Pocházel z rodiny městských pekařů, matka byla dcerou bednářského mistra. V září 1848 se vydal do Prahy, po strastiplném hledání místa se vyučil knihkupcem u J. H. Pospíšila a pracoval u něho jako knihkupecký praktikant do 1856. Pravděpodobně brzy poté nastoupil do nakladatelství I. L. Kobera (zal. 1857). 1861 se oženil s Marií Žežulovou, s níž měl pak tři syny a tři dcery. 1862 se stal u Kobera, který t. r. rozšířil podnik o tiskárnu, účetním, poté prokuristou a odpovědným faktorem. Od října 1864 Kobera oficiálně zastupoval (měl i podpisové právo), v květnu 1866 byl pověřen vedením knihkupectví a řízením knihtiskárny J. Mikuláše Boleslavského. S ním založil v říjnu 1866 v Karlíně firmu Mikuláš & Knapp, která zahrnovala knihkupectví, knihtiskárnu, litografii, nakladatelství a knihařství. Společně působili patnáct let, k 1. 1. 1881 se po vzájemné dohodě rozešli. Firmu převzal Mikuláš Boleslavský (1883 zkrachoval) a K. založil 1881 v Karlíně vlastní knihkupectví a nakladatelství, od 1884 měl i svou tiskárnu. Vedle podnikatelských aktivit byl činný ve Spolku českých žurnalistů, působil v obecním zastupitelstvu a v Záloženské správě v Karlíně. Zemřel na ztučnění srdce, byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Synové Václav (1875–1941) a František (1874–1919) zdědili a postupně rozšiřovali podnik (v době K. smrti měl devět zaměstnanců, šest knihtiskařských strojů); 1903 zakoupili v Karlíně dům čp. 129/50 na Královské tř. [dnes Sokolovská], který se stal sídlem firmy. Po odchodu Václava K. na odpočinek 1940 vedl nakladatelství a knihkupectví jeho syn Bohuslav K., tiskárnu druhý syn Mamert K. spolu s Františkem K. ml. (syn Františka K.). Rodinnou firmu, jejíž působnost se od počátku třicátých let 20. stol. přesouvala do tiskárenské práce, provozovali až do 1949, kdy v rámci likvidace soukromého podnikání zanikla.
K. byl nadšeným amatérským hudebníkem a ochotnickým divadelníkem. Napsal hru V bludišti života, kterou 1893 zaslal řediteli ND F. A. Šubertovi, ten ji však vlídně odmítl pro málo originální a nedramatický děj. Umělecké zájmy K. a Mikuláše Boleslavského ovlivnily zaměření jejich nakladatelství, které se od počátku soustředilo na hudební, a zvláště divadelní literaturu. Vycházel zde časopis Česká Thalia (1867–71, odp. redaktor J. Mikuláš Boleslavský; obnoven 1887–92 v redakci J. Ladeckého), různé příručky, a hlavně divadelní hry, které se staly těžištěm nakladatelské produkce. Knižnice Divadelní ochotník – Nová sbírka (1867–99, 192 sv.) navazující na stejnojmennou edici, kterou J. Mikuláš Boleslavský vedl v předchozích letech v jiných nakladatelstvích, přinášela starší hry, povětšině z repertoáru českého divadla od třicátých do padesátých let. Vedle komedií, adaptací a překladů Tylových tu vycházely hry J. N. Štěpánka, množství kusů rakouských a německých autorů (Angelyho, Benedixe, Berly, Eberta, Görnera, Kotzebuea, Nestroye, Raimunda, Raupacha ad.). Novější dramatiku zastupovala francouzská komedie mravů (Scribe, Feuillet, Sardou) a dramatizace próz K. Světlé od E. Peškové. Knižnice Nové divadelní hry (1868–76, 40 sv., red. J. Mikuláš Boleslavský) byla zaměřena na dobové veselohry a frašky původní i překladové, edice Divadelní hry pro děti (1871–74) spíše na práce českých autorů, zvláště J. Š. Baara. Ve sbírkách Besední divadlo (1878–81, 5 sv., red. J. Mikuláš Boleslavský, který pokračoval v jejím vydávání ve vlastním nakladatelství až do 1899) a Popěvky, písně a sbory s nápěvy pro pořadatele besedních a divadelních představení (1874–82, 15 sv., red. J. Mikuláš Boleslavský) vycházely drobnější útvary – jednoaktovky a komické výstupy. K nim se řadily i dvousvazkové Sólové výstupy Jindřicha Mošny (1876, 1877). Hudebnímu divadlu byla zasvěcena Knihovna operních a operetních textů (1876–81). Divadelní literaturu doplňovaly další tituly: příručka Průvodce hudební a divadelní (soupisy cestujících divadelních společností, veškerých žijících českých dramatických spisovatelů a překladatelů, stanovy Jednoty divadelní, informace o ochotnickém divadelnictví), Divadelní almanach (obsahující přehled ochotnických spolků z jedenatřiceti českých a moravských obcí, stručný nástin historie českého divadla, životopisy domácích dramatiků a bibliografii divadelních her) a třísvazkový Repertoir českého královského zemského divadla.
Profil K. samostatného nakladatelství určovala divadelní literatura, nově byla věnována pozornost moderním proudům světového dramatu, a to v knižnici Ochotnické divadlo (1884–1929, 509 sv., red. A. Schwab-Polabský do sv. 150). Uváděla současné autory (Bjørnsona, Ibsena, Hauptmanna, Strindberga, záhy po K. smrti Čechova), z domácích zvláště F. F. Šamberka. Jednoaktovým veselohrám byla vyhrazena knižnice Žertovné divadelní hry (1887–1923, 208 sv.), kabaretu Sbírka nových a časových kupletů, dvojzpěvů a sólových výstupů (1892–1906). Nakladatelství vydávalo též časopis Besední listy pro zábavy, divadlo, besedy (1892–95) a různá teatralia.
Po K. smrti nakladatelství převzalo vydávání časopisu Divadelní listy (1902–04) a založilo nové edice. Knihovna Divadelních listů (1902–11, od 1905 s názvem Knihovna divadelních vynikajících autorů, 12 sv., red. O. Faster do sv. 10) se orientovala na dramatiku zahraniční (např. Halbeho, Hauptmanna, Przybyszewského), knižnice Národní divadlo (1906 až 1907, 8 sv.) na české klasiky. V edici Divadelní katechismy (1905–27, 7 sv.) vycházely příručky pro herce a organizátory ochotnických představení. Rovněž pobočné nakladatelství Zora, založené 1918 a vedené B. Šalounem (po jeho smrti 1933 vplynulo do mateřské firmy), se po celou dobu svého trvání věnovalo především divadelním hrám (knižnice České divadlo, 1918–33, 77 sv.; Činohra, 1921–33, 39 sv.; Rolničky, 1922–33, 16 sv.).
K. vytvořil, zprvu s J. Mikulášem Boleslavským, později samostatně, nakladatelství, které patřilo v druhé polovině19. stol. vedle podniků I. L. Kobera a J. Pospíšila k nejsilnějším producentům divadelní literatury. Vystihlo nastupující rozmach ochotnického hnutí a v první etapě své působnosti přizpůsobilo ediční program jeho potřebám a požadavkům. Získalo tak široké zázemí a bylo schopno obstát v konkurenci. Od počátku osmdesátých let zachytilo nástup nových uměleckých směrů (dramatika naturalistická, psychologická atd.). Ve svých edicích zachovalo velkou část efemérní dramatiky z okruhu dobového zábavného divadla.
Vydání
Mikuláš & Knapp
Divadelní ochotník – Nová sbírka
F. Kaiser: Bratr honák aneb Venkované v hlavním městě, V. Hugo, dram. Th. M. [Megerleová]: Bídníci – 1867; E. Scribe: Výtečníci, R. Benedix: Něžné příbuzenstvo, A. Berla: Venkovský poslanec aneb Jen s pravdou ven!, J. K. Tyl: Čert na zemi, týž: Jeden za všecky, L. Angely: Řemeslnická merenda – 1868; F. Schiller: Loupežníci, K. A. Görner: Žena Putifarova a dva egyptští Josífkové, J. N. Štěpánek [H. Cuno, ú. Štěpánek]: Loupežníci na Chlumu, J. Nestroy: Enšpigl aneb každou chvíli jiné čtveráctví, týž: Rozpustilí kluci ve škole, K. E. Ebert: Břetislav a Jitka – 1869; F. J. Janke [dle A. v. Kotzebua]: Zázračná princezna aneb Dobrodružství v zemi bláznů, K. Blum dle J.-F.-A. Bayarda a H. Saint-Georgese: Marie, dcera pluku, K. Gutzkow: Srdce a svět aneb Milenka a manželka, E. Raupach: Mlynář a jeho dítě – 1870; J. K. Tyl: Bruncvik, kníže české, J. N. Štěpánek: Čech a Němec, J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek – 1871; A. v. Kotzebue: Chce mít letohrádek!, týž: Naši maloměšťáci, týž: Jest mrtev!, L. Angely: Nalezený dědič, K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka – 1872; J. Nestroy: Děvče z Karlína aneb Všecko přijde najevo – 1873; J. N. Štěpánek: Pivovár v Sojkově, K. Světlá, dram. E. Pešková: Vesnický román, I. F. Castelli: Sirotek a vrah, E. Souvestre, E. Devrient: Fabrikant, M. Bałucki: Honba na muže, F. Raimund: Marnotratník – 1874; Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží, E. Pešková: Adam a Eva, G. v. Moser: A on budiž pánem tvým, E. Gondinet: Byrokraté aneb Nový ministr, A. W. Iffland: Konec světa, F. Govean: Spasitel, O. Feuillet: Akrobat, týž: Pro a proti – 1875; V. Sardou: Andrea, A. Dumas ml.: Žena Klaudiova – 1876; P. Nevsky [P. de Corvin], A. Dumas ml.: Daniševi aneb Panstvo a nevolníci, A. N. Ostrovskij: Úpis na ženění – 1877; A. Klingemann: Doktor Faust aneb Nevěsta z pekla – 1881.
Nové divadelní hry
Sedlecký: Chce mít equipage – 1868; A. Berla, E. Aschenbrenner: Masopustní večeře – 1869; J. Mikuláš Boleslavský: České granáty, A. Förster: On má chybu – 1870; F. Jaroš: Český telegram, G. H. Putlitz: Damoklův meč – 1871; E. F. Schmidleichner: Spisovatel veseloher, týž: Z nouze k lékaři – 1874.
Divadelní hry pro děti
J. Š. Baar: Mladí pastýři betlémští – 1872; týž: Malí vojáci aneb Kdo neposlouchá, bývá bit – 1873; týž: Cizinci o štědrém večeru – 1874.
Mimo edice
Průvodce hudební a divadelní, sest. A. Meliš – 1868; Divadelní almanach – 1869; Repertoir českého královského zemského divadla – 1877.
Mamert Knapp
Ochotnické divadlo
J. Kościelski: Dvě lásky, M. Bałucki: Po smrti tetině – 1884; E. Scribe: Okovy, N. V. Gogol: Hráči, I. S. Turgeněv: Venkovanka – 1885; E. Scribe: Čarovné ruce, A. N. Ostrovskij: Vinný bez viny, týž: Ženitba Bělužinova, F. F. Šamberk: Éra Kubánkova – 1886; H. Chivot, A. Duru: Arthurova lesť, R. Kneisel: Ona něco ví, E. Labiche, A. Delacour: Vřele milovaný Celimare, E. Labiche, A. Duru: Tajný kabinet – 1887; M. Bałucki: Krásná ženuška!, V. Štech: Žena, A. Klášterský: Salon paní starostové, V. Sardou: Bodří venkované, H. Ibsen: Bílí koně [Rosmersholm], týž: Nepřítel lidu, týž: Vánoce [Nora] – 1888; M. Bałucki: Pro Josefku, F. F. Šamberk: Kulatý svět, V. Krylov: Chytrák na chytráky – 1889; týž: V obležení – 1890; H. Ibsen: Příšery – 1891; M. Bałucki: Bratránek – [1895]; B. Bjørnson: Úpadek – [1896]; G. Hauptmann: Bobří kožich – [po 1895]; A. Strindberg: Nepohrávej si s ohněm – [1896 nebo 1897], týž: Před smrtí – [po 1897]; A. P. Čechov: Medvěd – [189?], Strýček Váňa – [po 1899], Labutí píseň – [po 1901].
Žertovné divadelní hry
E. Züngel: Oldřich a Božena – b. d.; týž: Hledá se lokální zpěvačka – 1887; týž: Krásná kajícnice, Příjemné jitro – 1888; týž: Lord Česnek, Malá komedie, Kriminálník, J. A. Fredro: Doktor Žampion – 1889; V. Krylov: Vnučka – [1893].
Mimo edice
J. L. Turnovský: Z naší doby, 1884; E. Pešková: Zápisky české herečky, 1886; J. Arbes: Ze zákulisí,1888; J. E. Šlechta: Ve službách Thalie [1894].
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, 17 Mělník, matrika narozených 1834–1853, fol. 42. AMP: Sbírka matrik, KAR Z5, matrika zemřelých fary u sv. Cyrila a Metoděje 1887–1901, fol. 128. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 273, obr. 18, 28, 720. LA PNP: osobní fond, inventář → J. Wagner, 1979. ■ Seznam divadelních her a kněh deklamatorních, vydaných nákladem kněhkupectví M. a K., 1872; Seznam divadelních her, operet, zpěvníků a kněh deklamatorních, vydaných nákladem kněhkupectví M. a K. v Praze, 1878, rozš. vyd. [1879]; Seznam divadelních her vydaných nákladem knihkupectví a knihtiskárny M. Knappa v Praze, 1895, rozš. vyd. [1896]; Seznam veškerých divadelních her a spisů vydaných nakladatelstvím M. Knappa v Praze-Karlíně, 1903, 1912, 1923; Divadelní hry, knihy a hudebniny, [1932]. ■ Nesign.: Nová knihtiskárna a knihkupectví, Národní listy 12. 10. 1866; Česká Thalia 2, 1868, s. 176 [Průvodce hudební a divadelní, anonce vyd.]; nesign.: Přelíčení s redaktorem České Thalie, tamtéž, s. 284n.; nesign.: V kněhkupectví Mikuláše a Knappa v Praze v Karlíně, Besedník 1, 1873, 2. pol., s. 95; J. Neruda: Pan Josef Mikuláš-Boleslavský, vydavatel Divadelního ochotníka, vypravuje, Národní listy 11. 3. 1881 → České divadlo VI, 1973; M. Wellner: O českých kněhkupcích v zemích Koruny české, in Příspěvky ku statistice osvětové českého lidu, 1893, s. 102; J. L. Turnovský, nekrolog, Osvěta 27, 1897, s. 142; nesign.: Z historie karlínských Knappů, Opona vzhůru, 1940, září, nestr.; DČD II; DČD III ■ Kočí, LČL, Masaryk
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 436–439
