Pocházel z měšťanské řemeslnické rodiny, otec byl obuvnickým mistrem, matka dcerou kovářského mistra. Dva mladší bratři, Josef Václav J. a Vilém Karel J., se stali profesionálními divadelníky. J. se vyučil rukavičkářem. V mládí hrál s ochotníky a 1844 se objevil u německé společnosti A. Schulze v Jihlavě. 1846 se oženil, manželka Anna Ansorge (1817–1896), původem Němka z Hrádku n. Nisou, byla herečkou. Pak nejsou o jeho divadelním působení žádné zprávy až do 1851, kdy je doložen u německého ředitele J. Lutze. Koncem roku přešel k J. Kullasovi, kde zahájil dráhu českého kočovného herce. Pro odlišení od svých bratrů, kteří někdy pobývali u týchž společností, používal nesoustavně pseudonymy Jelen a Jelenský; přesto je často téměř nemožné u jednotlivých rolí stanovit, který z bratrů je hrál. Neshody s Tylem, faktickým vedoucím Kullasovy společnosti, uspíšily J. odchod k německé společnosti A. Millera (1852), který měl pronajato staré MD v Plzni. 1853 se J. vrátil ke Kullasovi na poslední české štaci v Domažlicích a zůstal u něho s manželkou i po odchodu tylovské skupiny, kdy se hrálo jen německy. Setrval tu minimálně do poloviny 1854, kdy přešel k Prokopovi. 1855 se objevil u Zöllnera, 1856 se opět vrátil ke Kullasovi, kam t. r. přibyl i mladší bratr Vilém Karel. 1862–63 hrál u J. J. Stránského, 1864 u J. Štandery a V. Brauna (zde ještě v říjnu 1865), 1865–66 u F. J. Čížka. Vlastní koncesi získal 1866 a ustavil nevelkou společnost, s níž se obtížně protloukal. V závěru života hrál ještě u družiny E. Rotta (1881) a F. J. Čížka (1881/82), kde zemřel. Po jeho smrti provozovala společnost vdova Anna, pod jejímž vedením je podnik naposledy zmiňován 1884.
Herečkami se staly i tři dcery: Marie (1848 až 1918, provd. Kodetová), Arnoštka (1861 až 1920, provd. Kastnerová) a Anna (data nezjištěna; provd. Jungová, podruhé Štětková). Nejstarší Marie byla i divadelní ředitelkou druhořadé společnosti.
J. byl považován za herce vybaveného slušnou technikou, ale menším talentem než bratr Josef Václav. Koncem padesátých let zastával u Kullase obor starců. Ve své společnosti zpočátku uváděl jen zpěvní a deklamatorní pořady, později i divadelní hry. Pro nepočetný soubor, který neměl nikdy víc než jedenáct členů, psal jednoaktovky podle starších divadelních her, zejména Tylových (kupř. podle Pražského flamendra či Jiříkova vidění). Jako ředitel neprojevoval umělecké ambice ani organizační schopnosti a svůj podnik, v němž se často dostával do konfliktu s herci, těžce udržoval při životě. Téměř každoročně na léto (někdy i na delší čas) ansámbl rozpouštěl a opět sestavoval. Mezitím působil, zřejmě i s rodinou, u jiných kočujících ředitelů.
Role
Kullasova spol.
Trnka + Král Aleonoros (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Pan Guder, policejní komisař (F. Pyat: Hadrář pařížský) – 1851; Lékař (A. Fredro: Husaři a dámy), Martin Toužimský (J. K. Tyl: Paličova dcera čili Pražská děvečka a venkovský tovaryš) – 1852.
Prokopova spol.
Pan Volšovský z Volšova (F. Kaiser: Bratr honák aneb Venkované v hlavním městě), Hron (týž: Mnich a voják aneb Bitva u kláštera skalického) – 1854; Strachota (S. K. Macháček: Ženichové), Karel Moor (F. Schiller: Loupežníci), Vít (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Sekáček (týž: Paní Marjánka, matka pluku), Hrabě St. Germain (A. Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta) – 1855.
Zöllnerova spol.
Hrabě Königsmark (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švédů) – 1855.
Kullasova spol.
Friedheim (R. Benedix: Vězení), Liskovka (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská) – 1861.
Čížkova spol.
Chvojín, hrabě Jaropolk (V. K. Klicpera: Loupež aneb Jindříšek z Dubínova) – 1865; De Mortemer (V. Sardou: Staří mládenci) – 1866; Simon Moreles (J. K. Tyl: Kde domov můj, aneb Vzhůru do Ameriky) – b. d.
Spol. V. Prokopové
Šimon Lomnický z Budče (J. J. Kolár: Magelona aneb Zápas lásky a ženské hrdosti) – b. d.
Prameny a literatura
AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [Jellinek Johann, 1825]. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 230, obr. 606 [Jelinek Johann, 1825]; fond PM 1861–1870, kart. 872, sign. 8/6/13/24 [koncese]. LA PNP: fond J. K. Tyl, Tylův dopis Jelínkovi [1852]. NMd: sign. Č 1067 pozůstalost F. J. Čížka; rkps. úpravy her: Č 7282: Věrnost služebníka (dle Raimund: Marno trat ník), Č 7285: Zbouření v tiskařské továrně (dle Tyl: Jiříkovo vidění), Č 7287: Napravený karbaník (dle Tyl: Pražský flamendr), Č 7288: Český vojín a Němkyně (dle Schneider: Český dobrovolník a francouzská selka). ■ Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] 1845, s. 383 [u Schulze]; 1852, s. 132 [u Lutze]; 1854, s. 309 [u Millera]; J. J.: Z Pelhřimova, Lumír 5, 1855, s. 261 [u Prokopa]; D. V. Bezděkovský: Ze Strakonic, tamtéž 10, 1860, s. 935 [u Kullase]; C. Frič, nekrolog, Divadelní lis ty 3, 1882, s. 77; Humoristické listy 27, 1885, s. 321 [portrét od J. Vilímka]; J. L. Turnovský: Herecké společnosti české, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 99; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 9, 93n.; J. V. Šimák: Příspěvek k listáři Josefa Kajetána Tyla, ČČM 105, 1931, zvl. s. 285, 288; M. Novotný: Nižegorodský dragón Bohumil Havlasa, 1941, s. 12–25; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, zvl. s. 57 + Čtyři herečky, 1967, s. 7n., 13–15, 18–21, 23, 28n., 35, 105, 228.
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 363–364
