, 1888–1890; Jizeran 1885; Český východ 1888; Boleslavan 1889; Tábor 1890; Moravská orlice 1890; Národní listy 1890; Národní politika 1892, 1894; Český jih 1894–1895; Otavan 1896; Ohlas od Nežárky 1898; Česká Thalia 1890–1891; J. K. Tyl 1, 1894/95●; nesign.: Divadlo v Libni, Národní politika 22. 7. 1894; nesign.: Na Slovinském národním divadle…, tamtéž 26. 9. 1902●; ref. př. Zaváté stopy: W. W., Lidové noviny 11. 12. 1906; Moravská orlice 13. 12. 1906●; Mistr Jakub Švarc, první Don Juan české opery samostatné. Kus autobiografie, Divadelní svět 1, 1910/11, s. 107 až 302 [13 pokr.]; nesign.: Nová činohra Herecké svépomoci do Vídně, Moravská orlice 19. 11. 1915; V. Budil: Z mých ředitelských vzpomínek I, 1919, s. 136n.; II, 1920, s. 269n.; A. Javorin: Pražské arény, 1956, s. 147, 240, 244; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 128, 228; D. Moravec: Vezi med slovensko in češko dramo, Ljubljana 1963, s. 186, 240n., 257; Český hraný film I–II, 1995, 1998. ■ PBJ; Brno, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 443–446
