Vl. jm. Schulhofová. – Otec byl účetním a správcem továrny. Rodina zajistila K. dobré hudební vzdělání. V září 1865 nastoupila s mladší sestrou Luisou do právě založené divadelní společnosti P. Švandy ze Semčic, s níž hrála během zimních období opakovaně v Plzni (vyjma 1866/67), v létě na zájezdech a 1869 ve vinohradské Aréně ve Pštrosce. V červnu 1866 vystoupila na zkoušku v PD (Chonchon, Dennery–Lemoine: Spanilá Savojanka), angažována však nebyla. Od podzimu 1869 do 1874 působila u ředitele J. E. Kramuela, zřejmě v té době se provdala za herce Josefa Navrátila. Už jako Navrátilová hrála u ředitelky E. Zöllnerové, která se svou společností zahajovala 1874 divadelní provoz v Besedním domě v Brně. 1876 působila u T. Knížkové, 1877 u V. Prokopové, 1877–80 u F. J. Čížka. 1882 hrála opět u Kramuela, 1883–85 u V. Prokopové a 1886 na Moravě u A. Štandery. Kvůli manželově vážné nemoci získávala později angažmá jen u malých, nevýznamných společností (B. Sodomy, O. Červíčka, J. Štekra) a doslova bojovala o existenční zabezpečení rodiny. Koncem 1896 byla ve špatném zdravotním stavu převezena ze štace principála Štekra v Úpici n. Metují do Staré Boleslavi, kde již několik let žil chorý manžel. Zde zanedlouho zemřela, pochována byla na staroboleslavském hřbitově.
Josef Navrátil (9. 9. 1846 – 20. 9. 1901) nastoupil hereckou dráhu v Kramuelově společnosti. Uplatňoval se v činohrách (např. Vendelín, Tyl: Chudý kejklíř; Severin, týž: Jiříkovo vidění; Hrabě Thal, Jeřábek: Služebník svého pána) i ve zpěvohrách a operetách (např. Don Fernando de Karkamo, Wolff–Weber: Preciosa; Midas, Suppé: Krásná Galathea; Jupiter, Offenbach: Orfeus v podsvětí).
Během své divadelní dráhy prošla K. řadou hereckých oborů naivkami počínaje a matronami konče. Předtím než ředitel Švanda ustavil 1868 ve své společnosti zpěvoherní soubor, vystupovala často v pořadech složených z operních árií Belliniho, Donizettiho, Webera, Verdiho ad. Plzeňské publikum seznámila v lednu 1866, ještě před pražskou premiérou Prodané nevěsty, s áriemi a dvojzpěvy Mařenky. Postupně se stále víc uplatňovala jako tzv. lokální zpěvačka a subreta ve hrách se zpěvy a v operetách, kde dosahovala větších úspěchů než v činohře.
Role
Švandova spol.
Boženka (L. Angely: Řemeslnická merenda), Kačenka (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i spol. E. Zöllnerové 1874, T. Knížkové 1876), Paola (V. Sardou: Paragrafy na střeše), Růžena (S. H. Mosenthal: Debora) – 1865; Markyta Zelinková (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj, i spol. E. Zöllnerové 1874), Dorotka (J. Nestroy: Enšpígl aneb Každou chvíli jiné čtveráctví), Marie (K. Blum dle J.-F.-A. Bayarda a H. Saint-Georgese: Marie, dcera pluku, i spol. E. Zöllnerové 1874), Selka Marie (L. Schneider: Český dobrovolník a francouzská selka) – 1866; Václav [Karel] (V. Vlček: Eliška Přemyslovna), Růženka, zvaná Popelka (J. Nestroy: Popelka), Marianka (F. Raimund: Marnotratník) – 1868; Siebl (Ch. Gounod: Faust), Tonička (J. Nestroy: Dobrý přítel, největší poklad na světě), Ema (R. Benedix: Kočičina čili Vyloučení študenti), Bětuška (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat), Marianna Pommová (E. Scribe, G. Lemoine: Nevěřte ženským aneb Cesta oknem) – 1869.
Kramuelova spol.
Efrozina (H. Clauren: Ženich z Ameriky) – 1870; Kačenka (J. Vilhem: Mlynář a kominík aneb Tvrdohlavec) – 1871; Eurydika (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí, i spol. E. Zöllnerové 1875, Čížkova spol. 1879) – 1874; Libuše, Češka (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat), Baruška (E. Karl: Otče náš!), Tonča (F. Kaiser: Na ledě) – b. d.
Spol. E. Zöllnerové
Nanetka (F. Kaiser: Hezká krupařka), Mihulice (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Adela hraběnka z Merany (K. Elmar, ú. J. H. Böhm: Šantala aneb Cesta kolem světa), Kateřina (J. Vilhelm dle něm.: Mistr Bedrník a jeho chasa), Jasana (J. K. Tyl: Cesta do Ameriky), Terezie (A. Dennery, G. Lemoine: Matčino požehnání a otcova kletba), Ančička (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Kateřina Černá (L. Feldmann, ú. J. Böhm: Na kovárně), Albina (L. Angely: Naši vyhráli), Aninka (T. Kronesová: Panna jezerní), Bětuška (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat), Ulrika (R. Benedix: Vyloučení studenti), Kačenka (K. A. Görlitz, ú. J. Štolba: Tři páry střevíců), Emma (I. Zajc: Veselí plavci v přístavu) – 1874; Boženka (L. Angely: Řemeslnická merenda), Anna (F. Kaiser: Bratr honák aneb Venkované v hlavním městě), Aspasie (Varin, L. Boyer: Kabát, vesta i kalhoty), Kateřina (F. Kaiser: Žebrák a jeho dědic), Dona Gazzela (A. Dennery, Dumanoir: Zasnoubení před popravou aneb Zrádný ministr) – 1875.
Spol. T. Knížkové
Paulina de Lussan (V. Sardou: Andrea), Olympie (E. Cormon, E. Grangé: Trakař otce Martina), Cilka (J. Štolba: Zapovězené ovoce) – 1876.
Spol. V. Prokopové
Galathea (F. v. Suppé: Krásná Galathea, i Čížkova spol. 1879) – 1877.
Čížkova spol.
Rebeka (J. J. Kolár: Pražský žid) – 1877; Mlynářka (K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka), Paní Milínská z Milínova (J.-F.-A. Bayard, J. de Wailly: Musí na venek), Dorotka (A. Dennery, Dumanoir: Starý desátník) – 1879.
Spol. V. Prokopové
Háta (J. K. Tyl: Chudý komediant) – 1883; Donátová (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Slečna Zuzana Poličanská (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Stará Vostřebalka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor) – mezi 1883–85.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, VO N14, matrika narozených u sv. Vojtěcha 1835–1840, s. 107, obr. 114. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 633, obr. 91 a 110 [Schulhof Marie, 1838]. SOA Praha: Sbírka matrik, Stará Boleslav 43, matrika zemřelých 1884 až 1909, s. 200 [Josef Navrátil]. ■ Divadelní anonce a referáty, in Moravská orlice 1874; nesign.: České divadlo, Plzeňské noviny 8. 10. a 15. 11. 1865; J. N. [Neruda]: Divadlo, Národní listy 16. 4. 1866; sl.: České divadlo, Budivoj 17. 3. 1867; nesign.: Divadelní saisona 1867–68, Plzeňské noviny 21. 3. 1868; -o-: Letní divadlo ve Pštrosce, Česká Thalia 3, 1869, s. 100●; úmrtí a nekrology: Národní listy 22. 1. 1897; Národní politika 22. 1. 1897; Dalibor 19, 1897, s. 96 [mylně jako A. Navrátilová]; J. Arbes: Z galerie českého herectva [1911], s. 386,370–373n.; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 97; P. Pražák: Smetanova Prodaná nevěsta, 1962, s. 40; A. Javorin: Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk.
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 402–404
