Otec je v matrice narozených zapsán jako josefovský osadník, profese neuvedena. J. absolvoval gymnázium v Hradci Králové, v Praze začal studovat filozofii, ale studium nedokončil. Věnoval se literatuře a žurnalistice; od 1859 přispíval do Lumíru a Humoristických listů, později do dalších periodik (Česká Thalia, Merendy, Rodinná kronika aj.). 1862 krátce pracoval v redakci katolického deníku Pozor, s H. Přerhofem a J. R. Vilímkem sestavil zábavné sborníky Besedník (II a III). 1863 spoluredigoval Humoristické listy, 1864 byl redaktorem časopisu Bič s přílohou Rolničky. Po úředním zastavení Biče a nástupnické Jiskry mu nebylo povoleno redigovat časopisy Důtky a Šotek. 1865 redigoval zábavné časopisy Rarášek a Diblík. 1864 byl za příspěvek v časopisu Blesk obžalován z pobuřování a urážky Veličenstva; vyčerpán zápasem o literární uplatnění a existenčními problémy vstoupil na podzim 1866 do benediktinského kláštera v Břevnově. Po soudním zproštění viny 1867 klášter opustil a opět se věnoval práci redakční (sb. Nový besedník, 1869, 1871) a překladatelské. 1875 několik měsíců redigoval Plzeňské noviny. Poté se živil jako korektor v knihtiskárně E. Grégra.
J. prozaická tvorba zahrnuje vedle četných humoristických povídek vlastenecké a výchovné povídky pro děti a sociální román Antikrist. Překládal a upravoval historická a sociální pojednání (mj. Pařížská komuna aneb Konec tyranství, Pověra ve službě náboženství). Do širšího povědomí vstoupil jako autor veršovaných deklamovánek, sólových výstupů a krátkých scének, humorně postihujících maloměšťácké nešvary (mj. U kolébky, Křepela v pokušení, Klepny, Ochotnice) a ironicky zesměšňujících společenskou přetvářku (Klímův Matěj v panské službě, Študent na cestách) či názorovou zkostnatělost (Nový pokrok emancipace). Psal i vážné vlastenecky apelativní deklamovánky. Jeho drobné texty byly v éře rozvíjející se spolkové činnosti v českých městech hojně uváděny na vlasteneckých besedách, akademiích a výletech, často v podání kostýmovaných recitátorů. Operní libreto Rinaldo Rinaldini (h. J. J. Pihert, vyd. 1868), parodující hrdinu hry Ch. A. Vulpiuse Rinaldo Rinaldini, vůdce loupežníků, souznělo s dobovou oblibou parodií a travestií operních děl. Pro ochotníky přeložil a upravil historickou hru K. E. Eberta Břetislav a Jitka (vyd. 1869) a výstup ze Shakespearova Snu noci svatojanské. Přeložil hru U. D. Horna Přemysl Otakar II. Podílel se na vydání Komedií a her Matěje Kopeckého dle sepsání syna Václava (1862); obsáhlý soubor (jednašedesát titulů) poprvé představil tradiční hry lidových loutkářů a podnítil zájem o české lidové loutkářství. J. výbor uspořádal a hry upravil (spolu s H. Přerhofem a J. R. Vilímkem; charakter úprav nelze stanovit, neboť původní texty se nedochovaly). V předmluvě podal první biografii M. Kopeckého, značně mytizující a faktograficky nepřesnou, která přispěla k rodící se popularitě této osobnosti.
Prameny a literatura
SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 71-2 Josefov, matrika narozených 1823–1841, fol. 195. ■ J. R. Vilímek: Panu E. J., bývalému spolupracovníku těchto listů, Humoristické listy 8, 1865, s. 532, 440; 1866, s. 24n.●; nekrology: Národní listy 11. 2. 1879; Osvěta 9, 1879, s. 351●; J. Malý: Naše znovuzrození, 1880, část 6, s. 208; A. Stašek: Bohém a prelát, Samostatnost 8, 1904, s. 401–403, 413n., 423n. → Vzpomínky, 1925; nesign.: 40. výročí úmrtí E. J., Právo lidu 9. 2. 1919; J. Bartoš: Loutkářská kronika, 1963, s. 218–222; A. Dubská: Poznámka ke Komediím a hrám Matěje Kopeckého, Loutkář 45, 1995, s. 28n. + Dvě století českého loutkářství, 2004, s. 106; I. Wernisch: Zapadlo slunce za dnem, který nebyl, Brno 2000, s. 52. ■ LČL, Masaryk, Otto, Rieger; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 393–394
