Křest. jm. psáno též v české verzi Hynek. – Pocházel z chudé rodiny krkonošského tkalce, který se usadil v Praze. Po otcově brzké smrti spočívala tíha o zajištění obživy na matce. Poklízela v Neureutterově knihkupectví a jako horlivá čtenářka ovlivnila synův vztah k literatuře. K. studoval od 1835 na Akademickém gymnáziu, pro nedostatek finančních prostředků je musel v březnu 1838 opustit. Ve Vídni se začal učit soustružníkem, údajně kvůli národnostním ústrkům od mistra odešel a vyučil se zámečníkem. Už v době, kdy pracoval jako zámečnický tovaryš, překládal do rakouských časopisů české povídky (F. J. Rubeš: Harfenice, K. Sabina: Hrobník, J. K. Tyl: Rozina Ruthardova, Láska básníkova, Alchemista aj.). 1843 až 46 byl knihkupeckým cestujícím vídeňských firem, jejichž produkci distribuoval zejména po venkově. 1846 otevřel s H. Markgrafem v Táboře knihkupectví, kde vydávali německojazyčnou sbírku románů Album. 18. 11. 1846 se v Táboře oženil s Karolinou Fuchsovou, v manželství se narodil syn Karel Bohuš. K. byl často stíhán tiskovými soudy, 1853 se kvůli policejnímu šikanování přestěhoval z Tábora do Prahy. Od 1855 praktikoval v knihkupectví J. Mercyho, 1857 založil vlastní nakladatelství, jehož prvním sídlem byl dům č. 34 ve Vodičkově ulici. 1858 přizval Markgrafa jako společníka, firma Kober & Markgraf působila do 1861, kdy K. otevřel nakladatelství a knihkupectví pod názvem I. L. Kober (Markgraf založil ve Vídni firmu Kober & Markgraf, posléze Markgraf & Co.). Podnik sídlil v nárožním domě na Nových alejích (dnes Národní třída), odkud se později přesunul do nedalekého domu č. 11, bývalého působiště nakladatelství Jaroslava Pospíšila. 1861 začal K. vydávat vlastním nákladem politicky zaměřené Obecné listy, za něž byl pokutován a žalářován. Knihy tiskl zpočátku u K. Jeřábkové ve Spálené ul., později u Landfrase v Táboře, 1862 zřídil vlastní Národní kněhtiskárnu. 1864 byl zvolen do pražského obecního zastupitelstva. T. r. byl jeho čtrnáctiletý syn studující ve Vídni odsouzen k pětiletému vězení za velezradu (spiknutí několika chlapců, kteří údajně usilovali o život císaře), po třinácti měsících byl omilostněn. 1865 byl K. dvakrát vězněn z politických důvodů. Tyto události přispěly k zhoršení jeho zdravotního stavu. Kvůli nemoci delegoval některé pravomoci na M. Knappa (od října 1864 podpisové právo, od května 1866 řízení knihkupectví) a J. Mikuláše Boleslavského (vedení knihtiskárny). Zanedlouho poté zemřel na tuberkulózu v Janských Lázních, byl pochován vedle otce v nedalekém Hostinném.
Podnik převzala vdova Karolina K. a provozovala ho za vydatné pomoci F. A. Urbánka, vedoucího Koberova nakladatelství a knihkupectví. Ten udržoval dobré jméno nakladatelství, pokračoval ve vydávání děl českých autorůa překladů světového dramatu (od 1868 pod názvem Národní bibliotéka).
Syn Karel Bohuš K. (13. 12. 1849 Tábor – 2. 10. 1890 Praha) komponoval, vystupoval jako koncertní pianista, byl literárně činný, psal i divadelní hry, uvedena byla jediná, Komedianti na útěku (PD-AH 1873). Od 1870 vedl celý závod, ale rozptyloval se mnoha jinými zájmy, firma skomírala a upadla do dluhů. 1896 byla prodána, 1949 nuceně likvidována. K. byl osvíceným, pokrokově a vlastenecky smýšlejícím nakladatelem, jehož motivace k vydávání českých knih nevyplývala pouze z obchodních zájmů (jeho vztah k českému písemnictví dokládá mj. zbudování náhrobku spisovatele J. J. Langra v Lázních Bohdaneč). V německojazyčné edici Album vydával romány K. Herloše (Herlossohna) s tématy z české historie. Za pražského působení podněcoval české autory k psaní nových děl a stál u zrodu velkých projektů. Jeho nejvýznamnějším počinem byl Slovník naučný (1860 až 1874, 11 sv.); od Matice české zakoupil 1857 torzo započatého díla a ve spolupráci s F. L. Riegrem (hlavní redaktor) a J. Malým (spoluredaktor) projekt první české encyklopedie uskutečnil. Od 1859 omezil německojazyčnou produkci ve prospěch českojazyčné. Vydal mj. almanach Máj na rok 1862, dvousvazkové Riegrovy, Mikovcovy a Zapovy Starožitnosti a památky zeměčeské (1860, 1865), Douchův Knihopisný slovník československý (1865), v edici Spisy výtečných českých básníkův novověkých (1860–63, 19 sv.) díla F. J. Rubeše, J. J. Langra, K. H. Máchy, M. Z. Poláka, V. K. Klicpery, mimo edice spisy J. Kollára a V. Hálka. Pro původní a překladovou literaturu slovanských národů založil knižnici Slovanské besedy (1861–64, 18 sv.). V posledním roce života 1866 převzal edici Divadelní ochotník (započatou v nakladatelství K. Jeřábkové), kterou redigoval J. Mikuláš Boleslavský, a začal vydávat knižnici Výbor spisů dramatických.
K. byl typem moderně uvažujícího, vzdělaného nakladatele, který rozuměl aktuálním potřebám národního kulturního prostředí. Vydavatelské plány promýšlel v dlouhodobější perspektivě a velkoryse je uskutečňoval, nešetřil na autorských honorářích ani na úpravě knih. Poměrně velkou část nakladatelské produkce tvořila kvalitní divadelní literatura, jejíž vydávání intenzivně započal. V dobře zavedeném podniku mohli jeho nástupci tuto linii dále rozvíjet. Nakladatelství se stalo ve druhé polovině 19. stol. centrem moderního českého knižního podnikání a solidní základnou pro vydávání divadelní literatury.
Vydání teatralií a her
V. Filípek: Josef Kajetán Tyl, jeho snažení a působení, J. K. Tyl: Dva bratři aneb Český jazyk moje škoda: Strakatina z opravdového života – 1859. ■ Spisy Václava Klimenta Klicpery I, 1862 [obs. Ptáčník, Soběslav, selský kníže, Veselohra na mostě, Opatovický poklad, Libušin soud]; II, 1862 [obs. Valdek, Žižkův meč, Žižkův dub, Prsteny, Zlato]; III, 1862 [obs. Lhář a jeho rod, Bratři v Archangelsku, Friedrich Bojovný, poslední Babenberk, Loketský zvon, Rok po smrti]; IV, 1863 [obs. Hadrián z Římsů, Eliška Přemyslovna, Rod Svojanovský, Kytka]; V, 1863 [obs. Blaník, Psaní Hassensteinova, Tři hrabata najednou]; VI, 1863 [obs. Bělouši, Lazebník, Rohovín Čtverrohý, Loupež]; VII, 1863 [obs. Jan za chrta dán, Pražské tetičky a Zbraslavští strýčkové, Božena, Každý něco pro vlasť]; VIII, 1863 [obs. Boleslavovci, Ženský boj, Běla, Zasnoubení po pohřbu]; Krasińského Iridión, 1866; Schillerova dramatická díla I, 1866 [obs. Loupežníci]; II, 1866 [obs. Pikolomini, Valdštýnův tábor]; F. F. Šamberk: Boucharon, 1866; F. J. Janke: Byl v Paříži, 1866; Divadelní popěvky, 1866; V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk, 1866; Letopisy národních divadel ochotnických v Čechách a na Moravě I–V, 1865, VII, 1866.
Prameny a literatura
NA, fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 275, obr. 930. LA PNP: osobní fond K., fond nakladatelství Kober – Salač 1845–1882, inventář → J. Wagner, 1971; osobní fond M. Knapp, inventář → J. Wagner, 1979. ■ Katalog kněh, hudebnin a děl uměleckých, vydaných nákladem kněhkupectví I. L. K. v Praze, 1869 [duben]. ■ J. Baštecký: Hynek L. K., kněhtlačitel a kněhkupec v Praze, Veleslavín 2, 1864/65, č. 4; ж: Kněktiskárna A. J. Landfrasa a syna v Jindřichově Hradci, tamtéž, č. 15; I. L. K.: Zasláno, tamtéž, č. 16; Nejčinnější a nejpodnikavější…, Lumír 2, 1866, s. 143●; nekrology: Národní listy 28. 5. 1866; ∆ [J. Neruda], tamtéž 30. 5. 1866 → Literatura I, 1957; Lumír 2, 1866, s. 351●; nesign. [J. Neruda]: Pro žádný národ…, Humoristické listy 26, 1884, s. 99 → Podobizny II, 1952; J. L. Turnovský: Paměti starého vlastence II, [1901], s. 55–57; A. Novák: Český nakladatel, Duch a národ, 1936, s. 109–120; F. Černý: Snahy o vydávání divadelní literatury v české řeči v 19. století, in sb. Documenta Pragensia, sv. X/2, 1990, s. 449–466 → Kapitoly z dějin českého divadla, 2000; A. Zach: Stopami pražských nakladatelských domů, 1996, s. 11–16. ■ Karel Bohuš K.: nesign. [J. Neruda], Humoristické listy 32, 1890, č. 41 → Podobizny IV, 1957. ■ Kočí, LČL, Masaryk, Otto, Rieger, Wurzbach; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 441–443
