Životní data, původ a biografie jsou dosud téměř neznámé. S divadelníkem Aloisem [Louisem] J. nebyl v příbuzenském vztahu. Od 1878 účinkoval v četných divadelních společnostech jako herec, posléze byl činný i jako režisér. Začínal u společnosti V. Svobody, jejímž artistickým správcem byl V. Choděra, pak byl členem společnosti F. Pokorného, s níž absolvoval zimní sezony ve starém MD v Plzni (1882–84) a setrval u ní do léta 1885, kdy přestoupil k F. J. Čížkovi. K jeho družině se připojil spolu s manželkou Marií na štaci v Týně n. Vltavou a zůstal u ní po ředitelově smrti 1887, kdy společnost převzal Čížkův zeť T. Kratochvíl (1888 spáchal Čížkův syn Václav sebevraždu z nešťastné lásky k Marii J.). 1891–96 působil s přestávkami u J. Štekra. 1899 režíroval v Nýřanech u M. Matouškové, která se koncem devadesátých let pokoušela o divadelní podnikání. V létě 1902 je doložen u P. Švandy ml. Hereckou dráhu ukončil v Choděrově společnosti, u níž je doložen 1902–09. Tehdy se již nápadně projevovaly příznaky psychické choroby, kterou trpěl delší dobu. Zemřel v ústavu choromyslných neznámo kde.

J. herecké působení je známo pouze prostřednictvím jeho rolí a z obšírnějších referátů v jindřichohradeckém a plzeňském tisku z první poloviny osmdesátých let. Když se poprvé objevil na plzeňské scéně (obchodník Koťátko, L’Arronge: Dobročinné paní, 1882), recenzent vypočítal jeho přednosti: zvučný hlas, živou hru, inteligenci a zanícení pro dramatic­ké umění. Silný hlasový fond nalézal uplat­nění v hrdinských rolích (Záviš, Hálek: Záviš z Falkenštejna; Hernani, Hugo: Hernani), byť sonorní hlas ve vypjatých polohách nabý­val nepříjemné křiklavosti a v milovnických úlohách postrádal jemnějšího odstiňování. J. byl ceněn v dramaticky nepříliš vyhroce­ných rolích charakterních a zvláště konverzač­ních (De Prunelles, Sardou: Cyprienna; Vác­lav hrabě Kounic, Bozděch: Zkouška státní­kova); jeho herectví byly blízké povahy klid­né mysli a nevzrušeného jednání. Navzdory zřejmě dosti úzkému výrazovému rejstříku se jeho projev vyznačoval velkou suverenitou a tíhl k lapidární zřetelnosti. Byly mu přidě­lovány velké role ve starších romantických a pozdně romantických hrách, v dramatice konverzační a salonní (Filip Derblay, Ohnet: Majitel hutí), ale i v moderní tvorbě psycho­logické (Helmer, Ibsen: Nora; Serebrjakov, Čechov: Strýček Váňa). U malých společnos­tí patřil vždy k před ním členům a venkovské publikum okouzloval noblesou a oduševně­lostí.

Role

Svobodova spol.

Conti (F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl) –1879; Štěpán Budil (A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka), Ferdinand, baron Solnický (R. Benedix: Moda, světa pán), Don César (A. Dennery, Dumanoir: Tulák a ministr aneb Svatba před popravou), Marquis Villebois (J. A. Lang: Marie Terezie, císa­řovna Rakouská a kovář z Moravy), Izidor Slovíčko (J. K. Tyl: Lesní panna) – b. d.

Pokorného spol.

Doudlebský (G. v. Moser: Potopa světa), Man­fred (S. H. Mosenthal: Pietra), Raoul de Langey (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen), Je­senický (R. Benedix: Něžné příbuzenstvo), Uriel Acosta (K. Gutzkow: Uriel Acosta), Shakespeare (J. Estébanez: Nové drama), Záviš (V. Hálek: Zá­viš z Falkenštejna, i Kratochvílova spol. 1888) – 1880; Gregoire (A. Hennequin, A. Millaud: Ni­niche), Bassendorf (M. v. Ernestová: Po proudu), De Prunelles (V. Sardou: Cyprienna) – 1881; Koťátko (A. L’Arronge: Dobročinné paní), Filip Hu­gon (E. Zola, dram. O. Gastineau, W. Busnach: Nana), Pavel Krupička (A. L’Arronge: Doktor Ka­lous, i Kratochvílova spol. 1888), Princ Camillo Borghese (E. Bozděch: Světa pán v županu), Pa­vel z Loukotic (F. v. Schönthan: Hloupý kousek) – 1882; Jan Arnošt hrabě Beauvalle-Lichtenberk (F. A. Šubert: Probuzenci), Markýz de Arcis (V. Sar­dou: Fernanda), Eduard Přímý (A. Anno: Nevěsta z Amsterodamu), Filip La Hoche (V. Sardou: Odetta aneb Vina a smír), Henry de Targy (O. Feuillet: Pařížský román), Josef Kotrouš (F. Nissel: Čaro­dějka), Jaroslav (F. F. Šamberk: Blázinec v prvním poschodí), Bassanio (W. Shakespeare: Kupec benátský), Osip Safonov (F. v. Suppé: Fatinica aneb Rusové v harému) – 1883; Karel Jedlička (H. Müller: Se stupně k stupni, i Kratochvílova spol. 1887), De Sirié (V. Sardou: Fedora) – 1884; Toník (B. Smetana: Prodaná nevěsta), Jetřich (J. J. Ko­lár: Žižkova smrt), Julius z Hejřilova (F. Raimund: Marnotratník aneb Šlechtic a víla) – 1885.

Čížkova spol.

Filip Derblay (G. Ohnet: Majitel hutí), Polivoky ­ta (J. K. Tyl: Lesní panna, i Kratochvílova spol. 1890) – 1885; Petřík (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Zikmund Herzog (J. K. Tyl: Chudý ko­mediant), Alexander Veliký (J. Vrchlický: V sudě Diogenově), Bernard (E. Augier: Dům Fourcham­bault), Matinoha (J. K. Tyl: Rybrcoul, kníže krkonoš­ských hor), Loris Ipanov (V. Sardou: Fedora), Klíh (J. Nestroy: Lumpacivagabundus čili Ludrácký trojlístek) – 1886; Georges Duménil (A. Delacour, A. Hennequin: Růžová domina aneb Slasti a stras­ti maškarního plesu, i Kratochvílova spol. 1889), Bořek Dohalský z Dohalic (J. Vrchlický: Exulanti), Pavel (Ch. Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šo­tek z hor aneb Dědictví po babičce), Jiří Pretvic (H. Sienkiewicz: Šlechta a lid aneb Na jednu kar­tu) – b. d.

Kratochvílova spol.

Otto z Vartenberka (L. Stroupežnický: Černé duše aneb Poslední ratolest pánů Smiřických), Václav hrabě Kounic (E. Bozděch: Zkouška státníkova) –1887; Rychtera (J. Štolba: Vodní družstvo), Něklu­žev (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev), Feodor Ivanovič, hrabě Razumovskij (F. Ruth: Hrabě Razu­movskij), Karloo van der Noot (V. Sardou: Vlasť), Hernani (V. Hugo: Hernani), Karjagin (I. V. Špa­žinskij: Paní majorka), Karel Havlíček Borovský (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský), Vilém Kaplíř ze Sulevic (J. J. Kolár: Pražský žid), Valen­tin Bláha (L. Stroupežnický: Naši furianti), Hrabě Saint-Germain (A. Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta), Strnad (V. K. Klicpera: Divotvor­ný klobouk), Othello (W. Shakespeare: Othello) – 1888; Maurice (I. F. Castelli: Sirotek a vrah), Am­brož Potocký (K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka), Josef (S. H. Mosenthal: Debora), Pan Velenský z Velenic (J. v. Plötz: Zaklený princ), Alexius Inocenc Škrob (J. Vilhelm dle něm.: Mistr Bedrník a jeho chasa), Jaroslav z Návalů (T. E. Wilks: Pan Kapusta, rytíř od jehly), Patrčka (G. F. Belly: Herkules, i Štekrova spol. 1892), Zeman Zápolský (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Hynek Trnka (F. F. Šamberk: Palackého třída č. 27), Rokos (A. Wilbrandt: Dcera páně Fabricio­va), Slavík (F. a P. Schönthanové: Paní ředitelka Švehlová), Cajus Valerius Catullus (J. Vrchlický: Pomsta Catullova), Bořivoj Paris (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat), Ladislav (G. v. Moser: Pan bibliotekář aneb Magnetické medium), Karel IV. (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Jiří Vilém Hrobčický z Hrobčic (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Alfréd Záleský (F. Kaiser: Novomódní Don Juan), Setník (A. Abrahamowicz, R. Ruskowski: Setník z Bosny aneb Manžel ze še­trnosti), Štěpán Chanovský (J. Vrchlický: Rabín­ská moudrost), Čečetka (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý), Sýkora (J. Štolba: Závěť), Hrabě Re-nard (V. Hugo: Trůn a popraviště) – 1889; Prokop z Děvohrad (K. Haffner: Studenti na Děvohradě), Pavel Fedorič Barsov (V. Krylov: Medvěd námluv­čím), Dr. Navrátil (F. a P. Schönthanové: Únos Sa­binek), Henri Duval (A. Bisson, A. Mars: Milá paní tchýně), Robert Helmer (H. Ibsen: Vánoce), Karel Doubrava z Doubravic (J. Rosen: Námluvy pana Komárka aneb Ó Josefe!), Josef Svoboda (K. Juin: Věno aneb Království za ženicha) – 1890; Jindřich Otto z Losů (J. J. Kolár: Magelona), Albert Du­rand, kořenář (A. Valabrègue, M. Ordonneau: Není Durand jako Durand), Antonín Havel (A. Jirásek: Vojnarka), Trouillon (K. Blum dle J.-F.-A. Bayar­da a H. Saint-Georgese: Marie, dcera pluku), Lord Rowland Rochester (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Karel Radimský (K. Pip­pich: Slavomam), Jan Mydlář (J. J. Kolár: Pražský žid), Petřík (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísež­ník), Don Lorenzo de Avendano (J. Echegaray: Světec či blázen, i Choděrova spol. 1902), Robert Dudley, hrabě z Leicesteru (F. Schiller: Maria Stuart), Václav Stříbrný (V. Štech: Maloměstské tradice), Roger de Vaudrey (A. Dennery, E. Cor­mon: Dva sirotci), Albrecht z Valdštýna (L. Strou­pežnický: Černé duše), Vévoda Choiseul (A. E. Brachvogel: Narcis), Poutecký + Václav Říha (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Vít Lipenský (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská), Desátník (J. N. Štěpánek: Čech a Ně­mec), Václav IV. (J. Mikuláš Boleslavský: Krále Václava první láska), Julian, baron z Matermo­ru (J. Voborník: Lví nevěsta), Štěpán z Mansfeldu (Ch. Birch-Pfeifferová dle F. Bremerové: Matka a syn aneb Láska a kletba), Baudrillard (E. Gran­gé, Lambert-Thiboust: Námořní kadet aneb § 230), Dr. Otakar Remeš (R. Kneisel: Ona něco ví!), Ba­ron Jaromír Sokolov-Rodovský (F. V. Jeřábek: Syn člověka aneb Prusové v Čechách v r. 1757), Jan Žižka z Trocnova (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – b. d.

Štekrova spol.

Emanuel Střela (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázá­ní) – 1891; Libinský (T. E. Wilks: Rytíř od jehly), Arnošt Volný (D. Kalisch: Doktor Žvanil aneb V panském domě) – 1892; Ramus (G. F. Belly: Her­kules) – 1893; Jakub (Molière: Lakomec) – 1896.

Choděrova spol.

Amias Paulet (F. Schiller: Marie Stuartovna), Se­rebrjakov (A. P. Čechov: Strýček Váňa) – 1902; Motylinský (M. Bałucki: Klub mládenců) – 1903; Gilbert Bergolini (F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl), Lorenzo Gaddi (G. D’Annunzio: Giocon­da) – 1904; William Dorrit (F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Malá Dorritová), Seneca (O. Fas­ter: Živé pochodně Neronovy), Božidar Vocá­sek (týž: Krásná Lída) – 1905; Hrabě Pernvald (F. v. Schönthan: Cornelius Voss aneb Princ Motý­lek) – 1906; Maxim Těrechov (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Šlechtic Rimini (J.-F.-A. Bayard, E. Vanderburch, ú. J. K. Tyl: Nalezenec aneb Pražský uličník) – 1907; Rabbi Geršon (E. Tréval: Válka bohů) – 1908; Aristid Valorbier (P. Gavault, R. Charvay: Josefínka, moje žínka), Bohulib Ro­kos (J. J. Kolár: Monika aneb Po bitvě na Bílé Hoře), Božepor Žďárský (J. K. Tyl: Slepý mládenec) – 1909; Šavlička (týž: Strakonický dudák aneb Noční rejdy divých žen), Václav Strouhal (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Barnabáš Špu­lák (F. F. Šamberk: Rodinná vojna) – b. d.

Prameny a literatura

Divadelní anonce a referáty, in Ohlas od Nežárky 1880; Tábor, 1881; Plzeňské listy 1882–1884; Bu­divoj 1888; nesign., Plzeňské listy 16. 12. 1883 [de Siriex, Fernanda]; Jeviště 1, 1885, s. 147n. [ang. u Čížka]; nesign.: České divadlo v Nýřanech, Plzeňské listy 15. 2. 1899 [u M. Matouškové]; Ná­rodní listy 28. 5. 1908 [herecké jubileum]; Český denník 7. 8. 1912 [nekrolog]; J. Zelenka: Vzpomí­nám…, 1929, s. 93, 103; F. Hlavatý: Z jevišťátek a z velkých scén, [1931], s. 13–16, 29, J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 95, 117, 119n., 124, 138. ■ Buchner

Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav  –  Academia 2015, s. 355–357