Otec byl v době jejího narození lékařem na velkostatku hrabat Desfours-Walderode v Horních Beřkovicích, poté městským lékařem v Roudnici n. Labem. Matka byla dcerou německého obchodníka. Vlastenecky cítící rodiče velice dbali na vzdělání pěti nadaných dcer; Klementina (1850–1889) se stala věhlasnou operní pěvkyní, Zdeňka (1857–1924) výtvarnicí. K. navštěvovala farní obecnou školu (1859–67) v Roudnici n. Labem, kam se rodina přestěhovala. Po smrti otce (1871) žila s matkou a sestrou Zdeňkou střídavě v Praze, Vídni a v Itálii. Vládla němčinou, italštinou, francouzštinou, angličtinou, ruštinou, na vídeňské univerzitě navštěvovala kursy arabštiny a turečtiny. Za pobytu v Paříži 1897 se spřátelila s M. Maeterlinckem, později s R. Rollandem. Přátelské vztahy ji pojily s mnoha literáty (J. Zeyerem, J. V. Sládkem, J. Vrchlickým, J. Karáskem ze Lvovic, O. Theerem, O. Březinou, A. Klášterským, O. Štorch-Marienem, A. Novákem), s mecenáši V. Náprstkem, J. Hlávkou a dalšími osobnostmi, též s T. G. Masarykem. Byla členkou Amerického klubu dam a Ženského výrobního spolku českého v Praze. Zůstala svobodná, žila se sestrou Zdeňkou. 1906 zakoupily v Praze na Hradčanech dům zvaný Luna-Sol, kam docházeli četní literáti a umělci. Po sestřině smrti vedla samotářský život, izolaci prohloubily zdravotní obtíže (nezhojitelná zlomenina nohy). V domě, který odkázala ČAVU, bylo po její smrti umístěno muzeum a knihovna J. Vrchlického (do 1953). K. je pohřbena v rodinné hrobce v Roudnici n. Labem.
Vyjma několika fejetonů a ojedinělých básní se cele soustředila na činnost překladatelskou, pro niž byla vybavena jazykovými znalostmi, nevšedním kulturním rozhledem a zjitřenou uměleckou vnímavostí. Názorová souputnice lumírovců zasvětila svůj život vysokému ideálu krásy. Vyznavačka kosmopolitismu a aristokratického estetismu, jež jí sbližovaly s mladší generací a s příslušníky moderny, prostředkovala českému kulturnímu světu soudobá směřování evropské literatury a dramatu. Do českého prostředí uváděla svými překlady próz, básní, esejů i teoretických statí zvláště autory italské a francouzské, také německé a anglické. Překlady nezřídka doprovázela medailony autorů a statěmi o jejich díle. V oblasti dramatické literatury byla od devadesátých let uznávanou tlumočnicí symbolistních dramat Maeterlinckových; záhy po zveřejnění originálu publikovala autorizované překlady v časopisech Moderní revue, Květy, Nový život, Lumír. Vedle téměř veškerého dramatického díla přeložila i Maeterlinckovy eseje (knižně v souborech Poklad pokorných, Dvojitá zahrada aj.) a teoretickou stať Moderní drama (v čas. Naše doba). Přispěla tak k průniku symbolistního dramatu na česká jeviště: 1896 zaznělo poprvé Vnitro (v přednesu H. Kvapilové v Měšťanské besedě), 1897 bylo inscenováno v rámci cyklu Máje jako první autorovo dílo na české scéně. Větší část jejích překladů Maeterlinckových mystických dramat se scénického provedení nedočkala. Některých se chopily malé reformní scény či umělecky ambiciózní ochotníci (Intimní volné jeviště chystalo, ale nerealizovalo Vetřelkyni, čes. premiéru uvedli ochotníci v Chrudimi; Divadlo Umění nastudovalo Aglavenu a Selysettu). Na velké scéně ND zůstala exkluzivitou symbolistní Vetřelkyně, pro většinové publikum i pro reprodukční možnosti hereckého souboru odtažitá. Zato překlady Monny Vanny a Modrého ptáka, inscenované v ND J. Kvapilem, sehrály důležitou roli v symbolistním směřování jeho jevištního stylu. Překlady K. zaujaly jemností výrazu, čistotou slova i rytmu a empatickým zachycením básnického originálu. Uznale je hodnotil F. X. Šalda, vůči překladům povětšině kritický, i A. Novák. Jejich kvalitu stvrdila pozdější jevištní uvedení ve dvacátých letech (Stilmondský starosta, Neštěstí jde mimo) a na sklonku třicátých let (Alladina a Palomid). Překlad Alladiny a Palomida použil O. Chlubna jako libreto pro svou operu Síla touhy (prov. ND Brno 1925).
K českému divadelnímu vývoji K. přispěla zejména kontinuálním, pohotovým a věrným tlumočením jednoho z nejvýznamnějších představitelů evropského symbolismu, M. Maeterlincka. Častěji se na repertoáru objevovaly a většího diváckého ohlasu dosáhly její překlady her F. Cavallottiho (s bravurně tlumočenými dialogy) a A. de Vigny.
Šifra
M. K.
Teatralia
Doslov k M. Maeterlinck: Princezna Maleina, 1894, s. 106n.; Úvodní studie k M. Maeterlinck: Pelléas a Melisanda, 1900, s. 3–10 → Maurice Maeterlinck, Zlatá Praha 17, 1899/1900, s. 125n.
Překlady
F. Cavallotti: Dcera Jeftova, ND 1887, t. 1888; týž: Bílé růže, ND 1888, i t.; M. Maeterlinck: Vetřelkyně, t. in Květy 15, 1893, d. 2, s. 473–483, kn. in Tři básně dramatické, 1896, ochotn. Chrudim 1898, ND 1898; týž: Slepci, t. in Květy 16, 1894, d. 2, s. 72–85, kn. in Tři básně dramatické, 1896; týž: Princezna Maleina, t. 1894; Vnitro, t. in Květy 17, 1895, d. 1, s. 168–175, kn. in Tři básně dramatické, 1896, cyklus Máje, Švandovo div. 1897; týž: Aglavena a Selysetta, t. 1896, Divadlo Umění 1912; týž: Alladina a Palomid, t. in Květy 18, 1896, d. 1, s. 729–744, kn. in Dvě loutková dramata, 1908; týž: Pelléas a Melisanda, t. in Květy 21, 1899, d. 1, s. 487–504, 598–609, kn. [1900]; týž: Smrt Tintagilova, t. in Lumír 28, 1899/1900, s. 26–28, 40–43, kn. in Dvě loutková dramata, 1908; týž: Monna Vanna, t. 1902, ND 1903; týž: Sestra Beatrice, t. 1903; G. D’Annunzio: Sen jarního jitra (z cyklu Sny ročních dob), t. in Moderní revue 11, 1904/05, sv. 16, s. 205–210, 267–292, Divadlo Umění 1912; M. Maeterlinck: Modrý pták, t. 1911, ND 1912; týž: Ariana a Modrovous čili Marné osvobození, t. in Květy 34, 1912, d. 1, s. 95–111; A. de Vigny: Chatterton, t. [1912], ND-StD 1927; M. Maeterlinck: Joyzella, t. in Květy 35, 1913, d. 2, s. 195–209, 305–324, i kn.; Stilmondský starosta, VD 1923, t. 1926; Neštěstí jde mimo, ND Brno-Reduta 1927.
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond, inventář → V. Hellmuth-Brauner, 1966. ■ Ref. př. Dcera Jeftova: M. A. Š. [Šimáček], Světozor 22, 1887/88, s. 127; B. F. [Frida], Lumír 16, 1888, s. 47n.●; F. Zákrejs: Česká činohra, Osvěta 18, 1888, s. 1141n.●; ref. př. Bílé růže: B. Š. [Štěchovský], Česká Thalia 2, 1888, s. 125; V. Vítězný, Literární listy 10, 1889, s. 86n.●; ref. př. Princezna Maleina: J. Karásek, Niva 4, 1893/94, s. 329n.; -r- [J. Herben], Naše doba 2, 1894/95, s. 82–86●; F. Šmíd [A. Procházka]: Maurice Maeterlinck, Literární listy 15, 1893/94, s. 267–269; J. Karásek: ref. př. Tři básně dramatické (Vetřelkyně – Slepci – Vnitro), Literární listy 17, 1895/96, s. 345–348; -rn-: ref. př. Aglave na a Selysetta aj., Ženský svět 1, 1896/97, s. 249n.; F. X. Š. [Šalda]: ref. př. Aglavena a Selysetta, Literární listy 18, 1896/97, s. 348–351; P.: ref. př. Vnitro, Světozor 32, 1897/98, s. 96●; ref. př. Vetřelkyně: F. Zákrejs, Osvěta 28, 1898, s. 556n.; F. X. Šalda, Literární listy 19, 1897/98, s. 262–264; K. K. [Kamínek], Moderní revue 4, 1897/08, sv. 8, s. 51n.; V. Tille: Maurice Maeterlinck, 1900, nestr. [v úvodu]; En avant, ref. př. Pelléas a Melisanda, Rozhledy 10, 1900/01, s. 69n.●; ref. př. Monna Vanna: J. Lý. [Ladecký], Zvon 3, 1902/03, s. 350n.; P., Rozhledy 13, 1902/03, s. 588–590; nesign., Čas 12. 3. 1903●; nesign., ref. př. Sestra Beatrice, Ženský svět 7, 1903, s. 249n.●; ref. př. Dvě loutková dramata: F. X. Šalda, Novina 1, 1908, s. 729; Tristan [S. V. Friedl], Zvon 9, 1908/09, s. 173●; ref. př. Modrý pták: J. Nebeský, Časopis pokrokového studentstva 15, 1911/12, s. 101n.; NEMO [K. B. Mádl], Zlatá Praha 29, 1911/12, s. 423n.; F. X. Šalda, Novina 5, 1911/12, s. 409n.; KMČ. [Čapek Chod], Zvon 12, 1911/12 s. 543n.; P. Maternová, Ženský svět 16, 1912, s. 135●; ref. Chatterton: K. H. Hilar, Moderní revue 19, 1912/13, sv. 26, s. 33n.; [J. J.] Paulík, Rozpravy Aventina 3, 1927/28, s. 84●; Et. [E. Tréval], ref. Stilmondský starosta, Zvon 23, 1922/23, s. 519; Č. J. [Jeřábek], ref. Neštěstí jde mimo, Národní osvobození 16. 3. 1927; A. N. [Novák]: Tlumočníci, Lidové noviny 28. 8. 1932; O. Fischer: Činohra Národního divadla do roku 1900 (Dějiny ND IV), 1933, s. 94, 240●; nekrology: H. Jelínek, Lumír 63, 1936/37, s. 239n.; A. Klášterský, Zvon 37, 1936/37, s. 365 + Národní politika 21. 2. 1937; V. Frída, Národní politika 20. 2. 1937; L. [V. Lev], Večerník Práva lidu 23. 2. 1937; A. Novák, Lidové noviny 24. 2. 1937; O. Fischer, tamtéž●; M. N. [Novotný]: „Ubohost žní už není zjevna…“, Lidové noviny 17. 5. 1937; rv.: M. K. věrná Roudničanka, Lidové noviny 10. 8. 1937●; Ve stínu Orfea. Julius Zeyer a rodina Kalašových v dopisech 1879–1900, eds. J. Zikmund, J. Š. Kvapil, 1949; Vrchlický v dopisech, ed. A. Pražák, 1955, s. 87, 206–212, 319, 322, 388, 390, 508; V. Stupka: K českým překladům Maeterlinckových dramat, in K minulosti i dnešku literatury, SPPdF BU 26, 1969, ř. jazyková a literární 6, s. 109–118; DČD III; P. Lachmann: Sestry Kalašovy, Matiční listy. Literární příloha Zpravodaje Matice české, 2006, č. 2, s. 7–11; R. Sak: Salon dvou století. Anna Lauermannová-Mikschová a její hosté, 2006, s. 58, 62, 84, 95, 98, 103n., 107, 116, 118n., 121n., 125, 128n., 139, 146n., 154, 156, 162–165, 171, 181. ■ Komenský, LČL, Masaryk, Otto-dod
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 397–399
