Po gymnaziálních studiích v Rychnověn. Kněž­nou (1876–78) a v Hradci Králové (mat. 1884) zahájil novinářskou kariéru v Soběslavi (Hlasy od Lužnice, Choustník). 1888 odešel do Brna jako dopisovatel Národních listů. Krátce redi­goval list Boleslavan. 1889 se jeho hlavním působištěm stala Plzeň, kde zastával funkci šéfredaktora Plzeňských listů a kam se po dvouleté pauze, během níž pracoval v redak­cích Národní politiky v Praze (1896) a Bu­divoje v Českých Budějovicích (1897), opět vrátil. 1906–21 řídil v Praze list agrární strany Venkov. Po převratu 1918 byl za tuto stranu v Revolučním národním shromáždění. 1921 nastoupil zdravotní dovolenou a zanedlouho zemřel, pohřben je na Olšanských hřbitovech.

Do literatury J. vstoupil sociálně laděný­mi básněmi a povídkami jako nadějný autor proletářské tematiky. Jeho prozaická tvorba postupující od naturalisticky drsných nebo psychologických milostných povídek k ten­denčním románům s aktuální problematikou se uzavřela umělecky nicotnými prózami.

První hrou Oplancija se přiřadil k autorům realistických dramat, kteří počátkem deva­desátých let zpracovávali náměty ze života moravského venkova. Dialektem psané jed­noaktové drama z Valašska líčí osud mladých manželů, tragicky poznamenaný bývalým mi­leneckým vztahem manžela a ženiny matky. V dráze nastoupené prvotinou však J. nepo­kračoval. Až na výjimky (jednoaktové histo­rické tragédie Tragoedie a Milost, operní libreto Bar Kochba podle dramatu J. Vrchlického) psal poté veselohry a frašky z měšťanského rodinného prostředí. Jejich základ tvoří vět­šinou milostná zápletka, často kombinovaná s určitým aktuálním tématem či událostí (např. národopisná výstava ve hře Prababiččin ka­lendář). V komedii Naše sufražetka předsta­vil typ moderní, emancipované ženy, která se rozhodne kandidovat ve volbách proti svému manželovi. K přednostem jeho her patřil leh­ce plynoucí dialog, vtipné detaily a satirický postřeh, slabinou byla kresba postav, chatrná kompozice a povětšině i plytké náměty. Úro­veň J. konvenční veseloherní produkce pře­sáhly dvě satiricky vyhrocené jednoaktovky, Ženich a Filištínská komedie, které jsou jeho nejzdařilejšími pracemi pro divadlo. Některá J. díla byla silně cenzurována (básnická sklad­ba Narození pátého stavu) nebo zcela zaká­zána (hra Tichá rodina, 1895 spol. P. Švandy ml. v Plzni).

Hry a libreta

Oplancija, spol. P. Švandy ml. Plzeň1893, t. [1895]; Ukřižovaný, tamtéž 1894; Prababiččin kalendář, tamtéž 1894, t. [1894]; Dekadenti, Trnkova spol. Plzeň 1901; Smavý rek, MD Plzeň 1903; Nový sport, ND 1907, i t.; Ženich, ND 1907, i t.; Skvrna, ND 1908, i t.; Tragoedie, VD 1910, t. [1910]; Naše sufražetka, VD 1910, i t; Bavorské slovo, VD 1911, t. [1911]; Milost, MD Plzeň1912, t. 1913; Za koho se provdáme?, MD Plzeň 1912, t. 1913; Filištínská komédie, VD 1917, t. 1920; Druhé skrutinium, t. 1921. ■ Bar Kochba, h. S. Suda, MD Plzeň1905, i t.; Černý leknín, h. E. Maršík, SND Bratislava 1921.

Prameny a literatura

SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 3688 Heřmanův Městec, matrika narozených 1863–1878, fol. 123.■ Ref. Oplancija: Pl. Ob., Besední listy 2, 1893/94, s. 31; Š-a., tamtéž, s. 118n.●; nesign., ref. Smavý rek, Divadlo 1, 1903, s. 38n.●; H. Palla, ref. Ukři­žovaný, Plzeňské listy 17. 3. 1894; -nb [P. Ne­beský], ref. Prababiččin kalendář, tamtéž 5. 6. 1894; ref. Nový sport: KMČ. [Čapek Chod], Zvon 7, 1906/07, s. 569; Nemo [K. B. Mádl], Zla­tá Praha 24, 1906/07, s. 379; -oo-, Máj 5, 1906/07, s. 501; Hký [K. Horký], Národní obzor 27. 4. 1907; M. A. Š. [Šimáček], Osvěta 37, 1907, s. 546●; ref. Ženich: O. Fischer, Přehled 5, 1906/07, s. 672; O. Theer, Lumír 35, 1906/07, s. 371; -sa-, Máj 5, 1906/07, s. 593; Nemo [K. B. Mádl], Zlatá Pra­ha 24, 1906/07, 440; KMČ. [Čapek Chod], Zvon 7, 1906/07, s. 589n.; K. Kolman, Rozhledy 17, 1906/07, s. 441; M. A. Š. [Šimáček], Osvěta 37, 1907, s. 646;●; ref. Skvrna: O. Theer, Česká revue 1, 1907/08, s. 445; Nemo [K. B. Mádl], Zlatá Praha 25, 1907/08, s. 318n.; KMČ [Čapek Chod], Zvon 8, 1907/08, s. 398n.; J. J. Bor, Pokroková revue 4, 1907/08, s. 396; -si-, Máj 6, 1907/08, s. 376; V. Čer­vinka, Osvěta 38, 1908, s. 307; F. X. Šalda, Novina 1, 1908, s. 185n. → Kritické projevy VII, 1953●; ref. Tragoedie + Naše sufražetka: K. [F. V. Krejčí], Právo lidu 12. 10. 1910; K. Čvančara, Osvěta 40, 1910, s. 901; O. Fischer, Česká revue 4, 1910/11, s. 126; K. K. [Kamínek], Lumír 39, 1910/11, s. 42n.; -a-e- [D. Panýrek], Máj 9, 1910/11, s. 36; V. Louša, Přehled 9, 1910/11, s. 62n.; KMČ [Čapek Chod], Zvon 11, 1910/11, s. 61●; ref. Bavorské slovo: Dr P. [D. Panýrek], Máj 9, 1910/11, s. 636; [K. F. V. Krejčí], Právo lidu 19. 9. 1911; H. Jelínek, Národní obzor 23. 9. 1911 + Lumír 40, 1911/12, s. 46; K. Čvančara, Osvěta 41, 1911, 791; KMČ [Čapek Chod], Zvon 12, 1911/12, s. 45–47; A. Dvo­řák, Přehled 10, 1911/12, s. 7n.●; J. Vodák, ref. Za koho se provdáme?, Lidové noviny 30. 7. 1916; A. Matula: Vesnické drama. Studie z českého pí­semnictví, Jičín 1916; ref. Filištínská komedie: -t., Právo lidu 22. 9. 1917; O. Fischer, Česká revue 11, 1917/18, s. 61; Alap [A. Procházka], Moderní re­vue 24, 1917/18, sv. 32, s. 96; H. Jelínek: S prvního balkonu, 1924, s. 134–136●; A. Javorin: Aréna na Smíchově: repertoár 1891–1902, rkp., 1958, DÚk; DČD III; M. Szabo: Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III, 2011, s. 23. ■ LČL, Otto; Plzeň

Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav  –  Academia 2015, s. 389–391