Psán též František Klučák. – Otec byl korektorem ve firmě G. Haase, později adjunktem na malostranském gymnáziu a nejpozději od 1832 profesorem na gymnáziu v Litoměřicích.
K. vyrůstal s mladšími bratry Heinrichem a Robertem (oba se stali učiteli v Litoměřicích) v kultivovaném rodinném prostředí; otec uměl několik jazyků, mluvil velmi dobře česky a vlastnil velkou, vybranou knihovnu. K. maturoval v Praze a 1832–36 studoval práva (rigorózní zkoušku nesložil a nebyl promován). Poté nastoupil jako redaktor do firmy Haase, kterou od 1824 vedli synové zakladatele, jíž zůstal věrný po celý život. 1836 se stal členem redakce Haasem vydávaného listu Bohemia, 1844–77 byl odpovědným redaktorem. V Bohemii zůstal titulárně do 15. 3. 1881 jako „vydavatel“. Ve firmě řídil souběžně další periodika a přispíval do nich i anonymně a pod pseudonymy: 1840–48 vzdělávací a aktuální měsíčník Das wohlfeilste Panorama des Universums (ve sv. 8, 1841, vydal nejstarší tištěnou verzi pražské pověsti o Golemovi), 1844–45 řídil po smrti J. N. Štěpánka krátce Českou včelu, 1848–52 Constitutionelles Blatt aus Böhmen, liberální, zpočátku česko-německy orientované politické noviny. 1847 začal u Haaseho redigovat český Nový pražský kalendář, který do 1870 vydávala c. k. vlastenecko-ekonomická společnost, paralelně též německy Neuer Wirtschaftskalender für das Jahr […], 1871–78 již v nákladu firmy Haase. K sedmdesátinám (1884) bylo uděleno K. císařské vyznamenání a titul tajného rady. Od začátku osmdesátých let trpěl zhoršujícím se astmatem, jež mu znemožňovalo redakční práci. Psal paměti (uvádí nekrolog v Bohemii, rkp. dosud nenalezen). Začátkem července 1886 se v doprovodu členů rodiny odebral na léčebný pobyt na venkově, kde zakrátko zemřel.
Celoživotním K. posláním bylo budování Bohemie. Převzal ji jako beletristický list a obohacoval o denní zpravodajství v podobě pevných rubrik. Pod jeho vedením dostala Bohemia postupně podobu moderních novin pro vzdělané, liberálně orientované střední vrstvy; až v politických bojích osmdesátých let získala vyhraněně německé zaměření. Své spolupracovníky, z valné části mladé, učil K. s obávanou pedanterií zásadám novinářského povolání, zejména svědomitosti, spolehlivosti, snaze o úplnost, trvalému rozšiřování obzoru a úctě k pozitivním hodnotám. Již z domova uměl dobře česky a v předbřeznové době se angažoval ve skupině českých a německých intelektuálů, kteří chtěli udržet v českých zemích utrakvistický vývoj (byl v dobrých stycích např. s K. Havlíčkem). Po 1848 se obrátil na německou stranu, jako zanícený patriot věnoval mnoho času vlastivědě a topografii českých zemí. Cestoval po Čechách, vydal průvodce (Der Rakonitzer Kreis, 1840, Auf der Reichenberger-Pardubitzer Bahn […], 1860) a zamýšlel napsat sérii vlastivědných publikací, z níž realizoval jen zlomek (Böhmische Adelssitze als Centralpunkt volkswirtschaftlichen und humanitären Bestrebungen I, Schloss Tetschen, 1873). Miloval Prahu a popisoval ji s vědeckým zájmem; jeho průvodce zachycuje půlstoletí vývoje města (Führer durch Prag, 1838, 12. vyd. 1878, 13. vyd. 1887 přeprac. H. Katz). Byl čestným členem pražských spolků Concordia a Lese- und Redehalle der deutschen Studenten. Patřil k váženým rakouským osobnostem, jimž se dostalo uznání i na české straně.
Divadelní, hudební, literární, výtvarná a všeobecně kulturní rubrika Bohemie (Theater und geselliges Leben) byla předmětem K. zvláštní ctižádosti. Pod jeho vedením se zde vystřídala řada vynikajících kritických osobností (B. Gutt, A. W. Ambros, F. Ulm, J. Bayer, Servác Heller, Seligmann Heller, J. Rosen – vl. jm. N. Duffek, autor více než deseti úspěšných německých her přeložených do češtiny). Pro hudební i činoherní rubriku získal O. Teubera (1875–83), který v Bohemii publikoval jednasedmdesát článků o dějinách pražského divadla, jež se pak staly součástí jeho třídílné monografie Geschichte des Prager Theaters.
K. využil znalosti českého jazyka a v souladu se svým utrakvistickým přesvědčením založil 1838 v Bohemii rubriku Böhmisches Theater (České divadlo, poprvé 23. 10.), kterou naplňoval prakticky sám činoherními kritikami (šifry K–č–k, K., výjimečně Kl., F. K., podepisoval se i plným jménem). Psal také zprávy o české literatuře, přehledy a recenze nověvydávaných publikací včetně divadelních her. První K. zpráva o české literatuře se však objevuje již 14. 8. 1838 (o vydání Tylova dramatu Čestmír), z jeho pera pravděpodobněpocházejí sporadické odstavce o českém divadle otištěné před tímto datem v souhrnných zprávách o provozu stavovské scény. Od podzimu 1842, kdy ředitel Stöger otevřel Nové divadlo v Růžové ul., určené pro česká představení, referoval K. i o nich (rubrika Stöger’sches Theater), po jejich radikálním omezení koncem 1842 psal také o představeních německých. Českou rubriku naplňoval do 19. 5. 1843, kdy oznámil abdikaci, vyvolanou útoky českého tisku, který jej vinil z poškozování pověsti českého divadla. Ponechal si rubriku Stöger’sches Theater (do jeho zániku 1845) a referát o německých představeních. K českým tématům se vracel vzácně i později nejen v Bohemii (zde např. 27. – 31. 12. 1846 o Tylově hře Pražský flamendr). Je pravděpodobné, že přispíval do pražského německého listu Salon, který vydával K. J. Hickel 1850–54 (šifry K. a F. K. v divadelní rubrice).
Během pěti let soustavného sledování českého divadla uveřejnil v Bohemii posudky téměř jednoho sta představení. Vážil si české původní dramatické tvorby i překladů, jež ve většině označil za zdařilé a slibné. Celkovou úroveň českého divadla však pokládal za nižší, než by mohla být vzhledem k desetiletím jeho trvání a k potenciálu jednotlivců. Za hlavní brzdu vývoje považoval nedostatečnou přípravu představení počínaje memorováním rolí. Pro nevyrovnaný český soubor považoval za nejvhodnější repertoár frašky a veselohry, jejichž provedení byla často zdařilá, zatímco představení klasiků (Schillera, Shakespeara) leckdy nedosahovala ani základní profesionální úrovně. Vzdálen ideologickým náhledům nesledoval české divadlo z hlediska tehdy akcentovaných mimouměleckých funkcí; svými věcnými a nesmlouvavými kritikami usiloval o jeho umělecké povznesení.
Prameny a literatura
Archiv UK: Katalog vom Schuljahr 1834 über die Hörer der Rechte […] an der k. k. Prager Universität [K. zaznamenán do 1836]. ■ Rittersberk: Kapesní slovníček novinářský a konversační II, 1850, s. 139●; nekrology: Bohemia 22. až 25. 7. 1886; Národní listy 22. 7. 1886; Neue freie Presse 22. až 24. 7. 1886; Wiener Zeitung 23. 7. 1886●; A. Klaar: Zum Gedenktage der Bohemia. Erinnerungen, Bohemia 1. 1. 1902; O. Vočadlo: J. K. Tyl a Shakespeare, in sb. Listy z dějin českého divadla I, 1954, s. 14–16; Vondráček II; M. Martínek: Tři generace Klutschaků…, in Klaudyán, internetový magazín pro historickou geografii a environmentální dějiny, http://www.klaudyan.cz/; J. Ludvová, E. Šormová: České divadlo v zrcadle německých kritik I–III, Divadelní revue 17, 2007, č. 4, s. 88–98; 18, 2008, č. 1, 98–106, č. 2, s. 101–110. ■ ÖBL, Otto, Rieger, Wurzbach
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 435–436
